Celkem ve třech článcích z minulých týdnů jsem postupně přemítal o devíti příležitostech, analogiích a pohledech na to, jak se „dotknout“ vize. Odkazy jsou zde:

• 1. část
• 2. část
• 3. část.

Dotek navíc, desátý, zahrnuje několik čerstvých úvah po návratu z místa, kde jsem čtyři dny a noci loňského roku trávil své „sólo“ při rituálu hledání vize Vision Quest.

VQ jako zkratka pro Vision Quest mě přivedla k analogii s IQ. To dalo vzniknout třem „kvocientům“, které přibližuji v článku.

Najděte svou vvv – vizi, vášeň a vděčnost

Hledání vize (Vision Quest) je rituál, který mě před dosažením padesátky velmi zaujal. Je to jeden ze způsobů jak se dotknout vlastní vize. Způsob, který je založen na tom, dostat se co nejvíce sám k sobě, otevřít své smysly a srdce, nechat odpočinout mysl. O samotě, v odloučení, během půstu, co nejvíce prázdný, vystaven pouze Matce Zemi a Otci Nebes.

Jsem vděčný za to, že Zdeněk Weber a Vašek Němeček se svými asistenty vytvářejí podmínky, aby si muži mohli užít hledání vize tak, jak jsem to zažil na vlastní kůži před rokem. 31.7.2015 jsem se na místo svého Vision Questu po roce vrátil.

Úplňková noc (k ránu už bylo i docela chladno) mi připomněla tři „véčka“. Uvědomění, jak je důležité svou vizi sytit vášní a být za to, co se mi děje a čeho dosáhneme při naplňování své vize, vděčný. Myslím, že to jsou vzájemně se posilující prvky. Vášeň a vděčnost k vizi patří. Zkuste nad nimi přemýšlet a nechte k sobě přijít své vlastní odpovědi. Udělejte si miniaturní

• Vision Quest (hledání vize),
• Passion Quest (hledání vášně) a
• Gratitude Quest (hledání vděčnosti).

Máme v tom každý svou vlastní inteligenci a kvocient.

VQ – vizionářský kvocient (Vision Quotient)

Ve světě je velmi populární koncept tzv. emoční inteligence. Stoji vedle klasické inteligence, měřené prostřednictvím IQ. Obdobně je to i s tzv. sociální inteligencí apod. Goleman (1997) pracuje se čtyřmi součástmi emoční inteligence:

• Sebeuvědoměním (model SRDCE tomu říká Sebe-vědomí), které např. zahrnuje vědomí vlastních emocí, silných a slabých stránek nebo vědomí vlastní ceny.
• Sociálním uvědoměním, které projevujeme prostřednictvím empatie, službou druhým a mírou našeho vnímání organizačních konstruktů (firmy, politika…).
• Sebeřízením, např. schopností být důvěryhodný, ovládat své emoce, umět se přizpůsobit, být zodpovědný za sebe a své činy či schopnost přijmou výzvu apod.
• Řízením vztahů. Do této kategorie zapadá i vizionářství a lídrovství. Osobní lídr je tedy člověk s vysokou mírou emoční inteligence.

Zkuste trochu experimentovat. Izolovat něco, co by se dalo nazvat vizionářskou inteligencí. Čím více věříte ve vizi a její užitek a pracujete pro její uskutečnění, tím větší je tato vaše vizionářská inteligence.

• Máte svou vlastní osobní vizi pro život? Jaká je a co obsahuje?
• Do jaké míry je vize, podle vás, závislá na věku?
• Kde leží hranice pro vizi?
• Co stojí za to, obětovat hledání a nalezení vize?
• Co už naopak ne? Jaký je váš rituál k nalezení vize?
• Zúčastnili byste se Vision Questu? Jaký je rozdíl mezi vizí a snem?…

Věřím, že záleží na směrování vize. Ve smyslu etickém a morálním. Svět sociálních konstrukcí a modelů, jak jej žijeme, však zjevně není postaven na nějaké jediné univerzální etice a morálce (vede mě k tomu studium systemiky a koučování systémů). Proto existují protichůdné vize (např. aktuální diskuse kolem otázky uprchlíků apod.). Vizionářská inteligence je tedy navýsost subjektivní koncept. Izolovaný od „akce“ také zřejmě nemá valný smysl. Vize není „vzdušný zámek“. Každá smysluplná vize si zaslouží pokus o realizaci.

Pak se k našemu experimentu připojuje inteligence vášně.

PQ – kvocient vášně (Passion Quotinet)

Akci ve směru naplňování vize podporuje „inteligence“, související s vášní, zápalem, nadšením, odhodláním. Nazvěme ji inteligencí vášně. Dale Carnegie, klasik literatury o úspěchu, píše o „spalující vášni“. Vášeň, vložená do naplňování vize zvyšuje pravděpodobnost jejího dosažení. Zvyšuje se Elán a energie k činu. Čím více pracujete se svými Dary a čím autentičtěji je využíváte, s tím větší vášní můžete svou vizi naplňovat. Vášeň je podporována také Radostí. Psychologové toto vše zahrnují pod koncept plynutí (flow). Čas strávený ve stavu plynutí svědčí podle mě o vyšším kvocientu vášně. (Poprvé jsem se překlepl a místo slova „plynutí“ vzniklo slovo „planutí“. I to ale dává smysl – planutí vášně ve stavu plynutí). Nulovou hodnotou tohoto kvocientu je nuda a netečnost. Potenciální záporné hodnoty kvocientu vášně svědčí o stavu vyhoření (burn-out).

Ani zde to není nic nového a nepopsaného. Zamyšlení však je možné vždy. Zkuste to i vy, třeba nad těmito otázkami.

• Do čeho vkládáte nejvíce vášně?
• Sytí vášeň vaší vizi nebo spíše vaše vize akceleruje vaší vášeň?
• Na jaké úrovni vášně se nacházíte právě teď (na „obvyklé“ škále 1-10)?
• Jak a čím se vaše vášeň nejvíce projevuje?
• Co pro vás znamená „spalující vášeň“?…

Obrazně řečeno, zlatonosná žíla se někdy nachází centimetr pod pomyslným dnem nebo centimetr za těžkou překážkou. Vysoký kvocient vášně je pak tím pravým hybatelem, jak tento centimetr překonat.

Uskutečnit vizi, dosáhnout cíle, uvědomovat si cestu po níž kráčíme… Všude na nás v dobrém smyslu slova čekají příležitosti, jak si uvědomit a projevit svou vděčnost.

GQ – kvocient vděčnosti (Gratitude Quotient)

Osobně mě v tomto „tématu“ čekala největší výzva. Důvod byl prostý – dosažení čehokoliv jsem často považoval za „samozřejmost“. Dosažení cíle však není samozřejmost, Naplnění vize není samozřejmost. Pokud ano, vytrácí se Sebe-vědomí, Radost, vědomí Darů, Celistvost a postupně i Elán. SRDCE vděčnost potřebuje, proto je pro každého z nás důležitá inteligence vděčnosti.

Vědomí vděčnosti (nebo chcete-li, tak vědomou vděčnost) a inteligenci vděčnosti lze podle mě nejlépe podpořit zapisováním si a připomínáním si toho, za CO můžeme být a jsme vděčni. A také PROČ jsme za „něco“ vděčni. Vděčný lze být i za něco, co na první pohled vypadá nepříjemně nebo negativně. Je to velmi subjektivní. Optimista a pesimista budou jistě vděčni za různé věci a z různých příčin (pokud pesimista bude za něco vůbec vděčný).

• Jste ochotni a připraveni rozebrat svou inteligenci vděčnosti?
• Komu a kdy jste naposled vyjádřili svou vděčnost?
• Jak svou vděčnost vyjadřujete nejčastěji?
• Proč je/není pro vás vděčnost v životě důležitá?
• Za jaké situace či za jakých okolností si nejvíce uvědomujete svou vděčnost?
• Na jaké úrovni vděčnosti se nacházíte právě teď (na „obvyklé“ škále 1-10)?
• Za co jste vděčni svým rodičům?
• Za co jste vděčni svým dětem?
• Za co jste vděčni svým učitelům?
• Za co jste vděčni Matce Zemi?…

Pokračovat v otázkách určitě umíte i vy sami. Odpovídejte ze srdce, nejlépe písemně. Třeba někomu pošlete dopis vděčnosti. Můžete i sami sobě – tím, že si odpovíte na otázku „Za co jsem vděčný/vděčná sám/sama sobě?“

Buďte „vvv inteligentní“

Najít svou vizi, vášeň a vděčnost („vvv“) je osvobozující pro ty, kteří se chtějí osvobodit:

• od pout společenského zrcadla (a dostat se zpět k vlastní autentičnosti)
• od množství rolí (a dostat se zpět k vlastní celistvosti)
• od závislosti na mysli a rozumu (a dostat se zpět ke svému srdci a citu)
• od závislosti na minulosti nebo budoucnosti (a dostat se zpět k přítomnému okamžiku) – ale nezavrhujte své předky, to je minulost, s níž je potřeba pracovat
• …

Co vy na to? Stojí to za pokus… hledat a najít svou vizi (Vision Quest), vášeň (Passion Quest) a vděčnost (Gratitude Quest). Vydejte se na svůj „Quest“.

Literatura:

• GOLEMAN, Daniel: Emoční inteligence. Proč může být emoční inteligence důležitější než IQ. Praha:Columbus, 1997. 348 s. ISBN 80-85928-48-5.

Tento příspěvek byl původní součástí mého blogu Život 50+, který fungoval od 3/2015 do 3/2016 na platformě webu 2.0.