Přestože je lepší „být nahoře“, předpokládám, že každý z nás se občas cítí „být dole“, tak jak se o tom zpívá v textu písně pánů Voskovce a Wericha.. Myšlenkově, pocitově, psychicky, fyzicky… Obojí jsem o prázdninách prožil. Dnešním jazykem by se dalo říct, že jsem „měl depku“ i to, že jsem „byl ve flow“. Volil jsem off-line řešení, pak mě napadlo, že by přece jen něco stálo za to sdílet.
Nejsem založením hermetik, ale připomnělo se mi, co je napsáno na tzv. Smaragdové desce (fotka na titulním obrázku), a co známe pod jednoduchým, leč ne vždy srozumitelným „jak nahoře, tak dole“, popř. „jak uvnitř, tak vně“.
„Jest pravdivé, jest jisté, jest skutečné, že to, co jest dole, jest jako to, co jest nahoře a to, co jest nahoře, jest jako to, co jest dole, aby dokonány byly divy jediné věci.“
Snad by se dalo v tomto duchu ověřit i známé úsloví „všechno zlé je k něčemu dobré“ (pohled spíše optimisty), event. zda platí opak ve smyslu „všechno dobré je k něčemu zlé“ (pohled spíše pesimisty). To však není předmětem článku. Tím jsou dva typy rozhleden.
Počet navštívených rozhleden není zřejmě tím správným měřítkem životního skóre. Je odrazem naší touhy nahlédnout na svět shůry, rozhlédnout se, spatřit „malost“ světa pod sebou. Napadla mě analogie s vnitřní rozhlednou a velikostí světa v sobě. pár myšlenek pro inspiraci je v článku.
Nahoře na rozhledně
Česko je rájem rozhlednovým. V perspektivě rozhleden jsem si ono „jak nahoře, tak dole“ uvědomil při návštěvách dvou z nich koncem prázdnin – ve Velkých Karlovicích a v Bílově (u Bílovce).
V obou případech (i ve všech ostatních na rozhlednách) jsem byl povznesen výhledem. Ještě nikdy jsem nevylezl na rozhlednu při mizerné viditelnosti či v mlze. Vy jo? Vnímám, že to může to být jiný (a možná poněkud absurdní) zážitek, pocit a uvědomění.
Co myslíte, je potřeba mít k návštěvě a výstupu na rozhlednu nějaký důvod? Jaký je ten nejčastější pro vás? Myslím, že obecnými důvody jsou například následující:
- Rozhlédnout se, uvědomit si okolí a vzájemné souvislosti objektů a míst v perspektivě 360°.
- Mít výhled, někam dohlédnout, „kochat se“ výhledem.
- Uvědomit si relativitu vzdálenosti (když je okolní svět „jako na dlani“).
- A při té příležitosti si uvědomit naši vlastní rozměrovou titěrnost (ať měříte 150 cm nebo 210 cm).
- Najít něco, co v dálce hledáme, protože tušíme/víme, že „to tam je“. (Z domu vidíme vysílač na Bílově, jehož součástí je rozhledna Kanihůra. Vyzbrojeni dalekohledem, jsme s Hankou chtěli z rozhledny najít náš dům, a to se podařilo).
- Najít/objevit něco nového, co zůstává při pohledu z „žabí perspektivy“ skryto.
- Získat pocit, že jsme „nad věcí“.
- Výšlapem (na kopec a) do schodů ověřit aktuální fyzickou kondici a dechové schopnosti.
- „Být nahoře“. (Když jsem „byl dole“, tak se mi to jako fyzický, symbolický akt osvědčilo).
- Architektonická krása či zvláštnost rozhledny jako stavby.
- Síla místa či záměr s místem spojený. (Ve Velkých Karlovicích na rozhledně Miloňová jsem byl, protože pod tímto kopcem před zhruba 250 lety žili jedni z mých předků z rodokmenu).
- Sběratelská vášeň (turistické vizitky, turistické známky, zaplňování seznamu navštívených rozhleden…).
- Ověření jak smysluplně byly vynaloženy dotace EU (a někdy to jsou opravdu nesmysly).
- Překonat strach/obavy z výšek či pohledu dolů pod nohy (např. rozhledna Kanihůra v Bílově, kterou v dáli vidím z domu, má schody a vyhlídkovou plošinu z „děrovaných“ ocelových roštů, takže vidíte „skrz“ i pod sebe).
- Udělat si žízeň – myslím na pivo (zřejmě až sekundární důvod, ne možný ve všech případech).
London Eye (Londýnské oko), místo, kde jste na chvíli nahoře a na chvíli dole. Od roku 1999 největší vyhlídkové kolo v Evropě (do roku 2006 i na světě). Je vysoké 135 m.
(Zdroj: Wikipedia)
Obr. 1 – Cesta na Poledník (jako kopec) i výhled z rozhledny (na Šumavu a Bavorský les) se mi líbily.
Zdroj: vlastní foto (2013)
Dole na (vnitřní) rozhledně
Dají se tyto důvody uplatnit pro náš vnitřní svět, rozvoj a růst? Jsem přesvědčen, že ano. Tím, že „vystoupíme“ na svou velmi individuální vnitřní rozhlednu. O rozhlednové analogii jsem psal na blogu zde, v sérii článků 9 doteků s vizí.
Normální rozhledny jsou veřejnými místy, ty populární s množstvím návštěvníků – turistů. Vnitřní rozhledna je naopak veskrze intimní a soukromá. Dotace EU k tomu rozhodně nepotřebujeme. Takový „výšlap“ na vnitřní rozhlednu je prací s našim Sebe-vědomím (sebeuvědoměním), je součástí Cesty SRDCE.
Všech 14 shora uvedených důvodů analogicky platí v různé míře i pro rozhledny našeho vnitřního světa:
- Rozhlédnout se vnitřním zrakem, uvědomit si svůj svět a jeho vzájemné souvislosti (naše role, hodnoty, přesvědčení a to, jak na sebe vzájemně působí a jak se vzájemně ovlivňují.
- Dohlédnout na svou vizi, uvědomit si ji.
- Uvědomit si v relativitě dlouhodobé vize své každodenní kroky, krátkodobé a dlouhodobé cíle a jejich umístění v krajině našeho života a naší životní cesty.
- A při té příležitosti si uvědomit důležitost žít život ze SRDCE.
- Najít v dálce cíl, záměr nebo Dar, o němž „tušíme/víme, že tam je“ a potřebujeme jej (znovu)objevit či najít.
- Najít/objevit nové možnosti a potenciál, který zůstává při pohledu z „žabí perspektivy“ (v běžném shonu života) skryt.
- Získat pocit, že jsme „nad věcí“ všedních radostí a starostí, vědomí si přítomného okamžiku a všímaví.
- Zklidněním, vhledem, meditací (výšlapem duchovních schodů) ověřit naši aktuální „duchovní“ kondici a dechové schopnosti (vědomý nádech a výdech).
- „Být nahoře“ – osvěžený, posílený.
- Náš střed, zdroj či naší vnitřní rozhlednu si můžeme „architektonicky“ vytvořit a vybavit podle vlastní tvořivosti, jsme to my, kdo jsme tvůrci svého života (vnitřní rozhledna je objekt našeho prvního vytváření, ajk o něm píše Stephen Covey).
- Výstup na vnitřní rozhlednu lze spojit se specifickým místem či záměrem (jedním z nich může být obdoba Vision Questu).
- Při vedení deníku lze naplnit i tento „důvod“ – zaznamenat své vhledy, myšlenky, emoce, vize, apod. na papír, zvědomit si je a proměnit postupně v obdobu mapy a plánu.
- Sami můžete posoudit, zda se vám časová a energetická investice do výstavby vnitřní rozhledny vyplatí. Naštěstí to posoudíte sami, bez vlivu EU.
- Překonat strach/obavy z vnitřní práce, pohledu do nitra svého vnitřního světa.
- Udělat si žízeň po životě, tvoření, smysluplné Cestě.
„Jak nahoře, tak dole“
To je ono „jak nahoře, tak dole“ – jak nahoře na rozhledně, tak dole, na rozhledně svého vnitřního světa, která je pro mnohé z nás naším Zdrojem nebo středem. Výstup na vnitřní rozhlednu je analogií sestupu do vlastního nitra.
Občas není nutné rozhledny budovat zcela od základů, ale stačí přestavět objekt, který v minulosti plnil jiný účel. Například současná rozhledna na šumavském vrchu Poledník byla kdysi vojenským objektem – „rušičkou“ signálu a „špehem“ ideových nepřátel v tehdejším Západním Německu (NSR). Pro mnohé z nás je hlavní výzvou pouze přestavět svůj vnitřní „objekt“, aby nerušil, nebyl ideovým diverzantem a sabotérem nás samotných. I taková přestavba „rušičky“ na vnitřní rozhlednu ovšem je dlouhotrvající, náročnou prací na sobě.
Takto mohou „být dokonány divy jediné věci“, abych se vrátil ke Smaragdové desce.
Obr. 2 – Rozhledna Kanihůra v Bílově focená proti slunci.
Zdroj: vlastní foto (2016)
Minimalisticky na vlastní rozhlednu
Studuji v těchto dnech knihu s názvem Souboj světových názorů. Je to souboj argumentů zástupce vědy (Leonard Mlodinow) a zástupce duchovna (Deepak Chopra) na různé otázky vesmíru, života, rozumu a Boha. Otázku vědomí a vědomého vesmíru tam autoři také vášnivě rozebírají. (Deepak Chopra mě obecně ve svých argumentech a jejich volbě dost zklamal.) Vnitřní rozhledna i rozhledny ve fyzickém světě mohou být prospěšné pro uvědomění si svého vlastního „světového názoru“.
Návštěva rozhledny „venku“ je mnohem snadnější proces, než návštěva naší vnitřní rozhledny.
Jak na to? Líbí se mi malá knížečka Stephena Guise o minizvycích. Zakládá na stejných principech návyků a jejich obecné prospěšnosti, jako komplexní pojetí mého učitele Stephena Coveyho. Svým způsobem ovšem stojí „bokem“, díky minimalistickým doporučením. Proto můžete být na jedné straně proaktivní (Coveyho návyk č. 1) a vytvořit si minizvyk např. minutové meditace či vhledu (návštěvy rozhledny) denně. Tedy krátké návštěvy vnitřní rozhledny. Jde o to, s pocitem vlastního vítězství nad sebou, vyšlapat cestu neuronovým spojením a vytvořit jakýsi automatismus. Začít s málem je spolehlivější cesta k vytrvání, než se pokoušet začít s hodinovou návštěvou vnitřní rozhledny. Až poznáte, jaké to je a budete mít pocit, že návštěvu a rozhlížení zvládáte, budete chtít vnitřní krajinu dál poznávat, prozkoumávat a vidět dále i přesto, že na začátku byla mlha.
(Jak mechanismus budování spojení v mozku funguje najdete jak v knize Minizvyky (str. 34-42), tak i na příkladu slona a jezdce v knize Konec prokrastinace, str. 96-109).
Otázky pro vás
Není moc rozhleden, na něž lze použít výtah. Většinou musíte po svých. A je to tak dobře. Platí to i pro výstup/sestup na vnitřní rozhlednu.
- Nuže, jaké jsou vaše zkušenosti s rájem rozhlednovým?
- Rozhlížíte se raději ve vnějším nebo vnitřním světě?
- Jste raději nahoře nebo dole?
Můžete se nejen zamyslet, ale odpovědi také sdílet.
Doporučená literatura:
- COVEY, S. R. 7 návyků skutečně efektivních lidí. Zásady osobního rozvoje, které změní váš život. Aktualizované vyd. Praha: Management Press, 2007. 342 s. ISBN 978-80-7261-156-0.
- GUISE, S. Minizvyky. Jak drobné návyky způsobí zásadní změny ve vašem životě. 1. vyd. Brno: BizBooks, 2015. 159 s. ISBN 978-80-265-0420-5.
- CHOPRA, D., MLODINOW, L. Souboj světových názorů. Setkání moderní vědy se spiritualitou. 1. vyd. Praha: Pavel Dobrovský – BETA, 2012. 383 s. ISBN 978-80-7306-521-8.
- LUDWIG, P. Konec prokrastinace. Jak přestat odkládat a začít žít naplno. 1. vyd. Praha: Jan Melvil Publishing, 2013. 272 s. ISBN 978-80-87270-51-6.
Kontaktuje mě
Obr. 3 – Schody do nebe, Montserrat, Španělsko.
Zdroj: Internet (osobně jsem byl blízko, ale na „na schodech“)
Libor Friedel
Lektor, kouč a konzultant s praxí od roku 1996
Mým posláním je inspirovat ke zlepšování, pomáhat se znalostmi a jejich aplikací a vytvářet bezpečný prostor pro rozvoj lidí a organizací. Dávám do toho SRDCE.
Slova moudrých
„Věž v Pise nás nabádá: Musíš se sklonit, aby ses stal slavným.“
(Valeriu Butulescu)
Líbil se Vám příspěvek? Byl pro Vás něčím zajímavý, inspirativní, přínosný nebo užitečný? SDÍLEJTE jej se svými přáteli a známými!
Pokud Vás téma osobního či organizačního vůdcovství (lídrovství) zajímá více, NAPIŠTE mi DO KOMENTÁŘŮ. Budu lépe vědět, o čem si chcete přečíst a čím se mám příště na blogu zabývat.
Děkuji. LF