CO a PROČ v sobě nesou potenciál velice strategických a důležitých otázek. V minulém článku jsem nabádal, abyste začali s CO. Vhled a analýza reality i očekávané situace patří k základům ve strategickém řízení. Stejně tak jako rozhodování o „JAK na to“, uvědomování faktorů úspěšnosti i rizik. Stává se, že některé věci podceníte, přehlédnete, nedotáhnete do konce kvůli netrpělivosti apod.

Jsem přesvědčen, že dobrá rozhodovací základna má v osobní i organizační strategii smysl. Inspiraci k ní a jejímu uvědomení si a „vytvoření“ přinesou následující řádky. Pokračuje na nich „bratrovražedný souboj CO a PROČ“ o naši pozornost, energii, všímavost. Je to prazvláštní „souboj“, který by měl skončit situací win-win, výhra-výhra. Odejde-li CO nebo PROČ poraženo je jisté, že nastanou problémy. Ty často řeším (nebo učím řešit) s prazvláštním pocitem, že jim mnohdy (vždy?) bylo možné předejít nebo zabránit. Bohužel lidé občas zvolí (svá) CO a/nebo PROČ jako loutku na maškarním bále – v maskách, bez znalosti jejich skutečné podoby.

Tak tu chybu neudělejte. Rozšiřte si vědomí o CO a PROČ a ne pouze v jednom kole. Vezměte v úvahu 3x PROČ.

Obsah článku:

• Začněte s GROW
• Nevíte nebo víte, že… (4 fáze učení)
• 3x PROČ
• Utváření (ne)rovnováhy
• „PROČ…?“ nebo „CO vás vede k…?“

Začněte s GROW. Proč? (Koučovací) přístup GROW nabádá k poznání cíle (G – goal), k poznání výchozího reálného stavu (R – reality) a nalezení různých možností a cest (O – options), jak tyto dva body propojit. V závěrečném kroku (fázi) ponouká k volbě a ochotě vydat se zvolenou cestou (W – will, way forward).

V GROW žádné PROČ nenajdete. Nezapadlo by to do slovní hříčky GROW (což znamená „růst“ nebo „vyrůst“).

1. CO chcete? KAM se chcete dostat? (cíl)
2. KDE se nacházíte nyní? (realita)
3. CO můžete udělat? KTERÉ cesty vedou k cíli? (možnosti)
4. CO (skutečně) uděláte? (vůle vydat se zvolenou cestou)

Ale… Je přirozené, že uvědomit si a doplnit pohnutky a motivy (= PROČ) ke smysluplnému a také vyváženému „růstu“ (GROW) má význam. Tím větší, čím je pro vás důležitější nejen cíl, ale i Cesta k němu. Zejména na úrovni jednotlivců a Cesty jednotlivce (či rodiny).

Obr. 1 – Model GROW se vás na žádné PROČ neptá, ale umožní vám vymezit si „hřiště“ pro změnu, rozvoj a Cestu.

Zdroj: vlastní zpracování (clipart – http://clipart-library.com/clipart/1718177.htm)

Proces růstu a uvědomování si různých CO a PROČ, má jistojistě co do činění s procesem učení. To je důvod připomenout si jeden z úhlů pohledu na učení – jeho čtyři fáze.

1. První fáze je nevědomá a pokrývá oblasti a témata o nichž nic nevíte a ani netušíte, že existují. Jste jimi nepolíbeni. V mnohém se to týká třeba specialistů, úzce zaměřených lidí. To však není příliš podstatné. Tato fáze je označována za nevědomou nezpůsobilost („nevíte, že nevíte“) a představuje výchozí stav učení, jakousi výchozí nulu, blaženou nevědomost, nepopsanou tabuli.
2. Ve druhé fázi přichází impuls, první informace, nápad… a vy si uvědomíte, že existuje oblast či téma, o němž nic nevíte. Je to fáze, kdy učení končí, aniž by začalo, pokud je téma a oblast pro vás nezajímavé a nemáte žádnou touhu a motiv se o něm něco dozvědět a naučit. Zůstáváte vůči danému tématu ve fázi „víte, že nevíte“ (vědomá nezpůsobilost) a jste v klidu. Vzpomínám si, že při svém studiu na gymplu a na vysoké škole jsem si přál v takové fázi zůstat vůči tématu „deskriptivní geometrie“. Školské osnovy však byly proti a v tomto směru se pro mě učení tohoto předmětu stalo martyriem. Do další fáze jsem se dostával jen občas a zejména před písemkami nebo zkouškami.
3. Jiný případ je, že v klidu nejste, daná věc vás zaujala a chcete se o ní dozvědět a naučit více. Nebo vás téma nezaujalo, ale škola a/nebo společenské konvence vás nutí alespoň k dílčímu zvládnutí. Nastává fáze postupného učení (experti 10 000 hodin), kdy se krok po kroku zvyšuje množství toho, co víte a umíte do zvolené nebo stanovené hranice či úrovně. Je to fáze typu odhalování stavu „víte, že víte“ (vědomá způsobilost). Uděláte autoškolu, dostanete řidičák, a když sami začínáte jezdit a řídit, stále musíte zprvu věnovat velkou pozornost (a energii) dopravním situacím, řazení apod. Vědomí je plně zaměstnáno (hurá), není (zatím) prostor na režim autopilota.
4. Pokud se dále rozvíjíte, praktikujete naučené znalosti a dovednosti, stále méně musíte myslet na to co děláte a kontrolovat vědomě své konání. Zdá se to fajn, ale skrývají se zde rozličná nebezpečenství. Dostáváte se do fáze, kdy „nevíte, že víte/umíte“ (nevědomá způsobilost). To je důvod proč si pro některé činnosti potřebujeme raději vybudovat návyky.

Nevím, že nevím.

Vím, že nevím.

Vím, že vím.

Nevím, že vím.

Vůči diskutovanému tématu záměrů, cílů, akcí a vědomí si toho CO a PROČ chcete nebo děláte, je důležitá zejména druhá a třetí fáze popsaného procesu učení. Je velký kvalitativní rozdíl mezi „vím, že nevím CO chci/dělám a PROČ to chci/dělám“ a „vím, že vím CO chci(dělám a jaký do dává smysl (PROČ)“. v těchto fázích oscilujeme ve svých různých rolích, hledáme, poznáváme, rozvíjíme se…

Před zvážením cesty „kudy s vydat“ obvykle zvažujeme možnosti, šance, rizika. V tomto smyslu se nabízí k zamyšlení tři synergická PROČ.

1. PROČ „to“ chcete? Proč „to“ má význam/smysl? Proč  „to“ dělat?
2. PROČ „to“ vyjde? Proč by se „to“ mělo podařit? Proč by měla být zvolená cesta správná (ta „pravá ořechová“)?
3. PROČ „to“ nemusí vyjít? Proč by se „to“ nemělo/nemuselo podařit?

První PROČ je v podstatě sázka na Sinekovo hledání smyslu a účelu v „Začněte s PROČ“. V minulém článku jsem sdílel názor, že pod naším PROČ se ukrývají hodnoty – univerzální i ty, na nichž stavíme ve svých různých rolích (viz. DIltsova pyramida logických úrovní).

Druhé PROČ směřuje k zamyšlení nad faktory, předpoklady a příčinami úspěchu (KFÚ – klíčové faktory úspěchu). Bere v úvahu faktory, které posilují naše šance na úspěch. Je to takový pozitivní reverzní management rizik. Je-li „akce“ smysluplná, posiluje toto druhé PROČ naši vůli, ochotu, odvahu, odhodlání a chuť se do akce pustit. Navíc se zvyšuje s náročností „akce“, nemělo by jít o sázku na jistotu. Klišé v tomto smyslu obvykle hovoří o „vystoupení z komfortní zóny“. Silné odpovědi na dvě první PROČ je více než jen jedna odpověď. Zvláště když trpíte zvýšenou nechutí přijímat riziko.

Třetí PROČ vede opačným směrem, totiž k úvaze nad riziky či k rozboru (reálných nebo potenciálních) příčin (možného) neúspěchu. Je to takový začátek managementu rizik v kostce. Uvědomování si faktorů „proč to nemusí vyjít“ jde mnohým lépe než pozitivní náhledy na záměr. Právě proto je důležité vyvážit je předchozími dvěma PROČ a jasným CO.

Víte-li CO, můžete využít úsloví „Čím je PROČ jasnější, tím je JAK snadnější“.

Typickou situací pro taková vyhodnocení, s níž se setkávám v rozhovorech, je zahájení podnikání nebo jiná větší či menší životní změna. Může však jít i o daleko banálnější „akce“.

Posuzování druhého a třetího PROČ umožňuje svým způsobem také tzv. analýza silového pole, které proti sobě staví hybné síle (PROČ č. 2) a brzdící síly (PROČ č. 3). Metodicky pod pokličku nahlédneme příště.

Předpokladem pro úvahy 3x PROČ je vždy „něco“ konkrétního a záměrného – akce, strategie, událost… Vytváří (minimálně) tři úhly pohledu. Jeden zevnitř (smysl a význam) a po jednom (pozitivním i negativním) na začátku a na konci.

Proč je to důležité? Protože se stává, že věci a události řešíme, ale uniká nám jejich podstata a smysl. Proto jsou CO a PROČ spojité nádoby. Pod každým CO, se skrývá PROČ. Sinek (2013) jej doporučuje odhalit jako první. Bez CO to však nejde.

Obr. 2 – 3x PROČ – 1. PROČ vůbec? 2. PROČ to může vyjít? 3. PROČ to nemusí vyjít?

Zdroj: vlastní zpracování

Zkusím tuto (ne)rovnováhu ilustrovat na následujících schématech. Rovnováha a stabilita může být buď velice křehká nebo může být pro váš záměr dostatečnou oporou.

Východiskem je situace „Nevím, že nevím“. Není žádné CO, ani PROČ. Trochu prázdnota. Stav, který čeká na odhalení, stav první fáze učení. Schématicky ztvárněná obrázkem č. 2.

Impuls, nápad, vhled, událost či řada dalších podnětů vás přivede do stavu, kde je třeba zvažovat a rozhodovat. Víte, že nevíte a nevadí vám to, nebo víte, že nevíte a irituje vás to (chcete vědět CO a/nebo PROČ). Stephen Covey, můj velký inspirátor, autor knihy o 7 návycích, o tomto stavu hovoří jako o prostoru mezi podnětem a odezvou. Nemusíme jako jiní tvorové spoléhat na instinkt (útěk, boj, ustrnutí), ale můžeme využít své lidské dary (Covey, 2007).

• sebeuvědomění,
• tvůrčí představivost,
• svědomí,
• nezávislou vůli.

V tomto prostoru zvažujeme svá CO a PROČ. Bez jasného CO, svými odpověďmi na jednotlivá tři PROČ vytváříme pouze křehkou rovnováhu. Představuje ji obrázek č. 3.

Vůbec nevědět CO (co je/není důležité, co ne/chcete, co ne/dělat) a zabývat se otázkami PROČ snad ani není možné. Do kontextu je vždy třeba přinést nějaký koncept, aby bylo možné se něJAK (za)chovat. Obrázek v minulém článku to ukazuje docela jasně.

Proto, když dojde na řešení problémů, používám kontrastní otázky:

• Co JE problém? Co NENÍ problém?
• Proč JE to problém? Proč to NENÍ problém?

Problémem většinou je, že něCO nevyšlo a hledáním příčin rozjíždíme pátrání PROČ to nevyšlo, popř. PROČ se to toho vůbec někdo pustil? Jak se říká „pozdě bycha honit“. (Prevence takových situací nebo řešení takových situací je součástí mého živobytí a profese.)

Obr. 3 – Slabý koncept znalost kontextu patrně nezachrání. 

Zdroj: vlastní zpracování

Nerovnováha vzniká i v opačném gardu. Víte CO, ale je zamlžené vaše hlavní PROČ (vůbec), tedy důvod, motiv a smysl. Nezvážení faktorů úspěchu (PROČ č. 2) i rizik (PROČ č. 3) může vést k bezhlavému vrhnutí se do akce a rychlému vzdání se (chybí hlavní PROČ) nebo naopak „akci“ ani nezkusíte, protože se necháte odradit argumenty, proč to nemusí vyjít. Zejména pokud jich bude více než faktorů možného úspěchu. Důvodem je opět chybějící smysl – hlavní PROČ.

Obr. 4 – Silný koncept CO, opřený o hodnoty, může bez kontextu (smyslu, PROČ) také selhat.

Zdroj: vlastní zpracování 

Jasným CO a jasným hlavním PROČ (např. vize, hodnoty a poslání) vytvoříte dobrou základnu, na níž můžete postavit zbývající dvě PROČ a úvahy, proč to vyjde a proč to vyjít nemusí. Rozhodnutí je daleko zralejší, promyšlenější a opřené o hodnoty a smysl. Čím více, jasněji a lépe (spolu s KFÚ jako odpovědí na PROČ č. 2), tím méně se dáte odradit možnými riziky nebo snadněji (motivovaněji) nejdete cesty jak rizika překonat nebo omezit.

Toto vše si můžete uvědomit (viz. Covey – dar sebeuvědomění) a představit (viz. Covey – dar tvůrčí představivosti). Záleží na vašem svědomí, jak poté využijete svou nezávislou vůli k rozhodnutí a akci. Prostor mezi podnětem a reakcí na něj je celý váš. nachází se v hlavě a jeho (ne)využitím díky lidským darům utváříme rozdíly a pestrost našeho konání, rozdíly v úspěších a jejich vnímání atd.

Obr. 5 – Síla dvojčat CO a PROČ, základ úspěchu.

Zdroj: vlastní zpracování

Zkraje minulého článku jsem psal, že se setkávám s mnoha případy, kde řeším(e) v podnicích problém(y) či se firmy vybavují metodikami a „nástroji“ na řešení problémů. Výše uvedené (spolu se strategií a dalšími atributy) jsou pro mě „nástroje“ k tomu, aby problémy nenastávaly, abychom v osobních nebo manažerských životech (i dalších rolích) měli události a připravované akce více pod kontrolou vědomí a uvědomování si. Do hry obvykle ještě vstupují cíle a jejich konkrétnost, potřeby a požadavky zainteresovaných apod. To vše ovlivňuje a koriguje odpovědi na „proč ano“ nebo „proč ne“.

Zmínil jsem, že se vždy s lidmi při řešitelských workshopech nebo při koučování snažím odlišit vnímání:

• CO JE problém a CO NENÍ problém.
• PROČ JE to problém a PROČ to NENÍ problém.

Žádné nadšení jistě nevyvolá situace, když lidé umí popsat soustu problémů (event. proč něco nejde), ale jde jim ztuha uvědomit si co problém není (a proč něco funguje nebo co udělat pr to, aby to fungovalo). Koncept (koncepce) musí jít ruku v ruce s vědomím kontextu.

Přijde mi škoda, že ve firmách jsou přehlížena rizika (PROČ č. 3), byť třeba systémy kvality podle ISO 9001 na rizika stále více „tlačí“. Můj osobní dojem ovšem je, že ještě více jsou přehlíženy možnosti a systematické uvědomování si a vytváření faktorů úspěšnosti (PROČ č. 2). No a pokud chybí CO (hodnoty a jasný záměr nebo cíl) a/nebo jasné PROČ č. 1 (smysl, účel, poslání, motiv), tak lidé obrazně neví, kam dřív skočit. Vše přehluší operativa, řešení problémů a stres.

Obr. 6 – Rozšiřování vědomí a vnímání CO a PROČ pomáhá budovat základ pro zralá a uvážlivá rozhodnutí.

Zdroj: vlastní zpracování 

Dvojčata CO a PROČ ilustrují i slova, která lze v otázkách použít, a která ukazují na důležitost znalosti konceptu (hodnoty) i kontextu (souvislosti). Zeptáte-li se „PROČ to děláte?“, pátráte po účelu a smyslu. Otázka je i vcelku vágní. Formulujete-li otázku „CO vás vede k tomu, že to děláte?“, více se zvýrazní „vůdčí motiv“ či hybná síla.

• PROČ firmy přijímají zakázky, když často předem ví, že je nestihnou splnit (a tedy budou vznikat problémy)? (Čas, cena, kvality, nedostatek schopných lidí…) CO je k tomu vede? (Hodnoty, priority…)
• PROČ přijímají lidé závazky, vědí-li, že jim nedostojí? (Hodnoty, priority…)
• O CO (jaké hodnoty) se opírá poměrně laciný návod „umět říci NE“?
• CO vede lidi k tomu, že nedokáží říci ne?

K vysvětlení se nabízí ještě jeden známý „model“, který je v českém překladu knížečky S.U.M.O. (McGee, 2007) přeložen se zkratkou MEJV:

Myšlenky – Emoce – Jednání – Výsledky

• Myšlenky v nás vyvolávají
• Emoce, které nás přivedou k
• Jednání (činu, akci), mající různorodé
• Výsledky!

MEJV z hlediska „začněte s CO nebo PROČ“ stojí zdánlivě bokem. Takové zdání však klame, protože naše CO a PROČ se odehrávají na úrovni myšlenek (prostor v našich hlavách) a jimi si o (nejen) těchto fenoménech utváříme emoční vztah k odpovědím a odezvám a odezvám na podněty, o nichž rozhodujeme. Jak jistě tušíte jsou emoce, které spíše motivují i emoce, které spíše brzdí a sráží k zemi. To už je jiný příběh (pro jiné).

Já se příště raději vrátím k několika nástrojům a tipům, které přichází často na scénu, když na vše výše napsané zapomenete a situace dojde příliš daleko – vznikne PROBLÉM.

Akce pro vás

Vyberte si nějako akci, činnost, cíl projekt…, co už delší dobu odkládáte. Zkuste maximálně rozšířit svou základnu CO a PROČ (viz. obrázky v článku):

• CO chcete zvládnout? CO je na tom pro vás důležité? (Zkuste i GROW otázky.)
• PROČ to chcete zvládnout? PROČ je to pro vás důležité?
• PROČ by vám to mělo vyjít? O co se můžete opřít, jaké jsou faktory úspěšnosti, které hrají do karet vašemu úspěchu?
• PROČ to vyjít nemusí? Co stojí v cestě a brzdí postup (a je možná důvodem odkládání)?

Když si koncept a kontext vyjasníte, udělejte první malý krok vpřed.

Podělte se v komentářích o to jak si zvyšujete pravděpodobnost úspěchu ve vašem konání, jak pracujete s riziky a jak to máte s rovnováhou CO a PROČ. 

Literatura:

• COVEY, R. Stephen. 7 návyků skutečně efektivních lidí. Praha: Management Press, 2007. 342 s. ISBN 978-80-7261-15-0.
• McGEE, Paul. S.U.M.O. (Shut Up, Move On). Zmlkni a pokračuj – Jednoduchý průvodce, jak si vytvořit skvělý život a užít si ho. Praha: Ekopress, 2007. 140 s. ISBN 978-80-86929-27-9.
• SINEK, Simon. Začněte s proč. Jak vůdčí osobnosti inspirují k činům. Brno: Jan Melvil Publishing, 2013. 255 s. ISBN 978-80-87270-55-4.

Líbil se Vám příspěvek? Byl pro Vás něčím zajímavý, inspirativní, přínosný nebo užitečný? SDÍLEJTE jej se svými přáteli a známými!

Pokud Vás téma modelů a nástrojů zajímá více, NAPIŠTE mi DO KOMENTÁŘŮ. Budu lépe vědět, o čem si chcete přečíst a čím se mám příště na blogu zabývat.

Vyplňte prosím také anketu ZDE.

Děkuji. LF