Štěstí. Richard Müller zpívá, že je to „krásná věc“, pro básníka jej) to „muška jenom zlatá“… Frekventované slovo, předmět touhy, hledání, zkoumání i měření a experimentů. Také téma jednoduchých návodů a marketingových triků. Jak ale lze uvažovat o tom, co štěstí předchází? Co je příčinou našeho štěstí? Do oka a do ruky mi padla kniha Shawna Archora s názvem Before Happiness. Bude o tom, co je „před štěstím“, co štěstí předchází?

Shawn Achor není českým čtenářům neznámý. V nakladatelství ANAG vyšel pod názvem Výhoda spokojenosti, jeho titul The Happiness Advantage z roku 2010. Nesleduji podrobně překladatelský a nakladatelský trh, nicméně je docela možné, že se už pracuje také na překladu této Achorovy knihy, která vyšla ve vydavatelství Crown Business v roce 2013. A i kdyby… Pojďme ji společně prozkoumat.

Ať žijí pozitivní géniové

Možná, že když někdo uslyší sousloví pozitivní génius, řekne si, že jde (zase) o pozitivní myšlení a esoterii. Ať si to myslí. Je to jeho úhel pohledu a jeho realita.

Podle Achora:

„Pozitivní géniové mohou vidět problémy, stejně dobře jako pesimisté. Rozdíl je v tom, že když pesimista vidí nějaký problém, předpokládá jen více problémů, zatímco pozitivní génius předpokládá překonání tohoto problému, a proto pracuje tvrději a chytřeji na nalezení řešení a možnosti jeho překonání.“

Shawn Achor přednáší pozitivní psychologii na Harvardu a je zakladatelem a CEO své vlastní firmy Goodthink Inc. Je tedy zřejmé, že se o soustředění na pozitivní aspekty opírá.

Je to i jedním z klíčových předpokladů knihy. Čím lépe dokáže mozek využít svou Energii k zaměření se na pozitivní, tím větší je šance na úspěch. Energie, o které je řeč je vyvolaný potenciál (evoked potential). Je to energie, kterou náš mozek uvolňuje, aby dokázal porozumět informacím, které neustále získává z okolí.

Příklad (na hranici)? Letící letadlo za sebou zanechá stopu. Něčí mozek tuto stopu interpretuje jako „contrail“ (kondenzační stopu), něčí mozek vynaloží energii, aby tuto stopu interpretoval jako chemtrail. Jedno je jisté – na zpracování a interpretování informace je spotřebována energie. (Co se třeba může dít dál, to nechám na vašich přesvědčeních a fantazii).

Zastavení – Zamyšlení

Zkratka, která vede k základní myšlence autora by se dala vyjádřit následovně:

• Před úspěchem příchází štěstí.
• Před štěstím je potenciál.
• Před potenciálem je motivace.
• Před motivací je emoce.
• Před emocí je NAŠE REALITA.

Smysluplně by tento princip bylo možné zkombinovat s procesem MEJV, který je jádrem knihy S.U.M.O. Stačí si položit sérii otázek:

• Jak přemýšlíme o naší realitě?
• K jakým emocím to vše vede?
• Jak jsme poté na základě těchto emocí motivováni jednat?
• A jak tímto jednáním vytváříme a využíváme potenciál a naše Dary?
• Co je výsledkem tohoto jednání?
• Považujeme takový výsledek za úspěch?
• A přinese nám tento úspěšný výsledek štěstí?

Je-li východiskem REALITA, je výzvou vytvořit si pozitivní realitu  – být „pozitivním géniem“. Zde se Achor opírá do koncepcí IQ, emoční inteligence a sociální inteligence (naštěstí o mém konstruktu vizionářské inteligence, inteligence vášně a vděčnosti neví). Která „inteligence“ je nejdůležitější? Ta klasická, měřená IQ nebo emoční nebo sociální? Odpověď je nasnadě – takto otázka nestojí. Na všech třech záleží a našim cílem by mělo být naučit se, jak je využívat a zesilovat v synergii a kombinaci. IQ nám napoví CO potřebujeme dělat, emoční inteligence JAK to dělat a sociální inteligence S KÝM to dělat. Změna způsobu, jak přistupujeme k těmto „inteligencím“ může mnohé změnit. Není to paradigma optimismus vs pesimismus.

Jak vidno z titulu knihy, její praktická část popisuje celkem 5 strategií, jak se na cestu budování a vnímání pozitivní reality vydat. V každé strategii autor doporučuje klíčové dovednosti a přístupy, jak danou strategii naplnit. Můžeme si je krátce shrnout. V tomto příspěvku nejprve první dvě, zbylé tři za pár dnů v pokračování.

Jaká je vaše realita?

První strategii Achor nazývá „architektura reality“. Vyberte si realitu, která má pro vás největší hodnotu. Co k tomu potřebujeme?

• Uvědomit si, že existuje více realit (studenti systemiky a systemického koučování by mohli vyprávět). Je na nás a energii našeho mozku, abychom si vybrali detail, na který se soustředíme pro utvoření naší reality.
• K tomu, abychom viděli větší množství realit, potřebujeme měnit úhel pohledu (vantage point), perspektivu, s jakou na realitu nahlížíme. Realita „žabí perspektivy“ je jiná, než realita „ptačí perspektivy“. Včera jsem si do bazénu zapomněl vzít plavecké brýle. S brýlemi se soustřeďuji na styl plavání, rytmus a vytrvalost. Bez brýlí jsem změnil úhel pohledu a soustředil jsem se při pomalejším plavání na to, co se děje nad hladinou, kdo přichází, jaké má plavky… Mým cílem nebyl výkon, ale „když už jsem bez plaveckých brýlí, tak si to užiju jinak“.
• Pak stačí vybrat si realitu, která pro nás má větší hodnotu, je pravdivá a pozitivní. Koučové na cestě ICF ostatně znají jeden z předpokladů koučování – „Každé lidské chování má pozitivní záměr“. Nejde o růžové brýle a optimismus za každou cenu. Sami si volíme poměr pozitivity, tedy poměr pozitivních a negativních interpretací reality. Např. Facebook je na úhly pohledu a různé reality fantastická vychytávka.

Máte svou mapu?

Druhou strategii Achor nazval „duševní kartografie“. Zmapujte si cestu k úspěchu. Nejde o „mind maps“ jak je známe od Tony Buzana, jde o mapu naší Cesty. Co k tomu potřebujeme?

• Opět Sebe-vědomí. Uvědomit si, která z cest vede k naplnění významných a smysluplných cílů. Načrtnutí takové cesty ovšem není možné bez toho, abychom zmapovali a identifikovali události, které pro nás mají v životě největší význam. To jsou milníky, které označují naši cestu. Autor ukazuje konkrétní taktiky jak nepodlehnout vábení zkratek či dalším vějičkám a návnadám. Jak se to ujme v zemi vojáka Švejka a „české uličky“ zůstává pro mě otázkou.
• Každá takto pojatá myšlenková mapa musí mít ohniskový bod, kam je třeba upřít většinu zdrojů a svou „trojí“ inteligenci – intelektuální, emocionální i sociální. V terminologii Stephena Coveyho by se dalo říci „zorientovat si mapu podle skutečného severu“.
• Poslední dovednost pro mapování může být také náročnou výzvou. Zmapovat si nejprve cesty k úspěchu, spíše než hledat únikové cesty nebo se vyhnout cestám k neúspěchu. Klíč je zde také znám – na co se zaměřujeme, to má tendenci se stát realitou. Kam směřujeme energii, to roste. Pozitivní se stává pozitivnějším, negativní se stává negativnějším.

Pokračování příště…

Asi tušíte, že z širší perspektivy to není „nic zásadně nového pod sluncem“. Nicméně vše přesně vystihuje podstatu knihy. Kombinujeme naše úhly pohledu do naší reality. Myslím, že kvůli cílové stanici je fajn mít mapu. Ale i zde záleží na úhlu pohledu. Někdo si Cestu lépe užije, když má mapu a může porovnat, jak to, kde se reálně nachází, koresponduje s jeho mapou. Já jsem zastáncem osobních strategií (map a cest). Ovšem zcela chápu a respektuji, že někdo jiný si více užije Cesty bez mapy. Také má svou realitu. A také to má své důsledky.

Literatura:

• ACHOR, S. Before Happiness: The 5 Hidden Keys to Achieving Success, Spreading Happiness, And Sustaining Positive Change. 1. ed. New York: Crown Business, 2013. 272 s. ISBN 978-0-7704-3673-5.

Tento příspěvek byl původní součástí mého blogu Život 50+, který fungoval od 3/2015 do 3/2016 na platformě webu 2.0.