6 klobouků, to jsou ku příkladu:

  • komici Charlie Chaplin, Stan Laurel a Oliver Hardy,
  • John Cleeese, člen Monty Python’s Flying Circus (parádní je skeč se Silly Walk – švihlou chůzí),
  • herec Otto Šimánek (známý pan Tau)
  • konferenciér Pavel Lukeš (v roce 1981 v tehdejší Československé televizi moderoval soutěžní pořad Šest ran do klobouku, kde se rozhodovalo ponecháním klobouku na hlavě).

Nám půjde také o to, mít na hlavě klobouk. Ovšem ne pouze černý, jako buřinky zmiňovaných, ale postupně i v dalších pěti barvách.

Zkusíme je využít v procesu skupinové komunikace a diskuse (s tématem strategického řízení). Tématem, které (na rozdíl od žánru, reprezentovaného výše zmíněnými herci) „není žádná legrace“.

6 klobouků je metaforou pro různé způsoby myšlení, které se vzájemně doplňují a skládají pomyslnou mozaiku obrazu plodné a užitečné skupinové diskuse. Tuto metaforu lze přenést do fyzické podoby komunikace s nasazenou pokrývkou hlavy té barvy, jaký způsob myšlení chceme podpořit nebo představovat. Mnoho diskusí, porad, mítinků, workshopů a skupinových setkání může být s barevnými klobouky hravějšími a zajímavějšími. Stačí vědět jak a chtít. Napoví vám článek s kontextem diskuse k tvorbě strategie.

6 klobouků = barevné myšlení

Když v roce 1985 vydal expert na kreativní myšlení Edward de Bono knihu Six Thinking Hats: An Essential Approach to Business Management, museli jsme si na český překlad počkat. (V roce 1985 jsme mohli „myslet“ mohli akorát na komunistickou normalizaci a snad „perestrojku“, leč pořad „6 ran do klobouku“ už jsme měli). Česky vyšla kniha až v roce 1997, s názvem Šest klobouků aneb Jak myslet.

Šest klobouků popisuje přístup k (zejména) skupinové diskusi, spolu s individuálním „barevným“ myšlením. Vytváří hravou a vizuální formou šest způsobů či perspektiv, jakým způsobem přemýšlet s kloboukem na hlavě. K dispozici je šest různobarevných klobouků – modrý, bílý, zelený, červený, černý a žlutý. Na pořadí nezáleží. Je to téměř jako „klasická“ sada šesti pastelek (místo bílé je v ní hnědá).

„Techniku“ Six Thinking Hats (STH) uvádí český překlad jako šest „myslitelských“ klobouků, mi se více zamlouvá „myšlenkových“.

Edward Charles Francis Publius de Bono je rodákem z Malty (*1933). Je expertem na laterální, tvůrčí myšlení mimo obvyklé modely a rámce, které se nejčastěji odráží v kreativním řešení problémů. Do tohoto konceptu spadá i 6 klobouků. de Bono je protagonistou ideje, aby se „Myšlení“ stalo vyučovacím předmětem na školách.

Obr. 1 – Obálka knihy z roku 1985 v níž de Bono představil 6 klobouků. Hodnocení Richarda Bransona bylo prosté: „de Bono nikdy nepřestane ohromovat.“

Zdroj: Amazon

Nechte (klobouk) na hlavě

Technika 6 klobouků napomáhá skupinové diskusi (porady, workshopy…) užitečnou, hravou a podle mé zkušenosti i zábavnou formou. Nasazením klobouku přejímá „hlava“, na níž klobouk spočívá, typické myšlenkové pochody a otázky, reprezentující danou barvu klobouku. Těmi podněcuje ostatní ve skupině a její diskusi, pod zorným úhlem „myšlení“ dané barvy klobouku do diskuse přispívá. (Míváte-li raději „pod čepicí“, můžete použít místo barevného klobouku barevnou čepici.)

Proto je tento přístup vhodný k jakékoliv skupinové/týmové diskusi, která má jako stanovený záměr či cíl „něco“ (vy)řešit, na „něco“ přijít apod.

Jedním z vhodných aranžmá je i (moderovaný) strategický workshop, např. s týmem vrcholových manažerů. Osobně s tím mám z konzultační praxe a moderování workshopů dobré zkušenosti. Různé perspektivy, úhly pohledů či myšlenkové rámce jsou v takových situacích nejen potřebné, ale i užitečné.

Přínosy uplatnění této „metody“:

  • Dovoluje vám říkat názory bez rizika;
  • Umožňuje pochopit, že existuje několik hledisek a perspektiv týkajících se tématu/problému/situace/diskuse;
  • Je vhodným mechanismem ke zjištění „jak do sebe věci zapadají“;
  • Soustřeďuje myšlení;
  • Vede ke kreativnějšímu myšlení;
  • Zlepšuje komunikaci (omezením konfrontace);
  • Zkvalitňuje rozhodování atd.

Jaké jsou souvislosti pro barvy jednotlivých myšlenkových klobouků? Podíváme se na ně obecně i s několika poznámkami k jejich vlivu a přispění do diskuse k organizační strategii.

Ke tvorbě osobní strategie s přispěním 6 klobouků a sebekoučování se vrátím v některém z budoucích příspěvků.

Modrý klobouk

Jako první ze 6 klobouků si představme klobouk modré barvy. Modrá je barva jasné oblohy, která se klene na nebi, pod nímž se odehrává naše lidské hemžení. Pod dohledem modrého klobouku se odehrává skupinová diskuse. Modrý klobouk přejímá roli řízení a organizování myšlenkových procesů a využívá ostatních klobouků. Je to „klobouk–předseda“. Pro modrý klobouk je typická snaha zajistit celkový obraz a přehled, přemýšlet o procesu (dobré třeba pro vlastníky procesů při implementaci požadavků ISO 9001:2015) a souvislostech. Vnímá jednotlivé kroky, v jaké fázi se diskuse zrovna nachází, co už je hotovo, jaké jsou (dílčí) závěry a co je třeba ještě udělat.

Typické otázky při myšlení modrého klobouku.

  • Kde jsme teď?
  • Jaké jsou závěry?
  • Jaký je náš příští krok?
  • Které kroky vedou k cíli?
  • Co už jsme udělali/zvládli?
  • Co ještě potřebujeme udělat/zvládnout?

Modrý klobouk mám virtuálně nasazen jako moderátor diskuse, protože „mám v hlavě“ metodiku, proces vedení (nejen) strategického workshopu i postup (= „kormidlo“, přičemž kompas, udávající směr diskuse má skupina).

Fyzicky mívá v „kloboukových fázích“ diskuse a práce modrý klobouk vždy nasazen také někdo z účastníků ve skupině, kdo má za úkol přemýšlet systémově, procesně a koordinovat. Jsou lidé, kteří na to jsou zvyklí, je to pro ně přirozenější. Pro koho ne, ten se s modrým kloboukem na hlavě učí něčemu novému, nezažitému. I takový člověk může přinášet zajímavé vhledy a otázky. Jde-li vše dobře, nemusím do diskuse zasahovat a nikterak ji procesně korigovat.

Bez koordinace, vnímání kontextu, procesu vědomého strategického řízení (= bez účasti modrého klobouku) obvykle získají ve skupinové diskusi navrch různé podružnosti, operativní, naléhavé úkoly, hašení požárů, mocnější/hlasitější manažeři a další, pro strategii ne zrovna žádoucí jevy.

Vize, poslání a hodnoty patří do strategického arzenálu jako kotva.

Bílý klobouk

Následující ze 6 klobouků budiž bílý. Bílá barva je neutrální a objektivní. Proto k ní patří fakta, informace, čísla, důkazy, logika. Bílý klobouk je jejich hlídačem. Zaujímá nehodnotící pohled. Pro někoho odtažitý, pragmatický, třeba i nepříjemný (když s fakty nepracujete nebo jste zvyklí je kreativně „ohýbat“ a přizpůsobovat).

Příklady typických otázek z myšlenkové dílny bílého klobouku.

  • Jaká fakta/informace máme k dispozici?
  • Jak informace získáme, popř. ověříme?
  • Jaký je zdroj těchto údajů?
  • Jaké informace ještě potřebujeme získat?
  • Čím je váš názor/návrh podložen?

Ve skupinové strategické diskusi hraje bílý klobouk důležitou roli. Příkladem je fáze strategické analýzy je zjišťování dat a údajů založených na faktech. Tato fáze je nesmírně důležité pro dobrá a kvalitní strategická rozhodnutí. Bílou barvu není třeba „špinit“ různými dohady, odhady, nepodloženými prognózami. Od kreativity je tu zelený klobouk. Platí to pro jakékoliv rozhodování, ctíme-li zásadu kvality a excelence – rozhodovat se na základě faktů.

Pro bílý klobouk platí doslova ono známé manažerské klišé „co neměřím, to neřídím“. Měřit, znamená získávat data, informace, fakta. Je radost pro bílý klobouk (i pro mě) pracovat s organizací, kde „na kliknutí“ získáte pohled na její skóre v podstatných a relevantních ukazatelích. Zrychluje to (nejen) strategické rozhodování.

Zelený klobouk

V portfoliu 6 klobouků je také ten v zelené barvě. Zelená je v přírodě barva klíčícího semínka, zárodku možné úrody a hojnosti, barva svěžího růstu a plodnosti. Představuje analogii pro tvořivost, rozsévání či zasévání myšlenek. O to vše usiluje a k tomu ponouká člověk pod zeleným kloboukem. Pobízí k hledání alternativ, možností a k vytváření a shromažďování nápadů. Více (kvantita) v jeho případě znamená lépe. Od posuzování jsou tady jiné klobouky.

Příklady typických otázek a myšlenkových pochodů zeleného klobouku.

  • Co ještě může přispět k…?
  • Jaké existují další možnosti?
  • O jakých alternativách můžeme uvažovat?
  • Jaké máte další nápady/návrhy?
  • Jaké jsou naše možnosti?
  • K čemu můžeme využít…?

Brainstorming je zlidovělá „technika“ shromažďování nápadů a myšlenek, které se v průběhu strategických workshopů rozhodně nevyhýbám. Během brainstormingu by většina účastníků měla mít nasazen zelený klobouk, rozhodně žádný černý (kritik, ďáblův advokát). Na to je čas až v další fázi. Co neprosazuji, je přistupovat např. ke „SWOT analýze“ právě formou brainstormingu. To obvykle svědčí o absenci bílého klobouku v diskusi. Zjišťování silných a slabých stránek, posuzování příležitostí a hrozeb není otázkou tvořivosti a toho, co zrovna koho ve skupině napadne. Je to záležitost dat, informací, údajů, faktů.

Důležitou fází procesu strategického řízení je strategický výběr a volba. Známé pravilo manažerského rozhodování říká, že „máme-li na výběr pouze jedinou variantu, bude pravděpodobně špatná“. Proto je třeba mít alternativy, ve strategii nevyjímaje. Poptávku po nich podněcuje zelený klobouk. Nesmí se bát úvodního ticha, které se občas může rozhostit po jeho všetečných otázkách a poptávce, týkající se nápadů, k nimž ostatní vybízí.

Vítězné strategie jsou obvykle originální, odlišující se od „běžného průměru“, v dobrém smyslu „kreativní“. Zárodky originality, s podporou kreativity, to je jedno z myšlenkových hesel, platných pro držitele zeleného klobouku.

Červený klobouk

Červená barva obvykle málokoho nechá v klidu. Je to barva vášně, ohnivé energie a s tím spojených různorodých emocí, ať pozitivních nebo negativních. Červený klobouk proto udržuje emocionální rovnováhu, sleduje a vyvažuje nálady mezi „nebem“ a „peklem“. Reprezentuje také intuici, instinkt a první dojem.

Jaké jsou příklady typických otázek, které červený klobouk klade?

  • Jak to cítíte?
  • Já to cítím (emočně vnímám, pociťuji) tak, že…
  • Jak bychom/byste se chtěli cítit? Jaké emoce chcete prožívat?
  • Jaké z toho máte pocity?

Emocionálně zabarvenou částí strategického managementu obvykle bývá pasáž utváření vize, diskuse nad posláním, hodnotami, etikou, mírou společenské odpovědnosti. „Ideologie“ (vize, poslání, hodnoty) do strategického arzenálu patří jako kotva. Totéž se týká strategických cílů. Emoce jsou známkou našeho vnitřního kompasu. Na úrovni jednotlivců hrají emoce v osobní vizi a osobní strategii part, který je stále a stále diskutován a omílán (vášeň, vděčnost, magnetismus naší vize…).

Nezanedbatelná je role emocí v atmosféře obklopující skupinovou diskusi a práci na strategii obecně. Ať už je centrální manažerská osoba obklopena „přikyvovači“ nebo opravdu různorodou skupinou kolegů. Emoce musí ven v obou případech. U toho prvního jsem zažil výbuchy nečekané, mimo oficiální diskusní fórum, v rámci diskuse (tehdy ještě bez klobouků) na sebe roli toho červeného nikdo nevzal. A zejména silné negativní emoce (strach, zlost, vztek…) docela zdržují od práce a směřování k pozitivním výsledkům. To je důležitá zpráva i pro černý klobouk.

Obr. 2 – Edwarda de Bona s kloboukem jsem trochu „přikrášlil“.

Zdroj: Pinterest (+ vlastní úprava)

Černý klobouk

Je pro vás černá barva příjemná? Mnohdy je barva tmy a noci vnímána jako ponurá a tudíž negativně. Pomyslnou bránu do pekla otevírá „ďáblův advokát“. Snáší mimo jiné na pomyslný stůl argumenty, proč návrhy, nápady, ideje nejsou možné a uskutečnitelné. Všelijak „maluje čerta na zeď“. Ale pozor! Je třeba to vnímat jako varování – před nebezpečím, riziky, nástrahami a slabými místy. To vše je úloha a projev černého klobouku ve skupinové práci. Na jeho podněty obvykle reaguje kreativní zelený klobouk.

Příklady typických otázek zahrnují mimo jiné:

  • Na co jsme zapomněli?
  • Co jsme přehlédli? Co když jsme něco přehlédli?
  • Je to opravdu pravda? (Hovoří o tom fakta? – viz. bílý klobouk)
  • Co se může stát špatného?
  • Jaká jsou rizika? Co když to nebude fungovat?
  • Kde to má slabinu?

V rámci strategické komunikace je třeba dbát na to, aby černý klobouk neuzurpoval celý komunikační proces a nestáhl jej do „bahna“. Pozor na nadužívání! Od toho je modrý klobouk. Zbytečný je „černý humor“, ironie a kritika, zejména ve větších dávkách. Nicméně černý klobouk pomáhá přijímat racionální rozhodnutí, abyste se strategií nešli „rovnou do pekel“. Černý klobouk pootevírá vrátka a nahlíží na to, co se z pohledu strategie může odehrát ve fázi realizace, při implementaci strategických rozhodnutí a kroků. Dalším důsledkem myšlení a komunikace černého klobouku je, že vyvolává emoce (dává práci červenému klobouku).

Přestože se některým manažerům a účastníkům diskuse pod tímto kloboukem líbí (hledat mouchy a kritizovat bývá snadnější, než tvořit), důležité je tento klobouk střídat. Zároveň také připomínat jeho bývalému držiteli, aby „přehodil myšlenkovou výhybku“, když už má na hlavě klobouk jiné barvy. Spousta z nás nosí pomyslný černý klobouk, jako dominantní ve svém životě, aniž si je toho vědoma.

Žlutý klobouk

Poslední z barev 6 klobouků je žlutá. Barva Slunce je „hřejivá“, pozitivní, optimistická. Jsou lidé, kteří nemají rádi „sluníčkáře“ z hlediska občansko-politických postojů, to však do manažerské diskuse nepatří. Žlutý klobouk povzbuzuje a motivuje, vyzdvihuje klady, přínosy a vše co se (už) povedlo.

Typické otázky žlutého klobouku

  • Jak/v čem nám to pomůže?
  • V čem je to přínosné/užitečné?
  • Proč stojí za to to udělat/zvládnout/pustit se do toho?
  • Co pozitivního přináší tato situace?

U manažerů je to mnohdy pikantní. Obvykle se ukáže, jak jim pozitivní, motivační přístup jde v reálném organizačním a manažerském životě, při práci s podřízenými. Je to nezáviděníhodné pro autoritativního direktivního manažera, který nezná žádnou jinou „měkčí“ roli v situačním vedení. Na druhou stranu bývají situace, kdy se potřebujete chytit sebemenšího zrnka, abyste mohli povzbudit diskusi a ostatní účastníky. Pak trochu direktivního přístupu neuškodí.

O strategii se říká, že má být či je „záležitostí každého“. Pro úspěšné firmy, které jsem poznal to beze sporu platí. Zapojovat druhé do tvorby strategie (přístup „o nás s námi“) a zejména její realizace, to je podstatný odlišující a povzbuzující faktor. Při skupinové diskusi ke strategii je klíčové také zapojovat všechny, posilovat ducha vzájemné závislosti, postupu vpřed apod. Podporování a zapojování účastníků je náplní žlutého klobouku (v tom velmi pomáhá moderátorovi a procesu moderované skupinové diskuse, tedy modrému klobouku). Je to však i celkový efekt skupinové diskuse se 6 klobouky.

Experimentujte!

Doporučuji experimentovat s výměnou 6 klobouků, aby si různých barev užilo co nejvíce členů ve skupině. Ne překotně a po minutách, ale podle struktury diskuse a jednotlivých fází a témat. Při přípravě strategií a rozhodování je to dosažitelné, protože nejde o jednorázovou záležitost. Workshopy se odehrávají postupně v čase, na pokračování, a sledují celý proces strategického řízení.

Důležité je seznámit lidi s jejich „rolemi“ pod kloboukem té které barvy. Poznáte, že některé klobouky jsou „snazší“ a rovněž do jisté míry vypovídají o jednotlivci či firemní/organizační kultuře. Skeptická, pesimistická pochybovačná se mohou velice rychle odzrcadlit v černém klobouku.

V diskusi by měly být vždy zastoupeno všech 6 klobouků. Je tedy dobré mít k dispozici tým minimálně šesti lidí. Více klobouků najednou pro jednoho účastníky nemá smysl.

Jsou situace, kdy lze omezit počet klobouků, třeba až na tři či čtyři.

  • Generování úvodních myšlenek vyžaduje modrý, bílý a zelený klobouk, přičemž zelených může být více. Obejdete se bez černého klobouku.
  • Při výběru variant se lze obejít bez zeleného klobouku.
  • Hledáme-li řešení, můžeme eliminovat žlutý klobouk (a risknout i červený).
  • Je možné při strategickém plánování vyměnit modrý klobouk navíc místo červeného apod.

 Vždy záleží na tom, jaký je účel a cíl diskuse.

Čím začít?

Je to prosté.

  1. Vyrobte si alespoň 6 klobouků. Stačí k tomu barevné papíry, lepící páska, kancelářské sponky, špejle, sešívačky… Uspořádejte soutěž, módní kloboukovou přehlídku. Červený klobouk emoce ocení.
  2. Naplánujte skupinové setkání s cílem a tématem, jehož se zúčastní alespoň šest lidí a připravte pro ně vyrobené klobouky (ideální je, když jsou to ti, kdo klobouky vyráběli).
  3. Vyberte moderátora (nebo mi napište – kontaktní formulář je vpravo), dejte mu modrý klobouk, vysvětlete, jak bude diskuse probíhat.
  4. Seznamte účastníky s myšlenkovou náplní jednotlivých klobouků.
  5. Pusťte se do strukturované práce/diskuse.

 

Dejte držitelům podle barev klobouků příslušnou část podkladu, který si můžete stáhnout ZDE.

 

Podělte se (před diskusí nebo po ní) s dalšími o své dojmy, zkušenosti, nápady a formy využití metodiky 6 klobouků. Napište do komentářů.

  • Pracujete s metodou 6 klobouků?
  • Pokud ano, v čem spatřujete její užitek a přínosy?
  • V jakých situacích/tématech se vám nejvíce osvědčila?
  • jaké dopady do „běžné“ komunikace tato metoda má?
  • Pokud s metodou nepracujete, jaký je důvod?
  • Chtěli byste to zkusit? Kdy?

 

Doporučená literatura:

  • de BONO, E. Šest klobouků aneb Jak myslet. 1. vyd.  Praha: Argo, 1997. 187 s. ISBN 80-7203-128-7.

Kontaktuje mě

10 + 12 =

Libor Friedel

Libor Friedel

Lektor, kouč a konzultant, s praxí od roku 1996

Vytvářím bezpečný prostor pro rovnovážný růst a rozvoj. Spolupracuji s jednotlivci a organizacemi na posilování osobního lídrovství, chytrých strategií ke kvalitě a excelenci a zvyšování skóre v tom, co je pro ně smysluplné a důležité. Baví mě vzájemně přenášet užitečné myšlenky, pohledy a inspirace do života organizací i do osobního života lidí a obohacovat jejich příběhy. Dávám do toho své SRDCE.

Slova moudrých

„Tvořivost znamená překonat zavedené vzory, abychom se na věci mohli podívat jiným způsobem.“

(Edward de Bono)

Líbil se Vám příspěvek? Byl pro Vás něčím zajímavý, inspirativní, přínosný nebo užitečný? SDÍLEJTE jej se svými přáteli a známými!

Pokud Vás téma organizačních a osobních strategií, popř. modelů a nástrojů zajímá více, NAPIŠTE mi DO KOMENTÁŘŮ. Budu lépe vědět, o čem si chcete přečíst a čím se mám příště na blogu zabývat.

Děkuji. LF

Share This