Teorie je typ abstraktního myšlení, zobecnění nebo výsledek takového myšlení. V závislosti na kontextu, mohou její výsledky zahrnovat obecné vysvětlení toho, jak „něco“ funguje. Není to totéž co domněnka (hypotéza). Teorie poskytuje vysvětlující rámec pro určitá pozorování, na jejichž základě může být testována. Cílem je buď teorii podpořit či vyvrátit.

Normativní teorie říká „co by mělo být“. Ukazuje „cíle, normy a standardy“. Teorie jako faktografie (body of knowledge) může a nemusí být spojena s určitými vysvětlujícími modely. Již od dob Aristotelových je teorie porovnávána s praxí (řecké praxis = dělat), která je opakem teorie.

Pojďme se tedy díky knize podívat na nějaké teorie, které můžete porovnávat s praxí.

Článek je upravenou „recenzí“, která byla publikována v časopise Perspektivy kvality, vydávaném Českou společností pro jakost.

Management a teorie

Proč tento úvod? Moje zkušenost říká, že manažeři (zejména ti méně kreativní, kteří pracují s rigidnějšími systémy jako kvalita nebo finance), mají tendenci to, co je odlišené od jejich názoru či domněnky, jak něco (pro ně) funguje (= jejich praxe), považovat za „teorii“. Pro direktivního manažera, který se nevzdělává a nechápe praxi situačního vedení, je demokratický a participativní způsob vedení lidí pouhou „teorií“. Bohužel paradigmatem mnoha manažerů v naší zeměpisné šířce a délce je, že proto teorie a priori nemůže fungovat. Nechtějí nic na svém stylu měnit. Mají přece „praktický“ přístup k řízení a vedení.

Při výuce a v konzultační praxi rád používám následující Koontzovu a Weihrichovu definici managementu (řízení):

„Management je proces vytváření a udržování takového prostředí, v němž lidé (jednotlivci, skupiny a týmy) dosahují svých cílů.“

Je to definice z „manažerské teorie“. Dopad této teorie vidíte ve chvíli, kdy vstoupíte do jakékoli organizace a začnete vnímat její prostředí (není to firemní kultura). Někde jsem četl, že lidé z firem (organizací) neodchází kvůli (špatné) práci, ale kvůli (špatným) manažerům/šéfům. Zřídkakdy kvůli lídrům.

Management a rozličné teorie se pokusili spojit autoři knihy 89 nejdůležitějších manažerských teorií pro praxi [1]. Ve Velké Británii byla kniha vydána v roce 2013. Originální název se mi zdá smysluplnější – The Little Book of Big Management Theories… And How To Use Them (Malá kniha velkých teorií,,, a jak je používat). Česko je však rájem titulkových mágů a co by to bylo za titulek bez čísla, že! Je číslo 89 moc nebo málo?

Manažerské teorie jsou vesměs ty, které byly výzkumem úspěšné ověřeny jako fungující v praxi – ovšem v určitém kontextu. Mohou to být i popsané a zdůvodněné fungující dobré/nejlepší praktiky jak vytvářet a udržovat prostředí pro (smysluplný) výkon. Teorie, modely a nástroje se vyvíjí, stejně jako vše ostatní kolem nás. Zmíněná kniha zahrnuje 89 „položek“ z 9 oblastí, které se (kromě dalších) managementu týkají – řízení, vedení, motivace, týmové práce, firemní kultury, strategie, kvality a autority (moci, vlivu). Devět položek je nekategorizováno (oblast – všehochuť). „Položky“ místo „teorií“ píšu úmyslně. Ve většině případů o „čisté“ teorie nejde – jde o koncepty, modely, nástroje či dokonce testy.

V tom je název knihy zavádějící i svůdný (je jich hodně a jsou to „teorie pro praxi“). Proč autoři zvolili uvedené členění nevím. Uznávaným konceptem je, že management má své systémové funkce – plánování, organizování, vedení (zde je motivace, týmová práce, styly vedení apod.) a kontrolování. Proč autoři zahrnuli řízení kvality či strategie a nezahrnuli řízení financí a lidských zdrojů apod. je záhadou.

Z jisté perspektivy je kniha unikátní. Manažeři mnohdy hledají zázračnou „růžovou pilulku“, která jim pomůže od „bolesti“ v jejich manažerské práci – zlepší motivaci zaměstnanců, poskytne návod jak budovat týmy apod. Kniha je přehledem různorodých možností a „pilulek“, které mohou a nemusí zabrat. Asi ne nadarmo se kniha stala knihou roku CMI (The Chartered Management Institute) v oblasti „Praktický manažer“. Zvláštní ironie, když u praktických manažerů zvítězí „teorie“.

Teorie je soubor tvrzení o předmětu výzkumu, která považujeme za pravdivá. Vyžaduje se, aby nebyl v rozporu s dosavadními zkušenostmi a výsledky experimentů a byl vnitřně konzistentní. Opakem teorie je praxe, empirie.“

(Zdroj: Wikipedia)

Obr. 1 – Snaze využívat různé koncepty, modely, nástroje apod. ze strany manažerů, se někdy ironicky říká „manažerské prášky“.

Zdroj: ona.idnes.cz

„Aplikujte Pareta“

81. teorie z celkem 89 je v knize vyhrazena Paretovu pravidlu. Tato „teorie“ říká, že 20% příčin způsobuje 80% důsledků [2]. Takže „teoreticky“ by využití 20% námětů z knihy (= 17 nebo 18 položek/teorií) mělo čtenáři přinést markantní zlepšení jeho manažerského „výkonu“. Ale které teorie to jsou? Ostatně i autoři se Paretovým pravidlem extra zabývají a považují ji za poklad.

Každá teorie je rozpracována na dvou stranách knihy a vysvětluje její uplatnění, bodově naznačuje jak model používat a klade otázky, nad čím by se měl čtenář zamyslet. U Paretova pravidla např. Kterých 20% pracovních úkonů manažera přináší největší hodnotu?

Díky publikaci nakladatelství Management Press získá čtenář rychlý přehled o tradičních, často letitých přístupech. Některé sice nejsou překonány, protože poskytují „vysvětlující rámec“, ale existují modernější, které více vyhovují modernímu manažerskému pojetí v dnešním dynamickém, multikulturním manažerském světě. Např. model uplatnění silných stránek vycházející z pozitivní psychologie a její role v motivaci a spokojenosti zaměstnanců [3]. Jde o důležitý, leč v knize nezmíněný koncept, postavený na jasné a validované (výzkumem prokázané) teorii. Autoři zřejmě zvolili konzervativní přístup. Z pohledu vzdělanějších manažerů to znamená, že v některých případech „přinesli dřevo do manažerského lesa“. Pro tuto skupinu čtenářů kniha asi nebude příliš nového. Jistě v knize každý najde mnoho pojmů, které už slyšel nebo o nich četl (SMART cíle, SWOT matice, Belbinovy týmové role…). Hemží se to i jmény tvůrců teorií a modelů, takže čtenáři jejich název zprvu moc neřekne (teorie Moss Kanterové, Mayo a Hawthornské experimenty…).

Manažeři mají tendenci považovat to, co je odlišené od jejich názoru či domněnky, za teorii.

Na všechno se nemohlo dostat

Řadu z těchto konceptů se mají možnost na různých seminářích naučit také klienti ČSJ nebo European Business School – např. v kurzech Manažer kvality, Řízení změn, Manažerské dovednosti, Strategie, Leadership apod. Tyto výukové a tréninkové příležitosti jsou pro mě „laboratoří“, kde mohu sledovat a diskutovat názory manažerů z praxe, v různých odvětvích a s různými zkušenostmi a zaměřením.

Osobně si nemyslím, že kniha prezentuje aktuálně nejdůležitější (či „nejmodernější“) teorie pro současnost. Řadu důležitých autoři z „nějakých“ důvodů opomněli nebo zamítli.

Co mi chybí, jsou modernější přístupy a teorie, např. s vlivem dopadu výzkumu mozku a neurověd do manažerské praxe. Je-li pro stratégy uvedena např. PESTLE analýza nebo SWOT analýza, pro manažery kvality zde není žádný ze sedmi starých, ani nových nástrojů (s výjimkou Paretovy analýzy). PESTLE analýza je stejná „teorie“ jako Ishikawův diagram příčin a důsledků. Z modelů v oblasti strategie mi chybí Balanced Scorecard [4], strategie modrého oceánu [5], model Business Canvas [6] apod. Autoři předkládají model EFQM a benchmarking (což je spíše disciplína a postup, ne teorie), avšak chybí Rámec pro klasifikaci procesů z dílny American Productivity and Quality Center apod.

Ve vedení lidí by stálo za to prezentovat „teorii“ kmenového vůdce [7]. Kniha obsahuje Coveyho model 7 návyků vysoce efektivních lidí [8], ale nezmiňuje přístup Getting Things Done (GTD), který je velmi populární [9]. Je-li zahrnuta oblast řízení kvality a strategie, mohou čtenáři postrádat další „teorie“ – time managementu, modely štíhlého řízení (lean) zahrnující např. 5S, SMED, Kanban apod., tedy „teorie“ vyvinuté díky úspěšné praxi [10]. To zřetelně ukazuje, jak je hranice mezi „teorií“ a „modelem“ či „nástrojem“ velmi tenká. I to, že instrumentář, z něhož mohou manažeři čerpat je rozhodně daleko širší než 89 položek. Pořadí důležitosti si ti zkušenější udělají sami.

Možná se dočkáme pokračování, s dalšími třeba 50 teoriemi (ale po třech letech od vydání originálu tomu nic nenasvědčuje). Je zde tudíž výzva pro čtenáře-manažery. Vytvořit si pro své oblíbené „teorie“ a modely, které jim v knize chybí, vlastní dvoustranu. Výběr z doporučené literatury na konci článku vám napoví, co můžete vzít v úvahu. Možnosti jsou takřka nekonečné. Mrkněte také na bibliografii zde.

Obr. 2 – Obálka knihy The Click Moment (edice 2012).

Zdroj: goodreads

Tip na závěr

Ovšem pozor! Je dobré „nehonit najednou příliš mnoho zajíců“. Použijte Paretovo pravidlo 2x. Nejprve můžete najít 18 modelů (20%), které vám přináší (nebo by vám mohly přinášet) 80% výsledků, za něž jste jako manažeři odpovědní. Z těchto 18 „teorií“ vyberte 20% (tedy 3-4), které vám pomohou k maximálnímu zlepšení (o 80%).

Kniha je bezesporu skvělou a užitečná referenční příručkou pro nováčky. Autoři uvádí sedm jejich přínosů. Nejsem s nimi příliš ztotožněn. Přínosů nedosáhnete přečtením, ale pochopením a aplikací v praxi. Můžete použít třeba položku č. 51, Kotterův osmibodový proces změny [11]. Pak se můžete stát lepšími manažery, lépe motivovat apod. To může zvýšit vás osobní kapitál a cenu a může přivést k povýšení. Vidíte, samé hypotézy. Za důležité však považuji, že vám kniha umožní pochopit váš osobitý manažerský styl. Zkusit jej můžete opřít o vaše hodnoty a podívat se na svůj obraz s využitím „teorie“ Richarda Barretta [12]. Ten staví na Abrahamu Maslowovi a jeho hierarchii potřeb (položka 23 v knize), ale jeho teorie v knize chybí.

V úvahu je třeba vzít také jistou zkratkovitost. Manažeři mají systém jednoho formátu A4 velmi rádi. Bohužel (jako řada populárních neakademických příruček) kniha neobsahuje referenční část, pokud jde o zdroje uváděných teorií, modelů apod. Lepší pochopení, hlubší proniknutí do podstaty, tak zůstává na čtenáři samém a jeho chuti dále vyhledávat zdroje a proniknout do podrobností.

Je pravděpodobné, že se kniha stane referenční příručkou mnoha lektorů, poradců a školitelů. V tomto duchu může být pro ně přínosem, ale pokud uváznou na povrchu, tak také velkým rizikem pro jejich klienty. Ne všechny modely a teorie v knize uvedené jsou natolik „plytké“, že k jejich úspěšnému a přínosnému uplatnění stačí text v knize.

Kniha vybočuje z řady tím, že se nebojí použít v titulku slovo „teorie“, ale zapadá do řady různých referenčních příruček, které obsahují přehled modelů, nástrojů a konceptů, jež lze využít v manažerské praxi na mnoha úrovních. Skeptický jsem např. v tom, že i přes notorickou znalost toho, že cíle mají být(?) SMART, je u mnoha firem a manažerů, s nimiž se setkávám, stále problém stanovit cíl, který těmto parametrům vyhovuje a nikoliv napsat pouze plané heslo. Naději mám v tom, že kniha přece jen pomůže mezi manažery dále zvýšit povědomí a uplatnění popsaného tradičního manažerského instrumentária i mimo MBA školy.

Tak hodně zdaru s teoriemi ve vaší praxi. Které modely a „teorie“ jsou vaše oblíbené? Sdílejte v komentářích nebo na Facebooku.

 

Použitá a doporučení literatura:

[1] McGRATH, J., BATES, B. 89 nejdůležitějších manažerských teorií pro praxi. Praha: Management Press, 2015. 261 s. ISBN 978-80-7261-382-3.

[2] KOCH, R. Pravidlo 80/20. Umění dosáhnout co nejlepších výsledků s co nejmenším úsilím. 2. akt. vyd. Praha: Management Press, 2008. 243 s. ISBN 978-80-7261-175-1.

[3] SELIGMAN, M. Opravdové štěstí. Pozitivní psychologie v praxi. Praha: Ikar, 2015. 391 s. ISBN 978-80-249-2944-6.

(Další knihy téhož autora – Naučený optimismus (Pavel Dobrovský – Beta, 2013) a Vzkvétání (Jan Melvil Publishing, 2014)).

[4] KAPLAN, R. S., NORTON, D. P. Balanced Scorecard – Strategický systém měření výkonnosti podniku. 4. vyd. Praha: Management Press, 2005. 267 s. ISBN 80-7261-124-0.

  • (Navazují další české překlady knih autorů – Alignment a Efektivní systém řízení strategie (Management Press) a nepřeložené knihy autorů Strategy Maps a Strategy-Focused Organization (Harvard Business School Press)).

[5] KIM, W., Ch., MAUBORGNE, R. Strategie modrého oceánu. Umění vytvořit si svrchovaný tržní prostor a vyřadit tak konkurenty ze hry. 2. rozšířené a akt. vyd. Praha: Management Press, 2015. 283 s. ISBN 978-80-7261-295-6.

[6] OSTERWALDER, A. Tvorba business modelů: příručka pro vizionáře, inovátory a všechny, co se nebojí výzev. 2. vyd. Brno: BizBooks, 2015. 278 s. ISBN 978-80-265-0425-2.

[7] LOGAN, D. a kol. Zrození kmenového vůdce. I firmy mají své kmeny. Praha: Synergie Publishing SE, 2014. 355 s. ISBN 978-80-7370-252-6.

[8] COVEY, S. R. 7 návyků skutečně efektivních lidí – Zásady osobního rozvoje, které změní váš život. Akt. vyd. Praha: Management Press, 2007. 342 s. ISBN 978-80-7261-156-0.

[9] ALLEN, D. Mít vše hotovo – Jak zvládnout práci i život a cítit se při tom dobře. Brno: Jan Melvil Publishing, 2008. 256 s. ISBN 978-80-903912-8-4.

[10] LIKER, J. K. Tak to dělá Toyota. 14 zásad řízení největšího světového výrobce. Praha: Management Press, 2007. 390 s. ISBN 978-80-7261-173-7.

[11] KOTER, J. P. Vedení procesu změny: Osm kroků úspěšné transformace podniku v turbulentní ekonomice. 2. akt. vyd. Praha: Management Press, 2004. 228 a. ISBN 978-80-7261-314-4.

[12] BARRETT, R. A New Psychology of Human Well-Being: An Exploration of the Influence of Ego-Soul Dynamics on Mental and Physical Health. London: Richard Barrett Fulfilling Books, 2016. 254 s. ISBN 978-1-3265-9145-8.

Kontaktuje mě

5 + 11 =

Libor Friedel

Libor Friedel

Lektor, kouč a konzultant s praxí od roku 1996

Učím, inspiruji a podněcuji ke STRATEGICKÉ CESTĚ v souvislostech. Mým posláním je nabádat ke zlepšování, pomáhat se znalostmi a jejich aplikací a vytvářet bezpečný prostor pro strategický rozvoj lidí a organizací. Dávám do toho SRDCE.

POZNÁNÍ a ANALÝZA ☛ LÍDROVSTVÍ ☛ STRATEGIE ☛ VÝKONNOST a SKÓRE ☛ KVALITA a EXCELENCE

Slova moudrých

„V teorii není rozdíl mezi teorií a praxí. V praxi ano.“

(Yogi Berra)

Líbil se Vám příspěvek? Byl pro Vás něčím zajímavý, inspirativní, přínosný nebo užitečný? SDÍLEJTE jej se svými přáteli a známými!

Pokud Vás téma různých modelů a nástrojů v managementu a osobním životě zajímá více, NAPIŠTE mi DO KOMENTÁŘŮ. Budu lépe vědět, o čem si chcete přečíst a čím se mám příště na blogu zabývat.

Děkuji. LF

Share This