autor: | 18.6.2016 | Skóre a měření

V článku „Jsem nula, co s tím hodláš udělat?“ jsem psal o počtu kroků. které měří fitness náramek vívofit v Proměně 2016. Každý den je novým začátkem a příležitostí začít od pomyslné „nuly“. Píše a čte se to jednoduše – začnete prvním krokem, pak druhým… Řadu kroků uděláte (díky návykům) automaticky, některé nevědomě, jiné Sebe-vědomě.

„Náramkový cíl“ je SMART:

  • Ukazuje Specifický počet kroků, který se denně dynamicky mění. Při tréninku jsem míval před 23 000 kroků denně. Se zraněným kotníkem, který má být v klidu, jsem na třetině. Náramek (za vás) laťku zvyšuje nebo snižuje podle předchozích výsledků.
  • Z výše uvedeného je jasné, že hlavní funkcí náramku je měřit počet kroků, přispívá tedy k Měřitelnosti cíle.
  • Cíl se objeví díky matematickému modelu „natvrdo“, vždy je přinejmenším teoreticky Akceptovatelný, občas i ambiciózní.
  • Náramkový cíl je Reálný, záleží, zda jej akceptujete nebo ne. Laťku si nastavujete sami.
  • Pokud jde o Termín dosažení cíle, náramek se na displeji soustředí na časový úsek 24 hodin k dosažení krokového cíle.

Kolik toho máte za sebou? A kolik toho máte před sebou? Co z toho je důležitější vědět? I takto lze charakterizovat naši životní Cestu. Měřit to, co se na ní děje, znamená poznávat své životní skóre. Článek se těchto věcí dotýká.

Count-up

V praxi, při práci s náramkem, vesměs začínáte od nuly. Můžete nahlédnout, jak vypadá cíl (cílový počet kroků pro daný den) a pak dnem zvesela kráčíte, běháte, plavete… Průběžně lze kontrolovat kolik kroků máte za sebou. Tomuto přístupu říkám COUNT-UP. Kroky se načítají a v každém okamžiku víte, kolik jich už za sebou. Máte dobrý pocit z „vykonané práce“, ovšem připomíná to zpětné zrcátko. Odraz minulosti je jasnější, než obraz budoucnosti.

Jak je to s cíli a jejich dosahováním obecněji? Máte rádi COUNT-UP postup? K tomuto přístupu potřebujete:

  • Vědět jaký je váš cíl (a zda je dostatečně „SMARTizovaný“). Pro podporu je důležité si cíl umět představit, vizualizovat, detailně konkretizovat… Na toto téma už bylo popsáno mnoho papírů a stran.
  • Vědět/být si vědomi, jaké jsou hlavní kroky, které vedou k naplnění a dosažení cíle. V praxi projektového řízení se postupu, jak se k takovým krokům dobrat, říká dekompozice projektu. Pro nejbližší dílčí cíl projektu se v musíte v úvahách a představách dostat na konkrétní kroky (činnosti), které je třeba v určité posloupnosti vykonat.
  • Umět tyto kroky měřit (a zaznamenávat jako „krokoměr“). V mnoha případech jde o idealistickou podmínku. Zejména u důležitých kroků s emočním pozadím. Bylo by např. poučné, mít „úsměvoměr“, „chvaloměr“, „vděkoměr“…
  • Vykročit a kráčet – nejprve od nuly, pak vždy od posledního dosaženého bodu.

Skóre – občas se používá i v přeneseném významu jakožto synonymum pro nějakou bezrozměrnou veličinu, kde nahrazuje například slovo „index“ nebo „kvocient“ i v mimosportovních oblastech života.“

(Zdroj: Wikipedia)

Obr. 1 – Efekt zpětného zrcátka.

Zdroj: Pexels

Jsem na „nule“ – Hurá dosáhl jsem cíle

V případě COUNT-UP je nula východiskem. V posledních dnech zkouším s náramkem hrát opačnou hru. Umožňuje nastavit displej na cílový počet kroků a odečítat směrem k nule. V případě COUNT-DOWN (odpočítávání) je nula cílem (milníkem). Trochu smutně jej ilustruje píseň Jiřího Grossmanna – Blizard (1967).

„V dálce světla zaplály,
To mé oči hledaly.
Potíž je jenom v tom, že nemůžu dál.
Na sedlo si hlavu dát,
Už se mi chce strašně, strašně spát.
A jen sto yardů mi zbývá k Mary Ann.
A jen sto yardů mi zbývá k Mary Ann.“

Psychologicky vnímáme odpočítávání jako něco, po čem následuje start a první krok.

V koučování však existuje metoda, kdy si koučovaný v prostoru vymezí bod začátku a bod cíle (mezi nimi může mít i bod aktuálního stavu či další). Je-li to pro něj užitečné a přijatelné, může se postavit do cílového bodu a představit si (pokud možno všemi smysly), co se děje při dosažení cíle a co prožívá. Pak se může vydat na cestu proti proudu času – nejprve udělat poslední krok (před dosažením cíle, z něhož vychází), pak předposlední… a postupovat až k prvnímu kroku. Je to vhodné kupříkladu při zpětném ověřování cesty k cíli.

V náramkové analogii to znamená, že v každou chvíli víte, kolik kroků zbývá k dosažení cíle. Oproti zpětnému zrcátku, hledíte paradoxně neustále do budoucnosti. U COUNT-UP přístupu máte představu, co (kolik kroků) už je za vámi a musíte si neustále dopočítávat kolik ještě k cíli zbývá.

Domnívám se, že COUNT-DOWN je přístup vhodný pro prokrastinátory. S blížícím se termínem máte jasno o tom, kolik kroků je třeba ještě zvládnout.

Také vás tento přístup nevystaví překvapení z toho, že jste se přepočítali, udělali mnoho kroků a žili v domnění, že už jste u cíle („takový kopec práce za mnou zůstal“) a pak zjistili, že pár kroků ještě zbývá. „Vzdálenost“ do cíle máte před očima.

COUNT-DOWN metoda je náročnější na představivost. Je snazší si představit a uvědomit spíše počáteční kroky, než ty poslední před cílem. Pomáhá vizualizace. Mnoho sportovců této reverzní představivosti využívá. Vizualizují si, jak probíhají cílem, přeskakují laťku apod.

Záleží také na míře kontroly, jakou máme nad dosažením cíle z hlediska působení okolních vlivů a překážek. (Čeští fotbaloví reprezentanti si před několika dny těžko předem vizualizovali, že po heroickém výkonu, pár minut před koncem (kroků před cílem) dostanou od Španělů gól. V dané situaci to byla stále přítomná alternativa. Stejně jako ta, že se jim podaří dát gól z brejku.)

Bylo by poučné, mít úsměvoměr, chvaloměr, vděkoměr...

Životní skóre

Jistě. Nejlepší řešení je kombinace obou přístupů. Při cestě za cílem mít přehled o zvládnutém  i tom, co ještě máme před sebou. Princip životního skóre znamená totéž. Na jedné straně si co nejvíce uvědomovat, čeho jsme dosáhli, co je za námi, v co nejširším spektru „tvrdých“ i „měkkých“ výsledků, dílčích kroků, zkušeností, vzestupů a pádů apod. Nemyslím si, že minulost je tady od toho, abychom na ni okamžitě zapomněli.

Na druhé straně potřebujeme perspektivu, být si vědomi cílů a kroků do budoucna. Každý v časové perspektivě, která vyhovuje jeho životní filozofii. Obojí se protíná v tolik důležitém, propagovaném a jediném skutečném a pravém „T&T“ (Tady a Teď). Životní skóre ve všech třech případech prospívá našemu Sebe-vědomí. Fitness náramek, chytré hodinky a podobné vychytávky jsou malým technologickým příspěvkem k měření životního skóre i Sebe-vědomí.

Co si myslíte vy?

Obr. 2 – COUNT-DOWN. 5, 4, 3, 2, 1… kroků do cíle.

Zdroj: Canva

Kontaktuje mě

5 + 10 =

Libor Friedel

Libor Friedel

Lektor, kouč a konzultant s praxí od roku 1996

Mým posláním je inspirovat ke zlepšování, pomáhat se znalostmi a jejich aplikací a vytvářet bezpečný prostor pro rozvoj lidí a organizací. Dávám do toho SRDCE.

Slova moudrých

„Lidé nejsou líní. Jednoduše mají impotentní cíle, to znamená cíle, které je neinspirují.“

(Tony Robbins)

Líbil se Vám příspěvek? Byl pro Vás něčím zajímavý, inspirativní, přínosný nebo užitečný? SDÍLEJTE jej se svými přáteli a známými!

Pokud Vás téma měření výkonnosti a (životního) skóre zajímá více, NAPIŠTE mi DO KOMENTÁŘŮ. Budu lépe vědět, o čem si chcete přečíst a čím se mám příště na blogu zabývat.

Děkuji. LF

Share This