Holakracii jsem zmínil ve druhé ze tří (tady je první a třetí) částí komentářů ke knize Frederica Lalouxe Budoucnost organizací. Holakracie je součástí snah, hnutí a proudů, které jsou zaměřeny na holistické, celostní pojetí. To mi imponuje (holistické je lepší, než partikulární). Odvrácenou stranou holistického je však často nejednoznačnost. Myslím, že co je holistické, nemusí být nutně nehierarchické (a/nebo necentralistické?).

Článek může pro někoho být lehce skeptický a ironický.

„Holakracie integruje energii lidí v celé organizaci a zároveň slaďuje organizace s jejím širším smyslem a účelem, v dynamický, přesto však strukturovaný způsob fungování. Výsledkem je dramaticky zvýšená agilita, transparentnost, inovace a odpovědnost.“ (Zdroj: LinkedIn HolocracyOne).

Zappos je (i díky knize Štěstí doručeno, také z nakladatelství PeopleCom, které vydalo Budoucnost organizací) nejznámější holakratickou organizací. Koncept se opírá o svou „ústavu“ (41 stran) a jako řada ostatních konceptů a myšlenek se zvesela „certifikuje“ (aby to bylo jednoznačné):

• praktikující (Holocracy Practicioner), v Evropě za necelých 4 000 EUR,
• kouč (Certified Holocracy Coach), taky za necelé 4 000 EUR.

Obr. 1 – Ilustrační obrázek.

Zdroj: Monster Post

No… organizační struktury mají firmy obvykle na jedné A4, pak organizační řád a popisy pracovních míst. Za své konzultační praxe jsem se nesetkal s ideální organizační strukturou, která by měla jen přínosy a výhody a byla bez rizik. Je to „svatý grál“ jedné ze systémových manažerských funkcí – organizování. Ať už jde o týmy, skupiny, améby, kruhy (v holakracii „circles“). Všechny jsou vedeny snahou „odhierarchizovat“ strukturu, což není příliš v souladu se systemickým přístupem (i systémy jsou v hierarchii výše a níže). Každý systém, ať už organický či jiný má prostře svou hierarchickou strukturu. Nic na tom nemění ani fakt, že organizace dnešní doby určitě musíme vnímat jako živoucí, biologické organismy. Doba mechanistického chápání je v temnotě zapomnění a propadlišti dějin (i když ne pro všechny manažery).

Rád pracuji s následující definicí řízení/managementu, z dílny klasiků – Weihricha a Koontze:

„Řízení (management) je proces vytváření a udržování PROSTŘEDÍ, v němž lidé jako jednotlivci, skupiny či týmy dosahují organizačních cílů.“

Otázka – je prostředí oním pověstným „vejcem“ a cíl je „slepicí“ nebo je tomu naopak?

Organizování jiné, než holakratické je často považováno za konformistické, tzn. akceptující zavedené praktiky. Patrně se tím jaksi automaticky má na mysli praktiky centralistické a hiearchistické. Samozřejmě, že holakracie by se takovou konformistickou praktikou ráda stala. Decentralizovanou a nehierarchickou. Pokud se prodá dost kurzů (z „centra“ pro (potenciální) praktikující (v hierarchii cetrifikačního procesu jsou před kouči) a vytrénuje dost holakratických koučů… Zatím je praktikou výjimečnou. Méně častou, než jsou organizační struktury procesní či projektové.

Holakracie zahrnuje následující součásti:

• Ústavu, která stanoví „pravidla hry“ a oficiálně přerozděluje autoritu.
  • Je to obdoba organizačního řádu(?)
• Nový způsob, jak strukturovat organizaci a definovat role a odpovědnosti.
  • Novodobý popis rolí a pracovního místa(?)
• Unikátní rozhodovací proces pro aktualizaci těchto rolí a jejich oblastí odpovědnosti.
  • Organizování manažerských procesů a naplnění manažerské funkce komunikace a koordinace(?)
• Proces setkávání, udržující týmy v synchronizaci a zajišťující společné vykonání práce.
  • Porady, workshopy, skrumáže (scrums), týmové mítinky, operativní setkávání…(?)

Podobnost s tím co známe je(?) čistě náhodná. Holakratická ústava definuje role, zodpovědnosti, delegování, kruhy (super-kruhy a sub-kruhy), sekretáře, facilitátory apod. V angličtině si ji můžete stáhnout zde. K tomu ještě budete potřebovat Quick Start Guide. Jak se v něm hned zkraje píše „Následování tohoto průvodce negarantuje, že principy nebo praktiky Holakracie sledujete či používáte správně…“ (Proto budete potřebovat certifikovat lidi nebo využít certifikovaných koučů.)

Hierarchii nastolujeme už v případě, kdy „někdo“ rozhoduje o tom, co je správně nebo špatně. Má-li někdo nálepku „Slušná firma“, znamená to, že ostatní jsou „neslušné“? Když (hierarchicky chytřejší) někomu udělí titul (certifikát) „Společensky odpovědná firma“, znamená to, že jiné nejsou společensky odpovědné? Je to prostě strategie odlišování a hledání „modrých oceánů“. Co mi vrtá hlavou je, zda je to v souladu s „tyrkysovým myšlením“.

Jak vidno, v tomto mé myšlení (přesvědčení a paradigmata) moc tyrkysové nejsou. Nechci být příkrý, ani příliš ironický. Mám rád experimenty a fandím takovým, které představuje holakracie. Vytvořit model, aplikovat jej a prodávat je regulérní a rozšířený model podnikání, ať už jde o byznys nebo esoterické koncepty z New Age oblasti.

Holakracie je jen jeden z úhlů pohledu na organizování, stejně jako můj názor je jedním z úhlů pohledu na holakracii.

Jaký úhel pohledu je ten váš?