Rád jsem si o vánocích připomněl herecké umění Jiřího Kodeta a dalších ve filmu Pelišky. Jistě si vzpomenete, že po klasické scénce s plastovými lžičkami („Mě by jen zajímalo, kde udělali soudruzi z NDR chybu.“) následuje dohra se zápalkami. Miroslav Donutil říká větu ve smyslu „Kdybych před vás položil dvě identické, ale naprosto identické krabičky zápalek a o jedné prohlásil, že je z USA, kterou byste si vybrali?“. Kodet s Polívkou pak téměř jednohlasně odpověděli: „Samozřejmě, že tu americkou.“
Hvězdy bez pruhů
Jsem konzervativní člověk a nekuřák, takže k zapalování používám zápalky. Sirky. Zapalování svíček je o vánocích častější úkon, než obvykle. Letos došlo na zápalky, na jejichž krabičce je symbolika Evropské unie. Hlavičky mají kupodivu modré, ne modrožluté. Jednu takovou „evropskou“ krabičku sirek jsem vzal s sebou na hřbitov. První zápalka, kterou jsem vytáhl byla naštípnutá. S druhou jsem se pokusil škrtnout. Zůstala mi zlomená v ruce. Plamínek třetí sirky mi sfoukl slabounký vítr, ještě než se stačila rozhořet. Netušil jsem, že zapálit svíčku na uctění předků bude vyžadovat tolik pokusů. Leč stalo se.
Doma, když jsem zapaloval svíčky, jsem zkusil použít jinou krabičku. Bohužel nebyl k mání jiný balíček, než EU zápalky. Situace se opakovala. Lehce se lámaly, nehořely. Možná byly přeschlé, staré (asi je máme doma příliš dlouho). Když začaly hořet, velice rychle dohořely. Několikrát jsem se spálil, tak rychle prohořely. Naštěstí doma nefoukal vítr.
Pojal jsem podezření, zda za to může výrobce, modrožlutý symbol, vnější okolnosti nebo já sám.
Upnul jsem se nekorektně k symbolu. Může za to symbol EU. Instituce, která dokáže leckdy pálit, dohřát i rozpálit doběla. Sama příliš vášnivě nehoří, vzplane jen na jeden z několika pokusů, spíše vášní pro regulace, zákazy a příkazy. Krabička se symboly vypadá naoko dobře, ale to co je uvnitř je křehké, často rozštěpené, když se zlomí, tak „to“ není k užitku (že bychom ji měli „doma“ příliš dlouho?)… „Výrobce“ snad podobné „vlastnosti“ původně nezamýšlel. Zda u zápalek nebo u EU, to si domyslete sami.
Když jsem měl doma zápalky koupené v ZOO, se symbolikou kampaně Save the Rhino (zachraňte nosorožce), takové problémy jsem s nimi neměl. Zápalky mohu naštěstí snadno vyměnit.
„Zápalky (též sirky) jsou podlouhlé kousky dřeva, např. osikového, smrkového či topolového, se zápalnou látkou na jednom z jeho konců, které slouží k rozdělávání ohně. Dřívka jsou dále částečně nebo zcela nasycena látkou usnadňující hoření. Zápalná látka na konci dřívka, tzv. hlavička, chytá v důsledku tření.“
(Zdroj: Wikipedia)
Obr. 1 – Ani jsem zápalky nemusel fotit. Našel jsem je netypicky na Zálesák.cz. Nejsem si jist, zda je s nimi možné přežít.
Zdroj: Zálesák.cz
Oheň uvnitř
Co je podstatnější, symbolika zápalek mi připomněla vnitřní zápal. Stephen Covey jej nazývá „vnitřní oheň“ (the fire within). Symbolizuje jej propojení
- fyzických potřeb (žít),
- společenských potřeb (milovat),
- mentálních potřeb (poznávat) a
- potřeb duchovních (zanechat odkaz).
„Motivace je vnitřní zápal. Snaží-li se pod vámi zažehnout oheň někdo jiný, je pravděpodobně, že zahoříte jen na velmi krátkou dobu.“ (Stephen Covey)
Podobné propojení (a rovnováha), když k němu dojde, je rovněž velmi křehké. Vnitřní plamen (chcete-li, tak vášeň), nevzplane sám/sama od sebe. Musíte škrtnout „něčím o něco“ (např. akcí a činem o svou vizi), mít zásobu paliva v symbolickém zapalovači (nasucho to zapalovačem nejde) nebo intenzivním pohybem vyvolat tření, jako v případě primitivnějších způsobů zapalování, o kterých se stále učí na kurzech přežití. Bez jiskry vám nepomůže ani pevný podpalovač PE-PO.
K vyvolání vnitřního zápalu, potřebujete kvalitní materiál, který není příliš starý a přeschlý, aby se snadno zlomil, naštípl nebo rozštípl. Co je vaším „hořlavým materiálem“?
Je-li váš „vnitřní oheň“ čerstvý, musíte jej chránit před větrem (vnějšími vlivy), dokud se pořádně nerozhoří. Na druhou stranu, když se rozhoří a nejste dostatečně bdělí a pozorní, může vás i spálit, sežehnout, pohltit…
Na oheň je třeba přikládat…
Naskýtá se otázka. Platí zde ono známé „všeho s mírou“? Má být zápal uměřený? Může příliš vášně a zápalu škodit?
Nechť hoří!
Pelíšky tvůrci natočili na motivy sbírky povídek Petra Šabacha „Hovno hoří“. Symbolik najdete celou řadu. ŽIVOT mnohým (bohužel) přináší čas od času také symboliku typu „stojí to za ho…“. Na místě je pak otázka. Hoří? Myslím takový člověk a jeho život…
Umělá hmota a plasty z Polska a NDR v Pelíšcích neslavily fenomenální úspěch. Skleničky se rozbily při velké ráně, ohebné lžičky byly spíše na polárkový dort než do horkého kafe. Miroslav Donutil v roli Šebka ve chvíli po rozbití umělohmotné skleničky položil v rozčílení otázku: „A komu tím prospějete, co?“ Bylo to (= život), je a bude soutěžení různorodých hodnot.
PF 2017
Přeji vám, ať váš život po celý rok 2017 plane vášní a zápalem v míře, jakou si představujete.
Komu tím prospějete? Sobě i druhým. V jakém pořadí, to je naštěstí na svobodné volbě každého z vás.
Kontaktuje mě
Libor Friedel
Lektor, kouč a konzultant s praxí od roku 1996
Mým posláním je inspirovat ke zlepšování, pomáhat se znalostmi a jejich aplikací a vytvářet bezpečný prostor pro rozvoj lidí a organizací. Dávám do toho SRDCE.