autor: | 1.5.2017 | Knihovna, Koučování

Po čtrnácti dnech se opět vracím k Brinkmannově knize Stand Firm.

Autor v ní na začátku zmiňuje rychlost změn a akceleraci těchto změn, jimiž jsme obklopeni. Je to scéna dnešního světa. S tím souvisí hledání řešení, jak se v rychlém a zrychlujícím světě naučit žít.

Předpolí si buduje autor také odkazem na pozitivní myšlení a mantru osobního rozvoje, které se jako velká vlna valí světem. Kritika je v takovém světě „lajků“ něco, co je třeba potlačovat, protože je zdrojem negativity.

Odkazuje také na řadu dalších paradoxů této doby – marketingové slogany jako poezie dnešního světa, posedlost syndromem wellness, pseudovztahy se slabými vazbami díky sociálním sítím (nazývá je „chudými vztahy“) apod.

Jako inspiraci nabízí stoicismus. „Stand firm“ je metafora k výzvě, abychom stáli pevně, založená na přijetí toho, co jste a co máte, spíše než na neustálém rozvíjení se a přizpůsobování. Myslím,že to je velká výzva pro paradigmata, víru a vnitřní přesvědčené každého z nás v mnoha různých věkových skupinách. Je to i provokativní důvod, proč je užitečné do knihy nahlédnout a přečíst ji.

Autor si v knize  a sedmi kapitolách klade pro dnešní dobu nemalý cíl – pomoci čtenáři uniknout ze stavu závislosti na rozvoji, vývoji, přizpůsobování, terapii a různých guru v oblasti životního stylu, pozitivního myšlení a osobního rozvoje. Pojmenovává paradoxy, provokuje a v mnohém jde proti proudu, se stoickým klidem.

Byť jsou zde širší souvislosti, soustředil jsem se na autorovo doporučení „vyhoďte kouče“ a souvislosti, které vnímám. Další kroky a rady kromě vyhození koučů shrnuji v závěrečné části.

Kniha „Stand Firm“, jejímž autorem je Svendt Brinkmann, je opravdu provokativní. Zjednodušeně řečeno je to „boj“ stoiků a autorova návrhu sedmi kroků, jak žít v rychlé době změn, s aktuálním vnímáním role koučů, osobního rozvoje, pozitivního myšlení atd. V mnohém těchto sedm kroků jde „proti proudu“. Argumenty pro a proti najdete jednak ve své hlavě, autorovy samozřejmě po přečtení knihy. Možná bude potřeba obrazně se svléknout donaha. Osobní pohled a několik souvislostí nabízím v článku.

Google a hra se slovy

Udělal jsem si malý, rychlý průzkum. Kolig odkazů generuje Google na zadání slov či slovních spojení – v češtině a angličtině. Je to zatíženo řadou zkreslení a chyb, ale spíše pro zajímavost. Vybral jsem 10 slov a slovních spojení, která více či méně souvisí s knihou. Zde je výsledek a pořadí.
  • Training (školení) – 2 050 000 000 odkazů
  • Positive (pozitivní) – 1 320 000 000 odkazů
  • Happiness (štěstí) – 585 000 000 odkazů
  • Coaching (koučování) – 292 000 000 odkazů
  • Guilt (vina) – 94 400 00 odkazů
  • Happy life (šťastný život) – 90 600 000 odkazů (je tam i krmivo pro psy)
  • Feelings of guilt (pocit viny) – 45 900 000 odkazů
  • Psychotherapy (psychoterapie) – 32 500 000 odkazů
  • Positive thinking (pozitivní myšlení) – 27 100 100 odkazů
  • Positive psychology (pozitivní psychologie) – 7 560 000 odkazů
  • Vina – 60 400 000 odkazů
  • Školení – 16 400 000 odkazů
  • Štěstí – 14 500 000 odkazů
  • Pozitivní – 8 700 000 odkazů
  • Pocit viny – 1 910 000 odkazů
  • Pozitivní myšlení – 1 690 000 odkazů
  • Psychoterapie – 663 000 odkazů
  • Pozitivní psychologie – 462 000 odkazů
  • Šťastný život – 375 000 odkazů
  • Koučování – 253 000 odkazů
Není to na žádné dalekosáhlé závěry. To co teď píšu je malinko manipulativní a zkreslené. Takto závěry zjednodušit nelze, nicméně mi to nedá:
  • Vina 4-5x převyšuje štěstí (lokálně i globálně).
  • Koučování je v češtině na dně, stejně jako šťastný život.
  • Pozitivní psychologie má 3-4x menší vliv, než pozitivní myšlení
  • V Česku by na 1,5 dílu štěstí připadalo 6 dílů viny.

Koučifikace

V minulém článku jsem citoval z kapitoly, kde se Brinkmann zybývá „koučifikací“ života.
„Nebezpečí koučování samozřejmě je, že vás nikdy neponechá stát v klidu. Vždycky je tu prostor pro zlepšení – a pokud se nezlepšíte, je to vaše vina. Jasně jste neprokázali dost úsilí. Jádrem takové zprávy je, že možné je všechno, pokud v to dostatečně věříte a dostatečně to chcete. Když to nevyjde, je to proto, že jste nemobilizovali dostatek vůle a motivace. Důsledkem toho je, že automaticky kritizujete sami sebe, když je něco problematické: zvnitřňujete (internalizujete) vnější společenskou kritiku a přeměníte ji na vnitřní sebekritiku a pocit viny …“
Zkusil jsem ještě další slova a spojení. Anglicky a pak česky.
  • Improvement (zlepšování) – 693 000 000 odkazů
  • Personal development (osobní rozvoj) – 188 000 000 odkazů
  • Continuous improvement (neustálé zlepšování) – 49 500 000 odkazů
  • Osobní rozvoj – 3 580 000 odkazů
  • Zlepšování – 3 450 000 odkazů
  • Neustálé zlepšování – 557 000 odkazů
V češtině jsou „zlepšování“ a „osobní rozvoj“ na přibližně stejné úrovni frekvence a popularity. V angličtině je ten poměr 3:1 ve prospěch „zlepšování“.
Určitě by to byla práce pro sociology, lingvisty, statistiky, SEO experty a další odborníky.
Už v roce 2013 např. proběhl výzkum využití jazyka v sociálních médiích, zpracovaný do „map“ v různých kategoriích.
  • Mezi MUŽI byly nejfrekventovanějšími slovy „wishes“ (přání) a „fuck“ (…), u ŽEN „excited“ (vzrušená) a „shopping“ (nákupy/nakupování). (To se nijak neprotíná, že by téma pro sexuology?)
  • EXTROVERTI vynikali slovem „party„, INTROVERTI „anime“ a „xD“ (japonské animované filmy). U NEUROTIKŮ to bylo slovo „fuck“ a u EMOČNĚ STABILNÍCH lidí „success“ (úspěch) a „basketball“.
  • Ve věkové kategorii 13-18 let se nejčastěji objevovaly slova „homework“ (domácí úkol), „school“ (škola) a „tommorow“ (zítra) (že by problém s prokrastinací?), zatímco v kategorii 19-22 let velmi vypovídající slova „fuck“ a „semester“. Věková skupina 22-29 let používala nejčastěji spojení „at work“ (v práci), („fuck“ bylo mizivé). Poslední, nejrozsáhlejší věková skupina, 30-65 let, byla slovně v područí dětí –  slova „daughter“ (dcera), „my son“ (můj syn) a „kids“ (děti).
Pro zajímavost – po zadání slova „fuck“  nahlásil Google zhruba 1 500 000 000 odkazů! S češtinou jsem to nekonfrontoval, anglické slůvko je poměrně univerzální. Generační vývoj a ukazatele se jeví jako velice důležité. Kupříkladu rodiče mé generace sledovali film typu „Panu učiteli s láskou“ (1967), generace začínajících teenagerů filmy typu „Fakjů pane učiteli“ (1. díl 2013).

Ohledně „trápení“ však samotný Brinkmann píše ve smyslu konzultantů. Jako návod dává „kruhy přátel“, což je „metoda“ u nás také využívaná, kterou jsem mnohokrát zažil na vlastní kůži např. formou mužského kruhu.

Stoicismus je škola helenistické filozofie, která prosperovala po celém římském a řeckém světě až do 3. století n.l. Stoicismus je převážně filozofií osobní etiky, která vychází z vlastního systému logiky a názorů na přírodní svět. Podle vlastního učení lze cestu ke štěstí pro člověka, jako společenské bytosti nalézt v přijetí okamžiku tak, jak se projevuje, tím. Neumožňujeme tak, abychom byli ovládáni touhou po potěšení nebo strachem z bolesti. Využíváme naší mysli k pochopení světa kolem nás a sehráváme naši roli v plánu přírody díky spolupráci a léčení druhých, což je spravedlivé.“

(Zdroj: Wikipedia)

Obr. 1 – Koučové, donaha! Alespoň ilustrativně a genderově vyváženě.

Zdroj: Pixabay

Zní „pozitivní“ pejorativně?

Jako kouč mám rád a využívám východiska pozitivní psychologie. Koneckonců jedna ze zásad, používaných v koučování říká, že „vše má pozitivní záměr“. Ale neznamená to tahat pozitiva do všeho a hnát věci do extrému. Je to prostá úvaha, že člověk takový jaký je, je v pořádku a není nutné na něm apriori něco opravovat. Koučování akceptuje všechny emoce, ale povzbuzuje k tomu, aby je klient vnímal a hledal východiska a cesty k tomu, řešit ty stavy (vč. emocí), které mu nevyhovují. Etika kouče také vymezuje hranici, kdy už je potřeba řešit situace klienta odborně po stránce lékařsko-psychologické.

Nejsem zastáncem pozitivních afirmací a sebepřesvědčování za každou cenu. Můj učitel Jim Rohn rád prohlašoval

„Afirmace bez disciplíny je počátkem klamu“.

Věřím na „vnitřní počasí“ a možnost jej ovlivnit (a ovlivnit své pocity). Prosazují také to, co další z mých inspirátorů, Stephen Covey, nazýval přístupem „zevnitř ven“. Chceme-li začít měnit svět a vše, na čem ve vnějším světě máme zájem, musíme začít u sebe, tam, kde máme největší vliv. Coveyho 7 návyků si bere Brinkmann také „na paškál“, byť Coveyho práce jasně odlišovaly etiku osobnosti (populární návody na úspěch), od etiky charakteru (vnitřní principy a silné stránky).

Také psychologie zná pojmy vnitřní těžiště kontroly či vnější těžiště kontroly (locus of control). Kdo má kontrolu orientovanou vnějším těžištěm, má tendenci pokládat za důležitější ovlivňující podmínky ve vnějším světě (např. „nemohu se cítit lépe, dokud se nezlepší počasí“, „nemohu pracovat kvalitněji, dokud se nevymění můj šéf“…) Toto považuji za důležité odlišit od nadšeného využívání afirmací typu „Cítím se skvěle!“, „Jsem jednička!“, když je mi mizerně. Pozitivní afirmace jsou součástí mentálního tréninku, ale jsou doprovázeny dalšími akcemi. V tom s autorem článku na základě knihy souhlasím.

Podle vyhledávání na Google, připadá v Česku na 1 díl štěstí 4 díly viny.

Vnější svět je vnímatelný

V jednom z článků jsem zmiňoval SWOT analýzu. Jako lektor a konzultant s ní pracuji takřka neustále na firemní/organizační úrovni. V článku je zmíněn také další základní koučovací model – GROW. Tento model se zaměřuje na stanovení cíle/cílů (G – Goal/s), ale upozorňuje také na posouzení reality (R – Reality), analýzu aktuální situace, uvědomění si této situace, aby bylo možné definovat vícero možností (O – Options) pro volbu cesty k cíli. Vše pak ovlivní ochota a vůle (W – Will) udělat první krok (akci, čin) ve zvoleném směru k cíli. Na tom nevidím nic esoterického, ani špatného. (I do modelů a nástrojů se Brinkmann „naváží“).

Rovněž SWOT analýza, použitá na osobní úrovni, nabádá ke zvážení vnějších okolností pro definování příležitostí a hrozeb, které z nich mohou vyplývat. Není to jen o silných stránkách, pozitivním přístupu k nim, a odmítání negativních pocitů či vlastních slabin.

Každá mince má dvě strany, rub a líc, pozitivní a negativní. Proto si ve shodě s autorem nemyslím si, že by štěstí bylo povinností a vnímám, že pro někoho může být posedlostí.

Obr. 2 – GROW model je v kočování populární.

Zdroj: vlastní zpracování, autorem modelu je John Whitmore

Bulvárnost vs. „osvěta“

Xman je občas „bulvárnějí“ laděnou částí serveru (i když i server iDNES má daleko bulvárnější části) a novinářská zkratka vedla k přílišné paušalizaci, které v očích veřejnosti může poškodit (už i tak nahlodané) vnímání profese kouče (ale i dalších, vč. psychologů a lektorů).

  • Možná situaci nahrává nadužívání pojmenování „kouč„…
  • Možná situaci nahrává, když se stále častěji hovoří a píše o „manažerech štěstí“ ve firmách a organizacích…
  • Možná sitauci nahrává „americký přístup“ a špatně uchopené pojetí „zákona přitažlivosti“ (přej si a je ti dáno)…
  • Možná situaci nahrává dnešní zkratkovitá doba titulků, jednoduchých, zaručených a snadných kroků ke všemu možnému v různých e-boocích na Internetu. V tom je to kapitalismus se vším všudy, včetně toho emocionálního…

I proto jsou tak důležité osvětové akce typu Mezinárodní týden koučování. I proto je důležitý etický kodex v profesích, kteří dobří koučové ctí a hlásí se k němu, bez ohledu na svou „certifikaci“ či členství v profesních sdruženích.

Rád pracuji s metaforou SRDCE (Sebe-vědomí, Radost, Dary, Celistvost, Elán). To, že obsahuje Radost nepovažuji za pomýlené a ovlivněné pozitivním myšlením a přístupem (pozitivní psychologií ano). Vše totiž vychází ze Sebe-vědomí, uvědomení si vlastní situace ve vztahu k vnitřnímu světu (pocity, nálady…) i ke světu vnějšímu (ekonomická, politická situace apod.). Včetně uvědomění si, že hledat či kázat absolutní a „jediné“ pravdy je nesmysl, který už svět stál příliš mnoho utrpení. Kdoví, zda taková snaha někdy odezní v zapomnění…

A dost možná, že jsem také „potrefený“ a Brinkmann mě svlékl svou knihou donaha(?) Opět se každopádně (v knize) promítla síla opačného pohledu na věc – kontrapunktu.

Otázky pro vás

Na závěr komentářů a poznámek ke knize ještě uvedu 7 kapitol/kroků, které popisuje Brinkmann ve své knize. Stylově a paradoxně uvádí kontrapunkt – „Nikdy nevěřte sedmibodovým příručkám.“ Můžete si domýšlet nebo knihu pořídit.

  1. Vyvarujte se pozorování vlastního pupku
    • Čím víc budete láskyplně hledět na svůj pupek, tím hůře se budete cítit. Lékaři to nazývají paradoxem zdraví paradox – čím více pomáhají pacientům, tím více se pacienti sebediagnostikují, a tím hůře se cítí. (V tomto ohledu by u Brinkmanna téma (sebe)poznání, které je součástí blogu, asi neuspělo.)
  2. Zaměřte se na negativu ve svém životě
    • Je prý mnohem zábavnější být trochu mrzout, než být přešťastný. Důvod je prostý – všichni zestárneme, postupně onemocníme a zemřeme. (Možná proto je dobré žít v klišé „tady a teď“.)
  3. Nasaďte si klobouk „Ne“
    • Říci, že něco nechcete dělat, je známkou síly a celistvosti (integrity). Pouze roboti říkají „ano“. (Umění říkat „ne“ a snad ani Průmysl 4.0 autor nezpochybňuje.)
  4. Potlačte své pocity
    • Pokud jste vždy pouze pozitivní, ostatní lidé mohou pojmout podezření, že vaše neustálé nadšení je trochu falešné. Dospělí lidé by si podle autora měli zvolit spíše důstojnost než autenticitu. (To je výzva, zda být či nebýt autentický.)
  5. Propusťte (vyhoďte) svého kouče
    • Koučování a terapie se staly všudypřítomnými vývojovými nástroji v naší rychle se rozvíjející kultuře. Toto téma jsem diskutoval v předchozím článku. (Také se nabízím světu a lidem jako kouč, protože vnímám řadu přínosů koučování.)
  6. Přečtěte si román – ne svépomocnou příručku či biografii
    • Životopisy jsou často na seznamech bestsellerů. Mnohdy však pouze oslavují triviální životy celebrit a posilují představu, že život je něco, co řídíme. Svépomocné knihy dělají totéž. (Zde autor nastoluje otázku rovnováhy mezi sebou samým a morálními hodnotami. To je opět příležitost prozkoumat sebe sama z pohledu integrity, hodnot a přesvědčení na Diltsově pyramidě neurologických úrovní.)
  7. Zaměřte se na minulost
    • Pokud si myslíte, že věci jsou špatné, pamatujte, že se mohou vždy zhoršovat. A pravděpodobně budou. Na druhou stranu, minulost má tendenci stávat se „růžovější“ a jasnější, čím více jdeme do minulosti – např. vzpomínky na dětství(?). (S vlastními kořeny nemám problém, to, že se vize stárnutím zkracuje a vždy je třeba hledat jakousi rovnováhu, to je věc individuální.)

Vidíte, že témat a kontroverzí je dosti. Provokativní kniha mi vyhovuje, protože rád zkoumám různorodé a protichůdné úhly pohledu a nehledám jedinou univerzální pravdu.

Otázek je mnoho, prostoru pro komentáře také.

 

Použitá literatura:

  • BRINKMANN, S. Stand Firm: Resisting the Self-Improvement Craze. Cambridge: Polity Press, 2017. 152 s. ISBN 978-1-5095-1426-7.

Kontaktuje mě

8 + 5 =

Libor Friedel

Libor Friedel

Lektor, kouč a konzultant s praxí od roku 1996

Učím, inspiruji a podněcuji ke STRATEGICKÉ CESTĚ v souvislostech. Mým posláním je nabádat ke zlepšování, pomáhat se znalostmi a jejich aplikací a vytvářet bezpečný prostor pro strategický rozvoj lidí a organizací. Dávám do toho SRDCE.

POZNÁNÍ a ANALÝZA ☛ LÍDROVSTVÍ ☛ STRATEGIE ☛ VÝKONNOST a SKÓRE ☛ KVALITA a EXCELENCE

Slova moudrých

„Nežádej, aby se věci děly, jak chceš, ale chtěj, aby se věci děly tak, jak se dějí, a bude ti v životě dobře.“

(Epiktétos)

Líbil se Vám příspěvek? Byl pro Vás něčím zajímavý, inspirativní, přínosný nebo užitečný? SDÍLEJTE jej se svými přáteli a známými!

Pokud Vás téma koučování nebo knih zajímá více, NAPIŠTE mi DO KOMENTÁŘŮ. Budu lépe vědět, o čem si chcete přečíst a čím se mám příště na blogu zabývat.

Děkuji. LF

Blog Libora Friedela

Přihlaste si ODBĚR ČLÁNKŮ z blogu!

Připojte se k seznamu odběratelů aktualizací z mého blogu. Žádný nový článek vám neunikne. Na uvítanou vám pošlu dárek - e-book DESATERO VELKOMYSLNÉHO OSOBNÍHO LÍDRA!

(Sebe)poznání ☛ Lídrovství ☛ Strategie ☛ Skóre ☛ Excelence

Byli jste úspěšně přihlášeni k odběru novinek z blogu. Přijde Vám e-mail s odkazem na dárek.

Share This