Scénáře budoucnosti a jejich agenda

Scénáře budoucnosti a jejich agenda

Scénáře budoucnosti jsou účinné v oblastech, kde je neurčitost podstatným faktorem situace, v porovnání s faktory předurčenými (jistotami). Právě objevení předurčených faktorů v neurčité situaci vytváří zásadní „aha momenty“, a to nejen ve strategickém plánování a řízení.

Dnešní článek dotvoří základní mozaiku informací, tipů, doporučení a vhledů k tématu ke scénářům budoucnosti. Mozaika se skládá z těchto dílků:

  1. Článek Scénáře budoucnosti – součást strategického managementu, na „školním blogu“ EBS.
  2. Článek O scénářích budoucnosti pro (strategii a) vzdělávání, v časopisu Andragogika v praxi č. 22.
  3. Článek 5 kroků ke scénářům budoucnosti, v časopisu, Andragogika v praxi č. 23 (je v tisku).
  4. Článek Předpoklady pro plánování scénářů a diskusi o budoucnosti, který jsem na blogu publikoval minulý týden jako 1. část
  5. Doplňkový text Silné stránky a hodnoty při plánování scénářů a diskusích o budoucnosti, na mém profilu LinkedIn.

 

Když jsem se byl dítě, pracoval můj táta nějakou dobu v oné socialistické éře ve spotřebním družstvu Budoucnost. Před nedávnem vyšla vzpomínková obrazová publikace ke 100 letům založení tohoto dnes už neexistujícího družstva. Název je trochu zavádějící – Ostrava má budoucnost. neznělo by asi příliš motivačně, kdyby byl název „Ostrava měla budoucnost“. Naštěstí nás minulost dovedla od rudé hvězdy ke svobodě, byť v těchto dnes se zvláštní příchutí. Ale i krize COVID-19 pomine a před organizacemi se budou vynořovat rozmanité scénáře budoucnosti. Před vámi se vynořuje druhý díl článků k tomuto tématu.

Obálka knihy Ostrava má budoucnost (nejde o scénáře budoucnosti)

Neurčitost a (cykly) učení

Strategické řízení se vždy odehrává v kontextu neurčitosti a nejistoty ohledně budoucnosti. Proto jsem minule zmiňoval, že neurčitost najdeme ve třech různých kategoriích:

  1. Rizika
  2. Strukturální neurčitosti
  3. Neznámé

Tvorba a analýza scénářů je užitečná pro analyzování strukturální neurčitosti. Možné budoucí události jsou unikátní, postrádají jakýkoli základ pro hodnocení pravděpodobnosti, avšak na možnost (výskytu) události můžeme usuzovat prostřednictvím řetězení příčin a důsledků.

Primární otázkou, na níž hledáme odpověď zní:

Je organizace (společnost, podnik, firma, rodina…) vybavena k tomu, aby zvládla a obstála v budoucnosti, která se teprve pomalu či nesměle vynořuje?

Cestou, jak se organizace mohou vypořádat s neurčitostí, je učení. V manažerském světě je znám například Demingův cyklus PDCA (Plan – Do – Check – Act).

V minulém článku najdete obrázek (č. 4) tzv. Kolbova učebního cyklu. Podobně jako PDCA zahrnuje také čtyři fáze:

  1. Konkrétní zkušenosti (akce).
  2. Pozorování a reflexi (poučení).
  3. Zformování abstraktních konceptů a teorií (hypotéza a nápad, co/jak dělat jinak).
  4. Testování konceptů v nových situacích (zlepšené jednání a akce)

V každodenní praxi člověk a organizace (různorodým způsobem) jedná, koná a provádí akce. Poté v důsledku zažívá menší či větší odchylky od plánu nebo vlastních předpokladů a představ a tyto odchylky reflektuje a vnímá. Přinejmenším by měl/a, jinak nejedná moc chytře. Výsledkem je syntéza do nového mentálního modelu („aha momenty“), který může využít ke zlepšenému (efektivnějšímu, produktivnějšímu…) následnému jednání. Pokud se to podaří, učení proběhlo.

Nic se nenaučíte, pokud vůbec neprovedete (sebe)reflexi. Bezhlavé jednání bez zpětné vazby nemá valný smysl. Pramálo se naučíte, když sice zvládnete (sebe)reflexi, ale nezobecníte si ji na podobné situace. Nepoznáte zda/co jste se naučili, pokud své konání reflektujete a zobecníte, ale svůj nový předpoklad nevyzkoušíte, neověříte jestli funguje či nikoliv. Všechny čtyři fáze cyklu jsou důležité, důraz však neklademe na každou fázi stejný. Z toho vyplývají naše preference a učební styly, kterými se raději a efektivně učíme.

Využít toho můžete i na workshopech a při práci se scénáři. Někdo má raději teorii, koncepty a modely. Jiný potřebuje nad věcmi přemýšlet, další si je chce okamžitě osahat a vyzkoušet, jiný zase spíše sleduje a pozoruje.

Scénáře budoucnosti poskytují mentální modely vnějšího světa, které překračují hranice tradičních byznys modelů. Zahrnují rovněž různě zvolený časový horizont a perspektivu. Jsou i společným jazykem diskuse, kterou lze utvářet, rozvíjet, sdílet a přizpůsobovat vůči odlišným mentálním modelům.

(Strategické) organizační učení tedy zahrnuje:

  • Vnímání (proto je důležitá všímavost) toho, co se děje.
  • Institucionalizaci (jakousi infiltraci strategické diskuse a zvnitřnění nových znalostí a zkušeností, které přináší vnímání).
  • Akce!

Internet je plný roztodivných výzev k akci (CTA), doporučení (jděte do akce, neodkládejte, jednejte…) a pobídek. Bezmyšlenkovité organizační akce, bez patřičného institucionálního učení, většinou nikam daleko nevedou. Vidíme to na promrhaných dotacích EU do opakovaného vzdělávání ve vedení porad, prezentačních dovednostech a mnoha dalších kurzů, které nejsou založeny na seriózní reflexi a analýze vzdělávacích potřeb či měření a hodnocení výkonnosti, ale spíše na potenciální možnosti „čerpat“ a zaplatit z toho mzdy účastníkům. Ale i toto je cesta a realita mnoha organizací. Spousta manažerů praktikuje „školu života“, pokusy a omyly, oproti např. Mintzbergově „škole učení“. Ta může být zase příliš teoretická a školská, bez praktického vnímání. Takže se opět dostáváme k míře vyváženosti

Institucionální učení pro strategii však není o vnímání jedním člověkem, ale o diskusi, vnímání a vnitřním přijetí zaměstnanci a mnoha dalšími zainteresovanými stranami. Budoucnost se nedá ukřičet, rozjeté trendy nepopřete tím, že budete říkat, že je něco absurdní, že to nechápete a že jste nejlepší. Bohužel to známe z praxe autoritářů na mnoha úrovních. Nakonec „narazíte“ na prostředí, a to vás dožene. Scénáře budoucnosti umožňují se na takové srážky připravit a nachystat se na více variant toho „co a odkud může přijít“.

Není to nic nového. Plány A, B a C, „štěstí přeje připraveným“, „kdo je připraven, není překvapen“… To všechno znáte nebo už jste jistojistě slyšeli. V pozadí zní „co když…?“. Není to hlas pochybností, obav či přehnané averze k riziku, je to spíše hlas prozíravosti a obezřetnosti, což jsou z hlediska strategie důležité hodnoty a silné stránky.

 

Analýza ledovce pro scénáře budoucnosti

Obr. 1 – Ledovec je hojně využívaná analogie k upozornění na skutečnost, že pod povrchem (hladinou) se skrývá mnohem víc, než jsme schopni vidět a vnímat jako „viditelné“.

Zdroj: vlastní zpracování 

Ovlivňující faktory 

V organizacích ovlivňuje (nejen) scénáře budoucnosti a předpoklady pro úspěch strategického plánování řada faktorů. Které považuji za nejdůležitější?

  1. Různorodá kognitivní zkreslení.
  2. Systém řízení znalostí (knowledge management), zejména jejich internalizace (vnitřní přijetí).
  3. „Kultura“ (zvyklosti) uvědomování si širšího kontextu a vnímání věcí z různých úhlů pohledu.
  4. Vzpomínky na budoucnost – zařazování dějů do budoucích konceptů, dopředné myšlení, užitečné může být vyprávění příběhů.
  5. Propojování starého s novým.
  6. Propagace, prosazování a uvádění nového (novot, novinek, inovací) do života organizace.
  7. Schopnost jednat.
  8. Vědomí / nedostatek vědomí (např. vnímání a uvědomování si slabých včasných signálů změny apod.).

Mám pro vás malé cvičení k situaci spojené (třeba) s koronavirem. Zkuste analyzovat „ledovec“ posledních událostí (obrázek 1 výše)

Vyberte 3-5 lidí a nechte je zamyslet se a každého samostatně odpovědět na otázky o pár řádků níže. Projděte si odpovědi individuálně, třeba formou interview s jednotlivými lidmi. Pak tytéž lidi sezvěte na miniworkshop a nechte je zpracovat společnou „odpověď“ na níž dosáhnou konsensu. Ten si nechte odprezentovat. Vezmete-li v úvahu individuální odpovědi, předpokládám, že pak budete mít v rukou dost „dat“ k další diskusi a zvažování, uvidíte mnohé perspektivy a odhalíte některé z mentálních modelů.

Tady jsou otázky k zamyšlení:

  • Jaké důležité události se staly? (Hned tady se může rozcházet vědomí důležitosti vůči různým kontextům.)
  • Jaké trendy, časové souslednosti události a chování byly patrné? Jaké proměnné bylo možné sledovat?
  • Na jaké vzorce a šablony to ukazuje?
  • Jaké struktury potřebujete zlepšit vyvinout, opravit a provázat?
  • Co a jak lze projektovat do budoucna? Co už se dalo do pohybu? Co se v budoucnu stane nevyhnutelným?

Dalším užitečným tipem v této souvislosti je uvažovat o dvojím pojetí času – Chronos a Kairos.

Chronos je lineárně plynoucí chronologický čas. Je snadné podlehnout dojmu, že vše bude stále růst, zlepšovat se apod. Na sezóny, cykly (vč. ročních období), vracející se a opakující události nás upozorňuje čas Kairos. V něm je důležité najít okamžik kdy jednat, abychom pak nemuseli čekat další cyklus, než se příležitost opět naskytne. Koneckonců i výše zmínění pánové Deming a Kolb, jsou autory „cyklů“ pro zlepšování a učení.

Technologie v pojetí času Chronos jdou neustále kupředu. Epidemie a krize (času Kairos) se periodicky vracejí.

Na co postačuje naše vnímání a vědomí?

V tomto smyslu jde kniha Budoucnost organizací správným směrem, i když k ní mám určité výhrady.

 

Pod hladinou a nad hladinou

První díl článku o plánování scénářů se zabýval některými principy a východisky. Jedním z nich je integrování tří paradigmat strategického řízení (= racionalistická, evoluční a procesní škola). z předchozího textu také víte, že plánování scénářů je v zásadě projev organizačního učení a také posuzování charakteristik organizace, které jsou vyjádřeny její podnikatelskou ideou. Výsledkem jsou závěry pro strategii, včetně potřeby změny.

Scénáře e jejich plánování jsou však více než jen odhalení či objevení příběhu o budoucnosti, přestože tyto příběhy o prostoru budoucího světa ke scénářům budoucnosti patří.

Ve zkratkovitém světě jednoznačných metod, jediných správných řešení (navíc snadných) a mnohých „jaknatologických“ přístupů to vypadá, že scénáře zahrnují „zbytečně širokou oblast“ organizačního poznání. (Jo, jsem ze staré školy.)

Analogie ledovce ukazuje, že i zde je spousta věcí pod hladinou. Jsou to situace, které jsou důležité předtím, než dojde k rozhodnutí. Týká se to zejména:

  • Vytváření nových konceptů a s tím spojeného jazyka. Změnil se u vás jazyk v souvislosti se zaváděním systémů managementu kvality? Mění se v souvislosti s pronikáním digitalizace, robotizace, automatizace, umělé inteligence apod.?
  • Posilování kvality strategické diskuse a konverzace. Jste zvyklí o strategii rozprávět (mezi manažery, manažeři se zaměstnanci…)? Kolik času věnujete operativním poradám a kolik času věnujete komunikaci o strategii?
  • Zvládání (ideálně řízení) toho, na co se koncentruje a soustředí organizace jako celek. Zaměření pozornosti a energie (na problémy či příležitosti, na to co lze zvládnout či naopak nelze) je pro organizační rozvoj velmi důležité. Historky znají účastníci mých seminářů.
  • Zajišťování vnímavosti organizace na vnější prostředí a zajištění lepší adaptability. Není to o jednorázových analýzách, ale o trvalém sledování toho, co se děje („mysli globálně, jednej lokálně“) a vylaďování pozornosti na důležité signály (a potlačení šumu).
  • Motivování k činu a ke změně. Na to jsem zvědav, až se po uvolnění restriktivních opatření rozjedu do firem.
  • (Last but not least) přimět/motivovat lidi k tomu, aby přemýšleli(!!!) Plná zaměstnanost nezajišťuje plné pochopení a to, že všichni lidé v organizaci dokáží myslet a přemýšlet.

Nad hladinu pomyslného ledovce je lépe vidět (ale to Titanic nezachránilo). Přesto musí dojít i na situace, kdy je třeba rozhodovat. V takovém případě potřebujete (to už je blíže známému procesu strategického řízení):

  • Vzít v úvahu (zejména) silné stránky organizace a její charakteristiky, vetkané ve vizi či podnikatelské myšlence.
  • Schopnosti rozvíjet se a zvolit si portfolio (co dělat, co nedělat).
  • Vytvářet strategii.
  • Vyhodnocovat varianty a návrhy (scénáře jsme o návrzích a variantách).
  • Učinit rozhodnutí.

Opět jsme u rovnováhy. I ve scénářích závisí úspěch na vybalancování toho, co je známé a toho co je nové. Pokud převažuje „staré známé“, nejsou lidi ochotni naslouchat nápadům a podnětům ke změně. Převažuje-li nové (a neznámé či neurčité) mohou dostat strach (a na světě je paralýza či opět neochota přijmout změnu.

Proto asi nepřekvapí, když doporučuji postupné kroky a

začít s tím, jak lidé vnímají, chápou a rozumí současnému byznysu.

Skrývá se za tím mnoho pohledů na podnikatelskou ideu (viz. cvičení s ledovcem) a kolikrát je pro mě (jako idealistu) až překvapivé, jak jsou v organizacích pohledy nevyladěné. Zajímavé je vyzkoušet si konstelační cvičení vůči základním předpokladům podnikání (dělám to s firmami na workshopech). O překvapení a silné „aha momenty“ není nouze.

Teprve poté je možné (spíše doporučeníhodné) soustředit se na pojmenování hybných sil v podnikatelském prostředí. Tyto informace jsou vstupy do platformy, z níž lze zvažovat, přemýšlet a diskutovat o budoucích variantách podnikatelského prostředí a možnostech, jaké scénáře z nich vyplývají a jaký bude výsledek, pokud jednotlivé scénáře otestují podnikatelskou ideu. Bude či nebude existovat „strategický soulad“ (strategic fit)?

 

Odkaz na další článek - plánování scénářů

Scénáře budoucnosti – praktické umění

Jak na umění scénářů budoucnosti? Je to spíše praktická záležitost. Vždy vyžaduje vynalézavost a nebát se testovat, co je která organizace zač. Není to testování na koronavirus, ale testování základních idejí a vizí vůči možným budoucím prostředím. Na rozdíl od testování na COVID-19, je žádoucí, aby test organizace na soulad s budoucím prostředím byl pozitivní. Ne vždy se tak stane.

Projekt scénářů budoucnosti je, jak snad vyplývá z mnoha vět textu článku, jako puzzle. Z praktického hlediska můžeme rozlišit tyto „dílky“:

  • To, co charakterizuje organizaci. Každá organizace vstupuje do scénářového projektu se svým „já“, individuálním otiskem a specifickou politikou.
  • Množství násobných možných budoucností.

Spousta scénářů se soustředí na inovace, technologický rozvoj apod. „Asijské viry“ (např. SARS, MERS…) se objevovaly v minulosti, ne vždy byly ve scénářích zastoupeny, i když u epidemií jde o cyklický neurčitý jev. Scénáře nepotřebuje ten, kdo se cítí být „pánem tvorstva“. Globální důsledky jsou patrné, že to není jen klima je také očividné. Témat je hodně – sucho, přelidnění, klima, technologie, které předbíhají lidské vnímání a vědomí, migrační vlny, sociální média a hloupnutí populace (+ její stárnutí v Evropě), bůhví co se peče v tajných laboratořích… Scénáře nejsou řešením, ale nabízí cestu k porozumění a uvědomění.

Mnohokrát jsem ve firmách a organizacích zažil podcenění mnohoslibné fráze

„MYSLI GLOBÁLNĚ, JEDNEJ LOKÁLNĚ.“

A hle, máme tu živá cvičení a tréninky z různých perspektiv.

Jiné vyjádření téhož:

„JEDNEJ LOKÁLNĚ, MÁ TO GLOBÁLNÍ DOPAD(Y).“

A opět je tady v živé praxi řada cvičení a tréninků.

Nasnadě jsou otázky:

  • V čem se za poslední týdny změnilo/posunulo vaše vnímání a pohled na „globálno“ a „lokálno“?
  • Jak to dopadá do vnímání charakteristik vaší organizace? Co je vaše firma zač?
  • Jak to dopadá do vnímání budoucnosti organizace? Jaké možnosti do budoucnosti se před vaší firmou či organizací otevírají?

Scénáře se stávají efektivními, pokud se dokáží propojit s interními charakteristikami organizace.

  • Na co byste vsadili vy?

 

Scénáře budoucnosti

Obr. 2 – Scénáře budoucnosti vychází z neurčitostí, které mohou mít na zkoumanou záležitost kritický dopad.

Zdroj: vlastní zpracování

​Hráči a agenda pro scénáře budoucnosti

Z toho také vyplývá, že ve scénářové hře jsou dva hlavní „hráči“, a také dvojí „agenda“.

Těmi hráči jsou:

  • „Plánovač scénářů“
  • Klient/zadavatel
  • (Třetím hráčem bývá nezávislý konzultant a moderátor)

Dvojí „agendu“ představuje:

  • získání vhledu do organizace formou interní analýzy a poté
  • nastavení struktury pro využití znalostí a poznatků ve scénářích.

 

Hráči

Plánovači scénářů nebývá ani tak jediná osoba, jako spíše skupina lidí, kteří propagují a moderují proces plánování scénářů budoucnosti jako proces učení. Mohou to být lidé interní i externí, včetně konzultanta nebo moderátora (facilitátora). V této roli se ve firmách objevuji, nejen v souvislosti s tématem „scénáře budoucnosti“.

Druhým hráčem (skupinou hráčů) je klient. Zastupuje ty, kdož se potýkají s otázkami vůči neurčité budoucnosti. To jsou obvykle manažerské persony, stratégové, podnikatelé a vlastníci, kteří hledají řešení otázek strategické důležitosti a významu.

Oba tito hráči musí pracovat spolu (= spolupracovat). Zažil jsem organizace, kde byli lidé v obou „rolích“.

 

Interní agenda

Při střednědobém plánování, kde se lze opřít o předpovědi (viz. obr. 2 v článku zde) je to proces, který se blíží „obvyklému“ strategického plánování (Analýza – Formulace – Implementace – viz. obrázek 2 v článku zde).

Obdobné je kupříkladu (z pohledu interní analýzy) i využití SWOT či podobných nástrojů. (Z hlediska mých osobních přesvědčení) je to jedna z výjimek, kdy (vzhledem k času) vítám u scénářových workshopů spíše brainstormingový přístup ke tvorbě SWOT.

V tomto případě je totiž SWOT dvojitou analýzou.

  1. Nejprve analyzujete prostředí skrze faktory SWOT – silné a slabé stránky, příležitosti a hrozby.
  2. Faktory SWOT jsou pak jakousi databází pro scénáře a další diskusi o strategii.Klíčem je následná analýza SWOT faktorů.
    • Například k analýze silných stránek se vám může hodit „ďáblův advokát“ (černý klobouk).
    • Slabiny je třeba zvážit, zda jde o pouhé symptomy, které slabiny jsou strukturální a které zástupné (hygienické).
    • Také příležitosti se mohou týkat různých věcí, např. portfolia nebo schopností apod.
    • Pečlivě je třeba vůči podnikatelské ideji zvažovat hrozby.

(Trochu „tajemství“ z takových workshopů, interview a týmové práce si nechám pro sebe.)

Pro scénáře jsou výhodná a důležitá také kontextová data, obvykle v oblasti možného rozvoje prostředí, které jsem v minulém článku charakterizoval PESTLE faktory.

  • Jaké politické faktory budou ovlivňovat vaši organizaci v následujících 12 měsících? A co v následujících 5 letech? Jak se změní v průběhu následujících 15 let? Co bude charakterizovat politické prostředí (lokální, národní, globální) v roce 2021/2025/2050? (Co z toho je „tutové“, co je naopak nejisté a neurčité?)
  • Jaké ekonomické faktory budou v hlavní roli v roce 2021/2025/20…?

Z možností se jednomu může zatočit hlava a zatouží po pověstné křišťálové kouli. Je jasné, že krátko- či střednědobé „plánování“ se zdá být představitelnější než scénáře budoucnosti. Scénáře nejspu povinností (i když je doporučuji), jsou užitečnou volbou.

Z instrumentária strategických analýz je ještě frekventovaná třeba analýza 5 konkurenčních sil v odvětví. Záleží na řešené oblasti a „problému“, jenž chce zadavatel nazřít z hlediska budoucnosti.

 

Scénářová agenda

Proces získávání názorů, dat, námětů, pohledů atd. o organizaci a prostředí vede k nastavení a upřesnění agendy pro scénáře. Většinou vchází

  • z několika málo širších či obecnějších témat a
  • z oblastí zájmu v podnikatelském a byznys prostředí, kde lepší porozumění či ostrost obrazu může potenciálně pomoci „klientovi“.

Obvykle jsou to oblasti s největší neurčitostí, ale také zároveň nejzávažnější. Částečně agendu popisuji ve dvou v úvodu zmíněných článcích v časopise Andragogika v praxi.

Jakoby postranním, ale velice důležitým efektem a produktem procesu získávání názorů, dat, náměrů, pohledů atd. je jakási „mapa“, chcete-li „zrcadlo“ organizace samotné.

Scénáře hrají svou roli v kontextuálním prostředí, ale v průběhu procesu komunikace, diskuse a strategické konverzace bývá hodně řečeno i o organizaci. Problémy, znepokojení, co je dobré a co špatné, problémy s lidmi, s organizační kulturou, s komunikaci (ty podle mých zkušeností nejvíc), motivační konflikty, omezené zdroje…

Scénáře budoucnosti neobchází organizaci jako takovou a mohou ji nastavit zrcadlo, v němž se někteří manažeři a lidé neradi vidí. Je-li takový předpoklad zřetelný, je snadné agendu scénářů smést ze stolu a hrát na notu „jsme vytíženi“, „nemáme čas se zabývat tím, co přijde za 20 let“, „nechci tím zatěžovat lidi“ apod.

Jsou to důležité (a ne vždy příjemné) zprávy pro vizi, hodnoty, poslání a účel existence či nosnou podnikatelskou ideu. Neměly by zadusit iniciativu a rozsvítit červenou na semaforu pro scénáře. Je to prostě druhá část „agendy“.

Co však tým lidí v organizaci vzhledem ke scénářům udělat musí, je rozhodnout o časovém horizontu.

  • Který rok bude cílový?
  • Jak daleko dopředu budou scénáře budoucnosti svými příběhy zasahovat?

Zvládnutý proces analýz (SWOT, PESTLE, síly v odvětví…) by měl napovědět. „Velké věci“, dopad na investice, zásadní rozhodnutí s dlouhodobým dopadem či návratností, to vše potřebuje pro (scénářové) úvahy periodu i 20 let.

Je-li podnikatelská idea silná, otestovaná krizovými událostmi, stačí se soustředit na kratší strategický horizont.

Proto z mého hlediska bude zajímavé sledovat rozhodování těchto dnů, protože „přežití“ není mnohdy o luxusu dlouhodobého pohledu. Přežití není ani povinné, jak kdosi moudrý již prohlásil. Hodně bude záviset na tom, jak si to majitelé a manažeři spolu s ostatními zainteresovanými stranami nastaví ve svých hlavách, na jakých hodnotách, přesvědčeních a svých silných stránkách budou stavět.

  • Jak to vnímáte vy?
  • Jak to vidíte, jste-li poskytovatelé poradenských nebo vzdělávacích služeb?
  • Jak to vidíte, jste-li v roli podnikatelů manažerů nebo zaměstnanců podniků?

Pište do komentářů pod článkem nebo mi pošlete vzkaz na e-mail.

 

Účel – Přechod z „proč“ na „jak“ (aktuální vsuvka)

Když píši tyto řádky, přišel mi do e-mailu upozornění od McKinsey s článkem, nazvaným „Účel: Přechod z proč na jak“. Psal jsem, že scénáře „testují“ podnikatelské myšlenky ve vztahu k budoucnosti. Ideovým základem je vize a poslání či účel existence organizace.

Argumenty jsou zřetelné. Jak píší autoři z McKinsey: „Zaměstnance více vzrušuje rozhodnutí a chování, na které mohou být hrdí a za kterým mohou stát. Tíhnou k společnostem, které mají jasný, jednoznačný a pozitivní dopad na svět.“

Účel definuje váš klíčový důvod existence a pozitivní dopad, který máte na svět. Tvoří vaši strategii, inspiruje vaše lidi, angažuje vaše zákazníky a komunitu, řídí vaše rozhodnutí a volby v okamžicích pravdy a je plně začleněn do vaší kultury. Životní účel by vás měl vzrušovat tím, že jej autenticky cítíte jako ne příliš pohodlný a nový. Může přinášet vynoření se nových otázek při mítincích, zapojení se do obtížných rozhovorů o něčem ve vašem podnikání, přehodnocení vašich partnerů na základě jasného pohledu na jejich praktiky…

Ať už přehodnocujete existující účel nebo jej navrhujete poprvé, musíte se potýkat s náročnými otázkami, jako jsou ty níže uvedené. Tyto pomáhají otestovat, zda jednáte s nezbytnou věrohodností a smělostí.

 

Účel

Otázky:

  • Jaký je váš účel jako společnost a jak to souvisí s vaší „supermocí“ – schopností výrazně přispět světu?
  • Kdo těží z vašeho úspěchu a jaké jsou vaše odpovědnosti – nejen vůči akcionářům, ale také vůči vašim pracovníkům, dodavatelům, účastníkům ekosystému, komunitám a prostředí, ve kterém působíte?

Důkazy:

  • Prohlášení o účelu, které je dostatečně jasné, aby pomohlo střednímu managementu zvládnout „kompromisy“ při každodenních rozhodováních a zachovat si důvěryhodnost v očích zainteresovaných stran.
  • Definování konkrétních krátkodobých cílů (např. pro rok 2021).

 

Strategie

Otázky:

  • Objeví-li se kompromisy, jak by měly být vybalancovány a sladěny různé zájmy zainteresovaných stran? Kdo musí být zapojen a jak budeme činit rozhodnutí?
  • Do jaké míry jste ochotni změnit vaši filozofii a ekonomický model, aby odrážel váš účel a obohatil váš sociální a environmentální dopad?

Důkazy:

  • Začlenění účelu a kritérií do rozpočtu a investičních rozhodnutí.
  • Změna správy a zdrojů kapitálu (např. stát se veřejně prospěšnou společností).
  • Přidržení se odvážných a na účelu založených cílů během času ekonomické turbulence.

 

Kultura

Otázky:

  • Jaké je vaše dědictví? Proč jste byli v minulosti úspěšní? Jak tyto základy povzbuzují do budoucna váš účel?
  • Jak účel vaší strategie obohatí a posílí vaši kulturu a hodnoty?
  • Jak zosobníte účel pro zaměstnance a odblokujeme jejich další zapojení?

Důkazy:

  • Masivní včasné investice do naslouchání zainteresovaným stranám a porozumění současné firemní kultuře – jak jejich slabých, tak i silných stránek.
  • Upřímné, transparentní hodnocení firemní identity.

Takové otázky zacílí na aktuální uvědomění a jsou součástí úvah o podnikatelské ideji i o organizaci jako takové. Celý článek najdete zde, další propojení na scénáře budoucnosti a myšlenky z tohoto a minulého článku na blogu jsou na vás. Inspirace je dosti.

 

Spojení účelu existence a budoucnosti planety je mimo jiné protkáno palčivými výzvami, které se ve scénářích objevují. Těší mě, že si je více a více uvědomují i české podniky menšího a středního rozsahu. I jejich lidé (byť zdaleka ne všichni) vnímají, že je ve hře „něco víc“. Body neodráží žádné priority, ale v duchu „mysli globálně, jednej lokálně“ se týkají právě i potenciálních úvah MSP vůči různým jejich byznysům.

  • Sucho, nedostatek vody, klima
  • Přelidnění (a velká města
  • Technologie rychlejší než rozvoj vědomí
  • Epidemie
  • Nerovnováha (rozdělení bohatství, teritoria…)
  • Města
  • Svoboda, spolupráce, izolace
  • Role vědy
  • Čína (re-shoring…) a postoj dalších velmocí
  • Budoucnost EU (zmínka o jejich scénářích byla v minulém článku)

Simon Sinek nabádá k tomu, „začít s Proč?“. Já si osobně myslím, že je důležité „vědět Co?“. Praxe dnešních dnů (a McKinsey) doporučují „vnímat Jak?“.

 

Účel jako "jádro pudla"

Obr. 3 – Vsuvka z článku od McKinsey upozorňuje na interní aspekty organizace.

Zdroj: McKinsey Querterly, duben 2020

Scénáře budoucnosti ve světě „tam venku“

Plánování scénářů zavazuje. Efektivní scénáře budoucnosti vyžadují čas a zdroje. V ideálním případě by plánování scénářů mělo být nepřetržitým úsilím, zejména z hlediska přezkoumávání vývoje a identifikace či upřesňování „milníků“ jako ukazatelů, kterým směrem a k naplnění kterého scénáře prostředí směřuje.

Správné plánování scénářů zajišťuje, aby dnešní organizace byly připraveny na jakoukoli myslitelnou budoucnost. Inteligentní lídři plánují a připravují se na všechny možnosti a zároveň si uvědomují, že nakonec budou muset pracovat pouze s jedním směrem nebo scénářem, ke kterému skutečně dojde. Až přijde ten čas, možnost vytáhnout tento zpracovaný scénář, převedený do plánu a sebevědomě jej uvést v život, bude znamenat rozdíl mezi tím, kdo jde rychle kupředu a kdo na své cestě zaostává a zakopává.

Proto je po interní analýze a diskusi nutní zaměřit pozornost do vnějšího světa. Tam se naplňuje účel a podnikatelské ideje organizací. Je však potřeba zajistit, aby projekt tvorby scénářů zůstal stůj co stůj relevantní pro klienta/zadavatele. Klient musí vidět scénáře jako prvek nového myšlení v těch oblastech, které jsou pro něj důležité a znepokojivé. V již dříve identifikovaných několika málo oblastech je třeba vydobýt nový pohled a vhled.

 

Tým – od hledání ke struktuře

To je úkolem týmu pro scénáře budoucnosti. Jeho výběr je důležitý. Musí zahrnovat multidisciplinární sestavu. O silných stránkách osobnosti pro tvorbu scénářů jsem napsal doplňkový článek na LinkedIn. V týmu pro scénáře je zapotřebí lidí, kteří dokáží opustit svá zažitá přesvědčení, přemýšlet o nemožném, mají vyzrálou intuici apod. Jejich úkolem je nalézat nové, ale zároveň udržovat rovnováhu nového tak, aby byla zachována relevantnost vůči požadavkům klienta. Není to pouze o volnomyšlenkářství, fantazírování, imaginaci a kreativitě. Vždy je zde rámec „palčivých bodů“, které jsou obvykle součástí zadání. Má zkušenost je, že „zadavatelé“ sami, jsou součástí týmu, i když se třeba nezúčastňují všech jeho aktivit.

Bezpodmínečnou podmínkou je také stanovit si jasné datum, kdy skončí vyhledávání nových znalostí a bude možné zahájit utváření struktury.

S tím přichází další, obvykle velmi individuální výzva – najít vhodný rámec, v němž bude možné strukturovat získaná data, informace a znalosti, nastavit kontext a vše převést do provozně užitečného stavu pro klienta. K vytvoření a otestování nápadů pro strategii a politiky.

Pro vytvoření struktury doporučuji následující principy:

  • Neurčitost by měly zohledňovat 2-4 scénáře budoucnosti. Osobně rád pracuji se čtyřmi scénáři – dva bývají “hraniční“ (optimistický, pesimistický), další dva vytváří vhodný prostor budoucího světa. Více než čtyři scénáře vůči centrální otázce, na kterou mají odpovídat, považuji za nepraktické a nevyužitelné.
  • Každý scénář musí být pravděpodobný. Měl by se odvíjet na základě kauzálního řetězce příčin a důsledků a vyrůstat z určité logiky, od minulosti přes přítomnost do budoucnosti. Scénáře nejsou fantasmagoriemi z čistého nebe. (Z čistého nebe nespadl ani koronavirus, byť paralyzoval svět a vyvolal (či spíše politici a média) globální paniku. Totalitní Čína, životní a hygienické podmínky, stravovací návyky, přelidněnost, výzkumné laboratoře… To vše byly reálie, s nimiž scénáře mohly a mohou pracovat. V organizačním prostředí to bývá z hlediska pravděpodobnosti ještě o něco jednodušší. Při veškerému respektu z disruptivních změn a tvorbě modrých oceánů.)
  • Scénáře musí být vnitřně soudržné (konzistentní). Ani události ve scénářích se neodehrávají mimo kauzální řetězce. I zde je třeba mít argumenty pro každý příběh.
  • Scénáře musí být relevantní vůči problému a oblasti definované zadavatelem. V množství a šíři spektra dveří, které se do budoucnosti otvírají nesmí tým ztratit ze zřetele zadání, téma a oblast, na kterou mají být scénáře budoucnosti zpracovány. Scénáře musí poskytnout užitečné, dostatečně obsáhlé myšlenkové podněty a výzvy a podmínky, vůči nimž zadavatel může testovat a brát v úvahu své budoucí podnikatelské plány, strategie a směřování.
  • Scénáře budoucnosti musí nastavit vůči klientově problému novou a originální perspektivu.

Tým má flexibilitu v tom, aby rozhodl, jak vystaví příběh každého scénáře. Strukturování scénářů se obvykle odehrává na workshopech. Má zkušenost je jednoznačná – workshopy se nemohou odehrávat v „obvyklém“ firemním a organizačním prostředí. Časová náročnost – 2 až 3 dny pro začátek. První zkušenosti lidí s tvorbou scénářů obvykle vyžadují více času, prostoru a „usazení“ v procesu plánování scénářů.

 

A dál…

V úvahu obvykle připadají následující kroky, související s daty a informacemi, které si tým „přiveze s sebou“.

  • Úvodní analýza dat
  • Historické studie, historické trendy a precedenty
  • Zvažování hybných sil a vlivů

Zvážit (a najít) je třeba vhodnou míru rozlišovací schopnosti. Škodí utápění se v přílišných detailech /silo myšlení), rizikem je i přílišné zevšeobecňování. Pro moderátora i účastníky je důležité omezit kognitivní zkreslení, která jsou všudypřítomná a při tvorbě scénářů mají tendenci také vyplouvat na povrch.

Přístup ke tvorbě scénářů může být jak

  • induktivní, kdy tým spojuje události (např. možné časové souslednosti) či vytváří strukturu spojováním dílčích částí, tak
  • deduktivní, kdy je záměrem odhalit strukturu v datech a tu pak využít jako rámec pro stanovení scénářů.

Ve hře času a prostoru pro týmovou práci jsou špendlíkové a magnetické tabule, archy, kartičky, lístečky a veškerá výbava moderačních kufříků. V určitých fázích je i příležitost pro techniku 6 klobouků.

Ke slovu přijdou různé matice, schémata, tvořivé „hraní“ a experimentování. Vždy se zřetelem na cíl a záměr zadavatele. I pro ně však mohou být některé scénáře překvapivé, představovat výzvu apod.

Možnou strukturu jsem stručně popsal v článku o scénářích pro školní blog European Business School SE.

Následné kroky procesu už mají co do činění s plánováním možností, stanovováním strategického směru, přezkoumáním schopností a portfolia v organizaci apod. Už je to běžnější strategická agenda, agenda řízení změn a plánování.

 

Workshop - scénáře budoucnosti

K tématice scénářů budoucnosti (zde, v minulém článku a na LinkedIn) jsem použil obrázky Manfreda Stegera.

Užitečná příručka ZDARMA

Co teď přijde? Něco určitě!

V zásadě je plánování scénářů (pokud možno) důkladným přehledem situací a perspektiv typu „co když…“. Pro každou z nich jsou pak vytvářeny možné kroky co dělat a jak na potenciální varianty (scénáře budoucnosti) účinně reagovat. Je to „příprava předem“ – na možné posuny a změny rozmanitého charakteru, což pomáhá (alespoň zčásti) zabránit organizacím v tom, aby byly náhle a nečekaně překvapeny. Protože… podniky a organizace, které se řádně (předem) nepřipraví, jsou změnami obvykle zasaženy překvapivě a v důsledku tak ohrožují svou konkurenční výhodu i samotnou existenci. (V tom je třeba bohužel vnímat i politiku.)

Plánování scénářů není tříletý nebo pětiletý strategický plán. Střednědobé strategické plány sází na budoucnost s předpoklady malých změn nebo rizik, na budoucnost, která je spíše zafixovaná. Takové je čím dál méně! Ve výsledku jsou plány vyjádřením kolektivního očekávání vedení z hlediska budoucnosti. I takové organizace se však obvykle musí přizpůsobovat změnám, 3 až 5-ti letý plán není něco, co je vytesáno do kamene. „Člověk míní život mění“, takže je třeba se přizpůsobovat skutečným okolnostem. Pak přichází na scénu scénáře budoucnosti.

Plánování scénářů je důležité pro kontrolu nákladů, omezení disrupce (nečekané a nespojité změny a inovace) i zachování konkurenční pozice. Vše v měnícím se politickém, ekonomickém, sociálním, technologickém, legislativním i životním prostředí. O tom nás učí přístupy PESTLE „analýz“.

V době koronavirové se kolem nás objevují spíše krátkodobé a krizové scénáře cest, jak z toho ven. Je to naprosto pochopitelné. Spousta podnikatelů a manažerů byla zaskočena, vládní chaos a kolotoč tomu všemu moc nepomohl. Až opadne či se zmírní chaos, izolace, obavy, strach i další emoce a společenský i organizační život se začne „vracet do normálu“, bude příležitost rozhlédnout se a strategicky (v kontextu, koncepčně…) se zamyslet. Dopady přijdou ve vlnách, ne vždy okamžitě, spíše se setrvačností.

Je snadné do článků a na sítě napsat hypotézy typu „svět se změní“, „už to nebude tak jako dřív“ apod. Organizace, ekonomové, lékaři, podnikatelé, politici a další profese, experti, influenceři… budou formovat různými signály pohyby a změny. Černé, bílé, růžové, výrazné i slabé, okamžité i s odstupem času, lokální i globální…

Myslím, že bude třeba přehodnotit spoustu strategií, přístupů a scénářů na různých úrovních. Svět a jeho obyvatelé prošli „testem reality“. Odhalily se mnohé slabiny ve věcech, které jsme považovali za „velké“ (autorita mezinárodních institucí, globální lídři, politici, dohody a sjednocování, mezinárodní obchod…). Naopak ukázal sílu v jiných věcech a událostech, které jsme mohli vnímat dříve jako „malé“ (soudržnost, solidarita, pomoc jednotlivců…). V plné pestrosti se ukázalo, že hybné síly změn nefungují na rozkaz člověka a vnější prostředí skýtá příležitosti i hrozby. Říká se, že „kde je vůle, je i cesta“. Cesta existuje vždy. S vůlí se nechme překvapit /nebo se připravme).

Jsou zde jistě i možnosti pro využití scénářů budoucnosti a testování podnikatelských idejí. COVID-19 (a strach) nastavil nemilosrdné zrcadlo organizacím, dodavatelským řetězcům, celým odvětvím a pohodlí našeho technologicky založeného moderního světa. To je třeba

  1. rozebrat (jedna část přípravy scénářů) a
  2. strukturovat (druhá část přípravy scénářů).

Od globálních perspektiv až po ty lokální (nebo naopak). Chcete-li se zapojit a využít této emoční energie ke změně, udělejte to!

📌 Mohu-li vám být v tom užitečný a nápomocen ve své roli konzultanta/facilitátora, kouče či lektora, napište a kontaktujte mě. Určitě se dá „něco“ konkrétního udělat a můžeme ono „něco“ konkrétně domluvit.

Hodně síly, vytrvalosti, kreativity a pestrého vhledu. 🍀

Přečtěte si na LinkedIn

Odkaz na článek LinkedIn
Odkaz na článek - Kognitivní zkreslení

„Pokud přemýšlíte, co bude za rok, zasejte semeno; pokud o tom, co bude za deset let, vysaďte stromy; pokud o tom. co bude za sto let, učte lidi.​“

(Konfucius)

Libor Friedel

Libor Friedel

Konzultant, kouč a lektor, s praxí od roku 1996

PODPOŘÍM vaši STRATEGICKOU CESTU!

Baví mě vytvářet tvůrčí prostor, inspirovat, učit, sdílet své znalosti a zkušenosti. Podněcuji jednotlivce a organizace ke strategickému rozvoji, úspěchu a excelenci s vědomím souvislostí, jako LÍDRŮ. Dávám do toho SRDCE.

VHLED ☛ LÍDROVSTVÍ ☛ STRATEGIE ☛ SKÓRE ☛ EXCELENCE

Pošlete vzkaz nebo dotaz

14 + 5 =

Líbil se vám příspěvek? Byl pro vás v něčem zajímavý, inspirativní a/nebo přínosný? SDÍLEJTE jej s přáteli a známými!

Zajímá-li vás téma více, NAPIŠTE mi DO KOMENTÁŘŮ. Budu lépe vědět, čím se mám na blogu zabývat. Zvu vás proto k vyplnění ankety na tomto odkazu.

Děkuji. Libor

Předpoklady pro plánování scénářů

Předpoklady pro plánování scénářů

Plánování scénářů a scénáře budoucnosti se dotýkají způsobu, jak mohou manažeři diskutovat o možnostech (úspěšném) směrování organizace, pokud čelí (potenciálním) zásadním neurčitostem z hlediska budoucího vývoje. Týká se to i společenské úrovně, pokud jde o směřování a vývoj společnosti (od lokální až po globální).

Scénáře patří do arzenálu přístupů či metodik procesu strategického řízení. Dá se směle říct, že scénáře jsou jedním z nejdostupnějších „jazyků“ strategické diskuse.

  1. Otevírají příležitosti pro různorodé úhly pohledu a perspektivy a zároveň
  2. dávají dohromady lidí, jednak kvůli úsilí o sdílené porozumění situaci a také pro rozhodování (nastane-li čas jednat).

O scénářích jsem dosud v krátkosti psal na blogu EBS, a to kvůli seznámení z klíčovými myšlenkami pro studenty MBA/DBA.

Dva články jsou k dispozici v časopisu Andragogika v praxi, který vydává AIVD (Asociace institucí vzdělávání dospělých). První část si můžete stáhnout či prohlédnout zde.

K článku najdete ještě „doplňky“ ve formě textů o myšlenkách dalšího „učitele stratégů“, loni osmdesátníka Henryho Mintzberga:

Článek je první částí dvoudílné minisérie k plánování scénářů a zároveň součástí textu k mé připravované knize o perspektivách strategického managementu. Vznikl i proto, že „koronavirová situace“ odložila v AIVD plánovaný workshop o scénářích, který se měl uskutečnit 14.4.2020.

Druhá část už je k dispozici na této stránce!

 

Psal se rok 1980 a skupina Katapult u Supraphonu vydala LP desku s názvem „2006“. Horizont tedy byl 26 let dopředu. Elpíčko otevírala skladba Až, která se rychle stala hitem. Velká města, dálnice, továrny na stromy, suroviny z Měsíce, umělá tráva… Kaťáci v songu vykreslili scénář s palčivou otázkou, kde si budou hrát děti. Netušili, že za 50 let budou tvrdnout doma u chytrých telefonů, zatímco Olda Říha ještě bude „hoblovat“ na kytaru.

Jsme bohužel v zavirované situaci, kdy si také vykreslujeme scénáře budoucnosti. Možná nás ani nezajímá příliš vzdálená budoucnost v řádech desítek let, ale ta, která je blízko a klepe na dveře. To je důvod pro dnešní příspěvek a 1. díl o plánování scénářů. Spolu s tím, že se tvorbou a plánováním scénářů v organizacích zabývám.

Strategické řízení 

Strategické řízení je, jako každá jiná oblast lidského a manažerského konání, pod „tlakem“ dynamické doby, změn, módy, která přichází a odchází i principů, které setrvávají. Mé konzultantské a lektorské zkušenosti dlouhodobě potvrzují, že se mnohým manažerům stále zdá, že (zásadní) smysl má kopírovat a napodobovat myšlenky, které u jiných „fungují“. Při vší úctě k benchmarkingu, kterému jsem se dlouho věnoval. Z krátkodobého hlediska je i řada pozitivních zkušeností, kdy se tak opravdu stalo, i když šlo zejména o chytrou adaptaci než o osvojení si přístupů „i s chlupama“. Dlouhodobě však jsou vítězné strategie založeny na tom, jak se odlišit od dalších hráčů a rivalů

Teď by možná měly přijít příklady těch velkých a viditelných jako je Apple, Coca-Cola apod. Pro malé podnikatele to nemá smysl. Pro podnikání obecně je to však potvrzení toho, že „být jiný/odlišný se vyplatí“.

Platí to za předpokladu, že:

  • Odlišnost je oceňována a hodnotu pro zákazníky.
  • Odlišnost není na trhu „běžná“, ale spíše je vzácná (čím vzácnější, tím lépe“).
  • Odlišnost je obtížně napodobitelná a imitace stojí obrovské zdroje.
  • Podstatu odlišení dlouhodobě udržujete a podporujete.

V mnoha směrech záleží na mysli, paradigmatech a mentálních modelech stratéga/stratégů samotných. Další detaily pak dotváří (strategický) marketing a marketingová komunikace.

Historie strategického řízení a ne/úspěchů organizací poukazuje na tři směry.

  1. Racionální směr, vycházející z tradičních konceptů, zejména Michaela Portera. Jeho cílem je najít optimální strategii na základě robustní analýzy a zaujetí pozice na trhu. V mnohém se zde střetává strategický management a strategický marketing.
  2. Evoluční přístup, který odráží dynamiku a časté změny a tvrdí, že strategie se postupně odkrývají, že je nelze „naplánovat“ a porozumíme jim teprve v retrospektivě, pohledem do zpětného zrcátka. Bohužel někdy je to i výmluva k tomu „neřešit strategii“, protože to „nemá cenu“.
  3. Mezi těmito protipóly proplouvá procesní přístup ke strategii. Je založený na diskusi (konverzaci) a tom, co se objevuje např. i v metodikách agilních přístupů k projektovému řízení, vývoji produktů a služeb (vzniklo z vývoje SW).

Strategický proces obvykle obsahuje formální část navrženou manažery Její součástí je různorodá míra plánování a využití např. AFI modelu (Analýza – Formulace – Implementace) jako racionálního přístupu – viz. obrázek 2 v tomto článku.

Neformální část strategického procesu se odehrává ve formě konverzace, diskusí a rozhovorů o budoucnosti. Není to networking, snad má plánování scénářů blíže ke dnes moderním mastermind skupinám. Jde o spontánní proces, který se (v různé míře a intenzitě) objevuje ve všech organizacích, byť v těch nejautoritativnějších má spíše disidentskou podobu. Manažeři takový proces nemohou zcela kontrolovat, mohou však do něj zasáhnout. Pozitivně i negativně.

Je-li úspěch založen na odlišnosti a odlišení, potřebuje mimo jiné originální myšlení, kreativitu a invenci. Právě strategická konverzace (není to storytelling a vyprávění příběhů) může být efektivním pojítkem napojujícím umění kreativity a invence / vynalézavosti na jinak poměrně racionální a logický jazyk strategie.

Vše výše uvedené je formováno způsobem, jakým lidé v jednotlivých firmách, podnicích a organizacích nazírají (či si zvykli nazírat) na svět, tedy mentálními modely a paradigmaty (vycházejícími např. z našich přesvědčení).

Efektivní strategická konverzace vyžaduje rovnováhu. Jako všechno na světě. Organizace potřebuje integrovat různé mentální modely (nejen svých) lidí, aby došla ke sdíleným závěrům a rozhodnutím. V tom je důležitá i práce a komunikace s různými skupinami zainteresovaných stran.

Zároveň potřebuje organizace využít odlišností v mentálních modelech (= různých perspektiv a úhlů pohledu). Proč? Aby

  • dokázala zachytit i slabé signály vnímané v měnícím se prostředí,
  • porozuměla těmto signálům a náznakům,
  • uměla je do této strategické konverzace zakomponovat a
  • na základě toho byla schopna a ocotna jednat.

 

Obr. 1 – Strategický drift je fenomén vnějšího prostředí. Můžete se honit (a měnit) jak chcete, prostředí bude vždy „o krok před vámi“. Nejsme pány tvorstva, proto je užitečné si vývoj prostředí hlídat. Scénáře na to myslí.

Zdroj: vlastní zpracování

​Proč (strategicky) plánovat?

Strategičtí manažeři věří, že je třeba uměřeně investovat do přemýšlení o tom, kam chtějí kráčet (v organizačním a/nebo osobním životě). Cíl je zřejmý – dosáhnout lepších výsledků prostřednictvím strukturovaných a efektivních každodenních rozhodnutí o tom, jak co nejlépe využít dostupné zdroje, včetně času. Abych zabránil zkratkovitosti – strategický management, ani plánování scénářů nelze zaměnit za „time management“.

Manažeři v organizacích (a každý z nás jako manažer osobního života) mají zodpovědnost z to, aby byl využit a naplněn lidský potenciál. To je velmi vzrušující, i když to někomu může znít jako klišé svépomocných knih a motivačních řečníků. Podmínkou je intelektuálně se zaměřit na dlouhodobý časový horizont, u scénářů budoucnosti i 30-50 let. Taková je jedna strana pověstné (manažerské) mince. Tu druhou stranu moc dobře zná každý z nás. Je jí každodenní praxe a konání, pod tlakem operativní naléhavosti a měnící se situace.

Jsem přesvědčen, že pro organizace (i jednotlivce) je nezbytné a zároveň účelné investovat do přemýšlení a promýšlení cest – kam jít, kudy se vydat a jaké pro tyto cesty vytvořit strategie a podpůrné politiky, (pokud možno) s velkým předstihem. Zralým důsledkem je lépe strukturovaná a efektivní každodenní činnost a praxe, v organizacích nazývaná „operativou“. Manažeři na všech úrovních mohou díky této investici do přemýšlení a vhledu ve svém každodenním rozhodování brát v úvahu dlouhodobé cíle a záměry.

Potřeba efektivního strategického řízení je nejobvyklejší v dobách akcelerovaných změn (a krizí). Tehdy, kdy je doba odezvy pro organizace, podniky a firmy důležitým a mnohdy kritickým faktorem přežití a dalšího možného rozvoje, růstu či následného restartu. Je to „moment pravdy“, protože pomalá reakce je obvykle nákladná.

Poučit se můžeme (ale ne všichni to dělají) z velkých šoků a krizí. Jednu právě globálně prožíváme díky COVID-19. Z jiné, ropné v roce 1973 se začal jako poučení odvíjet postupný zrod a rozvoj sofistikovanějších metod plánování scénářů budoucnosti, nad rámec předpovědí (forecastingu) a k zamezení planého doufání (viz. obrázek 2). Dva roky trvalo objevit a prozkoumat co se vše přihodilo a dalších 5-6 let si vyžádalo zpracování reálných dopadů ropné krize. (V tehdejším socialistickém Československu to byla příležitost ke kritice „zahnívajícího kapitalismu“ a propagandě „mírového socialismu“ v područí SSSR a jeho ropy.)

Mnozí pamatují také povodně na Moravě v roce 1997, o pár let později v Čechách (změnil se vztah k počasí a jeho předpovídání a reportingu), globální ekonomickou krizi po roce 2008 apod.

Zvláštní je, že stejně jako v roce 1973 byl svět zaskočen, tak je zaskočen i teď v době COVID-19. Znamená to, že jsme nepoučitelní? Znamená to, že scénáře nefungují a jsou zbytečné. Domnívám se a doufám, že v obou případech nikoliv. (jiná otázka je, jak je to s kvalitou lídrovství a lídrovstvím v kvalitě.

Zejména z naší aktuální perspektivy se různé (krizové a obnovovací) „scénáře“ rojí jako houby po dešti. Z médií posledních dnů pár příkladů:

Obr. 2 – Scénáře vymezují hřiště mezi forecastingem (předpovídáním) a pouhým doufáním a chováním naděje.

Zdroj: adaptováno podle van der Heijden (1996)

Udělejte STEP do PESTLE

Pro stratégy a strategické manažery (a nejen pro ně) je zřejmé, že změny lze očekávat v různých typech prostředí. Vžilo se pro ně několik akronymů – PEST, PESTLE, STEP…

Impulsy pro „momenty pravdy“ se totiž vždy týkají některého z následujících typů prostředí, jejich kombinace, vzájemných dopadů či (pozitivních a negativních) synergií:

  • Politické prostředí
  • Ekonomické prostředí
  • Sociálně-kulturní prostředí
  • Technologické prostředí
  • Legislativní prostředí
  • Environmentální (přírodní a životní) prostředí

To vše je součástí ekosystému, v němž žijeme. Globálního, nadnárodního, národního či lokálního. Od toho se odvíjí i argument vtělený do scénářů a vyjádřený větou, které může znít jako klišé:

„Mysli globálně, jednej lokálně.“

Ještě se k vysvětlení vrátím.

Obr. 3 – Co se skrývá za obrázkem v titulku? Ilustrace Manfreda Stegera. Jiná ilustrace se ještě objeví v přidruženém článku na mém profilu LinkedIn ve středu 22.4.2020.

Zdroj: Pixabay

Scénáře

Když jsem v dobách svých začátků spolupracoval s dánskou firmou TMI, vydali pracovní sešit „My Life Tree“ (Můj strom života) o psaní (filmového) scénáře vlastního života. Každý jsme scénáristou, režisérem, postavou v hlavní roli, střihačem i producentem. Akorát to ne vždy zvládáme, ne vždy přijímáme odpovědnost a ne vždy se nám náš film života líbí. Ještě mám tu publikaci doma.

Je zřejmé (a pravdivé), že slovo „scénáře“ není ve strategii a strategické literatuře příliš dobře a často definováno. Scénáře jsou využívány v mnoha odlišných přístupech a nástrojích. Van der Heijden (1996) nabízí dva pohledy:

  • externí scénáře
  • interní scénáře

Externí scénáře jsou odvozeny od (ne vždy) sdílených a odsouhlasených mentálních modelů, tedy od našeho vnímání vnějšího/okolního světa.

Interní scénáře jsou přirozenou součástí našich rolí, které hrajeme a jsou tudíž součástí našeho každodenního přemýšlení. Zakládáme jej na našich normách, hodnotách, systému cílů. Zahrnují nás samotné a jde mnohdy o zkreslený černobílý svět dobrých a špatných scénářů (o kognitivním zkreslení si přečtěte v článcích na mém blogu a „školním blogu“).

Co je také nezbytné, je odlišit organizaci jako takovou, nad níž mají stratégové kontrolu, od prostředí různých transakci a světa hráčů (zainteresovaných), který stratégové mohou ovlivňovat. No a pak je tu na druhé straně svět jako součást kontextuálního prostředí, nad nimž stratégové nemají žádný vliv. Takový svět však je třeba brát v úvahu, protože na stratégy a organizace zásadním způsobem dopadá. I to je důvod, proč může být stratégovo ego rizikem podnikání.

Externí scénáře se odehrávají v „kontextu“ (proto kontextuální prostředí). Cílem plánování scénářů je zvážit a otestovat robustnost strategie oproti externím scénářům. V průmyslu jsme nyní svědky toho, jak (v ČR, ale nejen zde) restrikce, zákazy a strach „zbořily“ kupříkladu automobilový průmysl (montovny) a jeho dodavatelské řetězce. Doslova jako domek z karet, a to i díky Číně a globálním logistickým cestám, které přeťaly různí „železné opony“..

Z pohledu výše zmíněných PESTLE faktorů se do hry dostaly politické faktory (rozhodnutí vlády), přenesené do legislativy (karanténa apod.). K tomu se přidal strach jako faktor sociálního prostředí, navíc přiživovaný médii. Bez ohledu na technologickou úroveň a její faktory v automobilkách, zavřely tyto své dveře a několik týdnů počítaly (a ještě budou) ztráty a ekonomické dopady. Nebudou zdaleka samy. Na druhé straně je postupně prokazatelný příznivý dopad na přírodní prostředí.

Tolik příklad jedné „PESLE hry“, jako kontextu a situace změny. Ve zdravotnictví by „PESTLE hra“ a impulsy pro scénáře vypadaly jinak. Totéž se týká školství, veřejné správy apod.

Test reality

Testování robustnosti strategií v globálním měřítku, ani na nižších úrovních nedopadá moc dobře. Scénáře evidentně nebyly připravené a ty které byly, měly/mají spíše proklamativní a politický charakter.

Na kontext nemyslela v hlediska „viru“ kupříkladu ani Bílá kniha budoucnosti Evropy, zpracovaná v roce 2017. Obsahuje 5 scénářů (pro politiku a kohezi):

  1. Pokračování v dosavadní praxi
  2. Pouze jednotný trh
  3. Státy, které chtějí, dělají více
  4. Dělat méně, zato efektivněji
  5. Dělat mnohem více společně

A rovněž zmiňuje následující výzvy, kterým bude Evropa do roku 2025 čelit:

  • Nové technologie
  • Změna klimatu
  • Migrace
  • Bezpečnostní hrozby v blízkosti hranic i uvnitř EU
  • Měnící se pozice Evropy ve světě, který se neustále vyvíjí
  • Dopad hospodářské krize
  • Stárnutí obyvatelstva
  • Vzestup populistické a nacionalistické rétoriky

Možná v některé z dalších „bílých knih“ (a scénářích) bude reflektována i současná situace s pandemií COVID-19, izolací zemí EU, nekoordinovaným přístupem a tím, že jsou všichni zaskočeni a reakce jsou pomalé, rozporuplné. Bude se více myslet na další hrozbu / výzvu? Zdá se, že i pro EU je tu další rozcestí, s nímž žádný scénář dosud nepočítal. Byli jsme si příliš jisti! Navíc situaci mají v rukou spíše politici než stratégové.

Jsme tedy v reálu a víru „testovacích podmínek“. Z pohledu scénářů testovací podmínky popisují a posuzují kontext a kontextuální prostředí a staví je proti charakteristikám a chování organizace (i společnosti) v interakci s prostředím transakčním.

Důvod je nasnadě. Prosperující organizace, aby mohla dosáhnout vytyčených cílů, potřebuje co nejlepší soulad s prostředím v němž má úspěšně fungovat. Ve strategickém řízení se pro tento ideál vžilo pojmenování strategický soulad (strategic fit).

Selský rozum napovídá, že dobrá strategie by proto měla být založena na následujících prvcích:

  • Potvrzení cílů, buď z hlediska externího prostředí nebo z hlediska účelu organizace (minimálně na instinktivní úrovni „přežít a rozvíjet se“).
  • Hodnocení charakteristik a způsobilostí organizace, včetně schopnosti se (z)měnit.
  • Hodnocení prostředí – současného i budoucího a hodnocení souladu mezi nimi.
  • Utváření politik a na jejich základě rozhodování o projektech a aktivitách, jak tento soulad udržet a zlepšovat.

Plánování scénářů je přístupem, který v procesu diskuse a konverzace zahrnuje všechny tyto čtyři prvky.

Oproti jiným „metodám“ strategického plánování se scénáře liší velmi zřetelným a jasným přístupem k neurčitostem a mnohoznačnostem v odpovědích na strategické otázky. Výsledek?

Za situace nejistoty se plánování stává učením, které nikdy nekončí. Plánování scénářů je tedy nástrojem organizačního učení.

Strategie se týká budoucnosti, proto vždy zahrnuje neurčitost, Plánování scénářů předpokládá, že v každé situaci, které stratégové čelí existuje neredukovatelná neurčitost. Něco, co je nejisté a nelze s tím nic moc dělat. Cestičku do budoucnosti nelze nikdy dokonale umést. Úspěšná strategie proto musí zahrnovat ucelený pohled i na tyto „neznámé“.

Strategie, adaptabilita a živoucí organismus

Scénáře rovněž vnímají následující „samozřejmosti“ (?), které bohužel nejsou u manažerů a pracovníků vždy zcela uvědomované:

  • Organizace je složena z lidí, kteří o organizačních akcích přemýšlí a nepřistupují k činnostem a své práci jako „slepí vykonavatelé“ (má zkušenost je, že to neplatí absolutně).
  • Organizace se nechová zjednodušeně jako součet chování jednotlivců, kteří organizaci tvoří. Prostřednictvím vztahů a interakcí utváří unikátní kulturu a institucionální chování (viz. často kritizovaný „korporát“ oproti MSP apod.). Hodnotyy a silné stránky jednotlivců jsou jedním z rozrůzňujících faktorů.
  • Má-li vést strategie k zamýšleným výsledkům, je třeba brát v úvahu také individuální strategie, a to systematickým způsobem a jako celek.

Potřebujeme nadhled, pohled z vrtulníku. Proto zahrnuje plánování scénářů interaktivní, synergický postup tvorby se zapojením mnoha lidí, zohledňuje trochu filozofie, myšlení, kulturu, strukturu a procesy v organizaci. Kombinuje „hard“ i „soft“ přístupy.

Cílem scénářů je napomoci k rozvoji přizpůsobivé, adaptabilní organizace, která

  • umí rozpoznat změny,
  • vnímá neurčitosti a
  • využívá toho ve svůj prospěch (tzn. při utváření konkurenční výhody).

Scénáře jsou souborem rozumných, věrohodných, strukturovaných pohledů na různé formy budoucnosti. Vychází spíše z evolučního pojetí vnímání strategie (zmíněno v úvodu), která se podle Mintzberga postupně „vynořuje“.

Vše zamotává i teorie chaosu, která upozorňuje na mnoho fenoménů – přirozených a zároveň nepředvídatelných. Na vině však není naše schopnost poznávání a analýzy, ale to, že některé věci/jevy jsou nepředvídatelné z podstaty a principu.

Neotřelý, ale pravdivý je také následující pohled na strategii.

Strategie existují primárně proto, aby uspokojily psychologické potřeby manažerů, zejména potřebu cítit, že mají věci pod kontrolou.

Budoucnost proto znamená vytvořit si o ní představu primárně v mysli, není to o schopnosti dosáhnout něčeho v reálném světě. V tom se evoluční přístup ke strategii významně liší od toho racionalistického. Stephen Covey (2007) to nazývá „prvním vytvářením“.

Naštěstí je zde i procesní přístup ke strategii, zmíněný na začátku článku. Vychází z toho, že podnikatelský úspěch nelze nikterak kodifikovat a normalizovat, i když se o to mnozí „jaknatologové“ snaží. Vyžaduje originalitu a invenci od lidí, kteří jsou do utváření a realizace „úspěchu“ zapojeni. Proto je třeba nejprve zdroje organizace mobilizovat v hlavách a mozkové kapacitě lidí (= první vytváření). Například skrze networking a pozorování.

K tomu se dobře hodí tzv. Kolbův učební cyklus (a také smyčky učení). Základ bez komentáře najdete na obrázku č. 4).

Procesní paradigma se dívá na organizace jako na komplexní a adaptabilní systémy. Podle Sterna (1906) je člověk „unitas muliplex“. Znamená to, že živoucí organismus se vyvíjí mnohonásobnými cestami. Proto nejsem příznivcem „jaknatologických“ přístupů, které se marketingově opírají o jednu/jedinou (a jednoduchou) správnou cestu (k úspěch zdraví, kondici, bohatství…).

Živoucí systém podle Sterna obecně neustále sleduje duální cíl (Gläveanu 2016):

  1. Přežítnepřátelském prostředí.
  2. Rozvíjet sebe sama v benevolentním (pro něj příznivém) prostředí.

Organizaci lze vnímat (teď je to dokonce moderní) jako „živý organismus“, který pro svůj růst potřebuje pozitivní zpětnou vazbu (z benevolentního prostředí). Proto je pro organizace a podniky důležitá silná vize, nosná podnikatelská myšlenka (viz. dále) nebo něco podobného.

Při troše pozorování a výzkumu je i nynější „korona situace“ ukázkou kdo (jako živý organismus) sleduje který z duálních cílů. A to i na úrovni jednotlivců a samozřejmě firem a organizací. Někdo přežívá ochromen strachem, jiný se rozvíjí (věda, 3D tisk, výroba ochranných pomůcek, TV hry, onlinizace…)

Ač v tomto duchu můžeme učení a růst zjednodušeně chápat jako synonyma, učení v institucích a organizacích není stejné, jako učení jednotlivců.

Utváření, přizpůsobování a řízení procesů v organizaci (nejen pro růst) využívá dostupné zdroje. Plánování scénářů je rovněž procesem. Hledá mnohonásobnou podobu budoucnosti a vnímá přitom nejistoty v těchto mnohých potenciálních budoucnostech „zabudované“. Také zohledňuje dříve zmíněný fakt, že úspěšné konkurenční strategie organizace musí být originální a vynalézavá. Proto je nutnou podmínkou rozvíjet procesy, které posilují schopnost organizace zmobilizovat ty zdroje, které vedou k větší invenci a inovativnosti.

Jak k tomu přispívá plánování scénářů? Následujícími způsoby:

  • Je strukturované – vytváří strukturu v událostech a jejich vzorcích v prostředí.
  • Identifikuje neurčitost, které se nelze zbavit, redukovat ji nebo zjednodušit. Ať chceme nebo ne, některé věci a jevy jsou scénářovou hantýrkou tzv. „v potrubí“. Týká se to např. demografických trendů apod.
  • Vytváří proces kontroverzní diskuse, při níž jsou vzájemně konfrontovány odlišné názory a perspektivy. Ve strategické scénářové konverzaci nejde o souhlas bez diskuse. Nejde tam o to, co řekne šéf, aby to ostatní jako ovce odkývali. Může se hodit i technika 6 klobouků.
  • Odhaluje a využívá znalostí, které mají jednotliví členové organizace. Vnáší do diskuse také externí perspektivy. Při tvorbě scénářů v jedné nemocnici, jsme doslova na ulici odchytili na určitou dobu kolemjdoucího člověka jako občana a potenciálního pacienta, abychom jej zahrnuli do části diskuse.
  • Vše zceluje dohromady do formy vhodné pro strategické úvahy a pozornost (např. díky strategickým workshopům ke scénářům budoucnosti). Máte-li zájem si probrat vzdělávání či moderování pro scénáře, napište prosím.

Proto je plánování scénářů přirozeným nástrojem pro přemýšlení a využití ve strategické diskusi.

Plánování scénářů se nepokouší předvídat to, co je nepředvídatelné. To je důvod, proč bere v úvahu vícenásobné budoucnosti jako rovnocenně přijatelné. Nepreferuje ad hoc žádnou z budoucností.

Strategický rozvoj kombinuje jak organizační učení, tak zkušenosti (10 škol strategie to naznačuje). Ale…! Lidské bytosti (a stejně tak i organizace) nejednají v odezvě na realitu, ale v odezvě na vnitřně utvořenou představu/verzi reality. Proto je důležité (pro rozhodování) věnovat pozornost vztahu mezi realitou a interpretací takové reality. Navíc v situaci, kdy na nás útočí celá řada kognitivních zkreslení a filtrů, které realitu a její interpretaci pozměňují. Pokud podlehneme, má to nutně své důsledky.

 

Obr. 4 – Kolbův cyklus učení hraje v organizacích důležitou roli. (V článku jej ale nerozebírám).

Zdroj: adaptováno podle Kolba

Podnikatelská idea – východisko pro scénáře

Van der Heijden (1996) zmiňuje, že každá úspěšná organizace má nějakou podnikatelskou/obchodní ideu (business idea), která je pro každou organizaci specifická a originální a je zároveň hybnou silou jejího úspěchu. Podnikatelská idea vytváří a zanechává jedinečný otisk. Proto lze strategický vývoj chápat jako úspěch či neúspěch této ideje v perspektivě výhledu (změn) prostředí.

Scénáře jsou v takovém případě testem podmínek pro podnikatelskou ideu.

  • Měl Henry Ford podnikatelkou ideu?
  • Měl ji Tomáš Baťa?
  • Měl ji Steve Jobs?
  • Máte ji vy?

Organizace si vůči této podnikatelské/obchodní klíčové a ukotvující myšlence vybírá, co (pro ni) stojí za úvahu a pozornost a co nikoliv. Proto je velmi důležité povaze takové podnikatelské ideje porozumět, diskutovat o ní a pak rozhodnout, jaké jsou pro ni vhodné „testovací podmínky“. Podnikatelská idea není ve většině případů explicitní, ale tacitní. Je to mentální model, týkající se hybných sil současného a budoucího úspěchu organizace, není to „rohlík na krámě“.

Faktorem, který vytváří podle mé zkušenosti „zmatek“, je organizační jazyk, to jak je podnikatelská idea (není to vize ani poslání) komunikována, sdělována (artikulována). Tam se skrývá tajemství (Sinekovy) otázky „Proč?“ byla organizace úspěšná v minulosti a jak může tento úspěch udržet i pro budoucnost.

Podnikatelská idea je primární (první vytváření), konkurenční výhoda je její manifestací a vyjádřením (dopad druhého/sekundárního vytváření)..

Obvykle je pro podnikatelskou ideu třeba poznat:

  1. Hodnotu vyvářenou pro zákazníka/společnost.
  2. Povahu, jak bude zužitkována konkurenční výhoda.
  3. Typické rozlišovací/odlišovací schopnosti a způsobilosti, které konkurenční výhodu utvářejí.
  4. To, jak se vše odrazí ve výsledcích, které poskytnou další zdroje k udržení a rozvíjení jedinečných rozlišujících způsobilostí.

Markantním příkladem je Apple. Osobně jsem k platformám Apple přešel před dvěma lety. Bylo to už po smrti Steva Jobse, poté co jsem přečetl jeho životopisy a viděl nějaké filmy. Nejsem ten zarytý fanoušek do spacáku před prodejnu při každém novém modelu iPhone. Otázka pro výše uvedené čtyři body přesto zní – Dokážete odhadnou podnikatelskou ideu Steva Jobse a Apple?

  • Hodnota pro zákazníka …
  • Povaha konkurenční výhody (a její využití) …
  • Schopnost a způsobilost být odlišní …
  • Výsledky a vývoj v čase …

Úspěch či neúspěch podnikatelské ideje musí být vztažen k jejímu prostředí. To je zajištěno co nejlepším souladem organizace s okolním světem a jeho prostředím. Je to zmíněny „strategic fit“.

Před vypuknutím COVID-19 a prosazením myšlenky o rouškách by málokdo vsadil na ideu výroby roušek, respirátorů a dalšího vybavení a boom zájmu. V nastálém zmatku (nejen českého) prostředí však svých různorodých materiálových, technologických či lidských schopností a způsobilostí využila řada firem, včetně domácností, až po Louise Vuittona.

Jen málokdo si však takovou ideu uměl představit rok před vypuknutím koronavirové krize. Tehdy to bylo pouze na „obvyklých“ hráčích a výrobcích, zásobujících „tradiční“ trh zdravotníků, nikoliv širokou občanskou/spotřebitelskou veřejnost. No a teď už se chystají nové výrobní kapacity a začíná přetahovaná o investice atd.

Obr. 5 – Rámec pro plánování scénářů.

Zdroj: vlastní zpracování 

Virus jako riziko, neurčitost nebo „neznámá“?

Příchod viru byl jednou z možných neurčitostí. Příliš velké váhy se této neurčitosti patrně nedostávalo, což se globálně ukazuje jako zásadní strategická chyba, opomenutí, omyl či benevolence a selhání. Koronavirus byl ve sféře „doufání“ (než se v Číně něco zvrtlo). Nebyl součástí forecastingu, ani scénářů (viz. obrázek 1).

Strategický management se vždy odehrává v kontextu neurčitosti ohledně budoucnosti. Že tento fenomén podcenila např. EU se ukazuje ve „výzvách“, o nichž hovoří dříve zmíněná Bílá kniha budoucnosti EU.

Proto je dobré si uvědomit a připomenout, že neurčitost se objevuje ve třech různých kategoriích.

  1. Riziko
  2. Strukturální neurčitost
  3. Neznámá

Riziko lze kalkulovat na základě pravděpodobnosti a výskytu. Matice rizik zná každý manažer a podnikatel. Ve světě bez rizika by neexistovala žádná návratnost a ziskovost. Některá rizika jsou určitým situacím vlastní a jsou v nich „zabudovaná“. Pro další život organizace a společnosti musí být brána v úvahu a kalkulována. Na druhou stranu nezajištěná rizika způsobují velké problémy. Proto je uměním této „hry rizik“ nalezení vhodné rovnováhy, kde je riziko kalkulováno a akceptováno či nikoliv. V tomto bodu se rozhodování politických reprezentantů a také manažerů za současné situace liší a je různorodé stát od státu, podnik od podniku. V případě naší vlády ze dne na den, často nejednotně a protichůdně

Ve strategii je však většina neurčitostí dána strukturou situace. Současná situace (u nás, v době publikování článku) má strukturu jasnou pouze částečně. Řada neurčitostí se mění nestrukturovaně a chaoticky, bez zřetelných a komunikovaných/zdůvodněných priorit (viz. rozvolňovací opaření), bohužel opět s velkým přispěním vládních nařízení a rozhodnutí. Pro tyto situace jsou scénáře nejdůležitější. Protože nejsou k dispozici, jsme svědky chaosu a velké improvizace, bohužel bez patřičné diskuse, protože kontroverze není přípustná autoritářským pojetím vedení.

No a pokud jde o neznámé, tím jediným co můžeme zkusit, je stát se znalejšími a dovednějšími v reakcích na neočekávané. Tuto zkušenost plnými hrstmi nabíráme.

Jak se zdá, místo rizika či strukturované nejistotě čelíme vlivem globálních okolností a mnoha politickým faktorům a špatným rozhodnutím neznámému. Prim hrají populisté nebo autoritáři, ne vědci, ekonomové, podnikatelé, manažeři a odborníci z oblasti lékařství, sociologie, psychologie. Smutnou roli přijala média a reporting „skóre“ vytrženého ze souvislostí a kontextu.

Scénáře (plánování scénářů) mohou pomoci třemi způsoby.

  1. Lépe porozumět prostředí a umožnit, aby rozhodování nebylo izolované, ale součástí kontextu. To dovoluje kalkulovat rizika.
    • („Kalkulační vzorec“ u nás je založen na strachu a generuje obrovské ekonomické a morální ztráty.)
  1. Díky strukturované neurčitosti umožňují připravit se s čekat na nepříjemnou událost, nehodu, krizi a pomáhají vyhnout se nepřiměřeným rizikům.
    • (I přes cyklickou přirozenost epidemií nebyl svět připraven a strukturu situace podcenil. Cena bude po všech stránkách vysoká. Další strukturované neurčitosti budou vznikat (po objevení léku a vakcíny a uvedení na trh, během obnovy lokálního, národního, mezinárodního a globálního hospodářství, v rámci postojů vůči životnímu prostředí, vyřešení hegemonu Čína…).
  1. Stát se adaptabilnějšími, a to díky rozšíření mentálních modelů a našich schopností vnímání, které potřebujeme pro poznání neočekávaných událostí.
    • (To lze velice těžko bez kritického myšlení a hodnocení, pokud většina podléhá kognitivním zkreslením. Schopnost adaptability byla u nás „zašpuntována“ tvrdými vládními omezeními na základě podcenění rizik a volby restriktivní struktury pro řešení situace.)

Nyní je pozdě „bycha honit“. Ve hře jsou však nejen krizové scénáře, ale scénáře budoucnosti pro naše děti a další generace. Otázkou je, zda příležitost pro ně propásneme nebo naopak využijeme.

Scénáře se tvoří v diskusi protichůdných názorů, argumentaci a za účasti široké fronty zainteresovaných. Není to jen politika nebo management. Stopy takových diskusí se u nás, ani ve světě bohužel (zatím) neobjevují.

Dost však „politiky“. Příště se zastavíme u scénářů a procesů plánování scénářů v organizačním kontextu.

 

Užitečná příručka ZDARMA

Plánování scénářů

Plánování scénářů funguje tam, kde je hlavním faktorem neurčitost, oproti situaci, která je předurčená. Objevení předurčeností (neměnných elementů) v situaci neurčitosti vytváří dost podstatné „aha momenty“. To co je předurčené (dané, „v potrubí“…) není třeba příliš detailně analyzovat. Proto se strategické řízení zaměřuje na to, co je opravdu důležité. Procesem a kroky plánování scénářů budeme pokračovat ve 2. části. Ale mrkněte ještě na doplňující článek na mém profilu LinkedIn.

Připravit se (na příště) můžete i skrze odpovědi na několik otázek. Budete-li mít chuť, sdílejte své odpovědi

  • Jaké „PESTLE faktory“ vnímáte coby zásadní pro rozvoj a plánování scénářů v nejbližších 10 letech? Které faktory budou hrát prim na národní úrovni? Které mezinárodně?
  • Které neurčitosti vás ve vašem oboru/odvětví a byznysu nejvíce trápí za aktuálního stavu? Jak se to změní za 10 let? A co za 30 let?
  • Co vaše dosavadní strategie. V čem se ukázala jako robustní a udržitelná? V čem tváří v tvář koronaviru selhala?

 

Tipy na literaturu:

  • COVEY, R. Stephen. 7 návyků skutečně efektivních lidí. Aktualizované vydání, nový překlad. Praha: Management Press, 2007. 342 s. ISBN 978-80-7261-15-0.
  • GLÄVEANU, Vlad, P. (ed.) The Palgrave Handbook of Creativity and Culture Research. London, Springer Nature, 2016. 782 s. ISBN 46343-978-1-137-2.
  • Van der HEIJDEN, Kees. Scenarios: The Art of Strategic Conversation. Chichester: John Wiley & Sons, 1996. 305 s. ISBN 0-471-96639-8.

Přečtěte si na LinkedIn

Odkaz na článek LinkedIn

Pošlete vzkaz nebo dotaz

4 + 9 =

Libor Friedel

Libor Friedel

Konzultant, kouč a lektor, s praxí od roku 1996

PODPOŘÍM vaši STRATEGICKOU CESTU!

Baví mě vytvářet tvůrčí prostor, inspirovat, učit, sdílet své znalosti a zkušenosti. Podněcuji jednotlivce a organizace ke strategickému rozvoji, úspěchu a excelenci s vědomím souvislostí, jako LÍDRŮ. Dávám do toho SRDCE.

VHLED ☛ LÍDROVSTVÍ ☛ STRATEGIE ☛ SKÓRE ☛ EXCELENCE

„Je vždy moudré dívat se dopředu, ale je těžké se dívat dále, než můžete vidět​.“

(Winston Churchill)

Líbil se vám příspěvek? Byl pro vás v něčem zajímavý, inspirativní a/nebo přínosný? SDÍLEJTE jej s přáteli a známými!

Zajímá-li vás téma více, NAPIŠTE mi DO KOMENTÁŘŮ. Budu lépe vědět, čím se mám na blogu zabývat. Zvu vás proto k vyplnění ankety na tomto odkazu.

Děkuji. Libor

Úrovně vědomí hodnot 2

Úrovně vědomí hodnot 2

Už jste se někdy dostali do úzkých? Pravděpodobně ano, předpokládám že mnohokrát. V článku se dostaneme do úzkých také. V modelu 7 úrovní vědomí, tak jak jej prezentuje britský psycholog Richard Barrett je pomyslným úzkým místem TRANSFORMACE. Je to čtvrtá úroveň vědomí. První tři jsem představil v minulém článku před týdnem.

V podobném duchu i na následujících řádcích načrtnu některé myšlenky, související z touto úrovní vědomí, v kontextu strategie, lídrovství, Cesty organizace a Cesty jednotlivce.

Opět bude fajn, budete-li mít v ruce zpětnou zprávu se zařazením svých vybraných 10 osobních hodnot. Získat ji můžete s mým komentářem zde.

Ještě větší přidanou hodnotu to bude mít, pokud své přehledy budete mít v kruhu blízkých, přátel nebo kolegů a budete společně sdílet své výsledky a pohledy. Pokud je mezi vašimi hodnotami otevřenost, neměl by to být problém. 

Abych rozšířil cvičení, které ve zpětné zprávě najdete (doporučuji jej všechna udělat), Položte si čtyři otázky, které jsem v několika článcích na blogu už uváděl:

  1. Co byste chtěl/a dělat více a/nebo intenzivněji, abyste podpořil/a své hodnoty, na kterých vám nejvíce záleží?
  2. Co byste chtěl/a začít dělat nově, abyste podpořil/a své hodnoty, na kterých vám nejvíce záleží?
  3. Co byste chtěl/a dělat méně a/nebo s nižší intenzitou, abyste podpořil/a své hodnoty, na kterých vám nejvíce záleží?
  4. Co byste chtěl/a přestat dělat úplně, abyste podpořil/a své hodnoty, na kterých vám nejvíce záleží?

Na papíře transformace vypadá jednoduše. Hodnoty a silné stránky jsou dobrou kotvou a hybnou silou, aby se změna či transformace povedla i v reálném životě. Já jsem na závěr přidal ještě 7 tipů.

Hodně zdaru!

 

Ve slovníku českých synonym a antonym se u slova transformace objevují dvě – přeměna či přetvoření. U předpony trans- je pak vysvětlení přes, skrz, pře-, za-. Slovo formace má synonyma útvar, uskupení, seskupení, uspořádání, formování. Zkrátka, budete-li přetvářet uskupení svého života, buďte si vědomi svých hodnot! Richard Barrett jich „nabízí“ pro osobní úroveň celkem 66 (pro organizační úroveň 99). K zamyšlení pro mě je, proč mezi nimi není LÁSKA. Na druhé straně je LÁSKA jednou ze 24 silných charakterových stránek konceptu VIA, což jsou „hodnoty v akci“. (LÁSKA je silnou stránkou, kterou mám dlouhodobě v top 5, tedy jako „signature strengths“. To opravdu mohu podepsat.)

Nový článek vám neunikne

Akce nebo forma?

V Berrettově modelu je čtvrtou úrovní vědomí Transformace. Graficky je vyvedena jako nejužší místo, v němž se pyramida postavená na základně mění v rozšiřující se pyramidu postavenou na špičce.

Transformace bývá vnímána jako změna nebo typ obvykle dost zásadní změny, protože jde o změnu „formy“. Vysvětlení a jeden z úhlů pohledu ukazuje další ze „sedmičkových“ modelů – Diltsova pyramida (neuro)logických úrovní. ilustruje rozdíl mezi dvěma typy změn:

  • transakční,
  • transformační.

Při trans-akci měníme, naše jednání, konání, chování apod. Taková změna probíhá, pokud měníme něco v rámci třech základních úrovní DIltsovy pyramidy:

  • prostředí (např. přestavíte nábytek v kanceláři),
  • chování/jednání (např. začnete více delegovat),
  • znalosti, dovednosti (např. se zúčastníte tréninku efektivního vedení porad nebo poskytování zpětné vazby).

Limitem změněných „akcí“ ovšem může být (a v praxi bývá) omezující přesvědčení (nebo hodnota). V případě arogance nebo přesvědčení typu „mí lidé jsou neschopní“, „sám to zvládnu nejlépe“ apod. vám kurz na porady, snaha o delegování a přestavba kanceláře pravděpodobně nepomohou.

Prorazit úroveň přesvědčení, změnit ta, která vám neprospívají, revidovat hodnoty nebo své role… to jsou příležitosti pro změnu, kterou lze nazvat transformační.

Na dveře vašich přesvědčení mohou klepat nové znalosti z různých kurzů a tréninků a snažit se vás přesvědčit o tom, že…

  • strategie se vyplatí,
  • řídit procesy je užitečné a přínosné,
  • v silných stránkách a talentech lidí se skrývá velký neodhalený potenciál,
  • bez marketingu se neobejdete apod.

Jste to vy a váš záměr (vaše CO a PROČ), které otevírá dveře a vypouští ven stará přesvědčení a vítá přesvědčení nová. Na základě svých hodnot v různých rolích a vnímání své identity.

Zamyslete se, k jakým přesvědčením vedou vaše osobní hodnoty, které ctíte.  K jakým přesvědčením vede např. (vybráno z Barrettova seznamu hodnot):

  • být oblíbený (vers. být přínosný)
  • finanční stabilita (vers. riskování)
  • jistota zaměstnání (vers. podnikavost)
  • bezpečnost (vers. odvaha)
  • soucítění (vers. moc)

To vše naznačuje a umožňuje Diltsova pyramida a „práce“ s ní. Její logika a důležité „patro“ vašich přesvědčení, tvoří hranici mezi změnou akce nebo změnou formy.

Transformace je (často) spojená s formami našich přesvědčení, víra a hodnot. Ne nadarmo je to „úzké hrdlo“, nejužší místo v (myšlenkovém) trychtýři vědomí, jak ukazuje Barrettův model.

Naše přesvědčení jsou úzkým místem transformace.

 

Smyčky učení a zpětné vazby

Obdobně funguje tzv. učení s jednou smyčkou zpětné vazby a učení s dvojitou smyčkou zpětné vazby (Argyris, Schön,1978). Jednou smyčkou zpětné vazby upravujeme na základě výsledků chování (=akce). Dvojitou smyčkou zpětné vazby jdeme hlouběji a upravujeme svá přesvědčení, způsob myšlení, záměry, vizi…

S čím je však třeba ještě počítat? Cestou za transformační změnou, reflexí zpětné vazby a (po)učením na nás útočí EMOCE. Číhají mezi myšlením a jednáním, jak už jsem v článcích na blogu mnohokrát uváděl na příkladu MEJV.

 

Od nezávislosti k vzájemnosti

K „sedmičkovým“ modelům patří ještě jeden s „úzkým hrdlem“. Záměrně si jej rozšiřujeme. Objevuje se v (grafickém vyjádření) Coveyho modelu 7 návyků (obrázek 1 v článku Leadershift zde).

Schéma Coveyho 7 návyků v mnohém vyhovuje pojetí Leadershift

Schéma Coveyho 7 návyků. Více v článku zde.

 

Při budování 7 návyků je to pomyslný mezistupeň – nezávislost. Zbaveni závislosti potřebujeme ještě další změnu a návyky, abychom porozuměli, byli v souladu a podporovali vzájemnost (vzájemnou závislost). Principy vzájemnosti jsou vetkány i v Barrettově modelu a úrovních vědomí nad transformaci (úroveň 5-7). O nich bude více v příštím článku.

Synergie „sedmičkových“ modelů se nám postupně vynořuje…!

 

Trans může být:

  • trans či (nesprávně) tranz, stav vzrušení až změněného stavu vědomí
  • trans– izomer v chemii
  • hovorové označení pro transgender osoby či transsexuály
  • Trans, album Neila Younga
  • Trans (Trance), film Dannyho Boyla z roku 2013

Zdroj: Wikipedia

Obr. 1 – Přesvědčení (a víra) jsou bariérou transformace a úsilí o změnu, jak ukazuje „rozbor“ Diltsovy pyramidy se zakomponováním smyček učení a principu MEJV.

Zdroj: vlastní zpracování

Úroveň vědomí – 4. Transformace

Transformace je úrovní vědomí, charakterizovanou neustálým učením, rozvojem a růstem.

  • Jak jste motivování k neustálému učení, zlepšování a růstu?
  • Jaká jsou vaše přesvědčení o neustálém učení a rozvoji?
  • Co (jaké hodnoty) vás vedou k neustálému rozvoji?
  • Ve kterých životních rolích se nejvíce rozvíjíte a rostete?
  • Ve kterých životních oblastech? (Zkuste s kolem života, které je ke stažení zde.)

 

Strategický dopad

Z hlediska strategie je asi nejpodstatnějším dopadem této úrovně prosazování orientace na (strategické) cíl/cíle. Projevuje se to jak na Cestě jednotlivce (např. při studiu), tak na Cestě organizace.

Vhodným nástrojem a metodikou k využití je koncept Balanced Scorecard (BSC). Jeho realizačním východiskem a základem je „perspektiva učení a růstu“. Z pohledu Barrettova modelu se dá říct, že na počátku realizace strategie formou BSC je transformace.

Strategický význam má i transformace a očekávané změny ve znalostech a dovednostech a cílové zaměření pro Průmysl 4.0. V roce 2015 publikovalo Světové ekonomické fórum (WEF) zprávu Future of the Jobs. Uvedli zde 10 dovedností důležitých pro „tehdejší“ dobu.

  1. Komplexní řešení problémů
  2. Koordinování s druhými
  3. Řízení lidí
  4. Kritické myšlení
  5. Vyjednávání
  6. Kontrola kvality
  7. Orientace na službu
  8. Úsudek a rozhodování
  9. Aktivní naslouchání
  10. Tvořivost

Ve zprávě je i 10 klíčových dovedností v roce 2020, které budou důležité díky „4. průmyslové revoluci“ (Průmyslu 4.0).

  1. Komplexní řešení problémů
  2. Kritické myšlení
  3. Tvořivost
  4. Řízení lidí
  5. Koordinování s druhými
  6. Emoční inteligence
  7. Úsudek a rozhodování
  8. Orientace na službu
  9. Vyjednávání
  10. Kognitivní flexibilita (pružnost v poznávání)

Tyto dovednosti mimo jiné jasně naznačují, jaké hodnoty a/nebo silné stránky (VIA – tvořivost, úsudek/kritické myšlení, zvídavost…) mohou být vnímány jako důležité k tomu „držet krok s dobou“.

 

Dopad na lídrovství

Z konzultační praxe vím, jak důležitou roli v procesu změny a transformace hraje facilitátor/moderátor a jak jsou důležití ovlivňovatelé z řad zainteresovaných. Jsou to role typické pro tuto úroveň vědomí a podporovatelé transformačního úsilí. Mohou však být i „zabijáky transformace“, pokud svou roli nezvládnou.

Pro hodnoty jsou klíčové slova a činy, které jsou v jednotě a jdou spolu ruku v ruce. Pro lídry se týkají např. týmové práce, učení a zaměření na osobní růst, podpory inovací, dodávání odvahy k poznávání, iniciativě a zodpovědnosti.

Zdá se vám to jako vzletná slova? Zdá se vám to jako slova, která jsou neustále roky omílaná? Máte někdy pocit že „skutek utek“? Pokud ano, nic to nemění na jejich pravdě a závažnosti. Proto je transformace „úzkým hrdlem“. Proto mají výhodu „transformační lídři“. Proto je důležité při transformaci a na dalších úrovních stále více vnímat vzájemnou závislost (viz. Stephen Covey a jeho model 7 návyků). Neznamená to však, že by vědomí vzájemné závislosti nebylo potřeba v úrovních vědomí, popsaných v minulém článku.

Jste-li lídry v organizacích, je namístě reflexe.

  • Jak dodáváte odvahu lidem k jejich rozvoji, iniciativě a odpovědnosti?
  • Jak se sami rozvíjíte? V čem zejména?
  • Jak ovlivňujete a podporujete inovace?
  • Jak přispíváte k upevňování vnitřní soudržnosti v organizaci?

Pokud jste se podívali na obrázek Barrettova modelu v minulém článku, tušíte, že další úrovní, k niž transformace vede, je právě vnitřní soudržnost. Vědomí soudržnosti, vědomí vzájemnosti/vzájemné závislosti. Transformační úsilí lídrů by tedy mělo vést ke sjednocování, ne k rozdělování. Pro číhající konflikty přesvědčení a hodnot je to velká výzva, která podporuje „teorii úzkého hrdla“.

Užitečná příručka ZDARMA

Užitečná příručka ZDARMA

Obr. 2 – 7 úrovní vědomí – „sedmičkový“ model R. Barretta. V článku se pohybujeme v „úzkém hrdle“ úrovně 4.

Zdroj: vlastní zpracování podle Barretta (2006)

Cesta organizace

Dopady do lídrovství se odráží v Cestě organizace a její transformaci či přizpůsobování.

V tom pomáhají koncepty, metody a nástroje, které souvisí např. se sdílením znalostí, rozhodováním („o nás s námi“), neustálým zlepšováním a inovacemi (jako týmovým úsilím).

Na úrovni organizací, při předpokládaném zpomalení růstu ekonomik(y) a propadu třeba v automobilním průmyslu, budeme brzy moci těžit z toho, jak (ne)efektivně byly vynaloženy obrovské dotační prostředky na rozvoj inovací, vzdělávání lidí v organizacích, rekvalifikace apod. Důkazy postupující transformace (v ekonomice i ve vědomí) budou moci „předložit“ pouze někteří.

Spolu se snižováním „dotačních balíků“ se určitě nezavře ani nebude zmenšovat okno transformačních příležitostí. Stále více však bude pro organizace nutné „úzké hrdlo“ (viz. Barrettův model a jeho grafické vyjádření) zvládnout „za své“. Sám jsem zvědav na vývoj v nejbližších letech. Každá organizace je strůjce své budoucnosti a uživatelem výsledků své vlastní strategie.

 

Cesta jednotlivce

Pokud jste si někdy počítali skóre změny na osobní úrovni (viz. e-book v sekci Ke stažení), víte, že také osobní transformace má své „podmínky“ a faktory úspěšnosti. Při uplatnění přístupu „zevnitř ven“ je snadnější než transformace na Cestě organizace.

Na této úrovni vědomí se v Barrettově modelu pro jednotlivce otevírá příležitost pro vnitřní soudržnost/integritu. Žádoucím výsledkem je autenticita, odhalení „pravého já“ a popasování se s egem (i egem stratéga). Vzpomeňte na jednu ze zásad osobní excelence – vedení s vizí, inspirací a integritou.

  • Jak vám vaše osobní hodnoty pomáhají / mohou pomoci k tomu, být svůj, autentický? Které to jsou?
  • Jak vám k tomu mohou pomoci silné stránky? Které to jsou?
  • Jak chcete své hodnoty a silné stránky dále rozvíjet?
  • Jak je chcete přizpůsobovat budoucnosti?

Obr. 3 – Přesvědčení (a víra) jsou bariérou transformace a úsilí o změnu, jak ukazuje „rozbor“ Diltsovy pyramidy se zakomponováním smyček učení a principu MEJV.

Zdroj: vlastní zpracování

7 tipů transformace s vědomím hodnot

Abych se stylově přidržel (šťastných) „sedmiček“… zkuste 7 tipů, s nimiž dáte své (osobní) transformaci „drajv“.

  1. Poznejte své HODNOTY.
  2. Poznejte své SILNÉ STRÁNKY.
  3. Vytvořte si VIZI, k jejímuž dosažení své hodnoty a silné stránky využijete.
  4. Najděte mezi hodnotami a silnými stránkami SYNERGII pro větší soudržnost.
  5. Odstraňte svá PŘESVĚDČENÍ, která vám dosažení synergie brání.
  6. Rozvíjejte své silné stránky podporující vaši transformaci a AUTENTIČNOST.
  7. Dejte do toho své SRDCE.

Pod pokličku osobních hodnot

Získejte hlubší vhled do toho kým opravdu jste.

Bezplatný test + 5 lekcí e-mailového minikurzu!

Více informací zde.

„Sedmičky“ pro soudržnost

Organizace se na své cestě rozvíjí a roste skrze rozvoj a růst jednotlivců a prostřednictvím interakcí (sdílení, vztahů, komunikace).

Richard Barrett ve svém organizačním modelu pracuje s pojmem entropie. Osobní entropie je podle něj množství energie, jejímž motorem je strach, který člověk vyjadřuje v každodenní interakci s ostatními lidmi. Čím větší entropie, tím větší problémy. Účelem jednotlivých 7 úrovní vědomí je mimo jiné omezovat tuto entropii. Pomáhají tomu zvládnuté krize, pěstování vztahů a budování sebeúcty. To jste poznali v minulém článku. Za pár týdnů si představíme křehkost a důležitost posledních tří úrovní, které staví na vzájemné soudržnosti.

Pro rekapitulaci, v „sedmičkové“ sérii již máme tyto modely:

  • 7 zásad kvality (a 8 zásad osobní excelence).
  • 7 (neuro)logických úrovní podle Roberta Diltse (a Zdeňka Štěpánka) – zde a zde.
  • 7 návyků podle Stephena Coveyho 
  • 7 úrovní vědomí podle Richarda Barretta – 1. díl, 2. díl právě čtete, tady je 3. díl.

Je na vás, jak se vám je podaří zařadit např. do rámce 7S, který podle poradenské společnosti McKinsey zahrnuje:

  1. Sdílené hodnoty (!!!)
  2. Strukturu
  3. Systémy
  4. Styl (vedení) – leadership a leadershift
  5. Spolupracovníky
  6. Schopnosti (spolupracovníků a lídrů) – nejlépe založené na jejich silných stránkách
  7. Strategii (pro vše výše uvedené)

Bude super, pokud to pro vás budou šťastné „sedmičky“, ať už na Cestě jednotlivce nebo na Cestě organizace.

Sdílejte své názory, náměty a/nebo dotazy. A nezapomeňte na své hodnoty a silné stránky (ne nadarmo Values In Action – VIA). Poznat je můžete třeba zde a zde. (v češtině a s přidanou hodnotou).

Literatura:

  • ARGYRIS, Chris, SCHÖN, Donald, A. Organizational learning: A theory of action perspective. Boston: Addison-Wesley, 1978. 356 s. ISBN 978-0-2010-0174-7.
  • + ta uvedená minule.

Jaké jsou vaše silné stránky?

Získejte vhled do svých 24 silných stránek!

Navíc s mou individuální zpětnou vazbou + plakát a mini e-book k výsledkům (vše v češtině).

Více informací zde.

Pošlete vzkaz nebo dotaz

3 + 15 =

Libor Friedel

Libor Friedel

Konzultant, kouč a lektor, s praxí od roku 1996

PODPOŘÍM vaši STRATEGICKOU CESTU!

Baví mě vytvářet tvůrčí prostor, inspirovat, učit, sdílet své znalosti a zkušenosti. Podněcuji jednotlivce a organizace ke strategickému rozvoji, úspěchu a excelenci s vědomím souvislostí, jako LÍDRŮ. Dávám do toho SRDCE.

VHLED ☛ LÍDROVSTVÍ ☛ STRATEGIE ☛ SKÓRE ☛ EXCELENCE

„Netransformují se organizace, transformují se lidé.“

(Richard Barrett)

Líbil se vám příspěvek? Byl pro vás v něčem zajímavý, inspirativní a/nebo přínosný? SDÍLEJTE jej s přáteli a známými!

Zajímá-li vás téma více, NAPIŠTE mi DO KOMENTÁŘŮ. Budu lépe vědět, čím se mám na blogu zabývat. Zvu vás proto k vyplnění ankety na tomto odkazu.

Děkuji. Libor

Já, manažer! 10x o řízení sebe sama

Já, manažer! 10x o řízení sebe sama

Řízení sebe sama má dvě roviny. Jedna se týká řízení sebe sama v osobním životě, druhá řízení sebe sama v manažerském životě. První rovina se dotýká každého z nás. Je to základ(na), od níž se můžeme odrazit k úspěchu a naplněnému životu.

Pro organizace, jejich úspěch a naplnění jejich poslání a vizí, hraje důležitou roli, jak svůj part v řízení sebe sama zvládají lídři a manažeři na všech úrovních.

Občas v článcích zmiňují, že vnímám řízení jako proces, který vytváří prostředí a prostor pro lidský výkon, tedy dosahování cílů. Tento prostor (si) vytváříme díky plánování, organizování všech možných zdrojů, vedení sebe sama i druhých a díky zpětné vazbě (kontrolování). V osobním i organizačním životě. Spojit s tím můžete například „procházku pyramidou„.

Není divu, že se řízení sebe sama věnují články v Harvard Business Review (HBR). Pojďte se v 10+2 pohledech podívat, kde se rodily kořeny některých rad a tipů pro řízení sebe sama. Rozšíření najdete také v českých překladech knih, pro něž před několika lety byl základem právě článek v prestižním magazínu „z Harvardu“. 

Stejně jako u jiných výběrů z HBR, také zde platí stejná vtíravá otázka. Které tipy, rady, zásady a modely platí i dnes a které (pokud se tak vůbec stalo) zastaraly? Že by třeba myšlenky Petera Druckera? 

Patřím mezi lidi, kteří mají rádi jasno v tom „odkud vítr vane“. Často mi tedy nedá, abych nepátral pro zdrojích toho, kde se vzaly některé myšlenky, které obohacují náš život a pronikají do manažerského světa. Patrné je to i z toho, že už jsem pár článků na věnoval výběrům textů z Harvard Business Review k tématům, jimiž se zabývám na blogu. Patří k nim sebepoznání i vedení a řízení sebe sama, proto nepřekvapí, že k tomuto tématu najdete také výběr 10 nejlepších článků z HBR. S bonusy je jich 12. Pro vaši inspiraci sdílím vybrané hlavní myšlenky.

Stáhněte si e-book s náloží knih!

Bibliografický soupis knih

Jak změříte svůj život?

Clayton Christensen je fenomén většiny výběrů z Harvardu, o nichž jsem na blogu psal. V „desítce“ k řízení sebe sama má bonusový „otvírák“ (Christensen, 2010). Zabývá se tím, o čem posléze vyšla i jeho kniha, přeložená do češtiny – Jak změříte svůj život? (Christensen, 2013). Pro koncept osobní strategie a životního skóre je to inspirativní a poučná kniha.

Strategii lze realizovat pouze tak, že do ní vložíte své zdroje. Pouze dobrý záměr nepostačuje. Pokud neinvestujete svůj čas, peníze (energii) a talent způsobem, který je v souladu s vašim záměrem a vizí, neuskutečňujete svou strategii.

Clayton Christensen ví o čem hovoří a píše. Je jedním z těch, kteří prodělali „posun paradigmatu“, jak takové změny životních pohledů nazývá Covey (2007). Rok před publikováním článku u Christensena totiž diagnostikovali rakovinu. Použiji jeho slova z článku

„Nedělejte si starosti o úroveň excelence, které jste dosáhli; spíše se starejte nad tím, kolika jednotlivcům jste pomohli stát se lepšími lidmi. Toto je mé poslední doporučení: Zamyslete se nad metrikou, podle které budete posuzovat svůj život bude souzen a učiňte rozhodnutí žít každý den tak, že na jeho konci budete moci svůj život posoudit jako úspěšný.“

Proto je jeho rada z článku ve výběru z HBR stručná, v několika bodech.

  • Vytvořte si pro svůj život strategii. (!!!)
  • Alokujte své zdroje.
  • Vytvořte kulturu.
  • Vyhněte se chybám v marginálních (menšinových, okrajových) nákladech.
  • Nezapomeňte na důležitost pokory.
  • Zvolte si správné měřítko.

V roce 2012 promluvil Christensen na TEDEx v Bostonu. Na záznam jeho 20-ti minutového vystoupení se určitě podívejte zde (nejsou tam české titulky).

Otázky k úvaze se samy nabízí:

  • Co je tím vašim životním měřítkem?
  • Jak vypadá karta vašeho životního skóre?

Literatura:

  • COVEY, R. Stephen. 7 návyků skutečně efektivních lidí. Praha: Management Press, 2007. 342 s. ISBN 978-80-7261-15-0.
  • CHRISTENSEN, Clayton. How Will You Measure Your Life? Harvard Business Review, 2010, 88(7-8), 46-51.
  • CHRISTENSEN, Clayton, M. ALLWORTH, James, DILLON, Karen. Jak změříte svůj život? Brno: Biz Books, 2013. 182 s. ISBN 978-80-265-0061-2.

Řídit sám sebe

Článek (Drucker, 1999) klasika manažerské vědy Petera Druckera (1909-2005), zvýrazňuje věta, která je jistě v mnohém velice populární a pravdivou „frází“:

„Úspěch ve znalostní ekonomice přichází k těm, kteří se znají sebe sama – své silné stránky, hodnoty a způsob, jakým nejlépe fungují.“

Také následující věta je hluboce pravdivá, s obtížnými důsledky pro jednotlivce a mnoho firem, které v současné době zápolí s nedostatkem motivovaných, angažovaných a kompetentních lidí.

„Vyžaduje mnohem více energie, zlepšit se z nekompetentnosti do průměrnosti, než se zlepšit z prvotřídní výkonnosti k excelenci.“

Drucker pokládá „banální“ a stále platné a opakující se otázky k sebepoznání.

  • Jaké jsou mé silné stránky?
  • Jak si vedu?
  • Jaké jsou mé hodnoty? – Ověřte si zde!
  • Kam patřím?
  • Jak se učím?
  • Jak mohu přispět druhým?

Také připomíná, že to, co člověk dělá dobře, dokonce velmi dobře, neznamená, že je v souladu s jeho systémem hodnot. Proto si připomeňte např. článek o Ikigai a udělejte si test osobních hodnot.

Tento článek je opravdu jedním z těch, které by se lidově řečeno měly tesat do kamene. Koneckonců českým čtenářům je Peter Drucker znám z mnoha překladů jeho knih. Zmíním aspoň „To nejdůležitější…“ (Drucker, 2016).

Literatura:

  • DRUCKER, Peter. Managing Oneself. Harvard Business Review 1999, 77(2), 64-74.
  • DRUCKER, Peter. To nejdůležitější z Druckera v jednom svazku. 2. vyd. Praha: Management Press, 2016.300 s. ISBN 978-80-7261-294-9.

Obr. 1 – Obálka série výběrů 10 nej z Harvard Business Review – tentokrát o řízení sebe sama.

Zdroj: Amazon

Řízení času: Kam se poděla opice?

Řízení času a řízení energie, dvě strany jedné mince, dva kontrasty ve dvou článcích ve výběru Harvard Business Review.

Článek o tom, „kdo má opici“ (Who’s Got the Monkey) vznikl, když mi bylo 10 let, v roce 1974. Je to analogie, podtrhující hodnotu přidělování práce, delegování a kontroly. Příběh o delegování ve formě opice, která se ráda vrací na ramena toho, kdo (špatně) deleguje nebo snadno přijímá starosti, úkoly… (opice) druhých, je mezi konzultanty, poradci a lektory (mě generace?) populární. Zde v článku je zdroj jeho vzniku.

Autoři nabízí pět úrovní, v nichž se může odvíjet iniciativa podřízených při zvládání delegovaného úkolu.

  1. Počkejte, dokud neřeknu co dělat.
  2. Zeptejte se, co dělat.
  3. Doporučte akci a poté ji s mým schválením implementujte.
  4. Proveďte samostatně akci, ale okamžitě se se mnou poraďte.
  5. Proveďte samostatně akci a dejte mi zprávu prostřednictvím rutinní procedury.

Myslím, že tyto dobré rady platí stále. Neustále v nich mnozí manažeři dělají chyby (byť do hry vstupuje také situační vedení lidí). Snad proto je článek z roku 1974 ve výběru vydaném v roce 2010.

  • Jak delegujete vy?
  • Vrací se vám některé „opice“?
  • Jak jste spokojeni s mírou osobní odpovědnosti podřízených a/nebo lidí, kteří vás obklopují?

Literatura:

  • ONCKEN, Jr. William, WASS, Donald, L. Management Time: Who’s Got the Monkey? Harvard Business Review, 1974, 52(6), 75-80.

Jak funguje odolnost

Proč se někteří lidé od životních těžkostí odrazí, zatímco jiní se v zoufalství utopí? Těžké situace…, těžké otázky…, obtížné odpovědi. Diane Coutuová (2002) se dívá ve svém článku na povahu individuální a organizační odolnosti. Článek vyšel nedlouho po teroristických útocích v USA v září 2001. Odolnost (angl. resilience) si našla cestu na seznam hledaných a žádaných kvalit u zaměstnanců.

„Více než vzdělání, více než zkušenost, více než školení, určí to, kdo uspěje a kdo selže, úroveň odolnosti člověka.“

Podle teorie se zdá, že odolné jednotlivce od ostatních odlišují tři základní charakteristiky. Jedna nebo dvě z nich umožňují odrazit se od těžkostí (ode dna), ale opravdová odolnost vyžaduje všechny tři.

  1. První charakteristikou je schopnost přijmout a čelit realitě. Když se díváme tvrdě na realitu, připravujeme se na to, abychom jednali způsobem, který nám umožní snášet a přežít utrpení. Trénujeme se, jak přežít dříve, než to budeme muset udělat.
  2. Za druhé, odolní lidé a organizace mají schopnost najít význam a smysl v některých aspektech života, které nejsou jednoduché a příjemné. Hodnoty jsou stejně důležité jako význam. Hodnotové systémy u odolných firem se v průběhu dlouhého času a jejich cesty mění jen velmi málo a jsou používány jako opora v době potíží.
  3. Třetím stavebním kamenem odolnosti je schopnost improvizovat. V rámci osobních schopností nebo firemních pravidel je schopnost řešit problémy bez obvyklých nebo zřejmých nástrojů velkou výhodou.

Takové je hlavní poselství článku ve výběru HBR,

  • Kdy jste se octli v těžké situaci vy?
  • Co vám pomohlo ji zvládnout?
  • Jak vás taková situace „zocelila“?

Literatura

  • COUTU, Diane, L. How Resilience Works. Harvard Business Review, 2002, 80(5), 46-50.

Řízení sebe sama a ostatních je dynamický proces, ve kterém se hráči a někdy i pravidla neustále mění. Nicméně, můžete k němu přistoupit strategicky.

Řízení sebe sama začíná poznáním sebe sama – co vás opravdu motivuje, jaké jsou vaše silné stránky a slepá místa. Opravdové pochopení sebe sama může být obtížný a poučný proces. Čím přesnější a dokonalejší je vaše porozumění sobě samému, tím větší jsou vaše šance na to, že se ocitnete v prostředích a situacích, které nahrávají vašim silným stránkám.

Zdroj: Harvard Extension School

Řiďte svou energii, ne svůj čas

Při mých návštěvách ve firmách se zdá (a je to vesměs realita), že organizace vyžadují od svých zaměstnanců stále vyšší výkon. To je (bohužel ?) smutný trend „růstu do oblak“ (ale i náprava chyb, neefektivity a nízké produktivity z minulosti). U lidí, kteří se snaží vyhovět tomuto trendu však postupně selhává obvyklá metoda – práce přesčas, bez odpočinku, až do vyčerpání a vyhoření, k nemocem. Pro budování zdravějšího (efektivnějšího) pracovního prostředí jsou to zásadní chyby, které ani v dnešní době nezmizely (a jsou podporovány workoholickými neefektivními ministry). Občas se setkám ve firmách i s angažovanými lidmi, kteří svou angažovanost ztrácí. Příčinou bývá trochu překroucené delegování typu „když sis to vymyslel, tak do udělej/zařiď“ apod. Duševní zdraví si pak paradoxně uchovají ti neangažovaní – odchází domů s koncem pracovní doby.

Delší dny a trávení více času v kanceláři nefunguje z jednoduchého důvodu. Čas je omezeným a neobnovitelným zdrojem. Na druhé straně osobní energie je obnovitelná. Proto Schwartz a McCarthy (2007) podporují jednoduché rituály, které pomáhají zaměstnancům pravidelně doplňovat (dobíjet) svou energii a umožňují organizacím budovat fyzickou, emocionální a duševní energii a odolnost. Mezi tyto rituály patří krátké přestávky v určitých intervalech, vyjádření uznání ostatním, omezování vyrušování a více času na aktivity, které lidé dělají nejlépe a nejvíce si jich užívají.

Pro praxi doporučují Schwartz a McCarthy např. následující postupy pro obnovu čtyř forem osobní energie

  1. Fyzická energie
    • Vylepšete svůj spánek tím, že budete chodit spát dříve a snížením spotřeby alkoholu.
    • Omezte stres zapojením do kardiovaskulárních aktivit nejméně třikrát týdně a silového tréninku alespoň jednou týdně.
    • Jezte malá jídla a lehké občerstvení každé tři hodiny.
    • Naučte se pozorovat známky svého imunitního systému.
  1. Emocionální energie
    • Odstraňujte negativní emoce – podrážděnost, netrpělivost, úzkost, nejistotu – hlubokým dýcháním.
    • Podněcujte pozitivní emoce v sobě a v ostatních prostřednictvím pravidelného vyjadřování uznání druhým v podobě specifických poznámek, e-mailů nebo konverzace.
    • Podívejte se na rušivé situace prostřednictvím nové optiky. Přijměte „reverzní objektiv“ a zeptejte se: „Co řekne druhá osoba v tomto konfliktu a jak by mohl mít pravdu?“ Použijte „teleobjektiv“ a zeptejte se: „Jak se asi do šesti měsíců podívám na tuto situaci?“ Zaměstnejte „širokoúhlý objektiv“ a zeptejte se: „Jak se mohu z této situace poučit a růst?“
  1. Duševní energie
    • Omezte vyrušování při práci s požadovanou vysokou koncentrací (buďte mimo dosah telefonů a e-mailů).
    • Reagujte na telefony a e-maily v předem určených časech během dne.
    • Každý večer identifikujte nejdůležitější výzvu/úkol pro další den. Ten je pak vaší hlavní prioritou, když dorazíte ráno do práce.
  1. Duchovní (spirituální) energie
    • Identifikujte své „sladké“ aktivity – ty, které vám dávají pocity efektivity, snadné vstřebávání a naplnění. Najděte způsoby, jak jich dělat více.
    • Přidělte čas a energii tomu, co považujete za nejdůležitější.
    • Žijte podle svých základních hodnot.

Organizace mohou svým lidem pomoci tak, že budou podporovat rituály obnovy energie ve firmě. Zde jsou příklady, které autoři uvádějí:

  • Vybudujte „místnosti obnovy a „dobíjení““, kde si lidé mohou odpočinout a „natankovat“ energii.
  • Nabídněte dotace na členství ve fitness klubu.
  • Povzbuzujte manažery, aby shromažďovali zaměstnance pro třeba k polednímu cvičení.
  • Navrhněte, aby lidé během schůzek přestali kontrolovat e-maily nebo odevzdali do „parkoviště“ své mobilní telefony. (Parkoviště používám na firemních workshopech)

I zde se otázky k zamyšlení a reflexi samy nabízí.

  • Kolikrát už jste taková doporučení slyšeli? (A jak se jmi řídíte?)
  • Jaké jsou Vaše „dobíjecí tipy“?
  • Co funguje a co ne?

Já si v takových situacích vždycky vzpomenu na „rozdílovou“ větu Jima Rohna:

Co je velmi snadné dělat, je také velmi snadné nedělat.

Tip pro vás! Pokud chcete, podívejte se na projekt Tonyho Schwartze, The Energy Project zde.

Literatura

  • SCHWARTZ, Tony, McCARTHY, Catherine. Manage Your Energy, Not Your Time. Harvard Business Review, 2007, 85(10), 63-73.

V češtině si přečtěte

  • LOEHR, Jim, SCHWARTZ, Tony. Buďte ve formě. Hodkovičky: Pragma, 2003. 239 s. ISBN 978-80-7349-054-6.

Přetížené obvody

Mnohdy se zdá, že žijeme v době abnormální vytíženosti a zaneprázdněnosti. Už z výše uvedených článků je takový „tlak“ patrný – chybné delegování, požadavky na růst výkonnosti… A aby toho nebylo málo, jsme obklopeni chytrými technologiemi.

Jste-li otroky svých iPhonů nebo jiných chytrých hraček, můžete trpět poruchou pozornosti ADT (Attention Deficit Trait). Je to podobné jako ADHD, rozdíl je v tom, že ADT je zcela závislé na prostředí. Psychiatr Edward Hallowell (2005) napsal o „novém neurologickém fenoménu“ v článku o „přetížených obvodech“ chytrých lidí, kteří nepodávají takový výkon, jak by očekávali.

ADT díky rozptylování, vnitřnímu roztěkání a netrpělivosti brání manažerům vyjasnit si priority, učinit chytrá rozhodnutí a zvládnout svůj čas. Symptomy ADT se objevují postupně objevují. Kdo trpí ADT nepociťuje jedinou krizi, nýbrž řadu menších nouzových situací, zatímco on nebo ona se snaží stále tvrději držet krok. pracovní zátěž se zvyšuje, manažeři s ADT dělají, co mohou, aby zátěž zvládli… ale nedokáží to tak, jak by chtěli.

Hallowell (2005) navrhuje pro boj proti ADT přijmout následující opatření.

  • Myslet pozitivně. Zdá se to jednoduché, ale pokud je vaše mysl zahalena negativními emocemi a strachem, nebudete tak výkonní.
  • Každé 4-6 hodin spolupracujte s člověkem, který se vám líbí. Lidé, kteří pracují izolovaně, častěji trpí ADT. Propojením s kolegy vám „prováděcí centrum“ vašeho mozku (zodpovědné za rozhodování, plánování a upřednostňování informací) pomůže k nejlepšímu možnému výkonu.
  • Cítíte-li se zavaleni prací, zvládněte nejprve jednoduché úkoly. Tímto způsobem pocítíte větší způsobilost zvládnout větší, složitější úkoly. To je i důvod, proč některé standardizované testy začínají nejprve s jednoduchými otázkami.
  • Poznejte, kdy jste během dne nejvíce v „zapnutém stavu“ („on“). Naplánujte si na tuto dobu své nejtěžší úkoly.
  • Jste-li manažer, zaměřte se na své silné stránky. To zvyšuje morálku a efektivitu v rámci organizace. Efektivní delegování také zlepší výkon.
  • Pečujte o sebe. Dostatečně spěte, zdravě jezte a cvičte. To udrží váš mozek v nejlepším stavu.

ADT je velmi reálnou hrozbou i po 14 letech od vydání článku.

„Pokud nebudete ADT řídit, bude ADT řídit vás.“

Takže:

  • Cítíte se zavaleni prací?
  • Daří se vám myslet pozitivně?
  • Jak o sebe pečujete?
  • Znáte své silné stránky? Umíte jich využít ve svůj prospěch?

Literatura

  • HALLOWELL, Edward, M. Overloaded Circuits: Why Smart People Underperform. Harvard Business Review, 2005, 83(1), 54-62.

Obr. 2 – 24 silných stránek osobnosti podle The VIA Institute on Character.

Zdroj: The VIA Institute on Character

Buďte lepším lídrem, mějte bohatší život

Práce pro organizaci (firmu) často zaplňuje většinu životů manažerů a vedoucích pracovníků. Někdy až po okraj. Na rodinu, na sebe a na komunitu jim „nezbývá dostatek času“. Z mého osobního pohledu je „nedostatek času“ ekvivalent odpovědi „není to moje priorita“ ve vztahu k důsledkům a dopadům, které (ne)prioritní věci způsobují.

Profesor Friedman (2008) ve svém článku navrhuje určitý kompromis. Předestírá nápad a příklady, aby vedení podniků a organizací místo toho, aby tento problém a jeho řešení vnímalo jako neustálou sérii kompromisů, využilo svého lídrovství a nápadů ve prospěch všech čtyř zmíněných životních oblastí.

Jeho záměrem, kterým chce inspirovat čtenáře je navrhnout experimenty – malé, krátkodobé úpravy každodenních činností – které začleňují a vzájemně prospívají různým aspektům jejich života. Pokud experiment proběhne, každý vyhraje – zaměstnavatel, zaměstnanec, rodina i komunita. Pokud experiment selže, stane se jakousi učební zkušeností s relativně nízkými náklady. Postupem času může kombinace malých zisků a získaných zkušeností vést třeba k rozsáhlejší změně.

Tento proces totálního lídrovství (Friedman o tom vydal v roce 2008 knihu Total Leadership a článek v HBR je její esencí) zahrnuje identifikaci toho, co je důležité pro vás a vaše blízké.

Friedman na základě desetiletých zkušeností nabízí devět kategorií experimentů, které představují zvládnutelný, systematický přístup ke koncipování projektů se čtyřsměrnými přínosy.

Příkladem může být firmou (= práce) uspořádaný běh za účasti rodinných příslušníků (= domov/rodina), jehož výtěžek jde na charitativní/komunitní projekt (= komunita), který chce firma podpořit a kde si také zaběhnete (= vy sami).

Řadu příležitostí a experimentů už sledujeme u nás doma i ve světě. Článek ukazuje některé příklady a také skóre v tom, čemu jsme si zvykli z jistého pohledu říkat „work-life balance“, tedy rovnováha mezi pracovním a osobním životem.

Skóre zahrnuje čtyři domény:

  • Práce
  • Domov
  • Komunita
  • Vy (byl by nesmysl do rovnice nezahrnout sám/samu sebe)

V každé doméně si určete cíle, způsob, jakým budete měřit úspěch a implementační kroky

Balanced Scorecard pracuje s vyvážeností a čtyřmi perspektivami (lidé, procesy, zákazníci, finance). Rovnováha totálního lídrovství se také opírá o cíle ve čtyřech perspektivách. I mezi nimi můžete hledat vzájemnou závislost, pokud jde o příčiny a důsledky. Spíše však jde o hledání „průniku“ mezi těmito čtyřmi doménami. Obdobně jako v případě Coveyho (2007) naplňování lidských potřeb a hledání vnitřního zápalu. Ten najdete v průniku následujících potřeb:

  • Žít
  • Milovat
  • Poznávat
  • Zanechat odkaz

Čtyřka je v tomto smyslu „magická“. Na obdobném principu staví také ikigai.

Rada na závěr je podstatou totálního lídrovství (obrázek 3).

Jednejte autenticky, celistvě a kreativně.

Spolu s autorem si myslím, že příležitostí pro experimenty je více, než si ve skutečnosti uvědomujeme.

  • Která „doména“ je vaše nejslabší/nejsilnější?
  • Jakou synergii se vám naposled podařilo vytvořit?
  • Kladete sami sebe na první místo?

Literatura

  • FRIEDMAN, Stewart, D. Be a Better Leader, Have a Richer Life. Harvard Business Review, 2008, 86(4), 112-118.

Získejte zpět svou práci

„Získejte zpět svou práci“ není výzvou pro nezaměstnané. Spíše naopak. Zkuste se zeptat co většině manažerů stojí v cestě jejich úspěchu. Pravděpodobně uslyšíte známé litanie a stížnosti – nedostatek času (= špatně nastavené priority), omezené zdroje, není jasné jak jejich práce zapadá do celku… Pak i to o zákaznících a zaměstnancích… Jedná se mnohdy o různé formy výmluv. To, co se skutečně dostane do cesty úspěchu manažerů, bývá obava/strach z vlastního rozhodnutí a jednání podle takového rozhodnutí.

Manažeři, podle autorů dalšího textu ve výběru k řízení sebe sama (Goshal, Bruch, 2004), musí překonat psychologickou touhu být nepostradatelní. V článku demonstrují, jak se manažeři mohou stát produktivnějšími tím, že se naučí

  • zvládat požadavky,
  • vytvářet zdroje a
  • rozpoznávat a využívat alternativy.

Pro získání podpory, kterou chtějí, musí manažeři (umět) vytvořit dlouhodobou strategii a své cíle sledovat pomalu, stabilně a strategicky. Aby si rozšířili možnosti pro své firmy i pro sebe, musí manažeři analyzovat prostředí a zjistit možné překážky. Pak mohou najít cestu jak je obejít či překonat.

Celých 90% vedoucích pracovníků, které autoři článku v posledních letech (před publikování článku v roce 2004) studovali, zbytečně ztrácelo čas a oslabovalo svou produktivitu, a to navzdory dobře definovaným projektům, cílům a potřebným znalostem, které jim umožnily zvládnout jejich práci. Tito manažeři zůstali uvězněni v neefektivnosti, protože předpokládali, že nemají dostatek osobní rozvahy nebo kontroly. Zapomněli, jak se chopit iniciativy, nejzákladnější kvality každého skutečně úspěšného manažera a lídra.

Efektivní manažeři naproti tomu byli (a stále jsou) cílevědomými podnikateli, kteří jsou si vědomi smyslu a starají se o svou práci tím, že rozvíjejí důvěru ve svůj vlastní úsudek a přijímají dlouhodobé, komplexní pohledy na plnění osobních cílů, které odpovídají nebo jsou v souladu s cíli organizace.

K tomu potřebují tři zdánlivě jasné a samozřejmé strategie, které článek osvětluje:

Co myslíte vy?

  • Změnila se v tomto za posledních 15 let doba?
  • Jakou roli hrají ve vašem životě priority?
  • jak přistupujete k práci s riziky?

Literatura

  • GHOSHAL, Sumantra, BRUCH, Heike. Reclaim Your Job. Harvard Business Review, 2004, 82(3), 41-45.

Momenty velikosti: vstupujeme do základního stavu lídrovství

Odvádíte-li svou nejlepší práci jako vůdčí osobnost, obvykle (pravděpodobně) nenapodobujete druhé. Spíše čerpáte z vlastních hodnot a schopností. Nedostáváte se do „flow“, ale do toho, co Robert Quinn (2005) nazývá „fundamentálním stavem lídrovství“. Je to rámec mysli, který máme tendenci přijímat, čelíme-li velké výzvě (např. příležitosti k povýšení, riziku profesního selhání, vážné nemoci, rozvodu, smrti milovaného člověka nebo jakéhokoli jiné závažné životní zkoušce a události).

Abychom se dostali do tohoto stavu, nemusíme naštěstí podle Quinna trávit čas v temnotě naší mysli a duše. Změnu můžeme provést kdykoliv, když se ptáme sami sebe a upřímně odpovídáme na čtyři transformační otázky.

  1. Jsem soustředěn/a na výsledky? (Jsem ochoten/ochotna opustit svou komfortní zónu, aby se věci udály?)
  2. Jsem vnitřně usměrněn/a? (Chovám se spíše podle vlastních hodnot, než abych podléhal/a společenským či politickým tlakům?)
  3. Jsem zaměřen/a na druhé? (Kladu kolektivní dobro nad své vlastní potřeby?)
  4. Jsem navenek otevřený/otevřená? (Jsem vnímavý/vnímavá k vnějším podnětům, které mohou signalizovat potřebu změny?)

Jako dlouholetému členu Rotary International, kterým jsem byl i v době, kdy vyšel originál článku (2010), mi to připomnělo zkoušku Rotary pomocí čtyř otázek (4-Way Test).

  1. Je to pravda?
  2. Je to čestné vůči všem zúčastněným?
  3. Bude to rozvíjet dobrou vůli a lepší přátelství?
  4. Bude to výhodné pro všechny zúčastněné?

Odpovíte-li si na tyto otázky (ty z článku i ty rotariánské) kladně, jste připraveni vést v pravém slova smyslu.

Byť z pohledu fundamentálního stavu vedení nemůžeme tyto „okamžiky naší velikosti“ (moments of greatness) udržet donekonečna, pokaždé, když se k němu vrátíme, tak o něco zvyšujeme výkonnost lidí kolem sebe. Postupem času tak vytváříme vysoce výkonnou kulturu. A tu udržet lze, byť to není snadné a automatické. Proto… nepřestávejte vést – sebe a/nebo druhé!

Literatura

  • QUINN, Robert, E. Moments of Greatness: Entering the Fundamental State of Leadership. Harvard Business Review, 2005, 83(7), 74-83.

Na co se zeptat osoby v zrcadle

Každý manažer nebo lídr z času na čas sejde z cesty. Dostávají-li se lídři výš a výš v hierarchii, mají stále méně příležitostí získat upřímnou a přímou zpětnou vazbu. Proto je moudré projít jakýmsi sebehodnocením, pravidelně ustoupit od shonu podnikání (zastavit se) a položit si (už zase) několik klíčových otázek.

Robert S. Kaplan (2007), známý jako spoluautor konceptu Balanced Sorecard, během své více než dvacetileté kariéry v manažerských pozicích ve společnosti Goldman Sachs, identifikoval sedm oblastí pro sebereflexi:

  1. vize a priority,
  2. řízení času,
  3. zpětná vazby,
  4. plánování nástupnictví,
  5. hodnocení a přizpůsobování,
  6. vedení pod tlakem,
  7. zůstat věrný sobě.

Autor uvádí řadu otázek v každé z těchto oblastí a ilustruje dopad sebehodnocení prostřednictvím příkladů skutečných vedoucích pracovníků.

Ačkoli otázky zní jednoduše, lidé jsou často šokováni, a dokonce i zděšeni, vlastními odpověďmi (zejména prvními myšlenkami, které takové odpovědi přináší). Schválně se pojďte na některé otázky podívat. (Můžete si vzít papír a tužku a začít na ně odpovídat nebo si jít stoupnout před zrcadlo a odpovědět si „z očí do očí“.)

  • Už jste vytvořili jasnou vizi a klíčové priority pro vaše podnikání?
  • Odpovídá způsob, jakým trávíte svůj čas, vašim klíčovým prioritám?
  • Koučujete své klíčové podřízené a zároveň je také žádáte o zpětnou vazbu?
  • Máte k dispozici proces plánování nástupnictví?
  • Pokud byste měli navrhnout svou společnost dnes, s čistým listem papíru, co byste změnili?
  • Působíte ve své roli jako modelový příklad?
  • Dosahujete svého potenciálu a jste vůči sobě pravdivý?

V roce 2011 Kaplanovi k tomuto tématu vyšla stejnojmenná kniha (do češtiny přeložena nebyla). I ona respektuje prioritní oblasti, které představují tyto otázky.

  1. Vize a priority
  2. Řízení času
  3. Dávání a přijímání zpětné vazby
  4. Plánování nástupnictví a delegování
  5. Hodnocení a přizpůsobování
  6. Lídr jako modelový příklad své role
  7. Dosažení potenciálu

V době přípravy tohoto článku jsem vedl mastermind skupinu v Klubu zlepšování. Tématem bylo plýtvání ve výrobě. Protože účastníků diskuse bylo sedm, použil jsem jako východisko pro diskusi a sdílení zkušeností jiné „sedmičkové analogie“ – rámec 7S McKinsey, 7 (+1) druhů plýtvání, 7 zásad kvality a další. Sedm bylo i kulí v Sarajevu a také statečných v legendárním westernu. Prostě šťastné sedmičky přitahují. I v řízení sebe sama.

Literatura

  • KAPLAN, Robert, S. What to Ask the Person in the Mirror. Harvard Business Review, 2007, 85(1), 86-95.

Obr. 3 – Jednejte autenticky, s integritou a kreativně. 

Zdroj: vlastní zpracování podle Friedmana (2008)

Primal Leadership: skrytá hybná síla vynikající výkonnosti

O poslední článek ve výběru se mimo jiné zasloužil také duchovní otec emoční inteligence Daniel Goleman (mimochodem otevřel svou vlastní koučovací školu).

Důležitost emoční inteligence na pracovišti a existence spojení mezi emocionální vyspělostí vedoucích pracovníků a finanční výkonností již byla doložena. V článku autoři (Goleman a kol., 2001) tuto základnu rozšiřují o výsledky dalších let výzkumu. Tvrdí, že nálada lídra a jeho doprovodné chování mají enormní vliv na výkonnost. Nálady jsou doslova nakažlivé. Mrzutý a nemilosrdný šéf vytváří toxickou organizaci negativních lidí, kteří nedosahují výsledků. Povzbuzující a inspirativní lídr pomáhá na svět lidem, pro které je každá výzva překonatelná. Konečným článkem v řetězci je výkonnost ve finanční perspektivě – zisk a/nebo ztráta.

Od propagátora emoční inteligence nepřekvapí, že za prvořadý úkol vrcholových manažerů považuje emoční lídrovství. Jinými slovy, východiskem pro vedení je nejprve se zabývat dopadem svých nálad a chování. Pak je možné stanovovat strategie, rozpočty, najímat zaměstnance apod.

Aby tomu tak bylo, uvádějí autoři pětistupňový proces sebereflexe a plánování. Vedoucí pracovníci by se měli ptát:

  • Kým chci být?
  • Kdo jsem teď?
  • Jak se odtud dostanu?
  • Jak mohu provést změnu?
  • Kdo mi může pomoci?

Já si myslím, že se to týká nás všech. Práce na odpovědích a v tomto procesu pomůže (osobním) lídrům určit, jak jejich emocionální vedení řídí nálady a činy jejich organizací, a jak odpovídajícím způsobem přizpůsobit své chování. Emoční vedení je jiskra, která zapálí výkonnost organizace.

Srovnejte výše uvedené s přístupem GROW nebo s tím, že Goleman zde nezačíná ani s „Proč…?“, ani s „Co…?“

Literatura

  • GOLEMAN, Daniel, BOYATZIS, Richard, McKEE, Annie. Primal Leadership: The Hidden Driver of Great Performance. Harvard Business Review, 2001, 79(11), 42-51.

Užitečná příručka ZDARMA

Řízení sebe sama – Otázky, otázky a otázky

Nuže… Myšlenek a tipů padla pěkná řádka. V odrážkách celého článku najdete spoustu otázek k zamyšlení, sebereflexi a zapsání na papír. Řízení sebe sama vychází z vhledu a poznání sebe sama. To je proces, nikoliv projekt s termínem dosažení/splnění. Internet je plný tipů rad, doporučení a návrhů, jak lépe, efektivněji, rychleji, jednoduše… zvládnout sebe sama a řadu dalších věcí (hubnutí, bohatnutí, vztahy…). Cesty hledání, (znovu)objevování a nalézání jsou rozmanité. Možná u některých ani nevíme, že k nim třeba přispěl svým výzkumem a bádáním některý z autorů „desatera“ o řízení sebe sama z Harvardu.

Pokud byste měli sdílet (což uvítám v komentářích) jednu radu, která vám v řízení sebe sama přinesla efekt a užitek, jaká rada (tip) by to byla?

Přeji vám příjemný čas se sebereflexí a úspěch v řízení sebe sama.

Literatura

  • HBR’s 10 Must Reads on Managing Yourself. Boston: Harvard Business School Publishing, 2010. 208 s. ISBN 978-1-4221-5799-2.

K řízení sebe sama přispěje tato jednoduchá pomůcka

Získejte jednoduchou pomůcku pro dosažení svých cílů!

Stanovte – Rozeberte – Proveďte – Vyhodnoťte

Udělejte si jasno!

Kontaktuje mě

6 + 3 =

Slova moudrých

„Dělat více věcí rychleji, není náhražkou toho, dělat správné věci.“

(Stephen R. Covey)

Líbil se Vám příspěvek? Byl pro Vás něčím zajímavý, inspirativní, přínosný nebo užitečný? SDÍLEJTE jej se svými přáteli a známými!

Pokud Vás téma sebepoznání zajímá více, NAPIŠTE mi DO KOMENTÁŘŮ. Budu lépe vědět, o čem si chcete přečíst a čím se mám příště na blogu zabývat.

Vyplňte prosím také anketu ZDE.

Děkuji. LF

Libor Friedel

Libor Friedel

Konzultant, kouč a lektor, s praxí od roku 1996

Učím, inspiruji a podněcuji ke STRATEGICKÉ CESTĚ v souvislostech. Mým posláním je nabádat ke zlepšování, pomáhat se znalostmi a jejich aplikací a vytvářet bezpečný prostor pro strategický rozvoj lidí a organizací. Dávám do toho SRDCE.

VHLED ☛ LÍDROVSTVÍ ☛ STRATEGIE ☛ SKÓRE ☛ EXCELENCE

1x CO, 3x PROČ

1x CO, 3x PROČ

CO a PROČ v sobě nesou potenciál velice strategických a důležitých otázek. V minulém článku jsem nabádal, abyste začali s CO. Vhled a analýza reality i očekávané situace patří k základům ve strategickém řízení. Stejně tak jako rozhodování o „JAK na to“, uvědomování faktorů úspěšnosti i rizik. Stává se, že některé věci podceníte, přehlédnete, nedotáhnete do konce kvůli netrpělivosti apod.

Jsem přesvědčen, že dobrá rozhodovací základna má v osobní i organizační strategii smysl. Inspiraci k ní a jejímu uvědomení si a „vytvoření“ přinesou následující řádky. Pokračuje na nich „bratrovražedný souboj CO a PROČ“ o naši pozornost, energii, všímavost. Je to prazvláštní „souboj“, který by měl skončit situací win-win, výhra-výhra. Odejde-li CO nebo PROČ poraženo je jisté, že nastanou problémy. Ty často řeším (nebo učím řešit) s prazvláštním pocitem, že jim mnohdy (vždy?) bylo možné předejít nebo zabránit. Bohužel lidé občas zvolí (svá) CO a/nebo PROČ jako loutku na maškarním bále – v maskách, bez znalosti jejich skutečné podoby.

Tak tu chybu neudělejte. Rozšiřte si vědomí o CO a PROČ a ne pouze v jednom kole. Vezměte v úvahu 3x PROČ.

Výchozím bodem mé filozofie (od vhledu k excelenci) je (sebe)poznání a analýza. Reprezentují VHLED a patří k nim zkoumání konceptů (hodnot, silných stránek…) i kontextu (smyslu, poslání…). Z tohoto vhledu vyrůstá dobré osobní i organizační lídrovství pro vytyčení cesta  strategií v životě jednotlivce i organizace.  Skóre měří výsledky na Cestě k excelenci. Protože vhledu není nikdy dost, nechte se inspirovat v návaznosti na minulý článek. Je to další kontext pro bratření se mezi CO a PROČ.

Začněte s GROW

Začněte s GROW. Proč? (Koučovací) přístup GROW nabádá k poznání cíle (G – goal), k poznání výchozího reálného stavu (R – reality) a nalezení různých možností a cest (O – options), jak tyto dva body propojit. V závěrečném kroku (fázi) ponouká k volbě a ochotě vydat se zvolenou cestou (W – will, way forward).

V GROW žádné PROČ nenajdete. Nezapadlo by to do slovní hříčky GROW (což znamená „růst“ nebo „vyrůst“).

  1. CO chcete? KAM se chcete dostat? (cíl)
  2. KDE se nacházíte nyní? (realita)
  3. CO můžete udělat? KTERÉ cesty vedou k cíli? (možnosti)
  4. CO (skutečně) uděláte? (vůle vydat se zvolenou cestou)

Ale… Je přirozené, že uvědomit si a doplnit pohnutky a motivy (= PROČ) ke smysluplnému a také vyváženému „růstu“ (GROW) má význam. Tím větší, čím je pro vás důležitější nejen cíl, ale i Cesta k němu. Zejména na úrovni jednotlivců a Cesty jednotlivce (či rodiny).

Obr. 1 – Model GROW se vás na žádné PROČ neptá, ale umožní vám vymezit si „hřiště“ pro změnu, rozvoj a Cestu.

Zdroj: vlastní zpracování (clipart – http://clipart-library.com/clipart/1718177.htm)

Při práci s modelem GROW, v rámci procesu učení i při rozšiřování vnímání CO a PROČ je také zajímavé vnitřně si zkoušet nasazovat jednotlivých 6 myšlenkových klobouků (článek zde).

  • Jaká fakta podpoří vaše rozhodování? (Bílý klobouk)
  • Pro černý klobouk je pastvou 3. PROČ, o kterém se v článku dozvíte v textu níže.
  • 1. PROČ a 2. PROČ se bude líbit žlutému klobouku.
  • Ve všech případech zkoumání a nalézání odpovědí na různá CO a PROČ sledujte své emoce s vnitřním červeným kloboukem na hlavě. (V závěru článku je zmínka o MEJV.)
  • Popusťte v celém procesu uzdu tvořivosti se zeleným kloboukem na hlavě.
  • Při psaní jsem se osobně snažil využít modrý klobouk (proces) a i pro vás je šance jej využít v rámci GROW, procesu učení i definování si základny svých CO a PROČ.

Nevíte nebo víte, že… (4 fáze učení)

Proces růstu a uvědomování si různých CO a PROČ, má jistojistě co do činění s procesem učení. To je důvod připomenout si jeden z úhlů pohledu na učení – jeho čtyři fáze.

  1. První fáze je nevědomá a pokrývá oblasti a témata o nichž nic nevíte a ani netušíte, že existují. Jste jimi nepolíbeni. V mnohém se to týká třeba specialistů, úzce zaměřených lidí. To však není příliš podstatné. Tato fáze je označována za nevědomou nezpůsobilost („nevíte, že nevíte“) a představuje výchozí stav učení, jakousi výchozí nulu, blaženou nevědomost, nepopsanou tabuli.
  2. Ve druhé fázi přichází impuls, první informace, nápad… a vy si uvědomíte, že existuje oblast či téma, o němž nic nevíte. Je to fáze, kdy učení končí, aniž by začalo, pokud je téma a oblast pro vás nezajímavé a nemáte žádnou touhu a motiv se o něm něco dozvědět a naučit. Zůstáváte vůči danému tématu ve fázi „víte, že nevíte“ (vědomá nezpůsobilost) a jste v klidu. Vzpomínám si, že při svém studiu na gymplu a na vysoké škole jsem si přál v takové fázi zůstat vůči tématu „deskriptivní geometrie“. Školské osnovy však byly proti a v tomto směru se pro mě učení tohoto předmětu stalo martyriem. Do další fáze jsem se dostával jen občas a zejména před písemkami nebo zkouškami.
  3. Jiný případ je, že v klidu nejste, daná věc vás zaujala a chcete se o ní dozvědět a naučit více. Nebo vás téma nezaujalo, ale škola a/nebo společenské konvence vás nutí alespoň k dílčímu zvládnutí. Nastává fáze postupného učení (experti 10 000 hodin), kdy se krok po kroku zvyšuje množství toho, co víte a umíte do zvolené nebo stanovené hranice či úrovně. Je to fáze typu odhalování stavu „víte, že víte“ (vědomá způsobilost). Uděláte autoškolu, dostanete řidičák, a když sami začínáte jezdit a řídit, stále musíte zprvu věnovat velkou pozornost (a energii) dopravním situacím, řazení apod. Vědomí je plně zaměstnáno (hurá), není (zatím) prostor na režim autopilota.
  4. Pokud se dále rozvíjíte, praktikujete naučené znalosti a dovednosti, stále méně musíte myslet na to co děláte a kontrolovat vědomě své konání. Zdá se to fajn, ale skrývají se zde rozličná nebezpečenství. Dostáváte se do fáze, kdy „nevíte, že víte/umíte“ (nevědomá způsobilost). To je důvod proč si pro některé činnosti potřebujeme raději vybudovat návyky.

Nevím, že nevím.

Vím, že nevím.

Vím, že vím.

Nevím, že vím.

Vůči diskutovanému tématu záměrů, cílů, akcí a vědomí si toho CO a PROČ chcete nebo děláte, je důležitá zejména druhá a třetí fáze popsaného procesu učení. Je velký kvalitativní rozdíl mezi „vím, že nevím CO chci/dělám a PROČ to chci/dělám“ a „vím, že vím CO chci(dělám a jaký do dává smysl (PROČ)“. v těchto fázích oscilujeme ve svých různých rolích, hledáme, poznáváme, rozvíjíme se…

3x PROČ

Před zvážením cesty „kudy s vydat“ obvykle zvažujeme možnosti, šance, rizika. V tomto smyslu se nabízí k zamyšlení tři synergická PROČ.

  1. PROČ „to“ chcete? Proč „to“ má význam/smysl? Proč  „to“ dělat?
  2. PROČ „to“ vyjde? Proč by se „to“ mělo podařit? Proč by měla být zvolená cesta správná (ta „pravá ořechová“)?
  3. PROČ „to“ nemusí vyjít? Proč by se „to“ nemělo/nemuselo podařit?

První PROČ je v podstatě sázka na Sinekovo hledání smyslu a účelu v „Začněte s PROČ“. V minulém článku jsem sdílel názor, že pod naším PROČ se ukrývají hodnoty – univerzální i ty, na nichž stavíme ve svých různých rolích (viz. DIltsova pyramida logických úrovní).

Druhé PROČ směřuje k zamyšlení nad faktory, předpoklady a příčinami úspěchu (KFÚ – klíčové faktory úspěchu). Bere v úvahu faktory, které posilují naše šance na úspěch. Je to takový pozitivní reverzní management rizik. Je-li „akce“ smysluplná, posiluje toto druhé PROČ naši vůli, ochotu, odvahu, odhodlání a chuť se do akce pustit. Navíc se zvyšuje s náročností „akce“, nemělo by jít o sázku na jistotu. Klišé v tomto smyslu obvykle hovoří o „vystoupení z komfortní zóny“. Silné odpovědi na dvě první PROČ je více než jen jedna odpověď. Zvláště když trpíte zvýšenou nechutí přijímat riziko.

Třetí PROČ vede opačným směrem, totiž k úvaze nad riziky či k rozboru (reálných nebo potenciálních) příčin (možného) neúspěchu. Je to takový začátek managementu rizik v kostce. Uvědomování si faktorů „proč to nemusí vyjít“ jde mnohým lépe než pozitivní náhledy na záměr. Právě proto je důležité vyvážit je předchozími dvěma PROČ a jasným CO.

Víte-li CO, můžete využít úsloví „Čím je PROČ jasnější, tím je JAK snadnější“.

Typickou situací pro taková vyhodnocení, s níž se setkávám v rozhovorech, je zahájení podnikání nebo jiná větší či menší životní změna. Může však jít i o daleko banálnější „akce“.

Posuzování druhého a třetího PROČ umožňuje svým způsobem také tzv. analýza silového pole, které proti sobě staví hybné síle (PROČ č. 2) a brzdící síly (PROČ č. 3). Metodicky pod pokličku nahlédneme příště.

Předpokladem pro úvahy 3x PROČ je vždy „něco“ konkrétního a záměrného – akce, strategie, událost… Vytváří (minimálně) tři úhly pohledu. Jeden zevnitř (smysl a význam) a po jednom (pozitivním i negativním) na začátku a na konci.

Proč je to důležité? Protože se stává, že věci a události řešíme, ale uniká nám jejich podstata a smysl. Proto jsou CO a PROČ spojité nádoby. Pod každým CO, se skrývá PROČ. Sinek (2013) jej doporučuje odhalit jako první. Bez CO to však nejde.

Obr. 2 – 3x PROČ – 1. PROČ vůbec? 2. PROČ to může vyjít? 3. PROČ to nemusí vyjít?

Zdroj: vlastní zpracování

Užitečná příručka ZDARMA

E-book ZDARMA

Utváření (ne)rovnováhy

Zkusím tuto (ne)rovnováhu ilustrovat na následujících schématech. Rovnováha a stabilita může být buď velice křehká nebo může být pro váš záměr dostatečnou oporou.

Východiskem je situace „Nevím, že nevím“. Není žádné CO, ani PROČ. Trochu prázdnota. Stav, který čeká na odhalení, stav první fáze učení. Schématicky ztvárněná obrázkem č. 2.

Impuls, nápad, vhled, událost či řada dalších podnětů vás přivede do stavu, kde je třeba zvažovat a rozhodovat. Víte, že nevíte a nevadí vám to, nebo víte, že nevíte a irituje vás to (chcete vědět CO a/nebo PROČ). Stephen Covey, můj velký inspirátor, autor knihy o 7 návycích, o tomto stavu hovoří jako o prostoru mezi podnětem a odezvou. Nemusíme jako jiní tvorové spoléhat na instinkt (útěk, boj, ustrnutí), ale můžeme využít své lidské dary (Covey, 2007).

  • sebeuvědomění,
  • tvůrčí představivost,
  • svědomí,
  • nezávislou vůli.

V tomto prostoru zvažujeme svá CO a PROČ. Bez jasného CO, svými odpověďmi na jednotlivá tři PROČ vytváříme pouze křehkou rovnováhu. Představuje ji obrázek č. 3.

Vůbec nevědět CO (co je/není důležité, co ne/chcete, co ne/dělat) a zabývat se otázkami PROČ snad ani není možné. Do kontextu je vždy třeba přinést nějaký koncept, aby bylo možné se něJAK (za)chovat. Obrázek v minulém článku to ukazuje docela jasně.

Proto, když dojde na řešení problémů, používám kontrastní otázky:

  • Co JE problém? Co NENÍ problém?
  • Proč JE to problém? Proč to NENÍ problém?

Problémem většinou je, že něCO nevyšlo a hledáním příčin rozjíždíme pátrání PROČ to nevyšlo, popř. PROČ se to toho vůbec někdo pustil? Jak se říká „pozdě bycha honit“. (Prevence takových situací nebo řešení takových situací je součástí mého živobytí a profese.)

Obr. 3 – Slabý koncept znalost kontextu patrně nezachrání. 

Zdroj: vlastní zpracování

Nerovnováha vzniká i v opačném gardu. Víte CO, ale je zamlžené vaše hlavní PROČ (vůbec), tedy důvod, motiv a smysl. Nezvážení faktorů úspěchu (PROČ č. 2) i rizik (PROČ č. 3) může vést k bezhlavému vrhnutí se do akce a rychlému vzdání se (chybí hlavní PROČ) nebo naopak „akci“ ani nezkusíte, protože se necháte odradit argumenty, proč to nemusí vyjít. Zejména pokud jich bude více než faktorů možného úspěchu. Důvodem je opět chybějící smysl – hlavní PROČ.

Obr. 4 – Silný koncept CO, opřený o hodnoty, může bez kontextu (smyslu, PROČ) také selhat.

Zdroj: vlastní zpracování 

Jasným CO a jasným hlavním PROČ (např. vize, hodnoty a poslání) vytvoříte dobrou základnu, na níž můžete postavit zbývající dvě PROČ a úvahy, proč to vyjde a proč to vyjít nemusí. Rozhodnutí je daleko zralejší, promyšlenější a opřené o hodnoty a smysl. Čím více, jasněji a lépe (spolu s KFÚ jako odpovědí na PROČ č. 2), tím méně se dáte odradit možnými riziky nebo snadněji (motivovaněji) nejdete cesty jak rizika překonat nebo omezit.

Toto vše si můžete uvědomit (viz. Covey – dar sebeuvědomění) a představit (viz. Covey – dar tvůrčí představivosti). Záleží na vašem svědomí, jak poté využijete svou nezávislou vůli k rozhodnutí a akci. Prostor mezi podnětem a reakcí na něj je celý váš. nachází se v hlavě a jeho (ne)využitím díky lidským darům utváříme rozdíly a pestrost našeho konání, rozdíly v úspěších a jejich vnímání atd.

Obr. 5 – Síla dvojčat CO a PROČ, základ úspěchu.

Zdroj: vlastní zpracování

Zkraje minulého článku jsem psal, že se setkávám s mnoha případy, kde řeším(e) v podnicích problém(y) či se firmy vybavují metodikami a „nástroji“ na řešení problémů. Výše uvedené (spolu se strategií a dalšími atributy) jsou pro mě „nástroje“ k tomu, aby problémy nenastávaly, abychom v osobních nebo manažerských životech (i dalších rolích) měli události a připravované akce více pod kontrolou vědomí a uvědomování si. Do hry obvykle ještě vstupují cíle a jejich konkrétnost, potřeby a požadavky zainteresovaných apod. To vše ovlivňuje a koriguje odpovědi na „proč ano“ nebo „proč ne“.

Zmínil jsem, že se vždy s lidmi při řešitelských workshopech nebo při koučování snažím odlišit vnímání:

  • CO JE problém a CO NENÍ problém.
  • PROČ JE to problém a PROČ to NENÍ problém.

Žádné nadšení jistě nevyvolá situace, když lidé umí popsat soustu problémů (event. proč něco nejde), ale jde jim ztuha uvědomit si co problém není (a proč něco funguje nebo co udělat pr to, aby to fungovalo). Koncept (koncepce) musí jít ruku v ruce s vědomím kontextu.

Přijde mi škoda, že ve firmách jsou přehlížena rizika (PROČ č. 3), byť třeba systémy kvality podle ISO 9001 na rizika stále více „tlačí“. Můj osobní dojem ovšem je, že ještě více jsou přehlíženy možnosti a systematické uvědomování si a vytváření faktorů úspěšnosti (PROČ č. 2). No a pokud chybí CO (hodnoty a jasný záměr nebo cíl) a/nebo jasné PROČ č. 1 (smysl, účel, poslání, motiv), tak lidé obrazně neví, kam dřív skočit. Vše přehluší operativa, řešení problémů a stres.

Obr. 6 – Rozšiřování vědomí a vnímání CO a PROČ pomáhá budovat základ pro zralá a uvážlivá rozhodnutí.

Zdroj: vlastní zpracování 

„PROČ…?“ nebo „CO vás vede k…?“

Dvojčata CO a PROČ ilustrují i slova, která lze v otázkách použít, a která ukazují na důležitost znalosti konceptu (hodnoty) i kontextu (souvislosti). Zeptáte-li se „PROČ to děláte?“, pátráte po účelu a smyslu. Otázka je i vcelku vágní. Formulujete-li otázku „CO vás vede k tomu, že to děláte?“, více se zvýrazní „vůdčí motiv“ či hybná síla.

  • PROČ firmy přijímají zakázky, když často předem ví, že je nestihnou splnit (a tedy budou vznikat problémy)? (Čas, cena, kvality, nedostatek schopných lidí…) CO je k tomu vede? (Hodnoty, priority…)
  • PROČ přijímají lidé závazky, vědí-li, že jim nedostojí? (Hodnoty, priority…)
  • O CO (jaké hodnoty) se opírá poměrně laciný návod „umět říci NE“?
  • CO vede lidi k tomu, že nedokáží říci ne?

K vysvětlení se nabízí ještě jeden známý „model“, který je v českém překladu knížečky S.U.M.O. (McGee, 2007) přeložen se zkratkou MEJV:

Myšlenky – Emoce – Jednání – Výsledky

  • Myšlenky v nás vyvolávají
  • Emoce, které nás přivedou k
  • Jednání (činu, akci), mající různorodé
  • Výsledky!

MEJV z hlediska „začněte s CO nebo PROČ“ stojí zdánlivě bokem. Takové zdání však klame, protože naše CO a PROČ se odehrávají na úrovni myšlenek (prostor v našich hlavách) a jimi si o (nejen) těchto fenoménech utváříme emoční vztah k odpovědím a odezvám a odezvám na podněty, o nichž rozhodujeme. Jak jistě tušíte jsou emoce, které spíše motivují i emoce, které spíše brzdí a sráží k zemi. To už je jiný příběh (pro jiné).

Já se příště raději vrátím k několika nástrojům a tipům, které přichází často na scénu, když na vše výše napsané zapomenete a situace dojde příliš daleko – vznikne PROBLÉM.

Akce pro vás

Vyberte si nějako akci, činnost, cíl projekt…, co už delší dobu odkládáte. Zkuste maximálně rozšířit svou základnu CO a PROČ (viz. obrázky v článku):

  • CO chcete zvládnout? CO je na tom pro vás důležité? (Zkuste i GROW otázky.)
  • PROČ to chcete zvládnout? PROČ je to pro vás důležité?
  • PROČ by vám to mělo vyjít? O co se můžete opřít, jaké jsou faktory úspěšnosti, které hrají do karet vašemu úspěchu?
  • PROČ to vyjít nemusí? Co stojí v cestě a brzdí postup (a je možná důvodem odkládání)?

Když si koncept a kontext vyjasníte, udělejte první malý krok vpřed.

Podělte se v komentářích o to jak si zvyšujete pravděpodobnost úspěchu ve vašem konání, jak pracujete s riziky a jak to máte s rovnováhou CO a PROČ. 

 

Literatura:

  • COVEY, R. Stephen. 7 návyků skutečně efektivních lidí. Praha: Management Press, 2007. 342 s. ISBN 978-80-7261-15-0.
  • McGEE, Paul. S.U.M.O. (Shut Up, Move On). Zmlkni a pokračuj – Jednoduchý průvodce, jak si vytvořit skvělý život a užít si ho. Praha: Ekopress, 2007. 140 s. ISBN 978-80-86929-27-9.
  • SINEK, Simon. Začněte s proč. Jak vůdčí osobnosti inspirují k činům. Brno: Jan Melvil Publishing, 2013. 255 s. ISBN 978-80-87270-55-4.

VYŘEŠTE "TROJČLENKU" SVÝCH CÍLŮ!

Získejte jednoduchou pomůcku pro dosažení svých cílů!

Stanovte – Rozeberte – Proveďte – Vyhodnoťte

Jděte do akce připraveni!

Kontaktuje mě

9 + 15 =

Slova moudrých

„Chcete-li vyřešit jakýkoliv problém, zde jsou tři otázky, které musíte položit: Za prvé, co mohu udělat? Za druhé, co si mohu přečíst? A za třetí, koho se mohu zeptat?“

(Jim Rohn)

Líbil se Vám příspěvek? Byl pro Vás něčím zajímavý, inspirativní, přínosný nebo užitečný? SDÍLEJTE jej se svými přáteli a známými!

Pokud Vás téma modelů a nástrojů zajímá více, NAPIŠTE mi DO KOMENTÁŘŮ. Budu lépe vědět, o čem si chcete přečíst a čím se mám příště na blogu zabývat.

Vyplňte prosím také anketu ZDE.

Děkuji. LF

Libor Friedel

Libor Friedel

Konzultant, kouč a lektor, s praxí od roku 1996

Učím, inspiruji a podněcuji ke STRATEGICKÉ CESTĚ v souvislostech. Mým posláním je nabádat ke zlepšování, pomáhat se znalostmi a jejich aplikací a vytvářet bezpečný prostor pro strategický rozvoj lidí a organizací. Dávám do toho SRDCE.

VHLED ☛ LÍDROVSTVÍ ☛ STRATEGIE ☛ SKÓRE ☛ EXCELENCE

Přihlaste si ODBĚR ČLÁNKŮ z blogu!

Připojte se k seznamu odběratelů aktualizací z mého blogu. Žádný nový článek vám neunikne. Na uvítanou vám pošlu dárek - e-book DESATERO VELKOMYSLNÉHO OSOBNÍHO LÍDRA!

Vhled ☛ Lídrovství ☛ Strategie ☛ Skóre ☛ Excelence

Byli jste úspěšně přihlášeni k odběru novinek z blogu. Přijde Vám e-mail s odkazem na dárek.