7 přínosů genealogie pro osobní růst a rozvoj

7 přínosů genealogie pro osobní růst a rozvoj

Slovo genealogie vychází ze spojení řeckých výrazů:

  • génos (rod) a 
  • logos (sbírat, shromažďovat, smysl, důvod…).

Rod (a jeho zachování) je pradávnou instinktivní touhou živých tvorů, příčinou rozvoje a evoluce. Rod je důvodem naší existence. Proto má smysl se jím zabývat, sbírat a shromažďovat fakta a střípky ze života rodu, rodiny, předků… 

„Genealogie je věda zkoumající stav dvou souvisejících jevů nebo faktů, a také věda o rodové posloupnosti či rodokmen, rodopis.“

Toto zkoumání souvislostí a pátrání po rodové posloupnosti je už několik let mým koníčkem. Amatérská občanská genealogie a pátrání po předcích významně přispívá osobnímu rozvoji a růstu. Z vlastní zkušenosti jsem přesvědčen, že díky vlastní angažovanosti je tento „příspěvek“ ještě větší, než když si zadáte zpracování rodokmenu pouze jako službu u profesionála. Ošidíte se tak trochu o cestu hledání a poznávání. To je volba každého z nás.

Každopádně vám nabízím 7 hlavních důvodů a přínosů, proč a jak genealogie a poznání rodu přispívají k osobnímu růstu a rozvoji.

Genealogie je koníčkem, kvůli němuž „to hraji na dvě strany“. Kromě tohoto blogu, píšu ještě blog rodopisný – MY ROOTS. Profesi a hobby vnímám v mnohém jako propojené či se styčnými body. Např. pro sebepoznání, učení a osobní rozvoj apod. Proto je zde článek o přínosech genealogie právě skrze tyto styčné body. Doba digitalizovaná navíc skvěle podporuje jak genealogii, tak osobní růst a rozvoj. Není to o tom, že o víkendu byly zrovna „dušičky“ a 11. listopadu si připomínáme Den válečných veteránů.

1. Opora pro vizi

Vědomí vlastních kořenů poskytuje oporu pro vizi. V tom platí analogie stromu. Roste s tím, jak posiluje své kořeny. Některý do hloubky, jiný do šířky. Bezesporu však kořeny brání tomu, aby nepřízeň počasí strom vyvrátila.

Před každým z nás stojí řada výzev, máme různorodě plastickou a barevnou představu o budoucnosti a vlastní osobní vizi. Mám zato, že je prospěšné vědomí a vnímání mnoha osob a událostí, které stojí za každým z nás a umožnily naší existenci. Bez naší minulosti a rodu bychom zde nebyli a nepotřebovali bychom uvažovat a uvědomovat si, jakou pro sebe chceme vytvořit budoucnost.

Poodhalit alespoň částečně tuto roušku „tajemné“ minulosti nám dodá(vá) energii k tomu, abychom se mohli odrazit k budoucnosti. Tu na rozdíl od minulosti (ještě) můžeme (spolu)utvářet. Genealogie je o minulosti, kterou naopak změnit nelze. V přijetí minulosti takové jaká byla, proto tkví jeden z důležitých principů léčení. 

Americký filozof, kritik a spisovatel George Santayana prohlásil, že ti, kdo si nepamatují svou minulost, jsou odsouzeni ji opakovat. Troufám si odhadnout, že není vaší vizí opakovat chyby minulosti. Jsem zastáncem (sebe)poznání, jako východiska každé cesty do budoucnosti. V životě i profesi konzultanta či kouče. Genealogie slouží k poznání předků, konkrétních osob a jejich příběhů. Každý z nás máme kořenový systém opory našeho rozvoje, stromu našeho života. Víte-li jaký je a jak se o něj můžete opřít, je důležitou informací pro turbulentní „větrné“ časy, které v životě každého z nás přicházejí. Být ukotven a mít jasnou vizi pro tyto časy jsou tedy dva důležité záchytné body.

2. Probuzení představivosti a fantazie

Vytváření a uvědomování si příběhů předků probouzí fantazii a povzbuzuje tvůrčí představivost. V mém případě to funguje od samotného počátku. Jsem za to vděčný (o tom ještě „bude řeč“). Rád probouzím fantazii a tvůrčí představivost v druhých jako kouč nebo a konzultant. žijeme v době, kdy jsou populární příběhy.

  • Co se lze z příběhů (vašich) předků naučit pro (váš) současný život?
  • Jaké charakterové rysy prokazovali  předkové svými životními příběhy? 

Tvůrčí představivost je jedním z našich „lidských darů“, použiji-li slova svého učitele Stephena Coveyho. Funguje směrem do minulosti i do budoucnosti. Mezi nimi je naše realita „tady a teď“. Umíte-li „fantazírovat“ o budoucnosti a vytvářet o ní příběhy, nebude to pro vás velký problém ani směrem do minulosti, v příbězích vašich předků. Proces vlastního bádání tuto příležitost posiluje. Na druhou stranu, dostanete-li již zpracovaný rodokmen, fantazii a představivosti to nebrání, svou cestu si k ní jistě každý najde sám.

Proto je odhalování našich talentů, Darů a hodnot přístupné i skrze genealogii. Pracovitost, pokora, skromnost, víra, trpělivost… Naši předci se měli o co opřít. Vy máte možnost vše poznat tím lépe, čím více využijete všech dalších zde popsaných přínosů. Nakonec je však důležité odlišit příliš bujnou fantazii od doložitelných faktů a informací. Proto i umění neromantizovat si minulost je důležitá pro schopnost být střízliví vůči budoucnosti a vlastnímu rozvoji a růstu.

3. Tříbení logického myšlení a úsudku

Na jedné misce pomyslných vah je představivost a fantazie (viz. předcházející bod). Práce se zdroji a rodokmenem přináší rovnováhu v tom, že pomáhá také tříbit úsudek a logické (i kritické) myšlení.

V zásadě i genealogie prvořadě pracuje s fakty a doložitelnými zdroji. Je to výzkumná práce a koneckonců práce opírající se o principy vědeckého bádání, kterým je kritické myšlení vlastní.

Mnohé v pátrání po předcích lze odvodit z různých souvislostí a využít jisté fantazie a představivosti. Poté lze mnohé ověřit v zápisech a listinách. Byť to neplatí ve všech případech, zažil jsem řadu situací, kdy mě vpřed posunul logický úsudek, nikoliv fantazie a představivost. Přehlédnete-li základní logiku (jako já v příběhu dvou Aloisů), narozených 4 dny po sobě, část práce může být zmarněna.

V současné době je poměrně snadné upadnout do pasti falešných zpráv, podlehnout různým samozvaným guruům a marketingovým pastičkám. Zejména pokud příliš opustíte cestu kritického myšlení, selského rozumu a zdravé logiky. Pro osobní rozvoj je potřeba obou ingrediencí ve vyvážené míře – jak fantazie a představivosti, tak logiky a kritického myšlení. Genealogie nás učí a upomíná na obojí.

„Rodopis čili genealogie, v nejširším smysle nauka o vývodě jakýchkoli věcí, obyčejně však pomocná věda dějezpytná, která vyličuje posloupnost, vývoj a příbuzenství jednotlivých rodin a to z té příčiny, aby se tím vysvětlil vliv jednotlivcův aneb celých rodin na některé záležitosti působící nebo jisté právní poměry…“

(Zdroj: Ottův slovník naučný, díl XX1, s. 880, 1904)

Stáhněte si e-book s náloží knih!

Bibliografický soupis knih

Obr. 1 – Můj zájem o předky a genealogii se zrodil v kruhu mužů během první poloviny roku 2014.

Zdroj: vlastní foto

4. Učení se (historickým) souvislostem

Při utváření a zpracování příběhů předků se postupně otevírají souvislosti a kontext. Můžete se mnohému naučit nejen o historii. Poznávat můžete také nová a někdy i překvapivá místa, spojená s historií rodu.

Míst k poznání je požehnaně. Lze z nich udělat cíl výletů pro rodinu, dospělé i děti. Konkrétní místa ve městech a obcích, muzea, archivy, hrady a zámky, technické památky i hřbitovy. Je např. srozumitelnější zařadit dětem některá místa a data do souvislosti s rodem. To je škola nenaučí. V roce stoletého výročí vzniku samostatné republiky jsem si uvědomil, kdo z mých předků se této události dožil. Poznal jsem, jak málo toho o té době vím a jak zkreslené jsem měl vnímání souvislostí.

Je spousta témat, která jdou jaksi kolem nás. Mnohdy proto, že jim chybí kontext. Snaha alespoň částečně porozumět životu předků, takový kontext poskytuje. Je to kontext, který může dopadat na současnost, naše rozhodování, vědomí hodnot i vnímání přínosů a užitku pro budoucnost a náš rozvoj a růst. Svým způsobem mi například dějepis dal větší smysl až v době, kdy jsem začal pátrat po předcích a tvořit blog MY ROOTS.

5. Výzva pro systematičnost a trpělivost

Osobní rozvoj a růst mohou probíhat intuitivně a živelně. Často lidé chtějí všechno hned. Ne vždy jsme dostatečně trpěliví nebo systematičtí.

Genealogie učí trpělivosti a učí i systematičnosti. Odhalování dat a faktů není vždy snadné, jednoznačné či dostupné. Tento důvod je pro řadu lidí tím, proč se do vlastního pátrání nepustí nebo proč je lepší svěřit práci profesionálům. Účelem mého článku není „obracet vás na pravou víru“ ve smyslu, aby se z vás stali amatérští genealogové. Netrpělivost však podle mého názoru (a v genealogii tomu tak je) vede mnohdy k neadekvátním a nesmyslným zkratkám. Nesystematičnost zase ke zmatku, nejasnostem, znásobenému úsilí, objevování objeveného apod. 

Trpělivost (spolu s vytrvalostí) i systematický přístup jsou vlastnosti, které považuji za užitečné pěstovat, a to nejen v souvislosti s osobním rozvojem a růstem, ale také v podnikání. Navzdory různým „agilním“ a „lean“ přístupům, které jsou módní (i užitečné). A není to jen genealogie jako hobby, která nám umožňuje se trpělivosti a systematičnosti učit.

6. Praktikování vděčnosti

Vděčnost jako charakterová silná stránka či postoj je dnes uznávána jako důležitý předpoklad našeho pocitu štěstí, spokojenosti a faktor rozvoje a růstu. Na blogu jsem se o ní už také zmiňoval.

Zpochybňovat můžeme lecjaké přístupy, „teorie“ a postoje. Nezpochybnitelným faktem však je, že bez našich předků bychom nežili své životy. Vděčnost není slabost. Vyjádřit vděčnost a poděkování našim předkům je v podstatě to nejmenší, co můžeme udělat. Z výše uvedeného hlediska role vděčnosti v našich životech je to také dobrý kontext, jak si vděčnost začít uvědomovat a praktikovat ji (pro ty, kdo tak dosud nečiní).

Rád praktikuji koučování systémů. O systemickém pohledu na předky jsem psal zde. Zejména při práci na tzv. vývodu předků zjistíme, kdo všechno „může za to“, že jsme na tomto světě. Přitom stačí jen pár generací. K vděčnosti z hlediska systémů patří i to, umět se sklonit a přijmout v životě to, co je „větší“ než my. Jsou to ti, kdo do různých systémů (od rodiny až po vesmír) vstoupili dříve než vy, jsou hierarchicky výše než vy, přispívají systému více než vy apod. Je to celá řada úhlů pohledů na systém, které mohou přispět k našemu rozvoji a růstu.

Genealogie a praktikování vděčnosti vůči rodu a předkům, kteří v rodovém systému byli dříve než my, je základem učení se, které můžeme s výhodou přenést do současnosti a budoucnosti i do porozumění celé řadě konfliktů, nedorozumění a chybných interpretací (které vedou až k rozdělení společnosti, jehož jsme v současné době svědky).

Obr. 2 – Čtyři jednoduché mantry havajské techniky ho’oponopono lze uplatnit i ve vztahu k předkům.

Zdroj: Podle http://www.hooponopono.cz 

7. Učení se a poznávání

Učení se a poznávání (vč. sebe sama) je důsledkem mnoha různých aktivit a koníčků. Genealogie mezi ně jistě také patří. Stále se lze i díky ní něčemu novému učit. může udivovat i překvapit.

Díky propojení v sítí MyHeritage jsem zjistil, že příbuzní z mého rodokmenu žijí v Německu, Polsku, USA apod. Překvapivou domněnky přináší původ mých mužských předků. Jak z pohledu klasického rodopisu, tak z pohledu DNA a genetické genealogie.

Poznávání a neustálé učení k osobnímu rozvoji a životu patří. V genealogii dává smysl, protože je součástí osobního kontextu a sebepoznání a sebe-vědomí každého z nás (jsme součástí různých „systémů“ – viz bod 6). Tak jako je (sebe)poznání východiskem Cesty jednotlivce i Cesty organizace, tak je Sebe-vědomí východiskem Cesty SRDCE.

V rodopisné práci a pátrání po předcích se konkrétně naučíte či zdokonalíte např. v práci s Internetem a vyhledáváním, pravopisu, latině či němčině, starých stylech písma, v historii, zeměpisu, fotografování, filmování, skenování, hledání v mapách, komunikaci s úřady… Pro mě to byla i práce s blogem a systémy pro tvorbu blogu, sociální sítě apod. Na druhé straně chápu, že když se někdo rád „vrtá“ v autech a pořád něco opravuje a kutí, tak práce s knihami a archivními pomůckami pro něj nebude „to pravé ořechové“. Své poznávání a učení hledáme každý sám.

Genealogie v tom není sama

Rodopisné práci lze snadno podlehnout. Doba navíc nahrává tomu, že lze spoustu práce zvládnout „od stolu“. V tomto duchu to není příliš sportovní disciplína. 7 uvedených přínosů považuji za inspirativní.

Genealogie však jistě není jediný možný koníček s pozitivním dopadem na náš osobní růst a rozvoj.

  • Jaká hobby napomáhají vám?
  • Jak se vám daří je propojovat se svým životem?
  • Zajímá vás genealogie? Jaké další přínosy pro osobní růst v ní spatřujete?

Potěší mě, když se podělíte o své názory v diskusi a komentářích.

Mrkněte na můj blog MY ROOTS

Jsi-li mezi vámi badatelé nebo zájemci o genealogii, navštivte i můj osobní genea-blog MY ROOTS.

Kontaktuje mě

7 + 11 =

Libor Friedel

Libor Friedel

Lektor, kouč a konzultant s praxí od roku 1996

Učím, inspiruji a podněcuji ke STRATEGICKÉ CESTĚ v souvislostech. Mým posláním je nabádat ke zlepšování, pomáhat se znalostmi a jejich aplikací a vytvářet bezpečný prostor pro strategický rozvoj lidí a organizací. Dávám do toho SRDCE.

POZNÁNÍ a ANALÝZA ☛ LÍDROVSTVÍ ☛ STRATEGIE ☛ VÝKONNOST a SKÓRE ☛ KVALITA a EXCELENCE

Slova moudrých

„Existují pouze dva trvalé odkazy, které můžeme doufat, že dáme našim dětem. Jedním z nich jsou kořeny, druhým jsou křídla.“

(W. Hodding Carter II)

Líbil se Vám příspěvek? Byl pro Vás něčím zajímavý, inspirativní, přínosný nebo užitečný? SDÍLEJTE jej se svými přáteli a známými!

Pokud Vás téma Sebepoznání zajímá více, NAPIŠTE mi DO KOMENTÁŘŮ. Budu lépe vědět, o čem si chcete přečíst a čím se mám příště na blogu zabývat.

Vyplnit můžete také anketu ZDE.

Děkuji. LF

2 cesty hledání – Vision Quest a/nebo Ancestor Quest

2 cesty hledání – Vision Quest a/nebo Ancestor Quest

  • Máš VIZI? Vidíš dopředu, na to, co bys chtěl/a? Pokud „ano“, znamená to, že MÁŠ PRO CO ŽÍT!
  • Vidíš dozadu na své PŘEDKY? Znáš své kořeny? Je-li tvá odpověď „ano“, MÁŠ SE O CO OPŘÍT!
  • Vidíš to, co se děje TADY a TEĎ? Jestliže „ano“, pak ŽIJEŠ!
Myslím si, že o to jde – mít se o co opřít, mít pro co žít a opravdu žít. Minulost a budoucnost si podávají ruce a snoubí se v přítomném okamžiku. Všechna tři „ano“, jako odpovědi na předchozí otázky, jsou součástí tvého Sebe-vědomí. Rád bych se v tomto ohledu s vámi podělil o své zkušenosti.

Slovo „genealogie“ zní vědecky, spojení „ancestor quest“ zní cize. Poznání našich předků je srozumitelné. Jsem přesvědčen, že je to naše přirozená touha. Stejně jako to, odhalit kam směřujeme. Proto jsou obě cesty v čase – dopředu i dozadu – námětem článku, který vychází z mých osobních zkušeností.

„Hledači“ a Sebe-vědomí

Každý z nás „něco“ hledá. Lásku, štěstí, zaměstnání, sebe sama, příležitost, pravdu, návod na život, klíče, mobil, příčiny, výmluvy, své Dary a talenty…

V angličtině hledání nebo pátrání vyjadřuje slovo „Quest„.

Hledání je užitečné. Říká se, že „kdo hledá, najde“. Proto stojí za to hledat, zejména v sobě. B. K. Sprenger v knize Rozhodnutí je na tobě píše, že „hledání je postoj, ne nalezení“.

Co tolik užitečné není, je strávit hledáním celý život. Pro naše Sebe-vědomí je důležité i nalézat či objevovat, odhalovat (a rozhodovat se). Mohou to být fyzické/hmotné věci i to, co nemá svůj „fyzický rozměr“. Může to být něco, co je nové (a když to najdeme, zjistíme, že to až tak „nové“ není) to, co jsme ztratili, zapomněli, co zmizelo z našeho zorného pole apod. K vědomé podpoře našeho hledání, Sebe-vědomí a uvědomění dobře poslouží rozmanité rituály. Meditace, modlitba, zapisování do deníku, výklad tarotu (ten mám rád). Leckteré se nám zdají běžné, jiné jsou svým způsobem mimořádné. Jedním z těch mimořádných, bylo (pro mě) hledání vize.

Genealogie – pomocná věda historická, která zkoumá vztahy mezi lidskými jedinci, vyplývající z jejich společného rodového původu. Genealogie se zabývá buď studiem jednotlivých osobností, nebo sledováním proměn jednotlivých druhů vztahů. Soukromý zájem v této oblasti bývá označován starším názvem jako rodopis.“

(Zdroj: Wikipedia)

Obr. 1 – Jedna z knih o Vision Questu.

Zdroj: Amazon

Hledání vize

„Vision“ je v angličtině vize, vidění, zrak.

Již dříve jsem se na blogu věnoval čtyři články 9 „dotekům“ s vizí a jednomu navíc. Poslední dotek následoval poté, co jsem se vrátil z „návratu na místo Vision Questu“. Proč? Protože vize je jedním z užitečných nehmotných předmětů hledání, ať vědomého nebo skrytého, nevědomého, kdy nás „něco pudí“ k tomu, abychom si utvořili představu, kam v životě směřujeme, pro co žijeme, kam kráčíme a kam chceme dojít. Vize je spojena s vůdcovstvím, je to jedno z východisek osobního lídra.

Vision Quest – hledání vize – je „rituál“. Několikrát jsem o něm slyšel. V jistém smyslu byl ukryt například ve filmech – „indiánkách“ mého dětství nebo v některých knihách. V padesáti jsem jej, v jedné z podob, absolvoval. Po pečlivé přípravě, o prázdninách roku 2014. Čtyři dny a noci sám se sebou v lese, pod širým nebem, se zásobou vody a minimem vybavení, měly v mém životě velký význam. Symbolický i faktický. Jsem za to vděčný – sobě, rodině, mentorům programu Mužská síla i chlapům-kamarádům, s nimiž jsme v tom byli společně „namočeni“.

Symbolický význam tkvěl v rituálu samotném, návratu do lůna přírody, půstu, „odpojení“ se od civilizace, ponoření do samoty a „smyslů-plnost“, díky zbystřeným smyslům, které neměly náhražkovou „civilizační potravu“ (to jsem měl jako introvert snazší).

Faktický význam spočíval v užitku během a po rituálu hledání vize, ve společném sdílení v kruhu chlapů, vhledu, zpětné vazbě a Sebe-vědomí, které mi pobyt v lese a vše, co jej doprovázelo, přinesly. Nelze sdílet intimní prožitky a zkušenost, která je ryze individuální a svým způsobem má zůstat vnitřním vlastnictvím každého, kdo podobnou zkušenost zažil.

Všem, bez ohledu na věk, takový dospělý rituál doporučuji.

Díky Vision Questu vznikl můj první blog. Díky Vision Questu jsem se odhodlal ke sdílení toho, co se mi v jeho průběhu vyjevilo:

„Kultivovat a sdílet Cestu SRDCE osobního lídra.“

Je to pravda mého SRDCE. Pro někoho doufám inspirativní, pro jiné možná nepříliš užitečná (marketing říká, že to není moje „cílová skupina“). Pravda a inspirace symbolická (SRDCE) i faktická (atributy, které se za symbolem/slovem skrývají).

Sebe-vědomí – Radost – Dary – Celistvost – Elán

Než jsem „vstoupil do lesa“, byl jsem už na cestě za jiným dobrodružstvím – pátrání po předcích a vlastních kořenech. Toto pátrání jsem si pojmenoval Ancestor Quest.

„Praotec“

„Ancestor“ znamená v angličtině předek, předchůdce, v jistém smyslu „praotec“.

Hledání vize je (zdánlivě) pohledem dopředu, hledání předků je (zdánlivě) pohledem dozadu. Oba tyto pohledy se spojují v přítomném okamžiku našeho života.

Jste-li kmenem, opíráte se o své kořeny, vyrůstáte z nich a symbolicky košatíte do podoby své vize. To je jedno ze symbolických vyjádření podoby stromu, velmi populární analogie pro různé příležitosti.

O důvodech, proč jsem začal po předcích pátrat i o tom, proč mě to baví, píšu na genea blogu MY ROOTS.

Své SRDCE jsem našel oběma směry, při Vision Questu i při hledání kořenů.

Myslím, že Ancestor Quest si můžeme ritualizovat každý individuálně. Zkuste následující.

 

Rituál přijetí

  • Z hlediska systémů nám mohou naši předkové požehnat náš život. Je důležité takovému požehnání nevzdorovat, ale přijmout je. Předkové jsou v (rodinném) systému ti větší. Pro mě osobně byl právě rituál požehnání (spojený s konstelací) tím impulsem, který mě ke genealogii přivedl. Chtěl jsem vědět, kdo mi dává požehnání do života, kdo byl můj praděd, jeho otec, otec jeho otce atd.

Rituál díků a vděčnosti

  • Určitým rituálem pro vzdání díků předkům je běh místy, kde žili mí předci, návštěva těchto míst, návštěva pramenů řek, které protékaly místy, kde se rodili mí předci. Rituálem bylo vzdání holdu těm předkům, kteří padli ve Velké válce (památníky, hřbitovy). Rituálem díků a vděčnosti je pro mě psaní příběhů o některých předcích na genealogický blog. Nabízí se sepsání kroniky rodu, film z míst, která jsou s životy předků spojena apod. V USA je populární vystavování fotografií a vytváření jakýchsi domácích „oltářů“, které připomínají historii rodu, včetně rodokmenu v podobě obrazu apod. V tom pátrání po kořenech přispívá ke kreativitě.

Rituál poznání

  • Práce s on-line archivními zdroji, matrikami apod. nemusí být bezprostředně tím hlubokým rituálem poznání předků. Může jim však být návštěva archivu nebo úřadu, pokud má k dispozici listiny, spjaté se životem předků. Má jít o vědomý akt nabývání nového poznání o našich kořenech (s úctou a respektem).

Rituál Vision Quest

  • V době svého Vision Questu jsem měl teprve kusý obrázek o svých předcích a rodokmenu. Při návratu o rok později už to bylo jiné. Věřím, že přípravě na hledání vize, má-li proběhnout „ritualizovanou“ formou jako je tomu u Vision Questu, pomůže vědomí si předků a kořenů. Pro muže alespoň v hlavní otcovské linii od otce. Otcovská linie od matky, popř. otcovské linie prarodičů jsou určitě „bonusem“.

Obr. 2 – Místa, kde se rodili a žili mí předci.

Zdroj: blog MY ROOTS – http://genea-friedel.blogspot.cz

Otázky pro vás

Sebe-vědomí a vědomí Celistvosti v sepětí s kořeny jsou jedněmi s hybatelů pro hledání vlastních Darů a způsobu jejich smysluplného využití. Téma „Dary a jejich využití“ je pro Vision Quest docela důležité. Podaří-li se vám vhled do tohoto tématu a jeho propojení s vizí, jsem si jist, že přijde Radost a Elán. Ze SRDCE vám to přeji.

Napište, sdílejte, dejte ostatním vědět. Třeba následující:

  • Absolvovali jste někdy nějaký rituál?
  • Jak vás láká představa Vision Questu?
  • V čem vnímáte spojitost mezi kořeny a vizí?

Tip na knihu:

  • SPRENGER, R. K. Rozhodnutí je na tobě. Cesty z každodenní nespokojenosti. Praha: Grada, 2013. 208 s. ISBN 978-80-247-4565-7.

Kontaktuje mě

15 + 11 =

Libor Friedel

Libor Friedel

Lektor, kouč a konzultant s praxí od roku 1996

Učím, inspiruji a podněcuji ke STRATEGICKÉ CESTĚ v souvislostech. Mým posláním je nabádat ke zlepšování, pomáhat se znalostmi a jejich aplikací a vytvářet bezpečný prostor pro strategický rozvoj lidí a organizací. Dávám do toho SRDCE.

POZNÁNÍ a ANALÝZA ☛ LÍDROVSTVÍ ☛ STRATEGIE ☛ VÝKONNOST a SKÓRE ☛ KVALITA a EXCELENCE

Slova moudrých

„Zdravá vize budoucnosti není možná bez přesného poznání minulosti.“

(Daisaku Ikeda)

Líbil se Vám příspěvek? Byl pro Vás něčím zajímavý, inspirativní, přínosný nebo užitečný? SDÍLEJTE jej se svými přáteli a známými!

Pokud Vás téma sebepoznání a lídrovství zajímá více, NAPIŠTE mi DO KOMENTÁŘŮ. Budu lépe vědět, o čem si chcete přečíst a čím se mám příště na blogu zabývat.

Děkuji. LF

„Koučí v koučáru“ – kde má kouč kořeny?

„Koučí v koučáru“ – kde má kouč kořeny?

V důsledku nedávné účasti na kurzu tvůrčího psaní v Cowo-Novo, se ve mě občas vzedme vlna hraní se slovy a „objevování“ tajů našeho jazyka.

Nyní je v módě KOUČOVAT a být KOUČ. Co to vlastně, etymologicky vážně i nevážně znamená?

Jako kouč jsem se rozhodl zapátrat, kde má koučování své kořeny. Byly pro to dva důvody – (1) pátrám také po svých rodinných kořenech, (2) slovo „coach“ je využíváno ve více smyslech. Překvapilo mě, že jsem s koučovacími kořeny skončil v Maďarsku.

Trocha etymologie a geografie… (kouče nezabije)

COACH – kočár, autokar, dálkový autobus, osobní železniční vůz. Myslíte, že to jsou zajímavá místa pro koučování? Já se domnívám, že ano. Však také jde o možné významy anglického slova „coach“. Kde hledat jeho původ?

Podle historiků byl „coach“ povozem, který původně vyrobili farmáři v maďarské vesnici Kocs.

To dokládá etymologický slovník. Kolem roku 1550 šlo o druh velkého kočáru z vesnice Kocs, kde byl poprvé vyroben. Svědčí o tom maďarské „kocsi“ a dále středofrancouzské slovo „coche“ a německé „kotsche“.

V Maďarsku se tento předmět a jeho jméno objevilo už v 16. století, jako jakási „nadstavba“ původního žebřiňáku. Různé formy slova odvozené od maďarského „kocsi“ lze poté nalézt ve většině evropských jazyků (španělsky a portugalsky „coche“, italsky „cocchino“, holandsky „koets“). I my máme přece slova kočár a kočí. Shodou okolností panským kočím byl můj prapra…děd Mathias (Matěj) Friedel. Roku 1735 se mu v Polance (nad Odrou) narodil syn Andreas (Ondřej), který byl mým dalším předkem v otcovské užské linii.

A jak by se vám líbilo „koučár“ nebo „koučí“ v jazyce czenglish? To už je skoro slang.

Etymologie je obor lingvistiky zkoumající původ a vývoj slov.“

(Zdroj: Wikipedia)

Obr. 1 – Maďarská obec Kocs je poměrně blízko hranic se Slovenskem. Etymologicky zde můžeme hledat původ slova „kouč“.

Zdroj: mapy Google

Od slangu ke koučování

Kolem roku 1830 se „coach“ objevuje ve slangovém významu – pro tutora, který provádí studenta zkouškou a jejím úskalím. Představuji si že kočí kočíruje kočár se studentem a obratně manévruje, aby studenta dovezl do cíle, k úspěšnému zvládnutí zkoušky.

Až poté přišel na řadu sport. Ve významu známém v atletice se slovo „coach“ objevilo kolem roku 1861. V tomto kontextu je pojem kouč zřejmě nejznámější i u nás.

Z tohoto významu pak čerpali propagátoři a „otcové“ koučování, Brit a  bývalý automobilový závodník, Sir John Whitmore a Američan, bývalý kapitán tenisového týmu na Harvardské univerzitě, W. Timothy Gallwey.

„Gallwey uhodil hřebíček na hlavičku, když napsal, že koučování uvolňuje potenciál člověka a umožňuje mu tak maximalizovat jeho výkon. Koučování, spíše než aby učilo, pomáhá učit se.“ John Whitmore: Koučování, s. 21 (Management Press, 3. doplněné a přepracované vydání, 2011).

U železničních vozů bylo slovo „coach“ použito v americké angličtině v roce 1866. Ve významu „ekonomická a turistická třída“ se začalo používat od roku 1949.

Moderní „kočáry“, dálkové autobusy, u nichž angličtina používá název „coach“ se za desetiletí a staletí proměnily. Jsou pohodlné. Koučování samo o sobě pohodlným pro klienta být nemusí. Je rozdíl, sedět v křesle autobusu (coach) a v koučovně či jinde při rozhovoru s koučem (coach).

Obr. 2 – Znak maďarské obce Kocs. Koučové by neměli být berani, název své profese však mohou historicky odvozovat od této obce a kočáru, který má Kocs ve znaku. Když se profese daří, mohou klienti i kouč sklízet to, co zaseli. To jsou „kořeny“ (a odpověď, proč byl tento znak před několika dny na mém Facebooku).

Zdroj: goodreads

KOUČ – KOoperuj a UČ se

Kdysi jsem kdesi viděl vtípek. „“Učit se, učit se, učit se!“ Zvolal prý Vladimír Iljič Uljanov (později zvaný Lenin), když spatřil své nebohé vysvědčení“. Můj děda k onomu slavnému „Učit se, učit se, učit se…!“ dodával: „…Ale nezkoušet!“.

Svým způsobem je učení vetkáno do profese, jíž kouč podporuje svého klienta (koučovaného). Aby (sebe)učení mohlo probíhat, je předpokladem, že koučovaný kooperuje/spolupracuje s koučem. Proto mi přijde logická a smysluplná slovní hříčka, uvedená v podnadpisu – KOoperuj a se.

Ovšem pozor – koovat je něco jiného, než doovat nebo dokonce poovat. Poučovat, ani doučovat není součástí role kouče. Kouč není učitel. Jistý styčný bod lze najít v tzv. Kolbově učebním cyklu. Je to model učení, vycházejícího z vlastní zkušenosti (prožitku, zážitku). Podle něj je zkušenost nejlépe využita tehdy, pokud je nejprve reflektována, následně zobecněna a poté využita pro plánování dalších činností.

Dobrým předpokladem pro fungování modelu je, že 80 % lidského poznávání pochází z vlastních, tedy nepřenosných zážitků, a zásadním způsobem zvyšuje zapamatovatelnost nových poznatků. Cyklus schematicky popisuje čtyři fáze procesu učení tak, jak se podle Kolba odehrávají v běžném životě.

  1. Setkání s konkrétní zkušeností, zážitek.
  2. Pozorování, přemýšlení, reflexe zkušenosti (možný „aha efekt“).
  3. Vytvoření abstraktního pojmu, představy (poučení se z „aha efektu“).
  4. Experimentování na základě získané zkušenosti, testování naučeného.

Kouč povzbuzuje a podporuje sebeobjevování klienta a do jisté míry ho procesem Kolbova cyklu učení provází, resp. utváří podmínky, aby si v konkrétních případech člověk tímto cyklem prošel sám.

Ko(učo)vat – Ko(čo)vat – Kovat – Ko(mando)vat

Nápad na článek, který čtete se dostavil, když jsem udělal překlep při psaní. Vypadlo mi písmenko „č“ a místo „koučovat“ jsem napsal „kočovat“. Kontrola pravopisu ve Wordu to nezachytila.

Vypouštěl jsem tedy další písmena a sledoval, jaká slova vznikají. Teoreticky bychom se mohli dostat k tomu, čím, by kouč být neměl – „kot“ (u vulgarismu bychom ještě jedno „ko-„ mohli přidat) nebo „kat“.

Jako lektor a konzultant jsem v minulosti žil dost kočovným způsobem života. „Kočoval“ jsem od firmy k firmě, od města k městu, od hotelu k hotelu. Vnímám, že koučování je užitečné pro lidi, kteří kočují svým životem bez cíle, potřebují pro sebe nějakou vizi, strategii nebo kotvu (někde zakotvit, ukotvit svůj život…). Proto je mi velmi blízké životní koučování (koučování životního skóre).

V rolích rodičů, manažerů/nadřízených/šéfů, míváme někdy tendence „komandovat“, nařizovat, přikazovat.

Jsou situace, kdy to dává smysl (o tom pojednává koncept tzv. situačního vedení). Ve většině situací jde však o přístup, který se míjí účinkem. Situační vedení zná také tzv. koučovací styl, opět vhodný do určitých situací vůči podřízeným a úkolu, který mají splnit či situace, kterou mají zvládnout. To nechám na jiný článek. Každopádně mezi koučováním a komandováním je obrovský rozdíl.

Rád (a tradičně) navštěvuji výstavu Hefaiston, vyvrcholení kovářského fóra (a letních prázdnin) na hradě Helfštýn. Fascinuje mě kovářská práce a to, jaké křehké věci dokáží kováři kovat, ukovat a vykovat z neforemného kusu železa. Potřebují k tomu žár ohně ve výhni. Proto se mi líbí představa a příměr „ko(učo)vat – kovat“. Vypustíte-li poUČOvání a doUČOvání, vytvoříte prostředí, v němž můžete koučovat tak, aby klient mohl „kovat“ své představy, sny, cíle, téma k vlastnímu výtvoru, který se mu bude zamlouvat. Někdy „ve výhni“ otázek kouče. I pro klienta však je zapotřebí, aby mohl kovat ve výhni své vášně a motivace. Lidově řečeno, aby chtěl (se sebou něco udělat, zlepšit se, někam se posunout, k něčemu dojít apod.)

18 vybraných knih o koučování v češtině

Obr. 3 – Ukovaný J. A. Komenský na hradě Helfštýn. I koučování může být hravé v duchu jeho „škola hrou“.

Zdroj: vlastní foto

Na závěr

Čeština je krásný a bohatý jazyk. Slova „kouč“ a „koučovat“ jistě nejsou historická. Vzbuzují různé představy, zejména v době, kdy jsme ovlivňováni nadvládou angličtiny. Své chápání a vnímání jsem se pokusil popsat.

  • A jak to máte vy, jako koučové či koučovaní/klienti?
  • Co ve vás profese kouče vyvolává? 
  • Jakou představu s ní máte spojenu?
  • V čem spatřujete přínosy koučování?
  • Kolik a co jste ochotni do koučování investovat? 

Kontaktuje mě

1 + 7 =

Libor Friedel

Libor Friedel

Lektor, kouč a konzultant s praxí od roku 1996

Učím, inspiruji a podněcuji ke STRATEGICKÉ CESTĚ v souvislostech. Mým posláním je nabádat ke zlepšování, pomáhat se znalostmi a jejich aplikací a vytvářet bezpečný prostor pro strategický rozvoj lidí a organizací. Dávám do toho SRDCE.

POZNÁNÍ a ANALÝZA ☛ LÍDROVSTVÍ ☛ STRATEGIE ☛ VÝKONNOST a SKÓRE ☛ KVALITA a EXCELENCE

Slova moudrých

„Síla koučování je tato – očekává se, že lidem poskytnete cestu k nalezení odpovědí, ne odpovědi.“

(Tom Mahalo)

Líbil se Vám příspěvek? Byl pro Vás něčím zajímavý, inspirativní, přínosný nebo užitečný? SDÍLEJTE jej se svými přáteli a známými!

Pokud Vás téma koučování (nebo snad genealogie?) zajímá více, NAPIŠTE mi DO KOMENTÁŘŮ. Budu lépe vědět, o čem si chcete přečíst a čím se mám příště na blogu zabývat.

Děkuji. LF

5 dobrých důvodů, proč je hledání kořenů tvůrčí činností

5 dobrých důvodů, proč je hledání kořenů tvůrčí činností

Před 2 lety jsem učinil první krok v pátrání po předcích a k hledání svých kořenů. Před rokem jsem ve službě Blogger založil genealogický web s blogem, na němž sdílím příběhy a to, co se mi honí hlavou při zkoumání matrik a dalších archivních dokumentů. Vnímám to jako dobrodružství. Svým způsobem se „hrabu v minulosti“. Pro někoho to tak může být. Myslíte, že takové hrabání se se v minulosti je v rozporu s dnes tolik hlásaným, propagovaným a přijímaným konceptem „žít tady a teď“?

Při sestavování rodokmenu objevuji fakta, které už nelze změnit. S minulostí se opravdu nedá nic dělat(?). Z jisté perspektivy si nemyslím, že je to pravda. Minulost jako takovou nelze změnit. Podle mě však jde i o to, v jakém stavu chcete zanechat minulost v okamžiku, kdy se za ní rozhodnete udělat pomyslnou „tlustou čáru“.

Když jsem začal pátrat po předcích, tak jsem si to nemyslel. Teď už vím, že genealogie je tvůrčí činností. V článku nabízím některé argumenty.

Co s minulostí?

Co tedy s minulostí udělat lze?

  • Uvědomit/uvědomovat si ji. Buď v jednotlivostech a detailech nebo v souvislostech a ucelenosti. Je to součást našeho Sebe-vědomí.
  • Rozhodnout se, zda po jejím (Sebe)uvědomění si, chceme minulost poznat a zkoumat či nikoliv. Jste-li příznivci „tlustých čar“, poznávání a zkoumání zavrhnete. Má to své výhody. Je klid. (Ale opravdu?) Rozhodnutí „zkoumat a poznat“ vás dovede k nějaké úvaze o akci nebo přímo ke konkrétnímu činu.
  • Zaujmout k minulosti postoj.
    • Přijmout ji nebo odmítnout – sami asi dokážete posoudit, které řešení je pro vás lepší. Osobně doporučuji spíše minulost přijmout.
    • Zvolit si, do jaké míry se s minulostí chceme smířit. Nesmíření se z minulostí nás zřejmě povede k jejímu (nevědomému) odmítání.
    • V případě přijetí, za minulost (zkusit) být vděčný.
  • Najít v ní zdroje pro poučení… a poučit se z ní. Toto není pouhé pasivní se smíření s minulostí. Je to aktivní způsob, jak k ní přistoupit. V takovém případě minulost funguje jako zdroj zpětné vazby, jako impuls na jehož základě můžeme učinit slib ve vztahu k přítomnosti a budoucnosti, stanovit cíle, přijmout výzvy apod. Prostě využít minulosti pro změnu v současnosti, s dopadem do budoucnosti.

Pro zjednodušení bych ještě rozlišil minulost na tu, která se týká našeho života, našich předků (a příbuzných) a minulost „ostatní“. Shora popsané možnosti platí obecně. Další se týká minulosti, která zahrnuje život náš a našich předků.

Aha moment – okamžik náhlé realizace, inspirace, vhledu, uznání nebo porozumění.“ – V genealogii jich zažijete spoustu.

(Zdroj: Merriam-Webster)

Obr. 1 – Kronika rodu Hrušinských. Jedna z tvůrčích možností, jak naložit s minulostí (a inspirovat či poučit druhé). Kniha vyšla v roce 1994, lze ji najít v antikvariátech.

Zdroj: Antikvariát Česko

Tvůrčí hledání kořenů? Ano.

Genealogii ve smyslu poznání vlastních kořenů (= minulosti) vnímám jako jeden z podstatných způsobů SEBEPOZNÁNÍ. To může být velice tvůrčím, pestrobarevným procesem. Vrátím-li se k titulku článku – Je samotné hledání kořenů tvůrčím (procesem)? Napadají mě tyto argumenty, proč odpovědět ANO.

  • Provokuje Sebe-vědomí – ve smyslu uvědomění si sebe sama v kontextu rodu a jeho historie. To je bezesporu pravda. Takové pojetí rozšiřuje naše vědomí a pomáhá osobnímu růstu.
  • Povzbuzuje (tvůrčí) představivost jako jeden z našich Darů. Stephen Covey pokládá za lidské dary (které nás odlišují od ostatních živočichů) sebe-uvědomění, tvůrčí představivost, svědomí a nezávislou vůli.
    • Na druhé straně vnitřní logika a fakta jednotlivých událostí rodové historie (místa, čas…) většinou nastavují naší tvořivosti jasné mantinely a hranice.
      • Záleží na tom, zda jde o kroniku rodu a rodokmen nebo o volné romantické či jiné příběhy, založené pouze na kusých faktech z minulosti. Třeba tak, jak to umí spisovatel Vlastimil Vondruška ve svých románech  a ságách o Přemyslovcích nebo z dob husitských.
    • „Tvořit“ minulost za určitou hranicí, může sklouznout do manipulace s ní, do přetváření minulosti k obrazu svému (jako důkazu neschopnosti či neochoty minulost přijmout). S tím pamětníci minulých režimů mají jistě své zkušenosti a historie je plná „tvořivého přizpůsobování“.
  • Při sdílení minulosti a zkušeností hraje roli rovněž umění a míra využití tvůrčího psaní/vyprávění, tvůrčí využití jazyka apod. Toto je ryzí tvůrčí proces.
  • Faktografický výsledek a „produkt“ (rodokmen, rodovou kroniku…) lze tvůrčím způsobem „zabalit“ (kronika, kniha, film, blog…), sdílet, využít apod. Toto sdílení a využití už je následným procesem, zde se míře kreativity meze nekladou. Osobně (v profesi kouče) se o to pokouším v genea koučování. Vnímám jej jako využití procesu a výsledků pátrání po kořenech, coby nástroje sebepoznání a osobního růstu.
  • Osobně si uvědomuji navíc využití tvořivosti v propojování genealogie s jinými aktivitami. Např. poznávání míst, kde žili naši předci a odehrávala se rodová historie. Prostřednictvím běhu krajem předků se snažím vlastním tvůrčím způsobem, spojit sedavé hledání v matrikách, s aktivním pohybem, poznáváním a vyjádřením vděčnosti.

Mnoho z toho, co jsem uvedl v tomto článku se pojí a vrací k 12 důvodům pro hledání kořenů, staršímu článku na genea blogu MY ROOTS. Jistě existují i další argumenty a důvody.

Nebo ne?

Samozřejmě mě zajímá co si o tom myslíte, jaký je váš názor a vztah k minulosti. Ať už té osobní nebo rodové.

  • Jak se vypořádáváte s minulostí?
  • Láká vás poznávání vlastních kořenů?
  • Proč ano a proč ne?
  • Jak se lze podle vašeho názoru zabývat minulostí způsobem, který je tvůrčí?

Potěší mě a udělají mi Radost vaše komentáře. Děkuji moc.

Tipy na knihy k přečtení:

  • KABAT-ZINN, J. Vědomí přítomnosti – Meditace bdělosti v každodenním životě. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 1996. 259 s. ISBN 80-85619-64-4.
  • PEREMSKÁ, L. Váš rodokmen krok za krokem. 1. vyd. Brno: CPress, 2013. 208 s. ISBN 978-80-264-0279-4.
  • TOLLE, E. Moc přítomného okamžiku – Kniha o duchovním osvícení. 1. vyd. Hodkovičky: Pragma, 2001. 178 s. ISBN 80-7205-839-8. (K dispozici je i „Pracovní kniha“)

Kontaktuje mě

9 + 1 =

Libor Friedel

Libor Friedel

Lektor, kouč a konzultant s praxí od roku 1996

Mým posláním je inspirovat ke zlepšování, pomáhat se znalostmi a jejich aplikací a vytvářet bezpečný prostor pro rozvoj lidí a organizací. Dávám do toho SRDCE.

Slova moudrých

„Ti, kdož neznají svoji historii jsou odsouzeni k tomu ji opakovat.“

(George Santayana)

Kořeny a vize

Kořeny a vize

Poslední více než rok si zřetelněji uvědomuji potřebu určité rovnováhy mezi vizí a kořeny. Rozvoj osobní vize mi přinesl touhu po odhalení vlastních kořenů. Dokonce se dá říct, že uvědomění si kořenů předcházelo plnému uvědomění nové vize pro „život 50+“. Práci s fenoménem vnímání vlastních kořenů jsem nazval genea-koučink. Má systémové základy.

Jak hluboko jsou zapuštěny vaše kořeny? Jak vysoko sahá vaše vize? Co je pro vás důležitější – vědomí kořenů nebo vědomí vize? To jsou symbolické otázky, na které, na které můžeme hledat symbolické odpovědi. Obojí (vize i kořeny) souvisí se Sebe-vědomím a osobním lídrovstvím, schopností vést sebe sama a následovat své vnitřní „volání“.

Napadly mě k tomu analogie, o něž se s vámi chci podělit.

MY ROOTS – to je způsob mého pátrání po vlastních kořenech.

Analogie stromu

Strom bez kořenů lze snadno vyvrátit. Žádný strom sám sebe neomezuje tím, že by si řekl: „Stačí mi když dorostu do výšky 231 cm“. Prostě roste. Čím výše chce vyrůst a čím chce být košatější, pevnější a stabilnější, tím košatější a hlubší potřebuje kořenový systém. U některých stromů dosahují kořeny stejné mohutnosti jako viditelná koruna. Kmen a koruna upoutávají (stejně jako vize) náš pohled a pozornost, kořeny zůstávají našim zrakům obvykle ukryty. I když… třeba buky v oboře na Hukvaldech jsou výjimkou, stejně jako kořeny na obrázku v titulku tohoto článku.

Košatost ukazuje, do jaké míry dokázal strom využít prostoru kolem sebe. I my máme každý svou „košatost“ – to, jak dokážeme ve svém prostoru zužitkovat vlastní Dary, talenty a potenciál. Zkuste využít dar své tvůrčí představivosti a odpovězte si na otázku:

Kdybych byl/a stromem, jakým stromem bych chtěl/a být?

Máte? Pokud ano, tak následuje obligátní otázka – Proč zrovna tímto stromem? Nebo další… Co je pro něj charakteristické a typické? V čem to vypovídá o mě samotné/m? Převyprávějte si pro sebe příběh stromu, který jste si vybrali ve stylu „ten strom jsem já“. V jaké je půdě? Jaké má kořeny? Jak vypadá jeho kmen? Jak je vysoký a košatý? Je jehličnatý nebo listnatý? Opadává nebo ne? Kde roste?…

Jsem optimista, v předchozích otázkách předpokládám, že chcete být stromem, ne jen zakrslým keřem (nemám tím na mysli umění bonsají). Toto je nádherné kouzlo (magie) analogie. Naše mysl funguje v obrazech. Strom a kořeny si umí představit každý. Vize je také obraz – budoucnosti, kterou si každý z nás chce vytvořit.

Růst stromu probíhá převážně rytmicky, v cyklech. Není to nepřetržitý růst. Ten vyžaduje specifické podmínky, jaké jsou např. v deštných pralesích. Myslím si, že i náš osobní růst se odehrává spíše v rytmu vln, než nepřetržitě. Je to tak v souladu s univerzálním (vesmírným) Zákonem rytmu, v němž utváříme svůj kmen a letokruhy.

Vědomí kořenů představuje to, o co se můžeme opřít, od čeho se můžeme odrazit na cestě k naplnění své životní vize. Je to dar a dědictví našich předků. Jsem přesvědčen, že tento dar nelze zavrhnout bez negativních následků pro nás samotné, naši přítomnost nebo budoucnost. Za své kořeny můžeme projevit vděčnost. Vždyť nás v jistém smyslu živí a sytí. Naší předkové představují podle Daana van Kampenhouta „plamen ohně“ a „žár plamene“.

Většina z nás má podvědomě či intuitivně ukotvenu touhu poznat své kořeny. Snad proto, aby se skryté (kořeny) stalo viditelným, využívá genealogie analogie stromu rodiny (Family Tree) či kmenu rodu (rodokmen). Chce část našich kořenů zviditelnit.

Stejně jako nelze zavrhnout naše kořeny, nelze zavrhnout ani naši vizi – obraz košatosti a barevnosti našeho života ve všech jeho aspektech. tak, jako kořeny nejsou ulpíváním na minulosti, není vize ulpíváním v budoucnosti. Vědomí si své vlastní vize je součástí Sebe-vědomí. Nahoru vyrůstá vize, dolů prorůstají kořeny. Tak jako v mystickém verši „JAK NAHOŘE, TAK DOLE“ ze Smaragdové desky nebo harmonické monádě a principu jin a jang.

Genealogie je pomocná věda historická, která zkoumá vztahy mezi lidskými jedinci, vyplývající z jejich společného rodového původu.“

(Zdroj: Wikipedia)

Obr. 1 – Letokruhy růstu (ilustrační foto).

Zdroj: Pexels

Analogie přesýpacích hodin

Zkusme si na pomoc s vizí vzít další analogii – přesýpací hodiny. Jsou vhodnější než ty digitální a ručičkové. Máte-li přesýpací hodiny někde po ruce, postavte je před sebe na stůl.

Jaké představy a obrazy ve vás vyvolává, pokud jste si je postavili tak, že písek je nahoře a přesýpá se dolů?

Jaké představy a obrazy ve vás vyvolává, pokud jste si hodiny postavili tak, že je všechen písek už dole?

V čem se tyto dvě představy liší? Kde je pro vás budoucnost a vize? Kde se nachází minulost, nahoře nebo dole? Co je nahoře a co je dole? Budoucnost a svou vizi můžeme vnímat jako „písek nahoře“ – něco, co se přes „přítomný okamžik“ (nejužší místo) proměňuje v realitu, která se stává minulostí. Kritický okamžik z pohledu vize nastává, když se všechen písek přesype a nahoře zůstane prázdno. To je obraz budoucnosti bez vize. Vše se již odehrálo, písek je dole.

Analogie mandaly

V souvislosti s přesýpáním písku se mi líbí představa dvojího vytváření, o níž píše Stephen R. Covey. Naše vize je prvním vytvářením. To je situace, kdy je „písek nahoře“. Druhé vytváření je to, co se vzniká v dolní části přesýpacích hodin poté, co zrnka projdou přítomným okamžikem. Vizi, výsledek našeho prvního vytváření (představu a potenciál budoucnosti) měníme v utvářenou a naplňovanou realitu – jako tvůrci (svého života) tvoříme podruhé. Obraz v mysli se postupně stává realitou.

Osvobodíme-li písek z přesýpacích hodin, můžeme svou vizi proměnit barevnou tibetskou sypanou mandalu života. Jako tibetští mniši v příběhu zde, odkud jsem převzal následující obrázek.

Při tvorbě mandaly je třeba přiložit ruku k dílu, padající písek nasměrovat a být trpělivý.

Obr. 2 – Mandala – druhé vytváření. barevný písek se sype na předem vytvořený vzor.

Zdroj: Asianstyle.cz

Tvořte svou mandalu života

Tak se opřete o své kořeny, naplňte své přesýpací hodiny pískem své vize a vy-TVOŘTE pestrobarevnou mandalu. Tou mandalou je váš ŽIVOT! V jakémkoliv věku.

Literatura:

  • COVEY, S. R. 7 návyků skutečně efektivních lidí. Zásady osobního rozvoje, které změní váš život. 1. vyd. Praha: Management Press, 2007. 342 s. ISBN 978-80-7261-156-0.
  • van KAMPENHOUT, D. Obrazy duše. Duše v šamanských a rodinných konstelacích. 1. vyd. Praha: Maitrea, 2007. 171 s. ISBN 978-80-903761-3-7.

Kontaktuje mě

12 + 3 =

Tento příspěvek byl původní součástí mého blogu Život 50+, který fungoval od 3/2015 do 3/2016 na platformě webu 2.0.

Libor Friedel

Libor Friedel

Lektor, kouč a konzultant s praxí od roku 1996

Mým posláním je inspirovat ke zlepšování, pomáhat se znalostmi a jejich aplikací a vytvářet bezpečný prostor pro rozvoj lidí a organizací. Dávám do toho SRDCE.

Slova moudrých

„Vize bez strategie zůstává iluzí.“

(Lee Bolman)

Líbil se Vám příspěvek? Byl pro Vás něčím zajímavý, inspirativní, přínosný nebo užitečný? SDÍLEJTE jej se svými přáteli a známými!

Pokud Vás téma koučování zajímá více, NAPIŠTE mi DO KOMENTÁŘŮ. Budu lépe vědět, o čem si chcete přečíst a čím se mám příště na blogu zabývat. (Blog ke genealogii a jak jsem s tím začal najdete na MY ROOTS).

Děkuji. LF

Přihlaste si ODBĚR ČLÁNKŮ z blogu!

Připojte se k seznamu odběratelů aktualizací z mého blogu. Žádný nový článek vám neunikne. Na uvítanou vám pošlu dárek - e-book DESATERO VELKOMYSLNÉHO OSOBNÍHO LÍDRA!

Vhled ☛ Lídrovství ☛ Strategie ☛ Skóre ☛ Excelence

Byli jste úspěšně přihlášeni k odběru novinek z blogu. Přijde Vám e-mail s odkazem na dárek.

Share This