„Kdy je ten správný čas?“ – Boží koučování

„Kdy je ten správný čas?“ – Boží koučování

Ruku na srdce, použili jste někdy podobná „zaříkávadla“? Děláte to stále? Jaké bylo/je vaše oblíbené?

„Potom.“

„Až…“

„Za chvilku.“

„Teď?“

„Ještě ne.“

„Možná někdy jindy.“

„Až pak.“

„Když já nevím.“

„Zítra. Určitě.“

„Nebylo by lepší…?“

„Škoda, že jsem tehdy…“

„Já blbec, mohl jsem tehdy…“

„Tehdy to fakt nešlo.“

„Kdyby tehdy…, tak…“

„Ale já jsem tehdy…“

Nastal správný čas napsat o času. Staří Řekové neměli „time management“. Měli bohy. Byli mezi nimi i Chronos a Kairos. Chronos je známý, Kairos je trochu „popelkou“. Má však svůj význam. Jaký, to se dozvíte v článku.

Kairos

Jsou okamžiky, kdy nás „cosi“ ponouká rozhodnout se, „něco“ udělat. A jsou okamžiky, kdy (po uplynutí určité doby) jsme buď rádi, že jsme ono „cosi“ poslechli, „něco“ udělali, pro „něco“ se rozhodli. Jsou na druhé straně také okamžiky, kdy litujeme, hledáme výmluvy, popř. si stěžujeme.

καιρος (Kairos) je řecké slovo, které představuje nedefinovaný časový úsek, v němž se stane něco zvláštního, speciálního.

Podle Greek Mythology Wiki byl Kairos řeckým bohem příležitosti. Jeho otcem byl Zeus. Kairos je často vyobrazován na špičkách, s okřídlenými nohami, pouze s jedním pramenem vlasů, jak drží váhy na břitu. Morbidní je, že prý často zabíjel cestovatele a pil jejich krev.

Čas Kairos je protipól k χρονος (Chronos), jež se vztahuje k logickému, postupujícími času. Stojí zde kvalita času proti kvantitě.

Kvantitu času lze snadno měřit. To, že jsme každý potenciální miliardář, který může prožít miliardu sekund, dokládají nesčetné časové kalkulátory na webu. V době psaní tohoto článku, jich mám v životě za sebou cca. 1 638 090 000. Dvě miliardy by to mohly být 16. října 2027.

Jaký je váš čas Chronos? Podívejte se např. na MyCount.org. Zadejte datum narození, objeví se vám, kolik sekund máte za sebou a jaká „výročí“ jsou před vámi. Sledujte chvíli, jak Chronos plyne…

Co vás napadá? Co se ve vás odehrává? Je lepší 1 sec. nebo 1,- Kč? Tik, tik, tik…

Chaos – v řecké mytologii pramen a počátek všeho na světě.“

(Zdroj: Wikipedia)

Obr. 1 – Bůh Kairos.

Zdroj: MindMeister

6 měsíců – 6 týdnů – 6 dnů…

Na uvědomění si času a posílení časového Sebe-vědomí se mi líbí cvičení od Briana Tracyho.

Představte si, že vám lékař řekne, že máte před sebou posledních šest měsíců života. Co a jak změníte v nakládání se svým časem? Jak se změní jeho kvalita? Co přestanete dělat? Na co se budete soustředit?…

…Po několika dnech vám lékař zavolá znovu a řekne, že se fatálně spletl. Času vám nezbývá šest měsíců, nýbrž šest týdnů. Změní se něco v pojetí času Kairos, když se vám tak radikálně zkrátil Chronos?

Můžete pokračovat dál, k šesti dnům, šesti hodinám, které máte k dispozici… Není to nejpříjemnější cvičení s představivostí, zato však velmi „výživné“.

Panta Rhei, vše plyne. V plynutí všeho času Chronos máme nesčetné příležitosti a momenty, kdy Kairos „klepe na dveře“. Australská zdravotní sestra Bronnie Ware doprovázela lidi na sklonku jejich života. O jejich a svých zkušenostech napsala knihu „5 věcí, kterých před smrtí nejvíce litujeme“ (Portál, 2012).

„Škoda, že jsem neměl/a odvahu žít podle svého.“

Toto bylo podle Bronnie Ware nejčastější uvědomění umírajících lidí. Když je už život téměř za nimi, tak zjistili, že už si své sny nikdy nesplní. Nebo by rádi vše napravili teď, ale už nemají dost síly a zdraví.

I takto je možné si představit promarněné okamžiky Kairos.

6 kroků Kairos koučování (Bůh jako kouč)

Kairos můžeme chápat jako správný, perfektní, křehký okamžik a místo, které utváří příznivou atmosféru pro čin, akci (i slovo). Může to být okamžik, kdy jste uvízli na „mrtvém bodě“, jste v něčem zablokováni, vnímáte možnost růstu apod.

(Jednou jsem udělal překlep a místo „Chronos“ jsem napsal „Chrnos“. To je zřejmě časový úsek nebo okamžik, kdy zaspíme a promarníme příležitost (čas Kairos)).

Ačkoli se v Bibli přímo o okamžicích Kairos nepíše, je zde hodně využíván cyklus učednictví (učební cyklus). V biblickém pojetí to znamená využít příležitosti a času, kdy k nám promlouvá Bůh. V civilním pojetí to znamená využít vnuknutí, intuice, šestého smyslu, „aha momentu“… Prostě a jednoduše – Kairos klepe (někdy zuřivě buší) na dveře.

V takové chvíli je užitečné zhluboka se nadechnout, vydechnout a projít si následujících 6 kroků (obrázek na konci článku).

1. Pozorování

  • Chceme-li změnit v okamžiku Kairos něco ve svém životě, musíme sledovat, kde jsme. To znamená vzít na vědomí naše reakce, emoce a myšlenky (Sebe-vědomí). Myšlenky utváří naše emoce, emoce nás pudí k určitému jednání a chování, které přináší důsledky a výsledky. Ať se nám to líbí nebo ne.

2. Reflexe

  • Nyní je čas se sami sebe zeptat, proč jsme reagovali tak, jak jsme reagovali. Co  jsme u toho pociťovali (radost, vina…)? Jak jsme se u toho cítili? Chceme-li zvládnout skutečnou změnu, musíme být ve svých odpovědích upřímní sami k sobě. Při koučování kouč neposuzuje, zda odpovídáte správně nebo špatně. Spoléhá a věří, že jste ve svých odpovědích opravdoví a upřímní. Věří ve VÁŠ pozitivní záměr.

3. Objevování, diskuse

  • Diskuse o těchto myšlenkách je důležitá. S blízkými, s koučem, s mentorem… Nebývá to vždy snadné, podělit se o své myšlenky, vnitřní boj apod., s někým jiným. Pomůže vám to však růst a měnit se způsobem, jakým chce vaše intuice, šestý smysl, Vesmír, Bůh… V tomto je velmi cenný koučovací cyklus. To, co kouč zvládá a čím vás provádí.

4. Plán

  • Dalším krokem je plán. V biblickém pojetí znamená zahrnout představu království nebeského, v pozemském pojetí svou vizi, spojenou s něčím větším, co nás přesahuje. Můžeme zvažovat, modlit se, meditovat/rozjímat… V plánu je vždy přínosné vnímat větší celek a souvislosti.

5. Odpovědnost

  • Má-li plán být úspěšný, musí existovat alespoň jedna osoba, které se budeme zodpovídat. Požádejte někoho, kdo vám bude kráčet po boku a budete jej informovat o aktuálním stavu své proměny. Při koučování se toto děje prostřednictvím opakovaných setkání, provázení a průběžné komunikace. Neznamená to však, že by z nás druhá osoba (kouč, mentor) sňaly břímě vlastní odpovědnosti.

6. Akce

  • Světe div se! Byl-li vytvořen a sdílen plán, je dalším přirozeným krokem jednat, konat, činit se, jít do akce. Skutečná víra se vždy projeví v činu. Myšlenky a záměry, které zůstanou v naší mysli a na základě nichž nejednáme, nemohou být plodné (= přinést ovoce). Není to víra. Ať jde o víru v Boha, ve svou vizi, záměr, cíl, cokoliv.

Záleží na každém z nás, jak s měnou nazvanou sekunda mého života (SMŽ, v bankách nehledejte) naloží a jakou hodnotou takové sekundě dá. Ať už peněžní nebo pocitovou. Nejsou zde žádná depozita, úroky, spořící účty apod. Půjčit si a později splácet? Nelze. Tik, tak, tik, tak… 10 000 hodin = 36 000 000 sekund, to je téměř 1/28 z miliardy. Vypadá to, že za život bychom se mohli stát určitě několika (10, 15…?) na slovo vzatými odborníky.

Obr. 2 – Kolik je hodin?

Zdroj: Pixabay

Test časem na závěr

Neuděláme-li „něco“, k čemu nás vnuknutí (Kairos) ponouká, uplyne čas a nic se nezmění. Můžeme litovat, čekat na další příchod boha Kairos nebo si takový okamžik vědomě vytvořit.

V manažerské praxi a řízení kvality je znám cyklus, nazývaný PDCA (nebo Demingův). Plan – Do – Check – Act. Naplánovat – Provést – Přezkoumat důsledky – Upravit jednání/chování. O něm však teď psát nechci.

Na závěr si z managementu vypůjčím jednu uzavřenou otázku, kterou zpopularizoval Peter Drucker a Brain Tracy. Je základem „myšlení od nuly“ a ověřuje (s odstupem času) správnost našich rozhodnutí. Chcete-li, je to určitý „test časem“ (Chronos).

„Kdybych tehdy, v okamžiku rozhodnutí (Kairos) věděl/a to, co vím dnes, rozhodl/a bych se stejně? Udělal/a bych totéž?“

Odpověď ANO – Gratuluji, Kairos byl na vaší straně.

Odpověď NE – Co s tím hodláte udělat? Naslouchejte, zda Kairos neklepe náhodou na dveře.

Zkuste to, je to „boží“ (koučování).

  • Jaké životní „okamžiky Kairos“ jste zažili?
  • Kdy u vás Kairos naposled „klepal na dveře“?
  • Jak jste reagovali?

Podělte se s ostatními v komentářích.

Silné stránky VIA pro vás

Získejte vlastní pořadí 24 silných stránek Values In Action.

U bezplatného testu přes uvedenou stránku navíc s mou individuální zpětnou vazbou (+ plakát 6 skupin ctností a 24 silných stránek v češtině)!

http://liborfriedel.pro.viasurvey.org

Kontaktuje mě

2 + 1 =

Libor Friedel

Libor Friedel

Lektor, kouč a konzultant s praxí od roku 1996

Mým posláním je inspirovat ke zlepšování, pomáhat se znalostmi a jejich aplikací a vytvářet bezpečný prostor pro rozvoj lidí a organizací. Dávám do toho SRDCE.

Slova moudrých

„Váš čas je omezený, tak jím neplýtvejte na to, abyste žili život někoho jiného. Nepodléhejte dogmatu, že máte žít podle toho, co si myslí druzí. Nedopusťte, aby v hluku cizích názorů zanikl váš vlastní vnitřní hlas. A to nejdůležitější: mějte odvahu jít za svým srdcem a intuicí. Protože ty už nějak vědí, kým se ve skutečnosti chcete stát. Všechno ostatní je vedlejší.“

(Steve Jobs)

Líbil se Vám příspěvek? Byl pro Vás něčím zajímavý, inspirativní, přínosný nebo užitečný? SDÍLEJTE jej se svými přáteli a známými!

Pokud Vás téma koučování zajímá více, NAPIŠTE mi DO KOMENTÁŘŮ. Budu lépe vědět, o čem si chcete přečíst a čím se mám příště na blogu zabývat.

Děkuji. LF

Síla i banalita prvního kroku

Síla i banalita prvního kroku

Udělat první KROK. Spíše první krůček. A pak další. A další…

Toto máme v sobě jako batolata přednastaveno či „předprogramováno“. Je to náš nevědomý ZÁMĚR, mohutný motiv a hybná síla našeho vývoje a růstu v prvních měsících a letech našeho života.

Rozhodl jsem se z Proměny 2016 udělat inspiraci i pro druhé. Zda se to povede netuším, ale za pokus to stojí. Dnes je to o růstu – GROW.

První krok

I cesta dlouhá tisíce mil začíná prvním krokem.“ (Konfucius)

Dělat kroky (= kráčet) se zdá být přirozené. Přinejmenším, jde-li o chůzi. POKROK nastává krok PO KROKu. Pokud jde o kroky v našem jednání a chování, kroky ve smyslu našich činů, o to, jak (lehce) kráčíme životem, bohužel tomu tak vždy není.

Mám za sebou první týden účasti v Proměně 2016. Měření je v podstatě založeno na počtu kroků, které ujdeme/uběhneme každý den. Kroky měří fitness náramek, který má i režim běhu, ale ne vlastní GPS.

Hodnotu prvního kroku jsem si opět připomněl díky aplikaci Garmin Connect, když jsem začal „dostávat odznaky“ – za počet kroků a za překročení cíle denního počtu kroků. Jde-li o hodiny, může být metou dosažení 10 000 hodin studia a práce, aby se člověk stal expertem. U kroků je doporučovanou denní metou 10 000 kroků, aby si člověk udržel zdraví.

Udělá-li člověk první krok, možná si hned nepředstaví, jaký, kdy a kde bude stotisící krok. Není to v tu chvíli důležité. Možná není důležité ani každý krok počítat. Co však důležité je, aby kroky měly nějaký záměr, aby někam či k něčemu vedly. Co myslíte?

V koučování je jedním ze základních modelů pojetí, kterému se symbolicky říká GROW (angl. růst). Je to slovní hříčka (jak jinak) a upozorňuje na 4 fáze našeho růstu.

Vždy existuje i jiný pohled (aktualizace 22.2.2017) – „Deset tisíc kroků denně je nesmysl, tvrdí vědci. Fitness náramky mohou nadělat víc škody než užitku.“

(Zdroj: Aktuálně.cz)

Obr. 1 – „Sbírka odznaků“ po prvním týdnu.

Goal (cíl)

Uvědom si, kam se chceš dostat (v GPS zadáte cílový bod). Je to obehraná písnička. A také podceňovaná. CÍL jako součást našeho Sebe-vědomí podle mé zkušenosti kouče a lektora, není pro lidi až takovou samozřejmostí, jak by se mohlo na první pohled zdát. První krok může pro mnohé z nás spočívat už jen v tom uvědomit si a stanovit si „cílový bod“. V jakékoliv oblasti života.

  • (V Proměně 2016 (do 30.6.2016) se chci dostat a udržet co nejvíce pod 100 kg, cílově na 91-92 kg. Květnový první zkušební půlmaraton chci uběhnout pod 2:40 hod. Ostravskou půlku do roku 2019 za méně než 2:30 hod.)

Reality (realita, skutečnost)

Uvědom si, odkud jdeš, jaká je tvá okolní a vnitřní realita (v GPS zadáte výchozí bod). Je skvělé, vědět do jakého bodu (B) se chceme dostat. Ostatně, bez toho nebude ani GPS fungovat. Jistá výhoda GPS spočívá v tom, že ukazuje na výchozí bod. V reálném životě je podle mě dobré, abychom to věděli i my (opět se to promítá do Sebe-vědomí). K tomu nám pomůže sebeanalýza, sebepoznání, reflexe. Jaké jsou mé silné stránky? Jaké jsou mé zkušenosti? Jakými lidmi jsem obklopen? Jaká je má situace v oblasti…? Možností a otázek je celá řada.

Důležité je nedívat se úplně těmi nejrůžovějšími brýlemi. Ovšem také ne těmi nejčernějšími. Jde totiž o REALITU, skutečnost, jaká je. Není moc užitečné si ji zkreslovat.

  • (O prázdninách 2015 jsem měl 108 kg, neuběhl jsem ani 2 km najednou, v botníku jsem mi dva roky ležely nové běžecké kecky. (A měl jsem velký pocit viny). Před několika lety jsem díky pohybu (chůzi) dokázal zhubnout na 93 kg…)

Options (možnosti)

Každý máme vždy několik možností, pro které se můžeme rozhodnout, chceme-li se  z výchozího bodu dostat „nějakou“ cestou do cílového bodu. Jsou cesty nejkratší, nejrychlejší, prošlapané a neprošlapané… Někdo hledá zkratky, jiný vyrazí „rovnou za nosem“. Máme možnost volby, můžeme (měli bychom, musíme) se rozhodnout. Je na nás, jak spojíme bod  A s bodem B. Užitečné je uvědomit si a přijít na více možností a variant. V rozhodování totiž platí jedna zákonitost. Máš-li pouze jednu možnost (variantu), je pravděpodobně špatná.

Brian Tracy doporučuje jedno mentální cvičení. Trefně mu říká mind-storming. Pokud se rozhodujete jak něco udělat/zvládnout, napište si alespoň 15 možností. Nepřestávejte a nečiňte volbu, dokud jich opravdu tolik nemáte. Za hranicí řekněme 5-7 možností leží ty kreativní, neotřelé… Bez cenzury si napište požadovaný počet možností a variant, pak se teprve zamyslete nad tím, které dávají smysl, jsou pro vás uskutečnitelné apod. Vyžaduje to více času, ale povzbudí to kreativitu i Sebe-vědomí.

  • (Jednou z možností je změna stravy (a ta otvírá další možnosti) bez pohybu. Další je pohyb (ten otvírá další možnosti) bez změny stravy. Jinou možností je úprava stravy a k tomu pohyb. Mohu na to být sám nebo do toho s někým jít. Proměna 2016 je také jednou z možností.)

Obr. 2 – Trasa pro dnešní výklus..

Zdroj: Endomondo

Will (vůle)

Jde ochotou na nějakou zvolenou cestu vyrazit. UDĚLAT PRVNÍ KROK! Může být chybný, špatným směrem. Po několika krocích se lze vždy vrátit a zvážit jinou variantu, pustit se jinou cestou. V minulém článku jsem psal o nepatrné hraně. Co je snadné dělat, je stejně snadné nedělat. V tom se skrývá leckdy velké nebezpečí (prokrastinace).

V koučování je jednou ze silných akčních otázek „Jaký bude tvůj první krok?“ nebo „Co teď uděláš jako první?“ Nejde však jen o otázku samotnou. Jde o to, aby zazněla ve správný čas a na správném místě. Při koučování a uplatnění modelu GROW je to právě ve chvíli, kdy jste si vědomi všech předchozích tří skutečností – kam se chcete dostat, odkud na cestu vyrážíte a jaké různé cesty k cíli vedou.

  • (V Proměně 2016 bylo prvním krokem vyfotit se, a pak poslat mail do RUNGO. Když jsem byl vybrán bylo prvním krokem navléknout náramek a vyrazit na trénink.)

„Banalita“ prvního kroku

Nejprve banální hádanka. Na kmeni nad rybníkem sedí pět žabek. Jedna se rozhodne skočit do vody. Kolik žabek pak bude sedět na kmeni? …(Stále pět žabek. Rozhodnout se skočit není totéž co skočit.)

Příklady s Proměnou 2016 mohou být pro mnohé banální (ale jsou „moje“), slouží k ilustraci či inspiraci. Právě v „banalitě“ se totiž skrývá nebezpečí. Banální je to, co je zdánlivě snadné a jednoduché. Banální je první krok. Banální je jej udělat. Banální je jej neudělat. Je to prostě nepatrná hrana.

Včera mě pobolíval lýtkový sval. Vynechal jsem trénink. V sobotu mám závod – RUNGO razovity běh (7,8 km). Tak se půjdu rozklusat.

  • Kam se chci dostat? Od domu zpět k domu. Jako obvykle, bude to okruh.
  • Jaká je realita? Možná bude pršet, fouká vítr (což je u nás na Vrchpolí docela běžný jev), je docela chladno (a doma teplo). Na náramku mám zatím jen 1 620 kroků (cíl je denních min. 10 000 kroků)
  • Jaké mám možnosti? V aplikaci Endomondo mám kolem 30 tras, kudy mohu z domu vyrazit. První krok však mohu udělat jen do tří směrů.  Rozhodl jsem se pro rozklusání 3 km a vybral si trasu. Uvidím co na to lýtko.
  • Jakou mám vůli to učinit? Jsem odhodlán. Obleču se (první přípravný krok) a vyrazím (první krok). Příspěvek zveřejním, až se vrátím. Jdu na to!

P. S.

Po prvním krok následovalo pár tisíc dalších. Z rozklusu jsem si nakonec dal nějaké „tempo“. Cíl a cestu jsem udržel, změnil jsem tempo, protože jsem se cítil dobře. Lýtko drží, Hanka mi na něj dá tejp.

Otázky pro vás

Tradičně se říká i to, že „nejtěžší je poslední krok“ (v případě tohoto článku třeba to, kdy už nechat úprav a kliknout na tlačítko „Publikovat příspěvek“. Mezitím totiž zapomeneme, jak byl těžký ten první – první (malý) krok.

Když se vy sami zamyslíte na d těmito „banálními“ otázkami…

  • Jaký první krok byl pro vás v životě nejtěžší?
  • Na který první krok nejraději vzpomínáte?
  • Jaký první krok se chystáte zvládnout dnes/tento měsíc…?
  • Chystáte-li se v něčem k prvnímu kroku, jak máte zmapovaný cíl, realitu a možnosti různých cest?

Napište své postřehy do komentářů, podělte se o názory a zkušenosti.

Kontaktuje mě

8 + 6 =

Libor Friedel

Libor Friedel

Lektor, kouč a konzultant s praxí od roku 1996

Mým posláním je inspirovat ke zlepšování, pomáhat se znalostmi a jejich aplikací a vytvářet bezpečný prostor pro rozvoj lidí a organizací. Dávám do toho SRDCE.

Slova moudrých

„Stanovit cíle je prvním krokem proměny neviditelného ve viditelné.“

(Tony Robbins)

5 dobrých důvodů, proč je hledání kořenů tvůrčí činností

5 dobrých důvodů, proč je hledání kořenů tvůrčí činností

Před 2 lety jsem učinil první krok v pátrání po předcích a k hledání svých kořenů. Před rokem jsem ve službě Blogger založil genealogický web s blogem, na němž sdílím příběhy a to, co se mi honí hlavou při zkoumání matrik a dalších archivních dokumentů. Vnímám to jako dobrodružství. Svým způsobem se „hrabu v minulosti“. Pro někoho to tak může být. Myslíte, že takové hrabání se se v minulosti je v rozporu s dnes tolik hlásaným, propagovaným a přijímaným konceptem „žít tady a teď“?

Při sestavování rodokmenu objevuji fakta, které už nelze změnit. S minulostí se opravdu nedá nic dělat(?). Z jisté perspektivy si nemyslím, že je to pravda. Minulost jako takovou nelze změnit. Podle mě však jde i o to, v jakém stavu chcete zanechat minulost v okamžiku, kdy se za ní rozhodnete udělat pomyslnou „tlustou čáru“.

Když jsem začal pátrat po předcích, tak jsem si to nemyslel. Teď už vím, že genealogie je tvůrčí činností. V článku nabízím některé argumenty.

Co s minulostí?

Co tedy s minulostí udělat lze?

  • Uvědomit/uvědomovat si ji. Buď v jednotlivostech a detailech nebo v souvislostech a ucelenosti. Je to součást našeho Sebe-vědomí.
  • Rozhodnout se, zda po jejím (Sebe)uvědomění si, chceme minulost poznat a zkoumat či nikoliv. Jste-li příznivci „tlustých čar“, poznávání a zkoumání zavrhnete. Má to své výhody. Je klid. (Ale opravdu?) Rozhodnutí „zkoumat a poznat“ vás dovede k nějaké úvaze o akci nebo přímo ke konkrétnímu činu.
  • Zaujmout k minulosti postoj.
    • Přijmout ji nebo odmítnout – sami asi dokážete posoudit, které řešení je pro vás lepší. Osobně doporučuji spíše minulost přijmout.
    • Zvolit si, do jaké míry se s minulostí chceme smířit. Nesmíření se z minulostí nás zřejmě povede k jejímu (nevědomému) odmítání.
    • V případě přijetí, za minulost (zkusit) být vděčný.
  • Najít v ní zdroje pro poučení… a poučit se z ní. Toto není pouhé pasivní se smíření s minulostí. Je to aktivní způsob, jak k ní přistoupit. V takovém případě minulost funguje jako zdroj zpětné vazby, jako impuls na jehož základě můžeme učinit slib ve vztahu k přítomnosti a budoucnosti, stanovit cíle, přijmout výzvy apod. Prostě využít minulosti pro změnu v současnosti, s dopadem do budoucnosti.

Pro zjednodušení bych ještě rozlišil minulost na tu, která se týká našeho života, našich předků (a příbuzných) a minulost „ostatní“. Shora popsané možnosti platí obecně. Další se týká minulosti, která zahrnuje život náš a našich předků.

Aha moment – okamžik náhlé realizace, inspirace, vhledu, uznání nebo porozumění.“ – V genealogii jich zažijete spoustu.

(Zdroj: Merriam-Webster)

Obr. 1 – Kronika rodu Hrušinských. Jedna z tvůrčích možností, jak naložit s minulostí (a inspirovat či poučit druhé). Kniha vyšla v roce 1994, lze ji najít v antikvariátech.

Zdroj: Antikvariát Česko

Tvůrčí hledání kořenů? Ano.

Genealogii ve smyslu poznání vlastních kořenů (= minulosti) vnímám jako jeden z podstatných způsobů SEBEPOZNÁNÍ. To může být velice tvůrčím, pestrobarevným procesem. Vrátím-li se k titulku článku – Je samotné hledání kořenů tvůrčím (procesem)? Napadají mě tyto argumenty, proč odpovědět ANO.

  • Provokuje Sebe-vědomí – ve smyslu uvědomění si sebe sama v kontextu rodu a jeho historie. To je bezesporu pravda. Takové pojetí rozšiřuje naše vědomí a pomáhá osobnímu růstu.
  • Povzbuzuje (tvůrčí) představivost jako jeden z našich Darů. Stephen Covey pokládá za lidské dary (které nás odlišují od ostatních živočichů) sebe-uvědomění, tvůrčí představivost, svědomí a nezávislou vůli.
    • Na druhé straně vnitřní logika a fakta jednotlivých událostí rodové historie (místa, čas…) většinou nastavují naší tvořivosti jasné mantinely a hranice.
      • Záleží na tom, zda jde o kroniku rodu a rodokmen nebo o volné romantické či jiné příběhy, založené pouze na kusých faktech z minulosti. Třeba tak, jak to umí spisovatel Vlastimil Vondruška ve svých románech  a ságách o Přemyslovcích nebo z dob husitských.
    • „Tvořit“ minulost za určitou hranicí, může sklouznout do manipulace s ní, do přetváření minulosti k obrazu svému (jako důkazu neschopnosti či neochoty minulost přijmout). S tím pamětníci minulých režimů mají jistě své zkušenosti a historie je plná „tvořivého přizpůsobování“.
  • Při sdílení minulosti a zkušeností hraje roli rovněž umění a míra využití tvůrčího psaní/vyprávění, tvůrčí využití jazyka apod. Toto je ryzí tvůrčí proces.
  • Faktografický výsledek a „produkt“ (rodokmen, rodovou kroniku…) lze tvůrčím způsobem „zabalit“ (kronika, kniha, film, blog…), sdílet, využít apod. Toto sdílení a využití už je následným procesem, zde se míře kreativity meze nekladou. Osobně (v profesi kouče) se o to pokouším v genea koučování. Vnímám jej jako využití procesu a výsledků pátrání po kořenech, coby nástroje sebepoznání a osobního růstu.
  • Osobně si uvědomuji navíc využití tvořivosti v propojování genealogie s jinými aktivitami. Např. poznávání míst, kde žili naši předci a odehrávala se rodová historie. Prostřednictvím běhu krajem předků se snažím vlastním tvůrčím způsobem, spojit sedavé hledání v matrikách, s aktivním pohybem, poznáváním a vyjádřením vděčnosti.

Mnoho z toho, co jsem uvedl v tomto článku se pojí a vrací k 12 důvodům pro hledání kořenů, staršímu článku na genea blogu MY ROOTS. Jistě existují i další argumenty a důvody.

Nebo ne?

Samozřejmě mě zajímá co si o tom myslíte, jaký je váš názor a vztah k minulosti. Ať už té osobní nebo rodové.

  • Jak se vypořádáváte s minulostí?
  • Láká vás poznávání vlastních kořenů?
  • Proč ano a proč ne?
  • Jak se lze podle vašeho názoru zabývat minulostí způsobem, který je tvůrčí?

Potěší mě a udělají mi Radost vaše komentáře. Děkuji moc.

Tipy na knihy k přečtení:

  • KABAT-ZINN, J. Vědomí přítomnosti – Meditace bdělosti v každodenním životě. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 1996. 259 s. ISBN 80-85619-64-4.
  • PEREMSKÁ, L. Váš rodokmen krok za krokem. 1. vyd. Brno: CPress, 2013. 208 s. ISBN 978-80-264-0279-4.
  • TOLLE, E. Moc přítomného okamžiku – Kniha o duchovním osvícení. 1. vyd. Hodkovičky: Pragma, 2001. 178 s. ISBN 80-7205-839-8. (K dispozici je i „Pracovní kniha“)

Kontaktuje mě

5 + 15 =

Libor Friedel

Libor Friedel

Lektor, kouč a konzultant s praxí od roku 1996

Mým posláním je inspirovat ke zlepšování, pomáhat se znalostmi a jejich aplikací a vytvářet bezpečný prostor pro rozvoj lidí a organizací. Dávám do toho SRDCE.

Slova moudrých

„Ti, kdož neznají svoji historii jsou odsouzeni k tomu ji opakovat.“

(George Santayana)

Zkuste 7 dnů vděčnosti

Zkuste 7 dnů vděčnosti

Will Bowen je „idealista“. Nosí v sobě ideu, ideál a vizi světa bez stěžování. Na Facebooku sdílel obrázek s následujícím textem:

CVIČENÍ

MEDITACE

ZAPISOVÁNÍ DO DENÍKU

MODLITBA

Malé věci, které, provádějí-li se pravidelně, učiní, že velké věci v životě vypadají jako malé věci.

Přiznávám, že mi Bowenova čtveřice „malých věcí“ v životě moc nešla. Stále to není úplně ono. Pár dnů choroby mi přineslo poznání, že mi chybí běhání. K běhání patří i cvičení a rozcvičování. Je to pro mě náhražka cvičení a svým způsobem i meditace. Běžící Buddha Sakyong Miphan* píše o běhání s meditativní myslí. Ovšem pozor! Běhání nemůže být meditací, tak jako meditace nemůže být během. Stejně tak jako mysl není tělo a naopak.

Zapisování do deníku je u mě nárazové, spíše spojené s výklady tarotu, občasnými reflexemi a zapisováním vděčností. Určitě je fajn vyměnit klávesnici za pero a obrazovku za papír.

A modlitba? Nejde o angažovaný náboženský přístup, spíše o vnitřním rozhovor se sebou a s něčím, co je větší než já.

Nuže, mám co zlepšovat! Což začít s vděčností a zapisováním do deníku?

(Aktualizace 12.2.2024 – Zlepšuji se. 🙂 Téma VDĚČNOST je prvním tématem dnes zahájeného online kurzu Happiness Habits (návyky štěstí), který jako dobrovolníci mezinárodního hnutí Action for Happiness vedeme s kamarádkou Lenkou Mlýnkovou. Action for Happiness znáte třeba i díky inspirativním kalendářům, které lze pravidelně každý měsíc zdarma stáhnout zde>>. Opakování plánujeme na podzim 2024.)

Článek trochu s nádechem novoročních předsevzetí, s vděčností za uplynulý rok i za ten, který se na nás chystá. Spíše na který se chystáme my sami. Vděčnost je univerzální téma, nesouvisí jen s „vánoční reflexí“ nebo novoročními předsevzetími. Netýká se ani pouhých 7 dnů v roce. To je pouhá inspirace pro začátek.

7-denní experiment vděčnosti

Vděčnost je vděčné téma. Pro věřící, pro přívržence a propagátory fenoménu zákona přitažlivosti, pro milovníky osobního rozvoje i další. Nejsem přívrženec zjednodušujících frází typu „vděčnost – nejjednodušší cesta ke štěstí“, ani toho, že „vděčnost je jednou z technik…“. Vděčnost je emoce, dokáže být obrovsky silná, ale také ukrutně slabá. Patří k našim vvv stránkám (vize, vášeň, vděčnost). Je navýsost intimní svým způsobem vyjádření, hloubkou, mírou upřímnosti, vkladem našeho Sebe-vědomí. Voní člověčinou a otevřeným srdcem. Není prostě jen tak „obyčejná“.

Zkusme si vděčnost více uvědomit a třeba trochu ritualizovat prostřednictvím experimentu. Půjde spíše o experimentování s formami a způsoby vyjádření a různými adresáty. Experiment nemá vděčnost znevážit, zlehčit a zneuctít. Záměrně nechci z jednotlivých 7 dnů dělat seriál. Je na každém, zda a kdy začne a jednotlivé dny experimentu prožije, pokud se do toho pustí. Myslím, že den po dni je nejlepší přístup. Roli hrají také vaše zkušenosti s „tématem“ a zvolenými přístupy. Rád bych vás prostě k vědomé práci s vděčností inspiroval, cestu si jistě najdete svou individuální. Počátkem října 2015 jsem podobný experiment (14 dnů) zkoušel ve Facebook skupině Svět bez stěžování, s vděčností.

(AktualizaceBowenova kniha byla vydána v češtině, Facebook skupinu jsem pozastavil, protože vznikla „oficiální“ komunita, která s knihou Svět bez stížností souvisí.)

V listopadu 2014 zveřejnil Forbes článek, v němž ukazuje 7 vědecky ověřených přínosů vděčnosti. Můžete si jej přečíst zde.

(Zdroj: Forbes.com)

Obr. 1 – K článku mě inspiroval tento post Willa Bowena na Facebooku.

Zdroj: Facebook

1. den

Pořiďte si a upravte podle svého deník vděčnosti.

Nehodlám se zde „chlubit“ obrázkem svého deníku vděčnosti. Odmalička jsem miloval papírnictví, sešitky, bločky apod. V tomto smyslu panuje nyní na trhu pravý ráj. Vybere si každý – formát, styl, vazbu… Udělejte si malou (či velkou) radost, tržbu nějakému obchodníkovi a zkuste si založit „deník vděčnosti“ – na poznámky k tomuto týdennímu experimentu i (doufám) na další dobu. Možná zůstane deníkem vděčnosti, možná se změní na deník reflexe, běžecký deník či něco podobného. Vy jste páni a dámami svého deníku-společníka.

(P.S. S psaním/vedením deníku mám skvělé zkušenosti jako kouč u svých klientů.)

2. den

Zapište si 3, 5, 10 (kolik chcete) „věcí“, za které pociťujete vděčnost.

Vzhůru k využití nového a upraveného deníku/deníčku! Patří k tomu následující rady:

  • Raději méně položek zapisovaných často (nejlépe každý den), než velký seznam jednou za rok.
  • Rozhodně (zapisujte) ručně! Žádné klávesnice a myš! (Mi se na mobilu líbí aplikace Diaro, ale te pro mě není deníkem vděčnosti.)

Fígl nespočívá primárně v tom najít, za co jste vděčni, ale v uvědomění si důvodu PROČ jste za „to“ vděčni (a komu/čemu). Pak se teprve začínají rozehrávat ty správné emoce.

  • Proč jste vděčni za dobré zdraví?
  • Co vám to přináší?
  • Proč jste vděčni za pomocnou ruku?

Protože…

Význam vděčnosti spočívá v posílení Sebe-vědomí, toho, co nosíme v sobě v podobě důvodů a argumentů co a proč se nám líbí, nelíbí či nás nechává lhostejnými.

3. den

Poděkujte za život.

Kouzlo poděkování za život, v podobě poděkování otci a matce pro mě znovuobjevil Zdeněk Weber, nejprve v programu Cesta pravého muže. V koučování systémů má toto zásadní význam. Jde o uznání velikosti rodičů, jako našich stvořitelů. Poděkování by mělo proběhnout každému rodiči zvlášť. Jsou-li mrtvi, tak symbolicky, nejlépe na hřbitově, kde jsou pochováni. Poděkování může mít i obecnější či rituálnější charakter, podle vaší víry a duchovního založení.

4. den

Zapište si alespoň jednu „věc“, kterou považujete za samozřejmou… A něco s ní udělejte!

Co je pro vás samozřejmé, automatické, běžné, obvyklé… Nejsou to náhodou věci, za které nejsme příliš vděčni, protože jsou pro nás „samozřejmé“?

  • Je pro vás samozřejmé, že dýcháte?
  • Je pro vás samozřejmé, že vám někdo přinese na stůl snídani?
  • Je pro vás samozřejmé, že vám na účet pravidelně přistane každý měsíc nějaké částka?

Je na každém z nás individuálně, aby si alespoň v tento den experimentu uvědomil jednu takovou „samozřejmost“ a „něco“ s ní udělal. Co? Uvědomění, poděkování, vyjádření vděčnosti, protislužba, věnování pozornosti apod., to vše jsou možnosti, které máme. Třeba věnujte pozornost svému dechu, uvědomujte si nádech a výdech…

Obr. 2 – Při zapisování do deníku vděčnosti si třeba zapalte svíčku.

Zdroj: Pexels

5. den

Poděkujte/vyjádřete vděčnost druhému.

Můžete projevit vděčnost někomu, koho milujete a máte rádi, někomu, kdo před vás staví výzvy a učí vás, někomu, kdo s vámi pracuje, někomu, kdo vám poskytuje službu apod. Zkusit vyjádřit vděk (a uvědomit si důvod a pocity s tím spojené) lze bez ironie i nepříteli a někomu, koho zrovna v lásce nemáte, i když je to obtížné a není to pohodlné. Ale to o „vystoupení ze zóny pohodlí“ pravděpodobně znáte.

POZOR!!! Vyjádření vděčnosti není „lajk“ na sociální síti!

Poděkování a vyjádření vděčnosti sobě samým si nechte na poslední den tohoto experimentu vděčnosti.

6. den

Meditujte s vděčností.

Příspěvek není o návodu k meditaci. Pokud se však vsedě, v pohodlné, vzpřímené pozici uvolníte, zavřete oči, budete se soustředit na svůj dech a nebudete se nechat unášet myšlenkami, které vás zrovna napadnou, máte vcelku dobrou šanci postupně se zklidnit. Pokud se tak stane (a dostanete se do meditativního stavu či se mu přiblížíte), soustřeďte se postupně na dva cíle, kterých chcete v nejbližší době dosáhnout. Vizualizujte (představte si vizuálně, co nejpodrobněji, i se zvuky, vůněmi apod.) dosažení prvního cíle a snažte se procítit a uvědomit si vděčnost za jeho dosažení. Totéž pak udělejte v meditaci také s vašim druhým cílem. V této meditační a vizualizační „hře“ věnujte každému cíli alespoň 5 minut. Prožitky si poté můžete zapsat do deníku.

Pokud se vám to povedlo, tak „bravo“, právě jste využili Dar, kterému Stephen Covey říká tvůrčí vizualizace.

7. den

Poděkujte sami sobě (i za své chyby).

Jsem přesvědčen, že myslet na sebe, pečovat o sebe, (po)děkovat si a být sám vůči sobě vděčný, není známkou egoismu a sebestřednosti. Je to zdravý postoj Sebe-vědomí. Buďte vděčni za své pocity, za to co jste dokázali, přijměte svou minulost (nic jiného už s ní stejně nelze udělat), a to včetně chyb a omylů, kterých jste se dopustili. Vyjádřete vděčnost za tyto lekce. Měly by vést k poučení a stát se základem příštího úspěchu a zlepšení. Poděkujte za své Dary, které vám byly dány do vínku. Poděkujte za Elán a energii k dalším krokům.

Jaké jsou vaše silné stránky?

Získejte vhled do svých 24 silných stránek!

Navíc s bonusy v češtině formou 5-ti denního e-mail minikurzu!

Nově také test VIA pro mládež 13-17 let (např. projekty středních škol).

Více informací k silným stránkám Values IAction.

„Osmý den schází nám (?)“

Pokud jste zvládli 7 dnů experimentu, mějte Radost, protože vděčnost patří k naší Celistvosti. Ještě jednou si tedy z celého SRDCE poděkujte.

Dál je to (stále) na vás – zda a jak pokračovat, zapojit do svého života vděčnost či 4 malé věci, o kterých se zmiňuje Will Bowen. Pro mě jsou to věci, kterých bych chtěl v letošním roce dělat více. Cvičit, meditovat, zapisovat do deníku a přizpůsobit rituál své „modlitby“.

A vy?

*Běžící Buddha je název stejnojmenné knihy Sakyonga Miphama, s podtitulem „běháním a meditací k posílení těla a mysli“. V roce 2014 knihu vydalo nakladatelství Rybka Publishers.

Kontaktuje mě

15 + 9 =

Tento příspěvek byl původní součástí mého blogu Život 50+, který fungoval od 3/2015 do 3/2016 na platformě webu 2.0.

Libor Friedel

Libor Friedel

Lektor, kouč a konzultant s praxí od roku 1996

Mým posláním je inspirovat ke zlepšování, pomáhat se znalostmi a jejich aplikací a vytvářet bezpečný prostor pro rozvoj lidí a organizací. Dávám do toho SRDCE.

Slova moudrých

„Vděčnost není jen největší z ctností, ale je rodičem všech ostatních.“

(Cicero)

Líbil se Vám příspěvek? Byl pro Vás něčím zajímavý, inspirativní, přínosný nebo užitečný? SDÍLEJTE jej se svými přáteli a známými!

Pokud Vás téma lídrovství a vedení sebe sama zajímá více, NAPIŠTE mi DO KOMENTÁŘŮ. Budu lépe vědět, o čem si chcete přečíst a čím se mám příště na blogu zabývat.

Děkuji. LF

Jaké je vaše sebevědomí?

Jaké je vaše sebevědomí?

Sebevědomí se někdy zdá být magickým slovem. V akronymu SRDCE je Sebe-vědomí vědomím si sebe sama, „sebe-uvědoměním“. Jde tak trochu i o filozofický termín. V angličtině by se dalo použít slovo self-awareness, snad self-consciousness. Pro sebedůvěru se často používá anglické slůvka self-confidence.

Sebevědomí jako pojem ze sociální psychologie, poukazuje na postoj člověka k sobě samému. To, co obvykle hledáme, je jeho přiměřená úroveň. Příliš vysoké sebevědomí může vést k přeceňování sebe sama, náročným cílům, podceňování ostatních a k aroganci.

Naopak Nízké sebevědomí či nízká sebeúcta (angl. LSE – low self-esteem) je svým způsobem poruchou v myšlení, jakýmsi myšlenkovým zmatkem. Jednotlivec se vidí nebo o sobě přemýšlí jako o neadekvátním, nepřijatelném, nehodnotném, nesympatickém a/nebo neschopném. Už jste se tak někdy cítili nebo se tak vnímali? Občas nebo často? (Za sebe bych sportovní mluvou odpověděl „Tak určitě.“ Občas ano.)

LSE (nezaměnit s LSD) je myšlení, které prostupuje každý aspekt života člověka. Tento iracionální a zkreslený pohled na sebe sama, postihuje předpoklady, interpretace, vnímání, závěry a přesvědčení člověka o sobě, stejně jako o ostatních.

Pojďme se podívat na jeden ze způsobů, jak se v tom všem zorientovat a najít trochu inspirace.

Vrstvami našeho „vědomí“ se vědci a psychologové prokousávají pomalu, ale postupně. I s využitím nových poznatků neurověd apod. Je to obtížné téma, proto lidé vždy uvítají jakékoliv zjednodušení. V článku uvedený dotazník ovšem není ten, který najdete na stránkách bulvárních a oddechových společenských časopisů.

Test vašeho sebevědomí

Renomovaná klinická psycholožka Marilyn J. Sorensen, autorka knihy Breaking the Chain of Low Self-Esteem (Zpřetrhejte řetěz nízkého sebevědomí), zpracovala známý a populární Sorensen Self-Esteem Test, který vám nabízím v češtině.

Originál testu v angličtině si můžete stáhnout zde.

Je zde 50 tvrzení. Vašim úkolem je každé z nich posoudit a odpovědět, zda je pro vás pravdivé. Pokud ano, „získáváte bod“. Vaše skóre si spočítáte na konci testu.

  1. ___Obecně cítím úzkost v nových sociálních situacích, kdy přesně nevím, co se ode mne očekává.
  2. ___Připadá mi obtížné poslouchat kritiku na sebe sama.
  3. ___Mám obavy z toho, že vypadám jako hlupák.
  4. ___Mám tendenci zveličovat své chyby a minimalizovat své úspěchy.
  5. ___Jsem velmi kritický/á k sobě i ke druhým.
  6. ___Mívám období, během nichž se cítím zničeně a/nebo v depresi.
  7. ___Po většinu času jsem nervózní a bojím se.
  8. ___Když se mnou někdo špatně zachází, domnívám se, že jsem musel/a udělat něco, za co si to zasloužím.
  9. ___Mám potíže poznat, komu důvěřovat a kdy důvěřovat.
  10. ___Často mám pocit, že nevím, jakou správnou věc mám dělat nebo říci.
  11. ___Jsem velmi znepokojen/a svým vzhledem.
  12. ___Snadno se ocitnu v rozpacích.
  13. ___Myslím si, že ostatní jsou velmi zaměřeni na to a kritičtí k tomu, co říkám a dělám.
  14. ___Obávám se, že udělám chybu, kterou by druzí mohli vidět.
  15. ___Často cítím depresi z toho, co jsem řekl/a a udělal/a nebo z věci, které se mi nepodařilo říct nebo udělat.
  16. ___Vyhýbal/a jsem se změnám ve svém životě, protože jsem se obával/a, že bych udělal/a chybu nebo selhal/a.
  17. ___Když vnímám, že jsem kritizován/a často se ocitám v defenzivě a pak vracím úder zpět.
  18. ___Kvůli strachu a vyhýbání se jsem nedosáhl/a toho, čeho jsem schopen/schopna.
  19. ___Mám sklon k tomu, aby strach a úzkost ovládly mnoho mých rozhodnutí.
  20. ___Mám tendenci po většinu času přemýšlet negativně.
  21. ___Zjistil/a jsem, že při sexu je pro mě obtížné chovat se adekvátně a/nebo bez rozpaků.
  22. ___Jsem jedním/jednou z následujících: osobou, která o sobě odhaluje příliš mnoho osobních informací nebo osobou, která jen zřídkakdy odhaluje osobní informace.
  23. ___Jsem často tak nervózní, že nevím, co říct.
  24. ___Často odkládám (prokrastinuji).
  25. ___Snažím se vyhnout konfliktu a konfrontaci.
  26. ___Už mi bylo řečeno, že jsem příliš citlivý/citlivá.
  27. ___Jako dítě jsem se cítil/a jako podřadný/á nebo nedostatečný/á.
  28. ___Mám sklon si myslet, že mám výše položenou laťku než ostatní.
  29. ___Často cítím, že nevím, co se ode mne očekává.
  30. ___Často porovnávám sám/sama sebe s ostatními.
  31. ___Často o sobě a o druhých přemýšlím negativně.
  32. ___Mívám často pocit, že druzí se mnou špatně zachází a využívají mě.
  33. ___V noci často přezkoumávám svůj uplynulý den a analyzuji to, co jsem řekl/a a udělal/a nebo to, co druzí ten den řekli a udělali mi.
  34. ___Často se rozhodují na základě toho, co by mohlo potěšit druhé, spíše než podle toho, co chci, nebo dokonce, aniž bych bral/a ohled na to, co chci.
  35. ___Často myslím na to, že mě ostatní nerespektují.
  36. ___Často se zdržuji sdílení svých názorů, myšlenek a pocitů ve skupinách.
  37. ___Občas zalžu, mám-li pocit, že pravda by měla za následek kritiku či odmítnutí mé osoby.
  38. ___Mám strach, že řeknu nebo udělám něco, kvůli čemu pak budu vypadat hloupě nebo nekompetentně.
  39. ___Nechci si stanovovat cíle do budoucnosti.
  40. ___Snadno se nechám odradit.
  41. ___Nejsem si příliš dobře vědom/a svých pocitů.
  42. ___Vyrůstal/a jsem v dysfunkční domácnosti.
  43. ___Myslím si, že život je pro mě těžší, než pro většinu ostatních lidí.
  44. ___Často se vyhýbám situacím, o nichž si myslím, že budou nepříjemné.
  45. ___Mám sklony k perfekcionismu, potřebuji vypadat perfektní a dělat věci perfektně.
  46. ___Když jdu na jídlo ven sám/sama nebo jdu sám/sama do kina či dělám sám/sama další činnosti, cítím se příliš trapně.
  47. ___Často se přistihnu, že jsem na druhé rozzlobený/á nebo je svým chováním a slovy zraňuji.
  48. ___Občas jsem tak nervózní nebo naštvaný/á, že zažívám většinu z následujícího: bušení srdce nebo ve spáncích, pocení; bázlivost; červenání; obtíže při polykání nebo knedlík v krku; třas; slabou koncentraci, závratě, nevolnost nebo průjem;mžitky.
  49. ___Mám velké obavy z kritiky, nesouhlasu nebo odmítnutí.
  50. ___Mám-li učinit rozhodnutí, spoléhám na stanovisko druhých.

Copyright © 2006, Marilyn J. Sorensen – Všechna práva vyhrazena. www.GetEsteem.com. Tento dotazník může být distribuován nebo reprodukován, musí však zůstat nezměněn.

Sebepojetí (self concept) – obecný termín používaný s odkazem na to, jak někdo myslí, hodnotí nebo vnímá sám sebe. Je to pojetí odpovědi na otázku „Kdo jsem?“ a tedy něco jiného než sebevědomí, sebeúcta či vědomí sebe sama.“

(Zdroj: Simply Psychology, Wikipedia)

Obr. 1 – Jak zpřetrhat řetěz nízkého sebevědomí. Kniha může napovědět.

Zdroj: Amazon

Vaše skóre

= Počet bodů, kdy jste s uvedeným tvrzením souhlasili.


00 – 04 tvrzení ………. Máte docela dobré sebevědomí

05 – 10 tvrzení ………. Máte mírné sebevědomí

11 – 18 tvrzení ………. Máte poměrně nízké sebevědomí

19 – 50 tvrzení ………. Máte velmi nízké sebevědomí


Je důležité vědět, že vaše skóre v tomto dotazníku žádným způsobem neukazuje na kvalitu osobnosti. Měří pouze to, jak vidíte sebe sama. Máte-li na sebe zdravý pohled, vaše skóre bude nízké. Vidíte-li sebe sama nezdravě, bude vaše skóre vysoké.

Je třeba si uvědomit, že je obtížné vychovávat děti se zdravým sebevědomím, jestliže vy sami trpíte nízkým sebevědomím. Bez tohoto poznání přejdete k postojům, obavám a myšlení, které doprovází nízké sebevědomí.

25 tipů pro zvýšení sebevědomí

Dát do pořádku své sebevědomí není „klik – klik“ záležitost. Jsem přesvědčen o tom, že je důležité porozumět kořenům nízkého sebevědomí. Psychologové se shodují v tom, že tyto příčiny je třeba hledat v dětství. Řadu příkladů a doporučení ve své knize uvádí Marylin Sorensen. Její doporučení je – hledat terapeuta.

Osobně si myslím, že užitečné může být i koučování, které je v souladu s etickými a profesními standardy např. International Coach Federation. Někdo dá přednost metodě RUŠ apod. Volba je na každém z nás. Instantní řešení neexistuje.

Mám tedy alespoň 25 obecnějších, stručných tipů, co můžete dělat, chcete-li na svém sebevědomí zapracovat. Analyzovat můžete i své odpovědi v Serensen testu. Je to cesta k nalezení některých zdrojů nízkého sebevědomí.

  1. Uvědomte si, že nízkým sebevědomím trpí mnoho lidí.
  2. Identifikujte myšlenky, pocity, tělesné příznaky a chování spojené s nízkým sebevědomím.
  3. Naslouchejte svému vnitřnímu monologu.
  4. Uvědomte si způsob, jakým přemýšlíte sami o sobě.
  5. Sledujte fyzické příznaky svého nízkého sebevědomí.
  6. Identifikujte své negativní myšlenky a najděte jejich kořenovou příčinu.
  7. Negeneralizujte (nedělejte obecné závěry).
  8. Přestaňte se srovnávat s druhými.
  9. Vyhýbejte se hlasům, které vás vedou ke katastrofickým závěrům.
  10. Pamatujte, že nemůžete číst myšlenky.
  11. Rozlišujte mezi tím, co je názor a co je fakt.
  12. Začněte si vést deník sebevědomí.
  13. Obklopte se pozitivně naladěnými lidmi.
  14. Vytyčte si hranice.
  15. Udělejte si čas pro sebe (a třeba hledejte zdroje své síly).
  16. Zlepšete svůj životní styl (strava, sport…).
  17. Zkuste terapii (myslím, že můžete zkusit i koučink).
  18. Naučte se říkat „ne“.
  19. Snažte se být autentičtí.
  20. Dovolte si dělat chyby.
  21. Přijměte zodpovědnost za to, co děláte a jak reagujete na to, co se vám děje.
  22. Ponořte se do čehokoliv, pro co se rozhodnete, přestaňte si dělat starosti ohledně svých voleb.
  23. Oslavte každý svůj úspěch.
  24. Naučte se nějakou dovednost.
  25. Pomozte nebo udělejte něco krásného pro druhé sami o sobě a buďte na to hrdí.

Literatura:

  • SORENSEN, M. J.: Breaking the Chain of Low Self-Esteem. 2. vyd. Sherwood: Wolf Publishing, 2006. 231 s. ISBN 0-9664315-8-8.
  • SORENSEN, M. J.: The Personal Workbook for Breaking the Chain of Low Self-Esteem: A Proven Program for Recovery from LSE. Sherwood: Wolf Publishing, 2002. 293 s. ISBN 0-9664315-3-7.

Obr. 2 – Pouze ilustrační obrázek nebo občas realita mnoha z nás?

Zdroj: Pexels

Otázky pro vás

  • Jak je to s vašim sebevědomím?
  • Jaký je váš tip k udržení přiměřeného sebevědomí nebo překonání nízkého sebevědomí?
  • Který z výše uvedených 25 tipů vám nejlépe „funguje“?

Komentáře jsou pro vás otevřené.

Kontaktuje mě

4 + 2 =

Tento příspěvek byl původní součástí mého blogu Život 50+, který fungoval od 3/2015 do 3/2016 na platformě webu 2.0.

Libor Friedel

Libor Friedel

Lektor, kouč a konzultant s praxí od roku 1996

Mým posláním je inspirovat ke zlepšování, pomáhat se znalostmi a jejich aplikací a vytvářet bezpečný prostor pro rozvoj lidí a organizací. Dávám do toho SRDCE.

Slova moudrých

„Dělat disciplinovaně to co víte, že je správné a důležité, byť obtížné, je cestou k hrdosti, sebeúctě a osobní spokojenosti.“

(Margaret Thatcher)

Líbil se Vám příspěvek? Byl pro Vás něčím zajímavý, inspirativní, přínosný nebo užitečný? SDÍLEJTE jej se svými přáteli a známými!

Pokud Vás téma sebepoznání zajímá více, NAPIŠTE mi DO KOMENTÁŘŮ. Budu lépe vědět, o čem si chcete přečíst a čím se mám příště na blogu zabývat.

Děkuji. LF

Přihlaste si ODBĚR ČLÁNKŮ z blogu!

Připojte se k seznamu odběratelů aktualizací z mého blogu. Žádný nový článek vám neunikne. Na uvítanou vám pošlu dárek - e-book DESATERO VELKOMYSLNÉHO OSOBNÍHO LÍDRA!

Vhled ☛ Lídrovství ☛ Strategie ☛ Skóre ☛ Excelence

Byli jste úspěšně přihlášeni k odběru novinek z blogu. Přijde Vám e-mail s odkazem na dárek.

Share This