14x o rozhlednách nahoře i dole

14x o rozhlednách nahoře i dole

Přestože je lepší „být nahoře“, předpokládám, že každý z nás se občas cítí „být dole“, tak jak se o tom zpívá v textu písně pánů Voskovce a Wericha.. Myšlenkově, pocitově, psychicky, fyzicky… Obojí jsem o prázdninách prožil. Dnešním jazykem by se dalo říct, že jsem „měl depku“ i to, že jsem „byl ve flow“. Volil jsem off-line řešení, pak mě napadlo, že by přece jen něco stálo za to sdílet.

Nejsem založením hermetik, ale připomnělo se mi, co je napsáno na tzv. Smaragdové desce (fotka na titulním obrázku), a co známe pod jednoduchým, leč ne vždy srozumitelným „jak nahoře, tak dole“, popř. „jak uvnitř, tak vně“.

„Jest pravdivé, jest jisté, jest skutečné, že to, co jest dole, jest jako to, co jest nahoře a to, co jest nahoře, jest jako to, co jest dole, aby dokonány byly divy jediné věci.“

Snad by se dalo v tomto duchu ověřit i známé úsloví „všechno zlé je k něčemu dobré“ (pohled spíše optimisty), event. zda platí opak ve smyslu „všechno dobré je k něčemu zlé“ (pohled spíše pesimisty). To však není předmětem článku. Tím jsou dva typy rozhleden.

Počet navštívených rozhleden není zřejmě tím správným měřítkem životního skóre. Je odrazem naší touhy nahlédnout na svět shůry, rozhlédnout se, spatřit „malost“ světa pod sebou. Napadla mě analogie s vnitřní rozhlednou a velikostí světa v sobě. pár myšlenek pro inspiraci je v článku.

Nahoře na rozhledně

Česko je rájem rozhlednovým. V perspektivě rozhleden jsem si ono „jak nahoře, tak dole“ uvědomil při návštěvách dvou z nich koncem prázdnin – ve Velkých Karlovicích a v Bílově (u Bílovce).

V obou případech (i ve všech ostatních na rozhlednách) jsem byl povznesen výhledem. Ještě nikdy jsem nevylezl na rozhlednu při mizerné viditelnosti či v mlze. Vy jo? Vnímám, že to může to být jiný (a možná poněkud absurdní) zážitek, pocit a uvědomění.

Co myslíte, je potřeba mít k návštěvě a výstupu na rozhlednu nějaký důvod? Jaký je ten nejčastější pro vás? Myslím, že obecnými důvody jsou například následující:

  1. Rozhlédnout se, uvědomit si okolí a vzájemné souvislosti objektů a míst v perspektivě 360°.
  2. Mít výhled, někam dohlédnout, „kochat se“ výhledem.
  3. Uvědomit si relativitu vzdálenosti (když je okolní svět „jako na dlani“).
    • A při té příležitosti si uvědomit naši vlastní rozměrovou titěrnost (ať měříte 150 cm nebo 210 cm).
  4. Najít něco, co v dálce hledáme, protože tušíme/víme, že „to tam je“. (Z domu vidíme vysílač na Bílově, jehož součástí je rozhledna Kanihůra. Vyzbrojeni dalekohledem, jsme s Hankou chtěli z rozhledny najít náš dům, a to se podařilo).
  5. Najít/objevit něco nového, co zůstává při pohledu z „žabí perspektivy“ skryto.
  6. Získat pocit, že jsme „nad věcí“.
  7. Výšlapem (na kopec a) do schodů ověřit aktuální fyzickou kondici a dechové schopnosti.
  8. „Být nahoře“. (Když jsem „byl dole“, tak se mi to jako fyzický, symbolický akt osvědčilo).
  9. Architektonická krása či zvláštnost rozhledny jako stavby.
  10. Síla místa či záměr s místem spojený. (Ve Velkých Karlovicích na rozhledně Miloňová jsem byl, protože pod tímto kopcem před zhruba 250 lety žili jedni z mých předků z rodokmenu).
  11. Sběratelská vášeň (turistické vizitky, turistické známky, zaplňování seznamu navštívených rozhleden…).
  12. Ověření jak smysluplně byly vynaloženy dotace EU (a někdy to jsou opravdu nesmysly).
  13. Překonat strach/obavy z výšek či pohledu dolů pod nohy (např. rozhledna Kanihůra v Bílově, kterou v dáli vidím z domu, má schody a vyhlídkovou plošinu z „děrovaných“ ocelových roštů, takže vidíte „skrz“ i pod sebe).
  14. Udělat si žízeň – myslím na pivo (zřejmě až sekundární důvod, ne možný ve všech případech).

London Eye (Londýnské oko), místo, kde jste na chvíli nahoře a na chvíli dole. Od roku 1999 největší vyhlídkové kolo v Evropě (do roku 2006 i na světě). Je vysoké 135 m.

(Zdroj: Wikipedia)

Obr. 1 – Cesta na Poledník (jako kopec) i výhled z rozhledny (na Šumavu a Bavorský les) se mi líbily.

Zdroj: vlastní foto (2013)

Dole na (vnitřní) rozhledně

Dají se tyto důvody uplatnit pro náš vnitřní svět, rozvoj a růst? Jsem přesvědčen, že ano. Tím, že „vystoupíme“ na svou velmi individuální vnitřní rozhlednu. O rozhlednové analogii jsem psal na blogu zde, v sérii článků 9 doteků s vizí.

Normální rozhledny jsou veřejnými místy, ty populární s množstvím návštěvníků – turistů. Vnitřní rozhledna je naopak veskrze intimní a soukromá. Dotace EU k tomu rozhodně nepotřebujeme. Takový „výšlap“ na vnitřní rozhlednu je prací s našim Sebe-vědomím (sebeuvědoměním), je součástí Cesty SRDCE.

Všech 14 shora uvedených důvodů analogicky platí v různé míře i pro rozhledny našeho vnitřního světa:

  1. Rozhlédnout se vnitřním zrakem, uvědomit si svůj svět a jeho vzájemné souvislosti (naše role, hodnoty, přesvědčení a to, jak na sebe vzájemně působí a jak se vzájemně ovlivňují.
  2. Dohlédnout na svou vizi, uvědomit si ji.
  3. Uvědomit si v relativitě dlouhodobé vize své každodenní kroky, krátkodobé a dlouhodobé cíle a jejich umístění v krajině našeho života a naší životní cesty.
    • A při té příležitosti si uvědomit důležitost žít život ze SRDCE.
  4. Najít v dálce cíl, záměr nebo Dar, o němž „tušíme/víme, že tam je“ a potřebujeme jej (znovu)objevit či najít.
  5. Najít/objevit nové možnosti a potenciál, který zůstává při pohledu z „žabí perspektivy“ (v běžném shonu života) skryt.
  6. Získat pocit, že jsme „nad věcí“ všedních radostí a starostí, vědomí si přítomného okamžiku a všímaví.
  7. Zklidněním, vhledem, meditací (výšlapem duchovních schodů) ověřit naši aktuální „duchovní“ kondici a dechové schopnosti (vědomý nádech a výdech).
  8. „Být nahoře“ – osvěžený, posílený.
  9. Náš střed, zdroj či naší vnitřní rozhlednu si můžeme „architektonicky“ vytvořit a vybavit podle vlastní tvořivosti, jsme to my, kdo jsme tvůrci svého života (vnitřní rozhledna je objekt našeho prvního vytváření, ajk o něm píše Stephen Covey).
  10. Výstup na vnitřní rozhlednu lze spojit se specifickým místem či záměrem (jedním z nich může být obdoba Vision Questu).
  11. Při vedení deníku lze naplnit i tento „důvod“ – zaznamenat své vhledy, myšlenky, emoce, vize, apod. na papír, zvědomit si je a proměnit postupně v obdobu mapy a plánu.
  12. Sami můžete posoudit, zda se vám časová a energetická investice do výstavby vnitřní rozhledny vyplatí. Naštěstí to posoudíte sami, bez vlivu EU.
  13. Překonat strach/obavy z vnitřní práce, pohledu do nitra svého vnitřního světa.
  14. Udělat si žízeň po životě, tvoření, smysluplné Cestě.

„Jak nahoře, tak dole“

To je ono „jak nahoře, tak dole“ – jak nahoře na rozhledně, tak dole, na rozhledně svého vnitřního světa, která je pro mnohé z nás naším Zdrojem nebo středem. Výstup na vnitřní rozhlednu je analogií sestupu do vlastního nitra.

Občas není nutné rozhledny budovat zcela od základů, ale stačí přestavět objekt, který v minulosti plnil jiný účel. Například současná rozhledna na šumavském vrchu Poledník byla kdysi vojenským objektem – „rušičkou“ signálu a „špehem“ ideových nepřátel v tehdejším Západním Německu (NSR). Pro mnohé z nás je hlavní výzvou pouze přestavět svůj vnitřní „objekt“, aby nerušil, nebyl ideovým diverzantem a sabotérem nás samotných. I taková přestavba „rušičky“ na vnitřní rozhlednu ovšem je dlouhotrvající, náročnou prací na sobě.

Takto mohou „být dokonány divy jediné věci“, abych se vrátil ke Smaragdové desce.

Obr. 2 – Rozhledna Kanihůra v Bílově focená proti slunci.

Zdroj: vlastní foto (2016)

Minimalisticky na vlastní rozhlednu

Studuji v těchto dnech knihu s názvem Souboj světových názorů. Je to  souboj argumentů zástupce vědy (Leonard Mlodinow) a zástupce duchovna (Deepak Chopra) na různé otázky vesmíru, života, rozumu a Boha. Otázku vědomí a vědomého vesmíru tam autoři také vášnivě rozebírají. (Deepak Chopra mě obecně ve svých argumentech a jejich volbě dost zklamal.) Vnitřní rozhledna i rozhledny ve fyzickém světě mohou být prospěšné pro uvědomění si svého vlastního „světového názoru“.

Návštěva rozhledny „venku“ je mnohem snadnější proces, než návštěva naší vnitřní rozhledny.

Jak na to? Líbí se mi malá knížečka Stephena Guise o minizvycích. Zakládá na stejných principech návyků a jejich obecné prospěšnosti, jako komplexní pojetí mého učitele Stephena Coveyho. Svým způsobem ovšem stojí „bokem“, díky minimalistickým doporučením. Proto můžete být na jedné straně proaktivní (Coveyho návyk č. 1) a vytvořit si minizvyk např. minutové meditace či vhledu (návštěvy rozhledny) denně. Tedy krátké návštěvy vnitřní rozhledny. Jde o to, s pocitem vlastního vítězství nad sebou, vyšlapat cestu neuronovým spojením a vytvořit jakýsi automatismus. Začít s málem je spolehlivější cesta k vytrvání, než se pokoušet začít s hodinovou návštěvou vnitřní rozhledny. Až poznáte, jaké to je a budete mít pocit, že návštěvu a rozhlížení zvládáte, budete chtít vnitřní krajinu dál poznávat, prozkoumávat a vidět dále i přesto, že na začátku byla mlha.

(Jak mechanismus budování spojení v mozku funguje najdete jak v knize Minizvyky (str. 34-42), tak i na příkladu slona a jezdce v knize Konec prokrastinace, str. 96-109).

Otázky pro vás

Není moc rozhleden, na něž lze použít výtah. Většinou musíte po svých. A je to tak dobře. Platí to i pro výstup/sestup na vnitřní rozhlednu.

  • Nuže, jaké jsou vaše zkušenosti s rájem rozhlednovým?
  • Rozhlížíte se raději ve vnějším nebo vnitřním světě?
  • Jste raději nahoře nebo dole?

Můžete se nejen zamyslet, ale odpovědi také sdílet.

Doporučená literatura:

  • COVEY, S. R. 7 návyků skutečně efektivních lidí. Zásady osobního rozvoje, které změní váš život. Aktualizované vyd. Praha: Management Press, 2007. 342 s. ISBN 978-80-7261-156-0.
  • GUISE, S. Minizvyky. Jak drobné návyky způsobí zásadní změny ve vašem životě. 1. vyd. Brno: BizBooks, 2015. 159 s. ISBN 978-80-265-0420-5.
  • CHOPRA, D., MLODINOW, L. Souboj světových názorů. Setkání moderní vědy se spiritualitou. 1. vyd. Praha: Pavel Dobrovský – BETA, 2012. 383 s. ISBN 978-80-7306-521-8.
  • LUDWIG, P. Konec prokrastinace. Jak přestat odkládat a začít žít naplno. 1. vyd. Praha: Jan Melvil Publishing, 2013. 272 s. ISBN 978-80-87270-51-6.

Kontaktuje mě

3 + 8 =

Obr. 3 – Schody do nebe, Montserrat, Španělsko.

Zdroj: Internet (osobně jsem byl blízko, ale na „na schodech“)

Libor Friedel

Libor Friedel

Lektor, kouč a konzultant s praxí od roku 1996

Mým posláním je inspirovat ke zlepšování, pomáhat se znalostmi a jejich aplikací a vytvářet bezpečný prostor pro rozvoj lidí a organizací. Dávám do toho SRDCE.

Slova moudrých

„Věž v Pise nás nabádá: Musíš se sklonit, aby ses stal slavným.“

(Valeriu Butulescu)

Líbil se Vám příspěvek? Byl pro Vás něčím zajímavý, inspirativní, přínosný nebo užitečný? SDÍLEJTE jej se svými přáteli a známými!

Pokud Vás téma osobního či organizačního vůdcovství (lídrovství) zajímá více, NAPIŠTE mi DO KOMENTÁŘŮ. Budu lépe vědět, o čem si chcete přečíst a čím se mám příště na blogu zabývat.

Děkuji. LF

10. dotek s vizí

10. dotek s vizí

Celkem ve třech článcích z minulých týdnů jsem postupně přemítal o devíti příležitostech, analogiích a pohledech na to, jak se „dotknout“ vize. Odkazy jsou zde:

Dotek navíc, desátý, zahrnuje několik čerstvých úvah po návratu z místa, kde jsem čtyři dny a noci loňského roku trávil své „sólo“ při rituálu hledání vize Vision Quest.

VQ jako zkratka pro Vision Quest mě přivedla k analogii s IQ. To dalo vzniknout třem „kvocientům“, které přibližuji v článku.

Těšil jsem se zpět na „místo činu Vision Questu“. Po roce jsem vše vnímal zase z jiné perspektivy. Nanečisto (viz. video), a pak na 24 hodin „rituálně“.

Najděte svou vvv – vizi, vášeň a vděčnost

Hledání vize (Vision Quest) je rituál, který mě před dosažením padesátky velmi zaujal. Je to jeden ze způsobů jak se dotknout vlastní vize. Způsob, který je založen na tom, dostat se co nejvíce sám k sobě, otevřít své smysly a srdce, nechat odpočinout mysl. O samotě, v odloučení, během půstu, co nejvíce prázdný, vystaven pouze Matce Zemi a Otci Nebes.

Jsem vděčný za to, že Zdeněk Weber a Vašek Němeček se svými asistenty vytvářejí podmínky, aby si muži mohli užít hledání vize tak, jak jsem to zažil na vlastní kůži před rokem. 31.7.2015 jsem se na místo svého Vision Questu po roce vrátil.

Úplňková noc (k ránu už bylo i docela chladno) mi připomněla tři „véčka“. Uvědomění, jak je důležité svou vizi sytit vášní a být za to, co se mi děje a čeho dosáhneme při naplňování své vize, vděčný. Myslím, že to jsou vzájemně se posilující prvky. Vášeň a vděčnost k vizi patří. Zkuste nad nimi přemýšlet a nechte k sobě přijít své vlastní odpovědi. Udělejte si miniaturní

  • Vision Quest (hledání vize),
  • Passion Quest (hledání vášně) a
  • Gratitude Quest (hledání vděčnosti).

Máme v tom každý svou vlastní inteligenci a kvocient.

Během Vision Questu jsem měl jiný výhled něž z rozhledny. Vše provázelo roztodivné šumění řeky. Symfonickou hudební báseň o téže řece napsal Bedřich Smetana.

Obr. 1 – Vision Quest jsem strávil na tomto místě v lese. Po roce jsem se na stejné místo vrátil.

Zdroj: Mapy.cz

VQ – vizionářský kvocient (Vision Quotient)

Ve světě je velmi populární koncept tzv. emoční inteligence. Stoji vedle klasické inteligence, měřené prostřednictvím IQ. Obdobně je to i s tzv. sociální inteligencí apod. Goleman (1997) pracuje se čtyřmi součástmi emoční inteligence:

  • Sebeuvědoměním (model SRDCE tomu říká Sebe-vědomí), které např. zahrnuje vědomí vlastních emocí, silných a slabých stránek nebo vědomí vlastní ceny.
  • Sociálním uvědoměním, které projevujeme prostřednictvím empatie, službou druhým a mírou našeho vnímání organizačních konstruktů (firmy, politika…).
  • Sebeřízením, např. schopností být důvěryhodný, ovládat své emoce, umět se přizpůsobit, být zodpovědný za sebe a své činy či schopnost přijmou výzvu apod.
  • Řízením vztahů. Do této kategorie zapadá i vizionářství a lídrovství. Osobní lídr je tedy člověk s vysokou mírou emoční inteligence.

Zkuste trochu experimentovat. Izolovat něco, co by se dalo nazvat vizionářskou inteligencí. Čím více věříte ve vizi a její užitek a pracujete pro její uskutečnění, tím větší je tato vaše vizionářská inteligence.

  • Máte svou vlastní osobní vizi pro život? Jaká je a co obsahuje?
  • Do jaké míry je vize, podle vás, závislá na věku?
  • Kde leží hranice pro vizi?
  • Co stojí za to, obětovat hledání a nalezení vize?
  • Co už naopak ne? Jaký je váš rituál k nalezení vize?
  • Zúčastnili byste se Vision Questu? Jaký je rozdíl mezi vizí a snem?…

Věřím, že záleží na směrování vize. Ve smyslu etickém a morálním. Svět sociálních konstrukcí a modelů, jak jej žijeme, však zjevně není postaven na nějaké jediné univerzální etice a morálce (vede mě k tomu studium systemiky a koučování systémů). Proto existují protichůdné vize (např. aktuální diskuse kolem otázky uprchlíků apod.). Vizionářská inteligence je tedy navýsost subjektivní koncept. Izolovaný od „akce“ také zřejmě nemá valný smysl. Vize není „vzdušný zámek“. Každá smysluplná vize si zaslouží pokus o realizaci.

Pak se k našemu experimentu připojuje inteligence vášně.

PQ – kvocient vášně (Passion Quotinet)

Akci ve směru naplňování vize podporuje „inteligence“, související s vášní, zápalem, nadšením, odhodláním. Nazvěme ji inteligencí vášně. Dale Carnegie, klasik literatury o úspěchu, píše o „spalující vášni“. Vášeň, vložená do naplňování vize zvyšuje pravděpodobnost jejího dosažení. Zvyšuje se Elán a energie k činu. Čím více pracujete se svými Dary a čím autentičtěji je využíváte, s tím větší vášní můžete svou vizi naplňovat. Vášeň je podporována také Radostí. Psychologové toto vše zahrnují pod koncept plynutí (flow). Čas strávený ve stavu plynutí svědčí podle mě o vyšším kvocientu vášně. (Poprvé jsem se překlepl a místo slova „plynutí“ vzniklo slovo „planutí“. I to ale dává smysl – planutí vášně ve stavu plynutí). Nulovou hodnotou tohoto kvocientu je nuda a netečnost. Potenciální záporné hodnoty kvocientu vášně svědčí o stavu vyhoření (burn-out).

Ani zde to není nic nového a nepopsaného. Zamyšlení však je možné vždy. Zkuste to i vy, třeba nad těmito otázkami.

  • Do čeho vkládáte nejvíce vášně?
  • Sytí vášeň vaší vizi nebo spíše vaše vize akceleruje vaší vášeň?
  • Na jaké úrovni vášně se nacházíte právě teď (na „obvyklé“ škále 1-10)?
  • Jak a čím se vaše vášeň nejvíce projevuje?
  • Co pro vás znamená „spalující vášeň“?…

Obrazně řečeno, zlatonosná žíla se někdy nachází centimetr pod pomyslným dnem nebo centimetr za těžkou překážkou. Vysoký kvocient vášně je pak tím pravým hybatelem, jak tento centimetr překonat.

Uskutečnit vizi, dosáhnout cíle, uvědomovat si cestu po níž kráčíme… Všude na nás v dobrém smyslu slova čekají příležitosti, jak si uvědomit a projevit svou vděčnost.

Krátké video z místa, kde jsem strávil Vision Quest.

Zdroj: vlastní

GQ – kvocient vděčnosti (Gratitude Quotient)

Osobně mě v tomto „tématu“ čekala největší výzva. Důvod byl prostý – dosažení čehokoliv jsem často považoval za „samozřejmost“. Dosažení cíle však není samozřejmost, Naplnění vize není samozřejmost. Pokud ano, vytrácí se Sebe-vědomí, Radost, vědomí Darů, Celistvost a postupně i Elán. SRDCE vděčnost potřebuje, proto je pro každého z nás důležitá inteligence vděčnosti.

Vědomí vděčnosti (nebo chcete-li, tak vědomou vděčnost) a inteligenci vděčnosti lze podle mě nejlépe podpořit zapisováním si a připomínáním si toho, za CO můžeme být a jsme vděčni. A také PROČ jsme za „něco“ vděčni. Vděčný lze být i za něco, co na první pohled vypadá nepříjemně nebo negativně. Je to velmi subjektivní. Optimista a pesimista budou jistě vděčni za různé věci a z různých příčin (pokud pesimista bude za něco vůbec vděčný).

  • Jste ochotni a připraveni rozebrat svou inteligenci vděčnosti?
  • Komu a kdy jste naposled vyjádřili svou vděčnost?
  • Jak svou vděčnost vyjadřujete nejčastěji?
  • Proč je/není pro vás vděčnost v životě důležitá?
  • Za jaké situace či za jakých okolností si nejvíce uvědomujete svou vděčnost?
  • Na jaké úrovni vděčnosti se nacházíte právě teď (na „obvyklé“ škále 1-10)?
  • Za co jste vděčni svým rodičům?
  • Za co jste vděčni svým dětem?
  • Za co jste vděčni svým učitelům?
  • Za co jste vděčni Matce Zemi?…

Pokračovat v otázkách určitě umíte i vy sami. Odpovídejte ze srdce, nejlépe písemně. Třeba někomu pošlete dopis vděčnosti. Můžete i sami sobě – tím, že si odpovíte na otázku „Za co jsem vděčný/vděčná sám/sama sobě?“

Buďte „vvv inteligentní“

Najít svou vizi, vášeň a vděčnost („vvv“) je osvobozující pro ty, kteří se chtějí osvobodit:

  • od pout společenského zrcadla (a dostat se zpět k vlastní autentičnosti)
  • od množství rolí (a dostat se zpět k vlastní celistvosti)
  • od závislosti na mysli a rozumu (a dostat se zpět ke svému srdci a citu)
  • od závislosti na minulosti nebo budoucnosti (a dostat se zpět k přítomnému okamžiku) – ale nezavrhujte své předky, to je minulost, s níž je potřeba pracovat

Co vy na to? Stojí to za pokus… hledat a najít svou vizi (Vision Quest), vášeň (Passion Quest) a vděčnost (Gratitude Quest). Vydejte se na svůj „Quest“.

Literatura:

  • GOLEMAN, Daniel: Emoční inteligence. Proč může být emoční inteligence důležitější než IQ. Praha:Columbus, 1997. 348 s. ISBN 80-85928-48-5.

Jaké jsou vaše silné stránky?

Získejte vhled do svých 24 silných stránek!

Navíc s bonusy v češtině formou 5-ti denního e-mail minikurzu!

Test VIA pro mládež 10-17 let (např. projekty středních škol).

Více informací k silným stránkám Values IAction.

Kontaktuje mě

12 + 12 =

Tento příspěvek byl původní součástí mého blogu Život 50+, který fungoval od 3/2015 do 3/2016 na platformě webu 2.0.

Libor Friedel

Libor Friedel

Lektor, kouč a konzultant s praxí od roku 1996

Mým posláním je inspirovat ke zlepšování, pomáhat se znalostmi a jejich aplikací a vytvářet bezpečný prostor pro rozvoj lidí a organizací. Dávám do toho SRDCE.

Slova moudrých

„Pociťovat vděčnost a nevyjádřit ji, to je jako zabalit balíček a neodeslat jej.“

(William A. Ward)

9 doteků s vizí (3. část)

9 doteků s vizí (3. část)

Čas běží a stále se něčeho (nebo někoho) dotýkáme. Lze se dotknout (vlastní) vize? Zkuste najít svůj dotek. Třikrát jsme se „dotkli“ vize v první části, totéž i v části druhé. Na následujících řádcích je třetí trojice mých osobních pohledů a inspirací k dotekům s vizí. Inspirací budiž rozhledny, osobní lídrovství a trojice inspirativních mužů z generace, která pomalu odchází – Jim Rohn, Stephen Covey, Brian Tracy. pesimistické to ale nebude.

 

Lídr, leader, vůdce, vedoucí… Přiklonil jsem se ke slovům lídr a osobní lídrovství.

Vize vůdců – osobní lídr a osobní lídrovství

Vůdce. Má zkušenost říká, že to slovo nevyvolává příliš pozitivní emoce. Pak není jednoduché se slovem vůdce zacházet. Přijatelnější je vůdčí osobnost nebo počeštělé a sportovní lídr. Zcela anglické leader se mi moc nezamlouvá. Nebo je to jedno?

Lídra/vůdčí osobnost obvykle spojujeme s nějakou ideou, myšlenkou, vizí. Spojujeme jej s vedením (někoho). Ortodoxní autoři tvrdí, že pokud není následovník (vedený), není lídr. Osobně s tím nesouhlasím a myslím, že je to další z pastí úrovně „rolí“ v Diltsově pyramiděLídr jako role v organizačním uspořádání následovníky potřebuje.

Osobní lídr je pro mě člověk, který je s nadsázkou „tvůrcem i následovníkem své vize“ či vůdčí ideje, vycházející z jeho vlastní identity. Dokáže pro ni strhnout sám sebe (spojení s identitou je autentické), je si jasně vědom důsledků sledování a naplňování této vize a přijímá za tyto důsledky plnou odpovědnost. Proces uvědomování si a utváření své osobní vize, její vědomé následování či naplňování a vědomí i přijímání důsledků, to je osobní lídrovství, proces nesnadný, leč osvobozující. Vím, že „škatulkování“ nepomůže vyřešit pestrost, kdy jakákoliv vize může být z nějakého úhlu pohledu, z hodnotové, etické nebo kulturní základny vždy někým považována za negativní event. zavrženíhodnou. Podstatná je však esence oné vůdčí hybné síly. V tom je pro mě lákavé, inspirující, vzrušující a vyzývavé odhalovat a rozdmýchávat tuto esenci v sobě i druhých a pracovat s ní. Osobní lídr s touto esencí zachází ve prospěch svůj a ostatních. Jak stylem „zevnitř ven“, tak i „zvenku dovnitř“. Osobní lídrovství je naše, každého z nás. Nelze jej někomu svěřit, delegovat. Ovšem, můžeme se jej vzdát (se všemi z toho vyplývajícími důsledky). Někde jsem četl větu, kterou bych parafrázovat takto:

„Pokud si na cokoliv stěžuji, vím, že existuje lepší možnost, avšak JÁ nejsem ochoten podstoupit nutné riziko (opustit zónu pohodlí…) a této lepší možnosti dosáhnout.“

Osobní lídr si v tomto duchu nestěžuje. Snadno se to píše a říká, že jo?

O víkendu jsme s manželkou byli na Velkém Javorníku v Beskydech. Od srpna 2013 tam stojí stylová rozhledna. A je z ní opravdu krásný výhled či rozhled, což není vždy standard (viz. třeba zde a zde). Výhled a rozhled považuji za jednu stranu mince, zvané VIZE. To už známe od kněžny Libuše na hoře Říp a jejího výhledu a vize. Pro někoho z nás může tento přístup k vizi představovat „výkonnou část“. Dosáhnout takového rozhledu a výhledu, který přinese radost, krásu a potěchu smyslů, to vyžaduje porci energie (= vylézt na kopec, zdolat schody na vrchol rozhledny…). Perspektiva výhledu „směrem ven“, znamená, že vidíte dopady a důsledky vynaložené energie při naplňování vůdčí ideje. Věřím, že pro řadu z nás, může zmíněná esence vůdčí hybné síly být otiskem tohoto výhledu a rozhledu. To je v souladu s vizí na vrcholu, vizí v úrovni vlastní identity v pyramidě neurologických úrovní. Nad identitou je to, co nás přesahuje. „To“ k nám často proniká při výhledu a rozhledu (krajina, moře, oceán, hvězdná obloha…). Vize může přijít, dotkneme-li se vlastní identitou tohoto přesahu při dobrém, nezamlženém výhledu a rozhledu. Má osobní zkušenost to potvrzuje. Ku příkladu při svém Vision Questu jsem si vybral místo, z něhož jsem měl dobrý výhled a rozhled na plynoucí řeku pod skalním ostrohem.

Jiný pohled na vizi, který utváří rovnováhu je vhled (výhled dovnitř). Vědomí bohatého vnitřního světa a jeho krásy a rozsahu. Naše esence vůdčí hybné síly je pak otiskem tohoto vnitřního vhledu. Opět je to v souladu s vizí na vrcholu. Naše identita se dotýká toho, co nás přesahuje uvnitř („jak nahoře, tak dole“). Pro některé z nás, je „dotknout se sám sebe uvnitř“ stejně energeticky náročné, jako vyšlapat cestu na kopec a na rozhlednu. Mou osobní zkušeností byla např. samota a izolace během Vision Questu (introverti to mají snazší). Dotkl jsem se sám sebe, smysly byly zbystřeny a vše bylo smyslů-plné z jiné perspektivy.

Osobní lídr dokáže najít rovnováhu mezi výhledem a vhledem. Vědomě, autenticky, sám za sebe, SRDCEm.

Je čas k vašemu malému zamyšlení, tak do toho! Považujete se za lídra? V čem jste sami sobě lídry? Volíte spíše vhled nebo spíše rozhled? Co/kdo vás inspiruje? Co/koho následujete? Jak je pro vás důležitá rovnováha?

 

Nejvyšší dřevěnou rozhlednou světa je Pyramidenkogel v rakouských Korutanech. Měří 100 metrů, poslední vyhlídková plošina je v 70 m. Pro odvážné zajistí sešup dolů tobogan.

Obr. 1 – Z rozhledny Velký Javorník byl rozhled „široko daleko“. Analogie nezamlžené vize.

Zdroj: vlastní foto (mobilem)

Vidíte „tvorbu“ nebo „osud“?

Při čtení různých knih, rozhovorech s lidmi (a jejich rolemi), pátrání po osudech předků, jsem nabyl zjednodušeného dojmu, že lze vystopovat dva způsoby naplňování vize. Oba jsou smysluplné, neboť vždy dávají smysl tomu, kdo je sleduje.

Tvůrci

Jeden z přístupů je o tvorbě, utváření, dotváření, vylaďování… Titulek – „tvorba vize“. Z nekonečného pole možností vybíráme stavební prvky své vize a svých idejí a záměrů a tvoříme celek. Když se vrátím k příměru se skládáním puzzle z 1. části, tak puzzle sami vyrábíme a poté skládáme. Do tohoto přístupu můžeme směle vložit své SRDCE – Sebe-vědomí, Radost, Dary, Celistvost a Elán.

Hledající

Druhý přístup spíše napovídá o „hledání“. Cesta už (jakoby) je někde narýsována a my ji potřebujeme a chceme ji najít, odhalit, (znovu)objevit. Tu cestu, která nás dovede k naší vizi. Cestu, jež se opírá o naše hodnoty a víru či přesvědčení (cesta rychlá, cesta levná, cesta trnitá, cesta slávy, cesta vlivu…). Titulek – „hledání vize“. Otevíráme různé dveře a nahlížíme, co se za nimi skrývá. Možná to někomu připomíná „následování svého osudu“. I takové hledání může být tvůrčím hledáním, v němž naše SRDCE má své místo.

Za koho se považujete vy? Jste více tvůrci nebo hledající? Jaká je vaše cesta? Kam vede? Pokud nemůžete něco najít, co to je? Pokud jste našli to, co jste hledali, co to bylo?

 

Pod pokličku osobních hodnot

Získejte hlubší vhled do toho kým opravdu jste.

Bezplatný test + 5 lekcí e-mailového minikurzu!

Více informací zde.

Moje „trojka“

Úlohu vize zdůrazňoval každý z mých tří učitelů a inspirátorů – Jim Rohn, Stephen Covey i Brian Tracy. Tato „trojka“ má stále co říci i ve světě „lajků“, „+1“, smajlíků a dalších vychytávek.

Jim Rohn (*1930 – †2009) měl své životní puzzle složené z 5 částí – životní filozofie, z níž vyplývají životní postoje. S těmito svými životními postoji přistupujeme k činům a konání a jejich prostřednictvím dosahujeme konkrétních výsledků. Tím utváříme svůj osobitý a jedinečný životní styl. Jim Rohn s oblibou říkal, že člověk může vynechat jídlo, ale neměl by vynechat (příležitost přečíst si) knihu. Věřil ve tvůrčí sílu a moc slova a tedy vyjadřování vize pomocí slov a činů.

Stephen Covey (*1932 – †2012) je znám díky svým 7 návykům. Důležitost vize spatřoval v návyku č. 2 – Začínejte s myšlenkou na konec. Jeho první návyk vyjadřoval podstatu osobního lídrovství – Buďte proaktivní. Celé jeho dílo vnímám jako zásadní. Jeho schopnost syntézy byla záviděníhodná. Dodnes zažívám „aha momenty“ nad některými myšlenkami, s nimiž jsem s poprvé seznamoval před více než 20 lety.

Dosud žijícím mohykánem je Brian Tracy (*1944). Jasnost (vize, záměru, cíle…) považuje za kritický faktor úspěchu. I on sází na úroveň vlastní víry a přesvědčení – vírou v neomezený potenciál člověka. Zkuste nechat na závěr rozehrát svou fantazii nad jeho 12 kritickými faktory úspěchu. Kde a jaké mají místo ve vaší vizi, cílech a záměrech?

  1. Tvůj potenciál je neomezený.
  2. Jasnost je kritickým faktorem.
  3. Znalosti jsou moc (pokud je uplatníš).
  4. Mistrovství má magickou schopnost.
  5. Postoj je vším.
  6. Vztahy jsou zásadní.
  7. Na penězích záleží.
  8. Jsi génius.
  9. Výsledky předurčují ocenění.
  10. Uchop svůj den.
  11. Charakter se počítá.
  12. Štěstí přeje odvážným.

Obr. 2 – Jim Rohn se ke svému úspěchu odrazil při své přednášce v Rotary klubu. Svůj první seminář vedl rok předtím, než jsem se narodil.

Zdroj: web Jim Rohn

Závěr(?)

Devět doteků s vizí je za mnou/námi. Rád jsem sdílet perspektivy a úhly pohledu, které ve vizi vnímám ze své osobní i profesní zkušenosti. Padlo mnoho myšlenek i otázek. Závěr si uděláte jistě každý sám. Takový, který je pro vás užitečný.

Pokud se vás něco dotklo, dejte vědět. Já se jedu dotknout své vize 31.7.2015. Čeká mě návrat na místo Vision Questu. Asi jej také budu sdílet jako „desátý dotek„.

Hezké léto. Už klepe na dveře.

Jaké jsou vaše silné stránky?

Získejte vhled do svých 24 silných stránek!

Navíc s bonusy v češtině formou 5-ti denního e-mail minikurzu!

Test VIA pro mládež 10-17 let (např. projekty středních škol).

Více informací k silným stránkám Values IAction.

Kontaktuje mě

13 + 6 =

Tento příspěvek byl původní součástí mého blogu Život 50+, který fungoval od 3/2015 do 3/2016 na platformě webu 2.0.

Libor Friedel

Libor Friedel

Lektor, kouč a konzultant s praxí od roku 1996

Mým posláním je inspirovat ke zlepšování, pomáhat se znalostmi a jejich aplikací a vytvářet bezpečný prostor pro rozvoj lidí a organizací. Dávám do toho SRDCE.

Slova moudrých

„Všechno vzniká nejdříve mentálně a teprve poté fyzicky.“

(Stephen Covey)

Líbil se Vám příspěvek? Byl pro Vás něčím zajímavý, inspirativní, přínosný nebo užitečný? SDÍLEJTE jej se svými přáteli a známými!

Pokud Vás téma (osobního) lídrovství zajímá více, NAPIŠTE mi DO KOMENTÁŘŮ. Budu lépe vědět, o čem si chcete přečíst a čím se mám příště na blogu zabývat.

Děkuji. LF

9 doteků s vizí (2. část)

9 doteků s vizí (2. část)

Přináším pokračování článku v „dotýkání se vize“. V první části, jsem představil první tři pohledy na vizi – „básnickou vizi“, „nástěnku vizí“ a kontroverzní „vizi minulosti“. Dnes následují další tři pohledy, jak se dotknout vize. Týkají se „mistrů byznysu“, naší „identity na vrcholu“ a stavu, když „víte, že…“ Co znamenají tyto poněkud zamlžené názvy vysvětluje další text.

 

Občas něco napíšu i na blogy European Business School SE nebo Ústavu práva a právní vědy.

Tvorba podnikové vize – Buďte „mistry“

MBA (Master of Business Administration) je, alespoň podle názvu o „mistrovství“. Mívám pro studenty v programech MBA přednášky, a také čtu a hodnotím jejich seminární  či diplomové práce. K širšímu tématu strategického řízení, kterým se profesně zabývám a v MBA programech učím, patří také „tvorba podnikové vize“, jak zní titulek jednoho ze seminářů, doprovázený ještě tématem lídrovství (leadershipu).

Diskusi k vizi se studenty nevedeme ve stylu, zda vize ano či ne, zda je užitečná nebo není k ničemu. Protože jde o „podnikovou vizi“, spíše se bavíme o míře zapojení lidí v organizacích do tvorby a formulování vize. Diskutujeme i o důležitosti „dílčích vizí“, tedy vizí různých organizačních jednotek ve struktuře podniku, které mohou vyústit v synergii vizí pro naplnění celkového obrazu budoucnosti podniku. (vzpomínáte na analogii s předlohou puzzle?)

S určitou nadsázkou by se absolventi MBA studia měli stát MISTRY – i ve tvorbě podnikové vize. Záleží, zda jsou o tom přesvědčeni a je to jejich hodnotou ve chvílích, kdy jsou v roli studentů. Připomíná vám to něco? Jsme zase u pana Roberta Diltse a jeho neurologických úrovní. Je to typická ukázka toho, jak jsou propojeny naše

  • role
  • hodnoty
  • přesvědčení

Spodní úrovně Diltsovy pyramidy (prostředí, chování, schopnosti) jsou také ovlivněny – skrze naše přesvědčení. Při tvorbě vize vycházíme z prostředí, které nás obklopuje, našeho aktuálního chování a schopností. Poté s sebou neseme vytvořenou vizi a tyto úrovně můžeme zpětně přetvářet. V seminárních pracích manažerů – studentů MBA, je tento pohyb v drtivé většině případů patrný. Kouzlo, tajemství a rozdíly spočívají v neurologické úrovni, které se student/manažer dotkne jako úrovně, pro něj v daný moment nejvyšší.

Má domněnka a přesvědčení jsou v tomto ohledu jednoznačné. Mistři se dokáží dotknout vize prostřednictvím své identity. U podnikové vize manažery může omezovat, že se mnohdy pustí do utváření a formulování vize „pouze“ na úrovni rolí (viz. obrázek).

 

Pod pokličku osobních hodnot

Získejte hlubší vhled do toho kým opravdu jste.

Bezplatný test + 5 lekcí e-mailového minikurzu!

Více informací zde.

„Jsem vizionář…“, to je text, který se už objevuje u mnoha profilů českých podnikatelů, autorů apod. Pokud bych to odlehčil, podle tvůrců oné mýtické postavy, byl vizionářem i Jára Cimrman. Možná to měl snazší, než vizionáři z masa a kostí.

Obr. 1 – Horní část pyramidy tvoří čtyři neurologické úrovně, které spouští transformaci. Když se něco učíte, otestujte, zda je to v souladu či v rozporu s vašim přesvědčením a k jaké vaší hodnotě to přispívá.

Zdroj: vlastní zpracování podle Roberta Diltse, s přispěním Zdeňka Štěpánka

Vize na vrcholu – Identita našeho „já“

Celistvost je dle mého názoru důležitou součásti identity. Několikrát zmíněný Robert Dilts vidí nad úrovní identity na vrcholu své pyramidy přesah – spiritualitu, vyšší smysl a účel věcí. Stephen Covey vnímá integrované „já“, které se dotýká naší identity, prostřednictvím vnitřního zápalu (The Fire Within), v němž se propojují potřeby fyzické (žít), sociální (milovat), duševní (poznávat) a duchovní (zanechat odkaz).

Při „Vision Questu“ jsem hlouběji poznal a „ochutnal“, co je to identita a integrita v dotyku s přírodou, se všemi smysly a živly. Hledat vizi na vrcholu pyramidy, osvobozen od jednotlivých rolí (a mnoha dalších věcí a civilizačních vymožeností) je velmi vzrušující a transformativní.

Moje uvědomění se, více než kdy jindy, projevilo jako smyslů-plnost existence. Vnímal jsem intenzivně, co jsem viděl (les, vodu, trávu, kameny, hmyz…), cítil jsem vůni toho všeho, slyšel zvuky šumící řeky, deště, větru v korunách stromů… Na své si přišel také hmat, vjemy při dotecích s vodou, kameny, půdou či stromy. Kratičké video pro ilustraci je z jiného místa (Šumava 2013), ale odhaluje alespoň část prožitku. Obvykle ale nestačí se zastavit na pár minut  (Vision Quest trval 4 dny a noci).

Integrované „já“ potřebuje pro svou celistvost i poslední z našich smyslů – chuť. Smysl, který mimo své obvyklé podoby, (procházející dobrým jídlem a pitím přes chuťové buňky), má i svou analogickou tvář – CHUŤ K ŽIVOTU. Není to samozřejmost, ani automatické vnímání. Opět si to uvědomit, mi pomohla zpětná vazba, kterou jsem dostal po Vision Questu od průvodců – Vaška Němečka i později od Zdeňka Webera. Stephen Covey tuto podstatu shrnuje ve svém návyku 2 – Začínejte s myšlenkou na  konec.

(Znovu)nalezení identity a vize má smysl a je i smyslů-plné. V každém dospělém věku. O tom, že se nám to ne vždy a všem daří, svědčí např. kniha australské spisovatelky, zpěvačky a učitelky Bronnie Ware. Český překlad má název Čeho před smrtí nejvíce litujeme. Autorka čerpala s výzkumu a rozhovorů s umírajícími lidmi, jejichž (často nenaplněná) vize se uzavírala. Zde je pět nejtypičtějších věcí, kterých litujeme:

  1. Škoda, že jsem neměl(a) odvahu žít podle svého a ne tak, jak ode mě očekávali ostatní.
  2. Neměl(a) jsem pracovat tak tvrdě.
  3. Škoda, že jsem neměl(a) dost odvahy, abych dal(a) najevo své city.
  4. Škoda, že jsem nezůstal(a) ve spojení se svými přáteli.
  5. Škoda, že jsem si nedovolil(a) být šťastnější.

Co se vám v tuto chvíli honí hlavou? Je vaše vize „na vrcholu“? Může být smysluplná jakási „univerzální vize“, vzniklá díky poučení se z těchto pěti bodů? Bude podobná následujícímu:

  • Mít odvahu žít podle svého.
  • Pracovat chytře, ne tvrdě.
  • Dávat najevo své city.
  • Být ve spojení se svými přáteli. (Není to o síti Facebook)
  • DOVOLIT SI být šťastný.

Ještě lépe vynikne v první osobě jednotného čísla. Do ní se tyto věty převeďte sami. Pak si je nahlas přečtěte. Nalepte si tyto zásady a z nich vytvořenou vizi na zrcadlo…

 

Vize a ti, kdo „ví, že…“

Můj učitel Brian Tracy rád zdůrazňuje ZBT – Zero-based Thinking, něco jako „přemýšlení od nuly“. Spočívá ve všetečné otázce, s níž můžeme hodnotit správnost a přesvědčení ohledně svých minulých učiněných rozhodnutí:

„Kdybych v okamžiku rozhodnutí věděl/a, co vím teď, učinil/a bych znovu stejné rozhodnutí?“

Říká se, že člověk nevstoupí dvakrát do téže řeky. A také, že po bitvě je každý generál. Někdy ovšem zlehčování nemusí být na místě. Odpovíme-li si na uvedenou otázku „ano“, můžeme směle pokračovat v tom, abychom dosáhli toho, pro co jsme se rozhodli. A pokud je odpověď na zmíněnou otázku „ne“? Doporučení zní: vrátit se do bodu nula  a vyvarovat se, aby daná situace nastala. Pokud už situace nastala, pak ji co nejrychleji opustit.

Spojení „vize“ a „ví, že“ vypadá jako slovní hříčka. Ale zkuste si vzpomenout na nějaká vnuknutí, která vám přinesla vhled typu „Prostě to vím!“. Bez debat. Bez diskuse. Tečka. Přesvědčení „jako blázen“. Takový vhled  bývá spojen s nějakou vizí, obrazem a rozhodnutím. Jsem si jist, že v drtivé většině případů, pokud jednáme v souladu s nutkavým přesvědčením „prostě to vím“, bude každá pozdější odpověď na výše položenou otázku „od nuly“ vždy ANO.

Vím, že jsem se mnohokrát v minulosti takovým vhledům bránil. Ale také vím, že když jsem takovým vnuknutím věřil a jednal v souladu s nimi, dobře to dopadlo. Veřím, že nás je takových spousta.

Udělejte si test svých přesvědčení. Vezměte kus papíru, deník (ne textový editor), pero, tužku (ne klávesnici) a nadepište si stránku

„Prostě vím, že…“

Nechte bouřit svou mysl. Pište všechny odpovědi bez cenzury. Ty spontánní budou jistě pravdivé. Stačí první tři minuty. Pak si napsané zhodnoťte otázkou – Jaký vliv toto přesvědčení má na mou vizi?

Klávesnici si nechte na komentáře. Na shledanou příště.

Literatura:

  • COVEY, S. R. 7 návyků skutečně efektivních lidí. Zásady osobního rozvoje, které změní váš život. 1. vyd. Praha: Management Press, 2007. 342 s. ISBN 978-80-7261-156-0.
  • WARE, B. Čeho před smrtí nejvíce litujeme. 1. vyd. Praha: Portál, 2012. 310 s. ISBN 978-80-262-0168-7.
 

Kontaktuje mě

4 + 12 =

Jaké jsou vaše silné stránky?

Získejte vhled do svých 24 silných stránek!

Navíc s bonusy v češtině formou 5-ti denního e-mail minikurzu!

Test VIA pro mládež 10-17 let (např. projekty středních škol).

Více informací k silným stránkám Values IAction.

Tento příspěvek byl původní součástí mého blogu Život 50+, který fungoval od 3/2015 do 3/2016 na platformě webu 2.0.

Libor Friedel

Libor Friedel

Lektor, kouč a konzultant s praxí od roku 1996

Mým posláním je inspirovat ke zlepšování, pomáhat se znalostmi a jejich aplikací a vytvářet bezpečný prostor pro rozvoj lidí a organizací. Dávám do toho SRDCE.

Slova moudrých

„Scio me nihil scire.“

„Vím, že nic nevím.“

(Sókratés)

Líbil se Vám příspěvek? Byl pro Vás něčím zajímavý, inspirativní, přínosný nebo užitečný? SDÍLEJTE jej se svými přáteli a známými!

Pokud Vás téma lídrovství (leadership) na osobní nebo organizační úrovni zajímá více, NAPIŠTE mi DO KOMENTÁŘŮ. Budu lépe vědět, o čem si chcete přečíst a čím se mám příště na blogu zabývat.

Děkuji. LF

9 doteků s vizí (1. část)

9 doteků s vizí (1. část)

Věříte na sílu vize? Máte svou vlastní vizi pro život? Jaká je? Co pro vás vůbec znamená „mít vizi“? K čemu je to dobré? Jaký rozdíl pociťujete mezi osobní vizí a vizí firmy/podniku? Už jste si někdy vytvářeli vision board?

Vize se občas zdá být módním tématem. Jindy je to něco, co někomu zní tzv. „zprofanovaně“. Je to fenomén – nepochopený i nepochopitelný, pro řadu lidí kontroverzní. Také jde o „věčné“ téma. O kořenech a vizi jsem psal před několika dny. Pojďme nahlédnout a zamyslet se nad několika perspektivami tématu VIZE. Dotkněte se vize! Osobně to chci udělat celkem 9x v sérii tří článků, v naději, že některý z těchto doteků pro vás bude inspirací.

 

Nastartoval jsem první „miniseriál“ článků na blogu. Má tři díly (a nakonec i čtvrtý).

Vize „básníka“ doktora Šafránka

Pokud si vybavíte jeden z dílů „básnické série“, film Jak básníci neztrácejí naději, snad si vzpomenete, jak jeden z hlavních hrdinů Štěpán Šafránek (roli ztvárnil Pavel Kříž) vyhrál konkurz na ředitele nemocnice. Bylo to pro něj v pozdějších souvislostech Pyrhovo vítězství, ale dveře vítězství mu otevřela „očekávaná“ odpověď na záludnou otázku výběrové komise:

„Jaká je vaše vize?“

Přestože se Štěpán zodpovědně na výběrové řízení připravoval, stačily mu k úspěchu opakované rady souseda, přítelkyně a kamaráda, které dostal v rozmezí několika minut cestou k pohovoru:

„Levně nakupovat, draze prodávat a pozdě platit faktury.“

Zdánlivě humorná odpověď může být (a snad i stále je) pro mnohé lákavým podnikatelským konceptem.

Osobně jsem se v počátečních dobách kapitalismu v Československu setkal s důsledky takové vize. S kamarádem jsme získávali podniky a shromažďovali data v celorepublikovém programu vzájemných zápočtů závazků a pohledávek. Jeho cílem, ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu, bylo oddlužit firmy a restartovat znovu jejich podnikání. Pro mě to byla zajímavá zkušenost i např. v tom, že jsme obchodní jednání museli kvůli velkému zájmu vést i po nocích či nad ránem. Vize oddlužení však dlouhodobě naplněna nebyla, protože časem opět zvítězila nedůvěra a „koncept Šafránek“.

V případu filmového Šafránka i v příkladu projektu oddlužení lze vnímat jistou zamlženou vizi – obraz možného stavu prosperity nemocnice či naší ekonomiky. Vize jsou o prosperitě, ideálech, moci, kráse… Osobně vizi pociťuji jako obraz, který co nejplastičtěji popisuje a ztvárňuje základní obrysy i konkrétní detaily budoucího žádoucího a vytouženého stavu či situace. Jak pro jednotlivce, tak i pro určitou společenskou organizační jednotku (rodinu, firmu, organizaci…). Vize vždy představuje naději. Tu je škoda ztratit, i když je to mnohdy snadné. Nejen pro básníky.

 

První předchůdce puzzle vyrobil londýnský rytec a kreslíř map John Spilsbury, kolem roku 1760. Nalepil jednu ze svých map na tvrdé dřevo a truhlářskou pilkou vyřezal jednotlivé země. Vznikla tak vzdělávací hra, která sloužila jako učební pomůcka zeměpisu pro anglické děti.

(Zdroj: Wikipedia)

Obr. 1 – Jak básníci neztrácejí naději (2004)

Zdroj: ČSFD

Vision Board jako puzzle

Máte doma v knihovně knížečka nazvanou Tajemství (The Secret) od Rhodny Byrne?  Kniha i následný film, vzedmuly vlnu zájmu i kontroverze o fenomén, nazvaný „Zákon přitažlivosti“. V cestě za vizí zpopularizovalo Tajemství i jednu praktickou pomůcku – Vision Board. „Nástěnku“ s vizualizovanými výstřižky, obrázky, fotografiemi či texty, představujícími prvky vytoužené budoucnosti. Věřím, že z pohledu toho, jak funguje náš mozek a vnímání vizuálních vjemů (zejména pro tzv. vizuální typy), má Vision Board (nástěnka vizí) význam. Proč?

Připomíná mi jednu analogii, s níž pracuji na seminářích. Kromě panáčka SE vozím i několik sad puzzle. Účastníci ve skupinách mají za úkol jej složit. Všem skupinám dám stejné puzzle, ovšem zpočátku neví, že jedna skupina má předlohu (obrázek), jiná předlohu nemá, event. má předlohu, která je špatná (má odlišný obrázek od dílků, které se skládají. Drtivá většina vítězů takového skládání se rekrutuje ze skupin či týmů, které mají předlohu. Následná diskuse s účastníky se pak kromě jiného týká role předlohy. Pro mě je to obraz vize, cílového stavu, kterého můžeme (máme-li správné dílky) dosáhnout. Čím plastičtější a barevnější předloha je, tím lépe. Mít vizi pouze blankytně modré oblohy bez mráčku, jako předlohy pro puzzle s několika sty dílky, by zřejmě nepomohlo. Skládáme puzzle „jen“ s 54 dílky. Vesměs se účastníci také shodují v hypotéze, že čím větší počet dílků a velikost složeného obrazu, tím je role předlohy důležitější. Ve hře i v životě jsou i jiné faktory pro úspěch ve skládání puzzle (zkušenost, spolupráce a dělba rolí v týmu, pořádek apod.), ale držme se významu předlohy a jejího obrazu.

  • Jaký závěr či doporučení z toho pro vás vyplývá?
  • Jaká je předloha vašeho životního puzzle?

Sebe-vědomí ( vědomí sebe sama) a lidské Dary vám mohou pomoci, abyste si s Radostí a Elánem načrtli vizi své Celistvosti. Domnívám se, že je to cesta, která každého může dovést ke vnímání integrity JÁ.

Poskládejte si své vizionářské puzzle na vision board.

 

Vize minulosti?

Před několika roky jsem seděl u předsednického stolu na jedné konferenci v Čechách. Tématem bylo to, co mě velice zajímá – excelence. V rámci plenárního vystoupení měl prezentaci generální ředitel (nejmenovaného) výrobního podniku. Zaskočil nejen mě, když v jedné části své prezentace promítl obrázek s vizí firmy, přečetl její znění a poté okomentoval slovy: „A této vize jsme my před třemi lety dosáhli.“ Měl být na co pyšný. Přirozeně však vyvstala otázka „Aha, a co dál?“

Jedno z mých přesvědčení je, že vize se týká budoucnosti, budoucího stavu. Je obecnější než konkrétní (SMART) cíl. Je to nasazená laťka, k jejímuž dosažení se potřebujeme odrazit a vyskočit (pro orientované na výkon). Nebo místo/stav k němuž chceme dojít (pro vyznavače „cesty“), případně již zmíněný obraz, který chceme postupně poskládat (pro vyznavače puzzle a logických her).

Dosažená/naplněná vize přestává být vizí. Zde je hranice mezi tím, kdy do puzzle umístíte jeden z dílků během skládání, a kdy umístíte do puzzle dílek poslední. Tehdy do sebe vše zapadne a obraz je hotov. „Vize minulosti“ z tohoto úhlu pohledu nedává smysl. Vize pro mě vždy zůstane v duchu bájné kněžny Libuše – „Vidím město veliké…“ – pohledem vpřed v čase i na cestě.

Vize může být i „plovoucí“, oživovaná, doplňovaná, košatící. Má-li jít o „vizi minulosti“ umím si představit vytvoření obrazu o předcích a jejich životě apod. Na tomto obrazu pracuji jako na vědomí kořenů. Nenazval bych tento obraz přímo vizí. Je však její nedílnou součástí.

Existuje podle vás i vize minulosti? Co když je vize naplněna, je jí dosaženo? Co pak? V jakých situacích se vám stírá rozdíl mezi vizí a cílem? Jakou roli hraje minulost pro budoucí vizi?

To jsou názory, úvahy a inspirace k zamyšlení, týkající se prvních tři doteků s vizí. Názory v komentářích jsou otevřené. Můžete a nemusíte se toho chopit.

 

Obr. 2 – Poslední dílek, obraz je hotov. Co dál?

Zdroj: Pexels

Co bude v dalších dílech?

Titulkům pro další „doteky s vizí“ jsem dal pracovní názvy:

  • Tvorba podnikové vize – buďte mistry
  • Vize na vrcholu – integrované JÁ v neurologických úrovních
  • Vize a ti, kdo „ví, že…“
  • Vize vůdců – osobní lídr a osobní lídrovství
  • Vidíte „tvorbu“ nebo „osud“?
  • Moje „velká trojka“
  • (Vision Quest – návrat) – prémie, dotek č. 10

Podrobnosti najdete ve 2. části a 3. části miniseriálu.

Necháte se zlákat ke čtení dalšího dílu? Už máte svůj vision board? Půjdete do komentářů? Je to na vás…

 

Pod pokličku osobních hodnot

Získejte hlubší vhled do toho kým opravdu jste.

Bezplatný test + 5 lekcí e-mailového minikurzu!

Více informací zde.

Kontaktuje mě

10 + 1 =

Tento příspěvek byl původní součástí mého blogu Život 50+, který fungoval od 3/2015 do 3/2016 na platformě webu 2.0.

Libor Friedel

Libor Friedel

Lektor, kouč a konzultant s praxí od roku 1996

Mým posláním je inspirovat ke zlepšování, pomáhat se znalostmi a jejich aplikací a vytvářet bezpečný prostor pro rozvoj lidí a organizací. Dávám do toho SRDCE.

Slova moudrých

„Surrealismus je destruktivní, ničí však jen to, co považuje za pouta, které omezují naši vizi.“

(Salvador Dalí)

Líbil se Vám příspěvek? Byl pro Vás něčím zajímavý, inspirativní, přínosný nebo užitečný? SDÍLEJTE jej se svými přáteli a známými!

Pokud Vás téma lídrovství zajímá více, NAPIŠTE mi DO KOMENTÁŘŮ. Budu lépe vědět, o čem si chcete přečíst a čím se mám příště na blogu zabývat.

Děkuji. LF

Přihlaste si ODBĚR ČLÁNKŮ z blogu!

Připojte se k seznamu odběratelů aktualizací z mého blogu. Žádný nový článek vám neunikne. Na uvítanou vám pošlu dárek - e-book DESATERO VELKOMYSLNÉHO OSOBNÍHO LÍDRA!

Vhled ☛ Lídrovství ☛ Strategie ☛ Skóre ☛ Excelence

Byli jste úspěšně přihlášeni k odběru novinek z blogu. Přijde Vám e-mail s odkazem na dárek.

Share This