7 dojmů ze švihlé chůze 7.1.2016

7 dojmů ze švihlé chůze 7.1.2016

Silly Walk – švihlá, vrávoravá chůze Johna Cleese z Monty Pythonova létajícího cirkusu.

Při příležitosti Mezinárodního dne švihlé chůze, který připadá na 7. ledna, se v Ostravě (a dalších městech ČR a světa) konal vrávoravý pochod. Jsem vděčný organizátorům za uspořádání této párty [cit. 2016-01-08].

Jakých symbolických 7 dojmů jsem si odnesl?

Tímto článkem bych vás rád inspiroval a povzbudil, aby jste rozšířili řady „šviháků“, tedy fanoušků a příznivců poněkud švihlé chůze. Povede se to?

1. Tvořivost

Můžete se naučit „přesný postup“ jak švihle chodit. Na Internetu je řada takových návodů (obecně „přesných postupů“ na cokoliv). Ovšem také můžete využít Dar vlastní tvořivosti – vymýšlet, tvořit a zkoušet vlastní kreace a zkoumat, co je vám bližší, jaké u toho máte pocity, kde jsou vaše hranice. Vidíte jiné švihlé chodce… a možná přijdete k nějakému obecnějšímu sebepoznání.

Podrobný návod, podle něhož se můžete naučit švihlé chůzi najdete zde (anglicky).

(Zdroj: Wikipedia)

Obr. 1 -Symbolika a parádní fyzický výkon Johna Cleese, švihlého chodce Monty Python.

Zdroj: Pinterest

2. Pospolitost, vystoupení z davu (a exhibice?)

Účast několika desítek lidí v Ostravě byla hojnější, než při loňském prvním ročníku. Tak jsme zažili pocit pospolitosti (pro mě to byl i test překonávání hranic introverze) a určitého rošťáctví (švihlosti) – tedy Radost. Svým způsobem jsme vystoupili z davu a je třeba přiznat, že to byla i exhibice. Někomu to vyhovuje, někomu ne.

3. Fyzická aktivita

Švihlá chůze „není žádná sranda“, alespoň pokud jde o vynaloženou fyzickou energii. Stačí pár desítek metrů a docela se zahřejete. Když chcete dělat poctivé výkopy či předvádět náročnější kreace, může to být dobrý trénink na svalové partie, kterých si třeba nejsme vždy vědomi.

Obr. 2 – To je výkop! A přitom zůstanete v anonymitě.

Zdroj: Facebook, Jiří Kohoutek

4. Pozadí (granty)

originální scénce Monty Python nelze přehlédnout narážky na nesmyslné granty, které Ministerstvo švihlé chůze poskytuje, a které skeč létajícího cirkusu také paroduje. Neubránil jsem se pocitu nesmyslnosti mnoha grantů EU, na které „padnou“ spousty peněz (cyklostezky, které nikam nevedou, rozhledny, z nichž není vidět, letáky a brožury, které nikdo nečte…). Fenomén nesmyslných grantů přetrvává i po téměř 50 letech. Ironie Ministerstva švihlé chůze „politicky nezabrala“. Zabrala však mezi účastníky pochodu před a po vlastní akci – jako „grant“ pro neřidiče se přiděloval (za předvedený výkon) panák.

5. Zrcadlo Sebe-vědomí

Při krátkém setkání, než jsme vyšli do ulic, jedna účastnice předváděla „moderní“ švihlou chůzi mnoha z nás – chůzi „od výlohy k výloze“ mezi obchody. Jiný kolega viděl švihlost v tom, jak lidé za chůze zírají na displeje svých chytrých telefonů. To v roce 1970 John Cleese jako švihlý chodec Monty Python neznal. Ale živě si představuji, jak by to dokázal parodovat. V rámci běžeckých tréninků běžci zařazují tzv. běžeckou abecedu. Na veřejnosti by její jednotlivé prvky také mohly vypadat poněkud švihle. Stejně jako lze praktikovat sebe-vědomě normální chůzi (podobně jako sebe-vědomý dech), lze sebe-vědomě praktikovat i švihlou chůzi. Je to lepší než se nechat vést autopilotem zastřeného vědomí.

Obr. 3 – Buřinku jsem neměl. Po pochodu jsem měl naplánován běžecký trénink.

Zdroj: vlastní foto

Účast na takovéto „sranda akci“ vás jistě nepřivede na stopu stěžování si (ten den se ve velkém „řešily“ uniklé e-maily premiéra). Možná k uvědomění a postěžování si na vlastní fyzickou kondici. Neplatí to však zcela na 100%. V diskusích jsem třeba četl, že „je brzy tma“, že „se nepořádá pochod hladových řemeslníků“, že „je to jako za Maa v Číně“ apod. Nu, „proti gustu…“. Volba je vždy jasná – jít… nebo nechat být. DIsciplinu „nechat to být“ je užitečné pro mnohé z nás trénovat v každém věku.

7. Hold fenoménu

Silly Walk je hold někomu a něčemu, co má kultovní charakter. Skeč švihlé chůze s Monty Python se poprvé objevila na obrazovkách v roce 1970. Co všechno se v této souvislosti postupně vytvořilo a objevuje zjistíte, když si do vyhledávače zadáte „silly walk“ a prohlédnete si obrázky. Fenomén Silly Walk se díky sociálním médiím globalizuje (z poznámky organizátora jsem vyrozuměl, že  Ostrava!!! bude součástí tohoto globálního pojetí), ve smyslu globálního sdílení fotografií a videí švihlé chůze apod. Vždyť 7. leden jako Mezinárodní den švihlé chůze už globální je. Monty Python po desítkách let sklízí (v tom nejpozitivnějším slova smyslu), co zasel. Humor, nadhled, ironii, herectví… Díky za to. Bylo to ještě před Harry Potterem.

Lidé choďte!

Tak na viděnou a „na vyzkoušenou“ 7.1.2017.

Být občas švihlým prospívá lidskému zdraví. Lidé choďte! 7. ledna švihle!

Kontaktuje mě

4 + 9 =

Tento příspěvek byl původní součástí mého blogu Život 50+, který fungoval od 3/2015 do 3/2016 na platformě webu 2.0.

Libor Friedel

Libor Friedel

Lektor, kouč a konzultant s praxí od roku 1996

Mým posláním je inspirovat ke zlepšování, pomáhat se znalostmi a jejich aplikací a vytvářet bezpečný prostor pro rozvoj lidí a organizací. Dávám do toho SRDCE.

Slova moudrých

„Někteří lidé se prochází v dešti, jiní pouze moknou.“

(Rogger Miller)

Líbil se Vám příspěvek? Byl pro Vás něčím zajímavý, inspirativní, přínosný nebo užitečný? SDÍLEJTE jej se svými přáteli a známými!

Pokud Vás téma osobních sdílení a zkušeností (někdy poněkud švihlých) zajímá více, NAPIŠTE mi DO KOMENTÁŘŮ. Budu lépe vědět, o čem si chcete přečíst a čím se mám příště na blogu zabývat.

Děkuji. LF

14 přínosů, proč zkusit zorganizovat sraz spolužáků

14 přínosů, proč zkusit zorganizovat sraz spolužáků

9.10.2015 jsem završil jeden ze svých experimentů a setkal se s dalšími 13 spolužáky na srazu bývalého kruhu, což byla obdoba vysokoškolské třídy té doby (jsem strojař, který se „odrodil“ a utekl od oboru. jak zpívají Plavci – „strojařina potkala mě asi omylem“.)

Bylo to super setkání, na němž jsem se podílel jako hlavní organizátor. Dělal jsem to poprvé, tak se chci podělit o to, jaké vidím přínosy (vážné i s nadsázkou), proč to zkusit taky.

Slabiny a nedostatky si v tuto chvíli ponechám pro sebe, stejně tak jako rozhodnutí, zda si podobný experiment v budoucnu ještě zopakuji či ne.

Když jsem místy našich studií procházeli s kamarádem a spolužákem Romanem (2014), nápad na sraz jsme měli, ale ne jako organizátoři.

Bejvávalo – o čem hovoří index

K dennímu studiu na Fakultě strojní VUT Brno jsem byl zapsán 5. září 1982. Svůj první zápočet jsem do indexu získal z předmětu „Základy strojírenské technologie“ 5. listopadu 1982. Na prvním řádku mého indexu je zapsán předmět „Dějiny MDH a dějiny KSČ“ (pro nepamětníky: MDH – mezinárodní dělnické hnutí, KSČ – u nás stále legální organizace¨se zločineckou minulostí). Taková byla doba. Jeden z mých spolužáků dostal u přijímacích pohovorů záludnou otázku: „Co bude následovat po komunismu?“ Byla to opravdu odborná otázka pro budoucí strojaře. Tehdy jsme to ještě netušili…

Poslední zkoušku jsem vykonal 20. března 1987 z předmětu „Stavba biotechnologických zařízení“ a „páťák“ řádně ukončil 25. května 1987.

Promoce proběhly 23. července 1987 v Mahenově divadle v Brně a my si mohli zazpívat onu „Inženýrskou“ od skupiny Plavci/Rangers. S některými spolužáky jsme byli prvními vystudovanými biotechnologickými strojaři v tehdejší ČSSR. ????

Ale víte jak to je: „Člověk míní, život mění.“

Inženýr (z franc. ingénieur, původně z lat. ingeniator, přechýlená podoba inženýrka) je akademický titul absolventa vysoké školy v magisterském studijním programu v oblasti technických věd a technologií, ekonomie, zemědělství, lesnictví nebo vojenství.“

(Zdroj: Wikipedia)

Obr. 1 – Někteří spolužáci před turbinou „Na Palačáku“ (pravděpodobně) v roce 1984.

Zdroj: vlastní foto (aparát Praktica)

Nápad

Počátkem června 2014 jsme v Brně společné slavili 50. narozeniny s kamarádem a spolužákem Romanem. Byli jsme si prohlédnout také místa našich studií. Areál pod Palackého vrchem jsme téměř nepoznali, areál na Kraví hoře a na Úvozu se téměř nezměnil. Trochu na nás dýchla nostalgie. Měli jsme mezitím jen jeden sraz spolužáků, ale to už bylo dávno.

Po návratu z Brna ve mě vzklíčil nápad zkusit takový sraz spolužáků zorganizovat. Nikdy jsem to nedělal, ani jsem si nemyslel, že bych to dělat chtěl.

Ale víte jak to je: „Člověk míní, život mění.“

Přínosy

11.10.2015 jsem si svůj organizační experiment mohl odškrtnout jako realizovaný. Jaké přínosy a efekty vás mohou potkat, když nostalgie přepadne i vás a rozhodnete se zorganizovat sraz spolužáků? Nás se sešlo 14 spolužáků, tak tady je 14 možných přínosů z mé experimentální zkušenosti:

1 – Zdokonalíte se ve vyhledávání na Googlu a v dalších zdrojích

  • Je dobré mít oporu třeba na webu http://www.spoluzaci.cz. Pokud tam není vše aktualizováno, nastává fáze vzpomínání a hledání

2 – Zlepšíte si analytické a logické myšlení

  • Nejsem hacker, takže některé vyhledávání byla náročná. Poznal jsem jaké to je, když má někdo více a někdo méně frekventované příjmení i to, že digitální stopa některých je výraznější a u některých téměř žádná.

3 – Posílíte vybavování si vzpomínek a zjistíte, že mozek je podceňovaný a málo poznaný fenomén

  • V průběhu přípravy se vám může vybavovat stále více vzpomínek či detailů. Zejména pokud se na práci soustředíte. Nebo třeba zjistíte, že s některými jste až tak často za studia nekomunikovali.

4 – Posílíte vnitřní práci na sobě a zvládání emocí

  • Týká se to např. zpracování vzteku z toho, že oslovení neplní „zadané“ termíny nebo při cestě na sraz v pátek odpoledne v zácpách, na objížďkách apod.

5 – Poznáte nebo zlepšíte vlastní představivost

  • To platí zejména pro představy o tom, jak by měl sraz pobíhat a při představách jak asi po tak dlouhé době spolužáci vypadají. V rámci srazu pak reálně otestujete (vlasy, kilogramy, brýle, v mém případě i chybějící zub…)

6 – Otestujete svou schopnost delegovat (na dálku)

  • V této dovednosti jsem propadl na celé čáře, protože mám rád „věci pod přímou kontrolou“.

7 – Posílíte rozhodování a využití některých rozhodovacích technik

  • Třeba při rozhodování, zda zvolit direktivní nebo demokratický styl přípravy srazu. Týká se to volby místa, termínu apod. Při demokratickém stylu se můžete i naučit pracovat s anketami.

8 – Zdokonalíte se v práci s financemi

  • Pokud jste nikdy nedělali pokladníka, je to skvělá příležitost – kolik, jak a kdy vybrat peněz.

9 – Zlepšíte své komunikační schopnosti (platí zejména pro introverty jako já)

  • Zjistíte také, jaká forma a jaký styl kominikace je vašim oblíbeným.

10 – Ověříte si, zda máte či nemáte systém a pořádek ve fotografiích

  • V mém případě se ještě týká klasicky vyvolávaných filmů.

11 – Zjistíte, jak je to s popularitou Facebooku

  • V našem případě v generaci vysokoškoláků v nejlepších letech, tedy padesátníků. Výsledek – nic moc.

12 – Možná přijdete na to, že čas nemusí zacelit některé staré rány (záleží na úhlu pohledu)

13 – Zjistíte, jakou roli hrají ve vašem životě artefakty a do jaké míry jste ještě dětmi

  • V případě 28,571% účastníků našeho srazu se to projevilo při focení před turbínou u děkanátu strojní fakulty.

14 – Poznáte, jak je to s vašim uměním říci NE

  • To když ostatní „automaticky“ předpokládají, že další sraz zase zorganizujete vy, protože už přece „máte kontakty a zkušenosti“.

15 (bonus) – Vaše SRDCE zaplesá

  • Vaše Sebe-vědomí vám ukáže, že jste v životě vy i vaši spolužáci mnoho dokázali. Možná objevíte v organizování svůj Dar. Spolužáci patří k životu, tudíž i k vaší Celistvosti. Bezprostředně po probuzení (půjdete-li vůbec spát) třeba nebudete pociťovat příliš Elánu, ale to hlavní, budete mít Radost, že se něco povedlo!

Děkuji rodinnému vinařství a penzionu Kosík v Tvrdonicích, za vstřícný přístup a výborné zázemí pro náš třídní sraz.

Obr. 2 – Na místo činu se ke společnému fotografování 10.10.2015 (po rozchodu ze srazu) vrátila jen hrstka statečných.

Zdroj: vlastní foto (aparát Canon)

Otázky pro vás

  • Jaké jsou vaše zkušenosti s různými třídními srazy?
  • Jaké to je zorganizovat takovou akci, pokud jste se v takové situaci nacházeli?
  • Kdy jste se naposledy jako spolužáci sešli, bez ohledu na typ školy?
  • Proč mají srazy spolužáků význam i v dnešní době sociálních médií a sdílení?

Sdílejte v komentářích, když už ta možnost existuje.

Kontaktuje mě

15 + 12 =

Tento příspěvek byl původní součástí mého blogu Život 50+, který fungoval od 3/2015 do 3/2016 na platformě webu 2.0.

Libor Friedel

Libor Friedel

Lektor, kouč a konzultant s praxí od roku 1996

Mým posláním je inspirovat ke zlepšování, pomáhat se znalostmi a jejich aplikací a vytvářet bezpečný prostor pro rozvoj lidí a organizací. Dávám do toho SRDCE.

Slova moudrých

„Jediným učitelem hodným toho jména jest ten, který vzbuzuje ducha svobodného přemýšlení a vyvinuje cit osobní odpovědnosti.“

(Jan Amos Komenský)

10 poučení, jak mě běh Olbramicemi (konečně) „zvedl z gauče“

10 poučení, jak mě běh Olbramicemi (konečně) „zvedl z gauče“

Běh Olbramicemi!

Nevím, zda je to příběh tří let nebo posledních 40 dnů. Nebo je to příběh celého života? Doufám, že bude pokračovat. Nevím jak. Nejsem bez obav…

Jaké zkušenosti máte vy, když jste se „zvedli z gauče“? V kolika letech to bylo? Můj příběh je na následujících řádcích. Podělte se o ten svůj.

Nevím, kdo to přesně řekl, ale při psaní článku se mi vybavila slova „kdo chce hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody“. Vnitřně o mnoha věcech „víme, že…“ jsou správné. A přesto…

Tříleté zpoždění. Znáte to?

Nejprve dám hádanku. Sedí 5 žabiček na hrázi rybníka a jedna se rozhodne skočit. Kolik jich pak sedí na hrázi rybníka?

Pro mě vše „začalo“ knihou Born to Run – Zrození k běhu z roku 2009. Někdy v průběhu léta 2012 jsem se rozhodl: „Začnu běhat!“

28.8.2012 jsem si koupil Nike Free Run 3+ (na obrázku v titulku, dnes jsem našel účtenku). Nike – to je Just Do It! Nádherně jednoduché! 29.8.2012 jsem s novými botkami začal první krůček běžecké abecedy. 30.8.2012 jsem našel první výmluvu. Následující den další…

Nacházel jsem je i po celý rok 2013 – práce, zahrada, počasí, „nejsem připraven“, „bolí mě záda“, „nejdřív musím zhubnout“… V prosinci 2013 jsem si zlomil ruku. Hledání výmluv s rukou v sádře a na počátku roku 2014 tak bylo snazší…

Zjara 2014 přišla padesátka (věk, ne kilometry). Cíl „Vážit pod 100 kg do…“ jsem posunul na další termín (obvykle mívám datum narozenin nebo Silvestr). Když jsem byl s chlapama na víkendech Mužská síla 2014, ráno jsem při rozcvičkách sotva dofuněl na louku do svahu, kde se rozcvičky konaly.

No nic, „začnu běhat“.

Koncem března 2015 jsem založil osobní blog Život 50+. Místo pohybu jsem se ještě víc usadil v křesle u pracovního stolu. Před 51. narozeninami mě napadl záměr, které bych chtěl zvládnout, do svých 55 let (2019). Aby SRDCE mělo Radost.

  • Absolvovat půlmaraton v Ostravě

„Problém“ nastal velmi záhy – s ostruhou na patě. Začátkem prázdnin 2015 jsem nemohl pořádně chodit. Na dovolené v Chorvatsku jsem zkraje července dostal „babský tip“ – mazat si patu mastí na kravská vemena. Vygůglil jsem si a objednal mast (Aphlegmina – mazat po večerním dojení), k tomu homeopatikum Hekla Lava 15 a od poloviny července začal patu léčit.

18.7.2015 jsem poprvé v životě (jako správný internetový introvert a nedůvěřivec) zprovoznil osobní profil na Facebooku. Při jednom „brouzdání“ po profilech jsem našel stránku sousední obce Olbramice. Zrovna tam byl příspěvek, že v sobotu 22.8.2015 se koná historicky 1. běh Olbramicemi.

„To je tvoje šance!“ šťouchlo si mé lepší já. Kupodivu jsem poslechl. Z recese jsem se na timeline zeptal, zda se mám zúčastnit jako divák nebo „běžec“ či raději odjet na víkend pryč. Dopadlo to podle očekávání. Přátelé z Fecebooku mě podpořili – „jen si běž, to dáš“. A trénink? Od začátku srpna plavání 3x týdně.

K mé radosti, po necelém měsíci mazání a homeo-užívání ustoupila bolest v patě (klepu na dřevo).

Fotografický benchmarking běžeckých stylů. Na horní fotce styl vítěze Lukáše P. Na spodní fotce „gauč styl“ LF (vítěze sama nad sebou).

Obr. 1 – Trasa 1. běhu Olbramicemi. V horní části „okruh“ kolem zbyslavického mlýnu.

Zdroj: Mapy.cz

Bláznivý test z gauče

Bude to „experiment z gauče“! Poznám, jak na tom jsou kolena, pata a Sebe-vědomí. Bude sranda. Půlmaraton do 4 let myslím vážně, tak konec výmluvám… To vše se mi honilo hlavou. 3,9 km do kopce a z kopce, kolem našeho domu… To přece přežiju.

21.8.2015 jsem manželce nachystal foťák a nabil do něj baterii.

22.8. jsem od našeho domu na Vrchpolí sjel autem o 1,5 km níže k Centru volného času v Olbramicích, kde byl start. Zaplatil jsem 50,- Kč, dostal číslo 34 a poukázku na opékanou klobásu a pivo(!). Na to jsem se těšil, líbilo se mi, že se pořadatelé starají o správnou výživu sportovců. Žádné představy o čase, za jak dlouho se vrátím do cíle. Jeden z mých dvou vnitřních Blíženců mi zkušeně namlouval: „No, když půjdeš, tak za 45 minut bys mohl být zpátky. Když i poběžíš, tak možná dřív.“

Nevím, kolik nás bylo na startu. Nejprve byl závod na 60 metrů pro nejmenší. Pak 1 km pro děti a mládež. Nakonec běžci a Nordic Walking (3 nebo 4 účastníci). Byl jsem v kategorii muži 40-59 let.

Čekal jsem, že bude sranda. Z mého pohledu moc nebyla. Běžci se rozcvičovali, protahovali a hecovali. Připadalo mi, že u některých bych hmotnostně vydal za dva. (To by pak mohli můj čas vydělit dvěmi.)

Postavil jsem se na konec startovního pole. START! Všichni vyběhli (Nordic walkeři vyšli). Mých 192 cm a 107,5 kg rovněž. Jeden kamarád (běhá na 80 km, po horách a podobné ultra skopičiny) mi dal předtím přes Facebook dvě rady – 2 dny před závodem odpočívej a nepřepal začátek. První rady jsem se držel desítky let, druhé od první vteřiny po startu. Klusal jsem asi 300 metrů do svahu, po asfaltce v Olbramicích. Pak už jen rychleji šel a postupně ztrácel ostatní z dohledu.

„Hlavně abys při cestě nahoru už nepotkával běžce běžící dolů“, ozval se můj Blíženec-kritik. Vždy to se mnou myslí „dobře“. Minul jsem občerstvovací stanici a vešel na „okruh“ kolem Zbyslavického mlýnu, který se o pár dnů později měl stát mým tréninkovým. Dosud jsem jej znal jen z procházek s manželkou, dcerkou a našimi psy. Obešel jsem polovinu okruhu. Můj Blíženec mě poháněl. „Běž! Za chvíli vede trasa kolem našeho domu, Hanka tě bude fotit a psi štěkat.“

Předběhl mě jeden Nordic walker. Delší dobu jsem jej vnímal jak se přibližuje. Běžel. Já „běžec“ jsem šel. Divný svět. „Měl sis vzít hůlky, byl bys nejhůř čtvrtý v kategorii Nordic“, zase si rýpnul hlas uvnitř. Asi 200 metrů jsem zkoušel dělat, že běžím. Zachytila to Hanka a neúprosný objektiv foťáku (skvělý benchmarking s fotkou vítěze). Pak zase chůze. Když se uzavřel okruh a šel jsem ze svahu zpět, prohodil pár vět s pánem u občerstvovací stanice. Byl tam sám, všichni kolem něj beztak jen proběhli. Za mnou byli už jen dvě Nordic walkerky. Posledních asi 150 m jsem klusal. V cíli jsem registroval uvolněnou zábavu. Startér zapsal můj čas a tedy můj osobní rekord a dostal jsem na krk perníkovou medaili. Záhy svorně přišly vedle sebe dvě Nordičky. Závod se uzavřel.

Vítěz Lukáš, soused z Vrchpolí (patříme pod obec Zbyslavice), zvítězil, tuším v čase těsně přes 16 minut. Za ním se umístil jeho brácha. Já? 31:28! Poslední z běžců (Lukáš by to dal za tu dobu 2x). První (a asi jediný) v kategorii „přes cent“ – bohužel nebyla vypsána. Kolena držela, pata nebolela. Pro mě vítězství sama nad sebou. Pivní iontový nápoj a nutričně vyvážená opečená kobása můj vítězný pocit upevnily.

Měl jsem radost a doma pózoval a pitvořil se. Prý to jsou endorfiny. Večer jsem i tančil na diskotéce. Výsledek radosti?27.8.2015 (sotva mě přestaly bolet nohy), jsem před osmou ráno, s mobilem na paži a spuštěnou aplikací Endomondo, „vyběhl“ na okruh Vrchpolím. Cíl byl jasný – změřit vzdálenost a stanovit základní „běhochodecký“ čas. Takže: 1,6 km, 12:31 min. Okruh jsem pojmenoval Míle Vrchpolím.

Teď mám za sebou první měsíc „mimo gauč“ – naběháno 32 km na Vrchpolí, naplaváno 15 km v bazénu SAREZA!!! v Porubě.

Přihlásil jsem se k 1. ročníku běhu Starobělské Lurdy 8.11.2015 na 3,2 km. Ve startovní listině mám číslo 104. Tak aspoň věřím, že 101-104 kg bude moje hmotnost na závodu. Hmotnostní kategorie tam opět nejsou, věková pro mě je 50-59 let.

Tak jedu do Bělského lesa, na svůj první trénink s běžeckými nadšenci.

Poučení? Samé staré pravdy

Poučení, která si z různých příběhů vydestilujeme, asi nebudou nikterak objevná. Zkušenost potvrdí staré, dobré a známé pravdy. Třeby tyto:

  • Rozhodnutí nic neznamená. Akce ano! (Odpověď na hádanku v úvodu článku – na hrázi zůstal stejný počet žabiček.)
  • Na věku nezáleží. Jak píše Zuzana Součková ve své knize „Když se dáma rozběhne“ – padesátka je jen číslo.
  • Dokud se nerozběhneš, nikdy nebudeš připraven. (Téma – perfekcionismus a prokrastinace).
  • V počasí, času, ani v botech to není. Kde je ukryto tajemství? Ano, v hlavě!
  • „Nemusí pršet, stačí, když kape“. Není účelem hned zdolávat mnohakilometrové mety.
  • Měsíc v pohybu, ještě neznačí, že máš vyhráno. Je to však hodně návykové.
  • Užívat si, je lepší, než se „mordovat“. Dej pozor, aby „mordování“ nezamordovalo užívání si.
  • Využívej Facebook – je tam skvělá běžecká komunita a virtuální přátelé. Ti také kdysi s běháním začínali. Mě osobně jejich přijetí dost dojalo.
  • Sdílení záměrů a cílů má fakt smysl. Pomáhá k pocitu odpovědnosti.
  • Termín, milník, meta, cíl, vize, důvod proč… Když to máš, je to lepší, než když to nemáš.

Obr. 2 – „Míle Vrchpolím“ – záznam mého prvního „tréninku“ 27.8.2015 kolem zbyslavického mlýnu.

Zdroj: Endomondo

Otázky pro vás

  • Jak jsou vaše zkušenosti se „začínáním“ (nemusí jít nutně o běh)?
  • Co vás nakoplo?
  • Co vás zbrzdilo?

Podělte se v komentářích o střípky svých příběhů.

 

Poděkování

Děkuji Hance, Milušce, Veronice, Romanovi, Šárce, Petrovi, Lukášovi, Janě  a Markovi Zuckerbergovi za podporu v srpnových dnech, které rozhodly.

Kontaktuje mě

15 + 13 =

Tento příspěvek byl původní součástí mého blogu Život 50+, který fungoval od 3/2015 do 3/2016 na platformě webu 2.0.

Libor Friedel

Libor Friedel

Lektor, kouč a konzultant s praxí od roku 1996

Mým posláním je inspirovat ke zlepšování, pomáhat se znalostmi a jejich aplikací a vytvářet bezpečný prostor pro rozvoj lidí a organizací. Dávám do toho SRDCE.

Slova moudrých

„Už nemůžeš? Tak přidej.“

(Emil Zátopek)

Manifest života – Holstee a/nebo váš osobní?

Manifest života – Holstee a/nebo váš osobní?

Zakladatelé firmy HolsteeDaveMike a Fabian společně jednou seděli na schodech Union Square v New Yorku, aby si zapsali, jak definují úspěch a co pro ně znamená. Chtěli vytvořit něco, co by mohli použít jako zrcadlo v případě, budou-li mít někdy pocit, že přešlapují na místě nebo žijí podle definice štěstí někoho jiného.

Tak vznikl Holstee manifest. V roce 2009 získal známou grafickou podobu.

Ten přístup tvůrců manifestu se mi líbí. Snad vás také bude inspirovat.

Život je Life

Možná jej znáte. Možná vás bude inspirovat takový, jaký je, v angličtině. Možná ne a napíšete svůj vlastní manifest o životě. Možná si Holstee manifest upravíte. Možná použijete jiné „zrcadlo“.

Pokusil jsem se o český překlad. Pak jsem jeden objevil, ale moc se mi v některých detailech nezamlouval. Předkládám tři verze:

  • TY,
  • JÁ pro muže a
  • JÁ pro ženy.

Ovšem nezapomeňte – vždy záleží na úhlu pohledu.

Manifest – veřejné písemné prohlášení o úmyslech, motivacích nebo názorech vydavatele manifestu.“

(Zdroj: Merriam-Webster)

Obr. 1 – Holstee Manifesto – manifest života.

Verze „TY“

Toto je tvůj ŽIVOT.
Dělej co máš rád a dělej to často.
Pokud se ti něco nelíbí, změň to.
Nemáš-li rád svou práci, přestaň s ní.
Nemáš-li dost času, přestaň sledovat televizi.
Hledáš-li svou životní lásku, přestaň; počká na tebe, když začneš dělat věci, které máš rád.
Přestaň příliš analyzovat, život je jednoduchý.
Všechny emoce jsou nádherné.
Když jíš, važ si každého posledního sousta.
Otevři svou mysl, náruč a SRDCE novým věcem a lidem, v našich odlišnostech jsme jednotní.
Zeptej se prvního člověka, kterého uvidíš, jaká je jeho vášeň a sdílej s ním svůj inspirující sen.
Často cestuj; některé příležitosti přichází pouze jednou, chop se jich.
Ztráta ti pomůže najít sebe sama.
Život je o lidech, které potkáš a věcech, které s nimi vytvoříš, tak běž a začni tvořit.
Život je krátký.
Žij svůj sen a oblékni se do své vášně.

Verze „JÁ“ – pro muže

Toto je můj ŽIVOT.
Dělám co mám rád a dělám to často.
Pokud se mi něco nelíbí, změním to.
Přestanu s prací, kterou nemám rád.
Přestanu sledovat televizi, nemám-li dost času,
Přestanu hledat svou životní lásku; počká na mě, když začnu dělat věci, které mám rád.
Přestanu příliš analyzovat, život je jednoduchý.
Všechny emoce jsou nádherné.
Když jím, vážím si každého posledního sousta.
Otevírám svou mysl, náruč a SRDCE novým věcem a lidem; v našich odlišnostech jsme jednotni.
Zeptám se prvního člověka, kterého uvidím, jaká je jeho vášeň a budu s ním sdílet svůj inspirující sen.
Často cestuji; některé příležitosti přichází pouze jednou, chopím se jich.
Ztráta mi pomáhá najít sebe sama.
Život je o lidech, které potkám a věcech, které s nimi vytvořím, tak začnu tvořit.
Život je krátký.
Žiji svůj sen a oblékám se do své vášně.
Obr. 2 – Cesta SRDCE.
Zdroj: Pexels

Verze „JÁ“ – pro ženy

Toto je můj ŽIVOT.
Dělám co mám ráda a dělám to často.
Pokud se mi něco nelíbí, změním to.
Přestanu s prací, kterou nemám ráda.
Přestanu sledovat televizi, nemám-li dost času,
Přestanu hledat svou životní lásku; počká na mě, když začnu dělat věci, které mám ráda.
Přestanu příliš analyzovat, život je jednoduchý.
Všechny emoce jsou nádherné.
Když jím, vážím si každého posledního sousta.
Otevírám svou mysl, náruč a SRDCE novým věcem a lidem; v našich odlišnostech jsme jednotni.
Zeptám se prvního člověka, kterého uvidím, jaká je jeho vášeň a budu s ním sdílet svůj inspirující sen.
Často cestuji; některé příležitosti přichází pouze jednou, chopím se jich.
Ztráta mi pomáhá najít sebe sama.
Život je o lidech, které potkám a věcech, které s nimi vytvořím, tak začnu tvořit.
Život je krátký.
Žiji svůj sen a oblékám se do své vášně.

Z jiné perspektivy…

…bude zajímavý Manifest motivace.

A možná bude zajímavý Manifest velkorysého myšlení.

A možná bude zajímavý váš osobní manifest. Sdílejte v komentářích.

Kontaktuje mě

7 + 10 =

Tento příspěvek byl původní součástí mého blogu Život 50+, který fungoval od 3/2015 do 3/2016 na platformě webu 2.0.
Libor Friedel

Libor Friedel

Lektor, kouč a konzultant s praxí od roku 1996

Mým posláním je inspirovat ke zlepšování, pomáhat se znalostmi a jejich aplikací a vytvářet bezpečný prostor pro rozvoj lidí a organizací. Dávám do toho SRDCE.
Slova moudrých
„Nemodli se za snadný život, modli se za sílu snést ten obtížný.“

(Bruce Lee)

Smysluplně a s vášní i v 50+

Smysluplně a s vášní i v 50+

50+, no a…? Článek se odvíjí kolem knihy Davida Corbetta „Portfolio Life“. Kniha mě přitáhla v první chvíli hlavně tím, že v podtitulku nese sousloví „After 50“, které je zřetelné na obalu. Nejde o žhavou novinku na knižním trhu. Vyšla v roce 2007, a to jsem ještě zdaleka neměl 50 let. Teď svým způsobem sedí k mému blogu „Život 50+“. Byť nesplňuji jednu z „podmínek“, které mohou být pro (americké?) čtenáře motivem k jejímu přečtení – neodešel jsem v 50 či více letech (s balíkem peněz na účtu) z korporátní firmy, abych pak začal řešit, jak naložit s prostorem mezi koncem kariéry a důchodem. Přesto je kniha svými poselstvími inspirativní. Chcete-li to (nejen) po padesátce zkusit jinak, bez korporátní kariéry, top manažerských pozic apod.

Některé příspěvky z blogu Život 50+ jsem převedl do svého osobního webu pár let po jeho vzniku. Je to i příklad tohoto článku (LF 19.11.2017).

Rovnováha „na míru“ = portfolio

V literatuře a životní praxi je spousta diskuzí, jak si „rozškatulkovat“ život na „oblasti“ a jak udržet rovnováhu ve všech rolích, které v životě zastáváme. Když jsem se jako lektor a konzultant potkával ve firmách s lidmi z oblasti standardů kvality (systémy ISO apod.), uvědomoval jsem si, jak by pro některé bylo „krásné“ a pohodlné (a nebezpečné), kdyby pro život existoval jednotný standard. Taková norma „ČSN ISO Život, aktualizace 2015“. Např. v článku 1 by stálo: „Rozdělte si život na 6 oblastí – finance, rodina, rozvoj, společnost, kariéra, volný čas.“ ????

Naštěstí tomu tak není. Mohou přicházet jen doporučení a inspirace. Corbettova inspirace spočívá v „portfoliu“. Jím navrhované životní portfolio zahrnuje 5 časových sfér:

  • čas na práci
  • volný čas
  • čas na učení
  • čas na rodinu
  • čas na to, vrátit zpět to, co jsme dostali – využít své moudrosti a zkušeností

Považuji za důležité rozbíjet vžité, zjednodušené schéma work/life balance, představu o rovnováze mezi prací a „ostatním“, co život přináší. Práce je většinou jasně pojmenovaná a strukturovaná (popis práce, nadřízený a podřízení, pracovní doba, porady…), zejména, je-li člověk zaměstnancem a má svého šéfa. S tím „ostatním“ si každý musí poradit sám, jak umí. Z toho důvodu přichází z různých stran inspirace, návody, doporučení, tipy od autorů, lektorů, koučů…

Manažerský svět zajímá, jak rozdělit vášeň člověka (pracovníka, zaměstnance), aby smysluplná část jeho vášně směřovala do domény práce. Jednou jsme s kolegou šli na schůzku do podniku na jihu Moravy, zrovna v době, kdy zaměstnancům končila směna. Odcházeli z práce a usmívali se. Kolega úsměv pokládal za známku toho, že jsou v práci spokojeni, já za známku toho, že jsou rádi, že mají „šichtu“ za sebou a těší na zahrádku, vinohrad, do hospůdky apod. Moje domněnka se později při práci s touto firmou potvrdila.

Svět osobního rozvoje zajímá, jak tyto dvě domény sjednotit, aby člověk v životě měl jako prácito, co miluje, co jej baví, co je jeho vášní. Zde vyvstává jedno „ale“ – možná není dost lidí, pro které je životní vášní montovat sedačky do aut, možná by bylo komplikované upéci chleba jako infoprodukt, možná bychom to daleko nedotáhli, kdyby všichni byli kouči…

Rovnováhu v pestrobarevném světě je třeba si ušít na míru. V tom je velký prostor pro životní a post-kariérové kouče, kteří rádi pracují s pomůckou typu „kolo života“.

Autor v knize několikrát popisuje, co pro něj „portfolio“ znamená. Jsou to různé perspektivy. Od poněkud kýčovitého

„portfolio jako cesta k osobnímu štěstí“,

přes popis portfoliového života jako

„strategického plánu aktivit, ale také orientace na život a perspektivy, které rozšiřují dnešní cíle směrem k zítřejšímu odkazu“,

až k

„souboru všeho, s čím osobně hospodaříme, včetně našich jedinečných Darů, hodnot a vášně, toho kdo jsme, co děláme a jak nakládáme se svými životy“.

Do portfolia patří i prosté bytí, nicnedělání nebo spíše ne-činění, kdy jen tak JSME, vážíme si života a máme jej v úctě. Ostatně vzpomeňte na Jana Wericha a jeho známé „Když už člověk jednou JE, tak má koukat, aby byl…“

Oproti přechodu do 50+ po korporátní kariéře, se zejména v americké blogy a média, velmi často věnují tématu lidí, kteří se vypracovali „svépomocně“ a začali „z nuly“ po padesátce. U nás se média (a EU) věnuje tématu generace 50+ v souvislosti s jejich podporou a obtížemi najít zaměstnání.

Obr. 1 – „O tom to je“. Obálka knihy, o které je tento článek.

Zdroj: Amazon

Autentický život

Nepátral jsem po žádné statistice, ani sociologických průzkumech, které by dokládaly stesk jednoho 58-letého CEO, zmíněný v knize. Umím si představit, že není ojedinělý. V jádru byl i příčinou, proč jsem „povolil“ v poradenství a konzultacích a začal jsem se více věnovat koučování a mentoringu. Měl jsem stále častěji pocit, že se ve firmách setkávám hlavně s „rolemi“ lidí, vzdálenými od jejich autentičnosti a identity. Tady je vyjádření zmíněného CEO (str. 23):

„Po většinu pracovního života byly mé cíle cíli podniku. Nevěnoval jsem čas svým vlastním cílům. Zjistil jsem, že jsem měl to, jak naložím s časem po svém odchodu z firmy, začít plánovat mnohem dříve.“

Autor propaguje rovnováhu (v tom má u mě „palec nahoru“) a sice tak, aby co nejlépe vyhovovala naší identitě. Pokud jste se seznámili s neurologickými úrovněmi, víte, že úroveň „identity“ stojí nad úrovni „rolí“. Zvládnout posun o toto jedno patro výš, je podle mě nejnáročnější.

Jsme proto Corbettem (i ve středním či pozdějším věku) vyzývání, abychom znovu odhalili své Dary, své poslání a vizi dalšího života a naučili se nově roztřídit to, co je pro nás v životě důležité. Abychom předefinovali to, co chceme, aby zůstalo naším odkazem. Do popředí vystupuje Coveyho návyk č. 2 – „Začínejte s myšlenkou na konec“.

Důležitým prvkem vstupu do portfoliového života je odnaučování se (weaning). Odnaučit se některým pracovním návykům. Představte si, že vám najednou ze života zmizí ty hodiny porad, mítinků a prezentací! V pracovním životě jsou často součástí automatismu. Zejména v pondělky. Je proto dobré uvědomit si (Sebe-uvědomění) staré priority a nahradit je novými.

Kromě odnaučování se, doporučuje autor ještě další dva kroky:

  • Ustavit si radu osobních poradců (rodinu, přátele, nové známé…), protože změna se nemůže odehrávat ve vzduchoprázdnu, bez sociálních vazeb.
  • Provést sebehodnocení – ve smyslu, jak každý z nás může po kariéře vrátit zpět do života zkušenosti, které nabyl.

Sada 10 otázek je příkladem takového sebehodnocení. Ať jste jakéhokoliv věku, zkuste si na ně upřímně (a písemně) odpovědět.

  1. Co mě motivuje?
  2. Co mě energetizuje, nabíjí a volá, teď v těchto okamžicích mého života?
  3. Co mě zvedá v pondělí ráno z postele?
  4. Kdy cítím, že „žiji naplno“?
  5. Jaké příležitosti se chystám vytvořit, abych rozvinul/a své dovednosti a uspokojil/a své ambice?
  6. Jaký závazek chci učinit vůči svým přátelům a komunitě?
  7. Jaké příležitosti a dobrodružství jsem odsunul/a stranou, když jsem začal/a budovat kariéru?
  8. Co mí blízcí (manžel/ka, děti) dělají z toho, co bych si přál/a dělat i já?
  9. Jaké unikátní Dary mám, které mohu nyní osvěžit a aktualizovat?
  10. Co mi umožní cítit ke konci cesty, že jsem tento svět pouze nenavštívil/a, ale žil/a plnohodnotný život?

Takové sebehodnocení nemusí být nutně zaměřeno na specifické výsledky. Podle Corbetta jde spíše o to, věnovat pozornost sám sobě. Uvědomit si možnosti, bez jejich okamžitého hodnocení, přijetí či odmítání. A opět najít svůj skutečný sever – vnitřní kompas.

Toolbox

V další části knihy se autor věnuje nástrojům a konkrétním radám, jakými kroky do portfoliového života vstoupit. Zdánlivě vypadá s podivem, že tyto rady jsou téměř totožné, jako rady a nástroje pro životní strategie těch, kteří teprve vstupují do života, vč. pracovního. Může to vypadat jako Déjà vu. Ale dvakrát do stejné řeky vstoupit nelze. Zde už člověk stojí vybaven životními zkušenostmi, radostmi i zklamáními. Proces hodnocení a restartu života v portfoliu má jinou kvalitu. Obohacenou o to, že můžeme „něco“ vrátit.

Velmi intimně to vnímám, když si čtu o mladičkých „koučích“ a jejich programech – lidech nové, internetové generace. S absolvovaným programem v zahraničí nebo přečtenou knihou přichází s kůží na trh. Obdivuji jejich odvahu a to, že berou život do svých rukou. Neubráním se však skepsi vůči marketingovému zjednodušování, sledování, opakování stále stejné strategie a nedostatku životních zkušeností.

Obr. 2 – Kolo života (ilustrační obrázek). V koučování se jeho prostřednictvím vyjadřuje „rovnováha“ mezi důležitými oblastmi v životě.

Zdroj: Pexels

Závěr

Kniha se v mnohém opírá o americké reálie, tradice a statistiky (penzijní systém, dobrovolnictví, filantropie…). Upomíná nás na to, že učení je nikdy nekončící proces (to je klišé!) a zvládnout smysluplně život po vojenské nebo korporátní kariéře nemusí být „brnkačka“.

Svým názvem kniha cílí na věkově jasně definovaný segment. Spadám do něj už i já. Myslím ovšem, že užitek z publikace mohou mít i další věkové kategorie. Přináší informace, rady, principy a postupy životních strategií, upravené pro portfoliový život, střižený na míru identitě každého člověka střední a starší generace, na sklonku kariéry, který nebojuje o bezprostřední finanční přežití. Nebude asi pro „typického českého důchodce z Kauflandu“.

Amazon nabízí e-verzi knihy i pevnou vazbu. V jednom hodnocení jsem četl titulek, že tato kniha „je levnější než životní kouč“. No… kniha i kouč vytváří každý jiný, svébytný prostor pro vaši změnu.

Literatura:

  • CORBETT, D., HIGGINS, R. Portfolio life: The New Path to Work, Purpose, and Passion After 50. 1. ed. San Francisco: Jossey-Bass, 2007. 191 s. ISBN 978-0-7879-8359-7.

Kontaktuje mě

11 + 7 =

Tento příspěvek byl původní součástí mého blogu Život 50+, který fungoval od 3/2015 do 3/2016 na platformě webu 2.0.

Libor Friedel

Libor Friedel

Lektor, kouč a konzultant s praxí od roku 1996

Mým posláním je inspirovat ke zlepšování, pomáhat se znalostmi a jejich aplikací a vytvářet bezpečný prostor pro rozvoj lidí a organizací. Dávám do toho SRDCE.

Slova moudrých

„Nepřestanete se smát, když zestárnete, zestárnete, když se přestanete smát.“

(George Bernard Shaw)

Přihlaste si ODBĚR ČLÁNKŮ z blogu!

Připojte se k seznamu odběratelů aktualizací z mého blogu. Žádný nový článek vám neunikne. Na uvítanou vám pošlu dárek - e-book DESATERO VELKOMYSLNÉHO OSOBNÍHO LÍDRA!

Vhled ☛ Lídrovství ☛ Strategie ☛ Skóre ☛ Excelence

Byli jste úspěšně přihlášeni k odběru novinek z blogu. Přijde Vám e-mail s odkazem na dárek.

Share This