autor: | 18.1.2017 | Knihovna

Jeden příspěvek v síti LinkdeIn mě inspiroval ke koupi knihy s lákavým a mnohoznačným názvem – Budoucnost organizací. Průvodce budováním organizaci v 21. století na základě lidského uvažování. Navíc se tak stalo krátce po tom, co jsem na blogu napsal článek o jiné knize, která se také zabývá budoucností, a sice tzv. Průmyslem 4.0. První dojem naznačoval, že Průmysl 4.0 se bude ubírat „evolucí technologického rozvoje“, kniha, jejíž obal vidíte níže, skrývá v podtitulu „evoluci lidského uvažování“.

Tak jak to bude?

Když jsem článek psal a byl jsem u 4 000 slov, rozhodl jsem se pro rozdělení na několik částí. V této nabízím úvodní pohled a osobní první dojmy.

Kdybychom tak věděli, co bude v budoucnosti? Bude hybnou silou (spíše) technologie (námi vymyšlené) nebo (spíše) MY, lidé a naše myšlení a systém víry a přesvědčení? Možná to ví Frederic Laloux…

21. století – jsme teprve na počátku

Přiznávám, že jsem člověk konzervativní a většinou nejásám nadšením, když ze mě technologie „přemýšlí“, něco je předprogramované či nastavené tak, aby mi to vnutilo „své“ uvažování. Na druhé straně, „evoluce lidského uvažování“ je část názvu, který je (pro mě) velmi chytlavý.

V anglickém originále nese kniha název Reinventing organizations, tedy „(znovu)objevování organizací“. V češtině by asi nebylo „objevování“ tak magnetizující jako „budoucnost“. Bohužel objevování je daleko přiléhavější název k obsahu. Škoda. Kniha totiž nepopisuje jistou, ani ne nějakou velice blízkou budoucnost. Cesta evolučního objevování bude podle mě delší a trnitější.

Co se tedy skrývá uvnitř knihy, ohledně níž nakladatel Tomáš Hajzler z PeopleComm prosí „spojme síly a pomozme si v tom, že se pokusíme dostat ji společně i do té poslední české a slovenské továrny, kanceláře, do státní správy, škol a neziskového sektoru.“?

Co se ukrývá uvnitř knihy, k níž předmluvu napsal velký holistik Ken Wilber, v jehož názvech knih jsou slova jako spiritualita, sex, integrální, ekologie, spektrum, psychologie apod.?

Co se skrývá uvnitř knihy, jejíž obsah je „po česku“ umístěn v závěru na posledních stránkách, ale „Rejstřík klíčových struktur a praktik“ s členěním

  • Struktura,
  • Lidské zdroje,
  • Každodenní život a
  • Zásadní organizační procesy

je uveden hned na začátku (kde bych čekal obsah)?

Je toho dost a není to oddechové čtení. Hned na úvod přiznám, že to bylo čtení pro mě osobně rozporuplné. Koncepčně zřejmě naplnilo má očekávání, zaujetím polohy či výchozí pozice už ne tak docela. Zřejmě se tato rozporuplnost projeví v následujícím textu a mém úhlu pohledu.

Kenneth Earl Wilber je americký psycholog a filosof, který bývá řazen k transpersonální a hlubinné psychologii, mysticismu či new age. Svou filozofii nazývá Integrální teorie, roku 1998 k jejímu šíření založil Integral Institute.“

(Zdroj: Wikipedia)

Nálož literatury

Obr. 1 – Obálka českého vydání knihy Fredericka Lalouxe.

Zdroj:Nakladatelství PeopleComm

Kontextuální strašení – obavy a strach jsou silné emoce

Nejprve jsem byl překvapen, že autor, Frederic Laloux, je Belgičan, nikoliv Američan či Brit. Až na výjimky obvykle očekávám, že knihy zásadního významu přináší autoři anglo-amerického světa. To se svým způsobem potvrzuje, protože Lalouxova kniha spíše staví na tom, co je známo (či k dispozici) opravdu od anglo-amerických autorů. Alespoň z mého hlediska. Např. práce Stephena Coveyho, Davida Rocka, Ken Willbera, Richarda Barretta, Dona Edwarda Becka a dalších (v závěrečném článku ke knize bude bibliografie).

Cenné je, že autor čtenáře uvádí do kontextu. Ten má zejména filozofický, částečně praktický (organizačně-manažerský) a lehce akademický ráz. Právě tím se autor poněkud liší od množství „lehké“ a „šedé“ (z akademického hlediska) literatury, která si nedělá starosti s potvrzováním hypotéz a „vědecké“ pojetí šíří laickým způsobem, dost často i manipulativním a zkratkovitým. Na druhé straně je potřeba napsat, že autor vyvozuje závěry na základě určitého výzkumu (= návštěv, zkušeností, pozorování, rozhovorů). Byť z „pouhých“ dvanácti organizací (což je v organizačním světě statisticky zanedbatelné) a paušalizuje v dobrém i horším slova smyslu organizace ostatní. Organizační (a myslím, že specificky korporátní) kontext staví autor do velmi černého světla.

„Podle výsledků průzkumů znamená práce pro lidi, kteří se lopotí v nejspodnějších patrech organizačních pyramid, převážně děs a dřinu, místo zápalu a smyslu.“ (s. 25)

Pohříchu, chybí uvedení zdrojů takových výzkumů. Na vlastní oči udělá negativní zkušenosti mnoho poradců a konzultantů, kteří se pohybují v podnikovém a organizačním prostředí. Ale zažívat děs? Ve stovkách firem, které jsem v životě navštívil v Evropě, USA nebo Japonsku, jsem naštěstí neměl příležitost se přesvědčit o „děsu“. Výjimky samozřejmě byly.

Ovšem nemá smysl si namlouvat, že by ve „třetím světě“ neexistovala i v současném věku dětská či dokonce otrocká práce. Kniha tyto systémy popisuje, pokud jde o myšlení/uvažování a přiřazuje jim barvu. Ale citovaná slova, poměrně zkraje knihy, mi moc motivační k dalšímu čtení nepřipadala. Zveličení problému na úvod je však zjevná autorská strategie v mnoha knihách.

Navíc, aby autor nastínil nesnesitelnou těžkost bytí v organizačním světě, „…na vrcholcích organizačních pyramid život není o nic smysluplnější. Za vším tím pozlátkem a pózami trpí mocní šéfové globálních korporací stejným nedostatkem životního smyslu, jako jejich podřízení.“ (s. 25)

Na jedné straně máme 'podnikání z pláže', na druhé strašení vykořisťovanými 'lidskými zdroji'.

Impulzy o lidských zdrojích a úrovni myšlení

Dovolím si ještě jednu poznámku, tentokrát v reakci na předmluvu nakladatele. Ten zmiňuje nad-řízenost a pod-řízenost. Zaznívají od něj skeptická slova o „systému, který nutí lidi k tomu, aby po většinu času dělali něco, k čemu nemají vztah, výměnou za odměnu a vidinu povýšení… v systému, kde jsou lidé zdroji“.

Jakoby zde rezonovala reminiscence na slova bývalého ministra práce a sociálních věcí Vladimíra Špidly, který se, na konferenci, představující v roce 2003 v Čelákovicích Národní strategii rozvoje lidských zdrojů, také pozastavoval a pohoršoval nad tím, jak někdo může o lidech mluvit jako o „zdroji“. Tato bludná představa jaksi nevnímá, že tento „zdroj“ firma těžko může vlastnit bez souhlasu onoho „zdroje“. Souhlasit teoreticky nemusí soustruh, když si jej nějaká firma kupuje jako výrobní prostředek a hmotný zdroj, ale člověk…? Proto nerozumím tomu, proč nakladatel použil klíčové slovo „lidské zdroje“ k zařazení publikace a autor je uvádí v rejstříku klíčových struktur a praktik. Bohužel takových vzájemných popření lze najít v knize více.

Dost dobře nevím, jaký „systém“ k tomu lidi nutí. Nepovažuji lidi za roboty bez vlastního úsudku a svobodné vůle se rozhodnout. Svádět vše na „systém“ se mi k tomto kontextu příčí (byť se zabývám koučováním systémů). Neviděl jsem nikdy u personalistů a manažerů, byť byli jacíkoliv, aby drželi někoho pod krkem a vyhrožovali mu, aby zůstal v práci, která jej nebaví. Spíše jsem znával onu kdysi populární frázi „za branami jsou stovky dalších…“ (kteří se snadno nechají zkorumpovat). Protože si naopak myslím, že je to snadná „zkorumpovatelnost“ lidí, kývnout na práci, která je netěší a nezajímá, vyměnit svobodnou volbu za pochybnou „jistotu zaměstnání“, výši mzdy, benefity apod. Naštěstí je tento trend postupně na pomalém ústupu (ale jsou tu stále agenturní zaměstnanci z ciziny, fenomén „laciné Číny“ atd.). Koneckonců o lidských darech – sebeuvědomění, tvůrčí představivosti, svědomí a nezávislé vůli – píše Stephen Covey. Každý tyto Dary může uplatnit při volbě své cesty a povolání. Nevěřím, že takový typ lidí se jako mávnutím kouzelného proutku stane sebe-řízeným, sebe-motivovaným, iniciativním a sebe-zodpovědným. (Bylo by to fajn, protože by šmahem zmizely všechny ty standardy typu ISO norem apod.)

Na jedné straně máme „podnikání z pláže“ a „miliónová impéria“, opovrhování prací na „levé straně“ (podle Kiyosakiho konceptu tzv. cash-flow kvadrantu), podporovaný internetovými marketéry (zkuste vyhledat na Google), na druhé straně tu stojí strašení vykořisťovanými „lidskými zdroji“. (To už skoro vypadá jako nějaký novodobý marxistický postoj, tedy neomarxismus).

Snad proto je Lalouxova kniha o objevování. Mým hlubokým vnitřním přesvědčením totiž je, že nejprve člověk musí dosáhnout hlubší zralosti zevnitř, a ta se pak může promítnout do organizačních podmínek a systémů. Je potěšující, že se občas majitelé, podnikatelé a manažeři nebojí experimentovat, zkoušet nové věci a přístupy. Ostatně o tom, ještě bude řeč.

Takže stejně jako v případě Průmyslu 4.0, i zde vnímám, jaká je škoda, že motivačním kalibrem je černá paušalizace a fráze o systému, nebohých lidských zdrojích apod. Cílová skupina potenciálních čtenářů je zastrašena těmi, kteří si jako autoři myslí, že „ví více“, a aby „prodali“ svůj koncept, tak to dávají cílové skupině „pěkně sežrat“. Obvykle proto, aby tato (z podstaty záslužná) evangelizační práce mohla být doprovázena vysvětlováním na workshopech, seminářích, přednáškách a certifikačních trénincích (o holakracii bude řeč).

Je to jednoduché. I zde jde o byznys a vytvoření zdání exkluzivity. Nad ušlechtilými myšlenkami se blyští lesk novodobého marketingu. Je(?) to požadavek rychlé doby, kterou provází rychlá řešení a rychlá ztráta koncentrace.

U knihy podobných ambicí mi tato paušalizace připadá poměrně laciná a vzbuzuje dojem, že její autoři žijí v budoucnosti a nahoře v „transcendentnu“ až moc a opomíjí současnou většinovou realitu. I proto jsem knihu také vnímal jako jistý souboj (zatím) anomálií, v mizivých procentech na obou okrajích Gaussovy křivky. Prostě to (ještě) není (současný) hlavní proud (oranžovo-zelený?).

Další impuls pro knihu a její argumenty hledejme v populární, hojně citované větě Alberta Einsteina:

„Významné problémy, kterým dnes čelíme, nelze vyřešit na stejné úrovni myšlení, na níž jsme byli, když jsme tyto problémy vytvořili.“
 Odtud, je „snadná“ myšlenková cesta k potřebě dalšího evolučního skoku (v ledasčem, nejen v myšlení). Někdo si jej dokonce může vyložit revolučně (např. odbory – v našich podmínkách k tomu mají tradici (ROH)). Zvláště, když z hlediska ekonomiky musí modely, založené na neustálém růstu, jednou narazit na svůj strop. Proč? Protože objem (všech) zdrojů je omezený. To lze jedině podepsat. Ostatně je úkolem strategického managementu hledat cesty, jak omezené zdroje (bohužel i ty přírodní) co nejideálněji přizpůsobit trhu, zákazníkům, (konfliktním) potřebám zainteresovaných stran (to nejsou jen majitelé, ale také manažeři, zaměstnanci a byrokraticko-administrativní články) a naplnění různorodých vizí.

Situace irituje…

Je evidentní, že současná situace v globalizovaném a korporátním světě je iritující. V honbě za růstem často selhávají i základní hodnoty a etické principy. Možná proto mají kontroverzní slova alarmovat.

O „barevnosti“ organizací až příště. I ona „barevnost“ skrývá velkou výzvu či hrozbu (výzva láká, hrozba straší).

 

P.S. Jak dopadla první „nabídka“ knihy v organizacích kde jsem byl?

Pochopení nalezla u střední firmy s velmi vyspělým vizionářským způsobem myšlení a firemní kulturou (= „vrána k vráně sedá“). Jinak mají firmy „dost starostí samy se sebou“.

Kontaktuje mě

10 + 9 =

Libor Friedel

Libor Friedel

Lektor, kouč a konzultant s praxí od roku 1996

Lektor, kouč a konzultant s praxí od roku 1996

Učím, inspiruji a podněcuji ke STRATEGICKÉ CESTĚ v souvislostech. Mým posláním je nabádat ke zlepšování, pomáhat se znalostmi a jejich aplikací a vytvářet bezpečný prostor pro strategický rozvoj lidí a organizací. Dávám do toho SRDCE.

POZNÁNÍ a ANALÝZA ☛ LÍDROVSTVÍ ☛ STRATEGIE ☛ VÝKONNOST a SKÓRE ☛ KVALITA a EXCELENCE

Slova moudrých

„Většina z nás, podle mě dává přednost tomu, aby naši učitelé byli variantou tzv. hodného chlapce.“

(Ken Willber)

Líbil se Vám příspěvek? Byl pro Vás něčím zajímavý, inspirativní, přínosný nebo užitečný? SDÍLEJTE jej se svými přáteli a známými!

Pokud Vás téma organizačních strategií nebo dalších podobných knih zajímá více, NAPIŠTE mi DO KOMENTÁŘŮ. Budu lépe vědět, o čem si chcete přečíst a čím se mám příště na blogu zabývat.

Děkuji. LF

Blog Libora Friedela

Přihlaste si ODBĚR ČLÁNKŮ z blogu!

Připojte se k seznamu odběratelů aktualizací z mého blogu. Žádný nový článek vám neunikne. Na uvítanou vám pošlu dárek - e-book DESATERO VELKOMYSLNÉHO OSOBNÍHO LÍDRA!

Vhled ☛ Lídrovství ☛ Strategie ☛ Skóre ☛ Excelence

Byli jste úspěšně přihlášeni k odběru novinek z blogu. Přijde Vám e-mail s odkazem na dárek.

Share This