Poslední více než rok si zřetelněji uvědomuji potřebu určité rovnováhy mezi vizí a kořeny. Rozvoj osobní vize mi přinesl touhu po odhalení vlastních kořenů. Dokonce se dá říct, že uvědomění si kořenů předcházelo plnému uvědomění nové vize pro „život 50+“. Práci s fenoménem vnímání vlastních kořenů jsem nazval genea-koučink. Má systémové základy.

Jak hluboko jsou zapuštěny vaše kořeny? Jak vysoko sahá vaše vize? Co je pro vás důležitější – vědomí kořenů nebo vědomí vize? To jsou symbolické otázky, na které, na které můžeme hledat symbolické odpovědi. Obojí (vize i kořeny) souvisí se Sebe-vědomím a osobním lídrovstvím, schopností vést sebe sama a následovat své vnitřní „volání“.

Napadly mě k tomu analogie, o něž se s vámi chci podělit.

MY ROOTS – to je způsob mého pátrání po vlastních kořenech.

Analogie stromu

Strom bez kořenů lze snadno vyvrátit. Žádný strom sám sebe neomezuje tím, že by si řekl: „Stačí mi když dorostu do výšky 231 cm“. Prostě roste. Čím výše chce vyrůst a čím chce být košatější, pevnější a stabilnější, tím košatější a hlubší potřebuje kořenový systém. U některých stromů dosahují kořeny stejné mohutnosti jako viditelná koruna. Kmen a koruna upoutávají (stejně jako vize) náš pohled a pozornost, kořeny zůstávají našim zrakům obvykle ukryty. I když… třeba buky v oboře na Hukvaldech jsou výjimkou, stejně jako kořeny na obrázku v titulku tohoto článku.

Košatost ukazuje, do jaké míry dokázal strom využít prostoru kolem sebe. I my máme každý svou „košatost“ – to, jak dokážeme ve svém prostoru zužitkovat vlastní Dary, talenty a potenciál. Zkuste využít dar své tvůrčí představivosti a odpovězte si na otázku:

Kdybych byl/a stromem, jakým stromem bych chtěl/a být?

Máte? Pokud ano, tak následuje obligátní otázka – Proč zrovna tímto stromem? Nebo další… Co je pro něj charakteristické a typické? V čem to vypovídá o mě samotné/m? Převyprávějte si pro sebe příběh stromu, který jste si vybrali ve stylu „ten strom jsem já“. V jaké je půdě? Jaké má kořeny? Jak vypadá jeho kmen? Jak je vysoký a košatý? Je jehličnatý nebo listnatý? Opadává nebo ne? Kde roste?…

Jsem optimista, v předchozích otázkách předpokládám, že chcete být stromem, ne jen zakrslým keřem (nemám tím na mysli umění bonsají). Toto je nádherné kouzlo (magie) analogie. Naše mysl funguje v obrazech. Strom a kořeny si umí představit každý. Vize je také obraz – budoucnosti, kterou si každý z nás chce vytvořit.

Růst stromu probíhá převážně rytmicky, v cyklech. Není to nepřetržitý růst. Ten vyžaduje specifické podmínky, jaké jsou např. v deštných pralesích. Myslím si, že i náš osobní růst se odehrává spíše v rytmu vln, než nepřetržitě. Je to tak v souladu s univerzálním (vesmírným) Zákonem rytmu, v němž utváříme svůj kmen a letokruhy.

Vědomí kořenů představuje to, o co se můžeme opřít, od čeho se můžeme odrazit na cestě k naplnění své životní vize. Je to dar a dědictví našich předků. Jsem přesvědčen, že tento dar nelze zavrhnout bez negativních následků pro nás samotné, naši přítomnost nebo budoucnost. Za své kořeny můžeme projevit vděčnost. Vždyť nás v jistém smyslu živí a sytí. Naší předkové představují podle Daana van Kampenhouta „plamen ohně“ a „žár plamene“.

Většina z nás má podvědomě či intuitivně ukotvenu touhu poznat své kořeny. Snad proto, aby se skryté (kořeny) stalo viditelným, využívá genealogie analogie stromu rodiny (Family Tree) či kmenu rodu (rodokmen). Chce část našich kořenů zviditelnit.

Stejně jako nelze zavrhnout naše kořeny, nelze zavrhnout ani naši vizi – obraz košatosti a barevnosti našeho života ve všech jeho aspektech. tak, jako kořeny nejsou ulpíváním na minulosti, není vize ulpíváním v budoucnosti. Vědomí si své vlastní vize je součástí Sebe-vědomí. Nahoru vyrůstá vize, dolů prorůstají kořeny. Tak jako v mystickém verši „JAK NAHOŘE, TAK DOLE“ ze Smaragdové desky nebo harmonické monádě a principu jin a jang.

Genealogie je pomocná věda historická, která zkoumá vztahy mezi lidskými jedinci, vyplývající z jejich společného rodového původu.“

(Zdroj: Wikipedia)

Obr. 1 – Letokruhy růstu (ilustrační foto).

Zdroj: Pexels

Analogie přesýpacích hodin

Zkusme si na pomoc s vizí vzít další analogii – přesýpací hodiny. Jsou vhodnější než ty digitální a ručičkové. Máte-li přesýpací hodiny někde po ruce, postavte je před sebe na stůl.

Jaké představy a obrazy ve vás vyvolává, pokud jste si je postavili tak, že písek je nahoře a přesýpá se dolů?

Jaké představy a obrazy ve vás vyvolává, pokud jste si hodiny postavili tak, že je všechen písek už dole?

V čem se tyto dvě představy liší? Kde je pro vás budoucnost a vize? Kde se nachází minulost, nahoře nebo dole? Co je nahoře a co je dole? Budoucnost a svou vizi můžeme vnímat jako „písek nahoře“ – něco, co se přes „přítomný okamžik“ (nejužší místo) proměňuje v realitu, která se stává minulostí. Kritický okamžik z pohledu vize nastává, když se všechen písek přesype a nahoře zůstane prázdno. To je obraz budoucnosti bez vize. Vše se již odehrálo, písek je dole.

Analogie mandaly

V souvislosti s přesýpáním písku se mi líbí představa dvojího vytváření, o níž píše Stephen R. Covey. Naše vize je prvním vytvářením. To je situace, kdy je „písek nahoře“. Druhé vytváření je to, co se vzniká v dolní části přesýpacích hodin poté, co zrnka projdou přítomným okamžikem. Vizi, výsledek našeho prvního vytváření (představu a potenciál budoucnosti) měníme v utvářenou a naplňovanou realitu – jako tvůrci (svého života) tvoříme podruhé. Obraz v mysli se postupně stává realitou.

Osvobodíme-li písek z přesýpacích hodin, můžeme svou vizi proměnit barevnou tibetskou sypanou mandalu života. Jako tibetští mniši v příběhu zde, odkud jsem převzal následující obrázek.

Při tvorbě mandaly je třeba přiložit ruku k dílu, padající písek nasměrovat a být trpělivý.

Obr. 2 – Mandala – druhé vytváření. barevný písek se sype na předem vytvořený vzor.

Zdroj: Asianstyle.cz

Tvořte svou mandalu života

Tak se opřete o své kořeny, naplňte své přesýpací hodiny pískem své vize a vy-TVOŘTE pestrobarevnou mandalu. Tou mandalou je váš ŽIVOT! V jakémkoliv věku.

Literatura:

  • COVEY, S. R. 7 návyků skutečně efektivních lidí. Zásady osobního rozvoje, které změní váš život. 1. vyd. Praha: Management Press, 2007. 342 s. ISBN 978-80-7261-156-0.
  • van KAMPENHOUT, D. Obrazy duše. Duše v šamanských a rodinných konstelacích. 1. vyd. Praha: Maitrea, 2007. 171 s. ISBN 978-80-903761-3-7.

Kontaktuje mě

4 + 1 =

Tento příspěvek byl původní součástí mého blogu Život 50+, který fungoval od 3/2015 do 3/2016 na platformě webu 2.0.

Libor Friedel

Libor Friedel

Lektor, kouč a konzultant s praxí od roku 1996

Mým posláním je inspirovat ke zlepšování, pomáhat se znalostmi a jejich aplikací a vytvářet bezpečný prostor pro rozvoj lidí a organizací. Dávám do toho SRDCE.

Slova moudrých

„Vize bez strategie zůstává iluzí.“

(Lee Bolman)

Líbil se Vám příspěvek? Byl pro Vás něčím zajímavý, inspirativní, přínosný nebo užitečný? SDÍLEJTE jej se svými přáteli a známými!

Pokud Vás téma koučování zajímá více, NAPIŠTE mi DO KOMENTÁŘŮ. Budu lépe vědět, o čem si chcete přečíst a čím se mám příště na blogu zabývat. (Blog ke genealogii a jak jsem s tím začal najdete na MY ROOTS).

Děkuji. LF

Share This