Přináším pokračování článku v „dotýkání se vize“. V první části, jsem představil první tři pohledy na vizi – „básnickou vizi“, „nástěnku vizí“ a kontroverzní „vizi minulosti“. Dnes následují další tři pohledy, jak se dotknout vize. Týkají se „mistrů byznysu“, naší „identity na vrcholu“ a stavu, když „víte, že…“ Co znamenají tyto poněkud zamlžené názvy vysvětluje další text.

Tvorba podnikové vize – Buďte „mistry“

MBA (Master of Business Administration) je, alespoň podle názvu o „mistrovství“. Mívám pro studenty v programech MBA přednášky, a také čtu a hodnotím jejich seminární  či diplomové práce. K širšímu tématu strategického řízení, kterým se profesně zabývám a v MBA programech učím, patří také „tvorba podnikové vize“, jak zní titulek jednoho ze seminářů, doprovázený ještě tématem lídrovství (leadershipu).

Diskusi k vizi se studenty nevedeme ve stylu, zda vize ano či ne, zda je užitečná nebo není k ničemu. Protože jde o „podnikovou vizi“, spíše se bavíme o míře zapojení lidí v organizacích do tvorby a formulování vize. Diskutujeme i o důležitosti „dílčích vizí“, tedy vizí různých organizačních jednotek ve struktuře podniku, které mohou vyústit v synergii vizí pro naplnění celkového obrazu budoucnosti podniku. (vzpomínáte na analogii s předlohou puzzle?)

S určitou nadsázkou by se absolventi MBA studia měli stát MISTRY – i ve tvorbě podnikové vize. Záleží, zda jsou o tom přesvědčeni a je to jejich hodnotou ve chvílích, kdy jsou v roli studentů. Připomíná vám to něco? Jsme zase u pana Roberta Diltse a jeho neurologických úrovní. Je to typická ukázka toho, jak jsou propojeny naše

• role
• hodnoty
• přesvědčení

Spodní úrovně Diltsovy pyramidy (prostředí, chování, schopnosti) jsou také ovlivněny – skrze naše přesvědčení. Při tvorbě vize vycházíme z prostředí, které nás obklopuje, našeho aktuálního chování a schopností. Poté s sebou neseme vytvořenou vizi a tyto úrovně můžeme zpětně přetvářet. V seminárních pracích manažerů – studentů MBA, je tento pohyb v drtivé většině případů patrný. Kouzlo, tajemství a rozdíly spočívají v neurologické úrovni, které se student/manažer dotkne jako úrovně, pro něj v daný moment nejvyšší.

Má domněnka a přesvědčení jsou v tomto ohledu jednoznačné. Mistři se dokáží dotknout vize prostřednictvím své identity. U podnikové vize manažery může omezovat, že se mnohdy pustí do utváření a formulování vize „pouze“ na úrovni rolí (viz. obrázek).

Vize na vrcholu – Identita našeho „já“

Celistvost je dle mého názoru důležitou součásti identity. Několikrát zmíněný Robert Dilts vidí nad úrovní identity na vrcholu své pyramidy přesah – spiritualitu, vyšší smysl a účel věcí. Stephen Covey vnímá integrované „já“, které se dotýká naší identity, prostřednictvím vnitřního zápalu (The Fire Within), v němž se propojují potřeby fyzické (žít), sociální (milovat), duševní (poznávat) a duchovní (zanechat odkaz).

Při „Vision Questu“ jsem hlouběji poznal a „ochutnal“, co je to identita a integrita v dotyku s přírodou, se všemi smysly a živly. Hledat vizi na vrcholu pyramidy, osvobozen od jednotlivých rolí (a mnoha dalších věcí a civilizačních vymožeností) je velmi vzrušující a transformativní.

Moje uvědomění se, více než kdy jindy, projevilo jako smyslů-plnost existence. Vnímal jsem intenzivně, co jsem viděl (les, vodu, trávu, kameny, hmyz…), cítil jsem vůni toho všeho, slyšel zvuky šumící řeky, deště, větru v korunách stromů… Na své si přišel také hmat, vjemy při dotecích s vodou, kameny, půdou či stromy. Kratičké video pro ilustraci je z jiného místa (Šumava 2013), ale odhaluje alespoň část prožitku. Obvykle ale nestačí se zastavit na pár minut  (Vision Quest trval 4 dny a noci).

Integrované „já“ potřebuje pro svou celistvost i poslední z našich smyslů – chuť. Smysl, který mimo své obvyklé podoby, (procházející dobrým jídlem a pitím přes chuťové buňky), má i svou analogickou tvář – CHUŤ K ŽIVOTU. Není to samozřejmost, ani automatické vnímání. Opět si to uvědomit, mi pomohla zpětná vazba, kterou jsem dostal po Vision Questu od průvodců – Vaška Němečka i později od Zdeňka Webera. Stephen Covey tuto podstatu shrnuje ve svém návyku 2 – Začínejte s myšlenkou na  konec.

(Znovu)nalezení identity a vize má smysl a je i smyslů-plné. V každém dospělém věku. O tom, že se nám to ne vždy a všem daří, svědčí např. kniha australské spisovatelky, zpěvačky a učitelky Bronnie Ware. Český překlad má název Čeho před smrtí nejvíce litujeme. Autorka čerpala s výzkumu a rozhovorů s umírajícími lidmi, jejichž (často nenaplněná) vize se uzavírala. Zde je pět nejtypičtějších věcí, kterých litujeme:

1. Škoda, že jsem neměl(a) odvahu žít podle svého a ne tak, jak ode mě očekávali ostatní.
2. Neměl(a) jsem pracovat tak tvrdě.
3. Škoda, že jsem neměl(a) dost odvahy, abych dal(a) najevo své city.
4. Škoda, že jsem nezůstal(a) ve spojení se svými přáteli.
5. Škoda, že jsem si nedovolil(a) být šťastnější.

Co se vám v tuto chvíli honí hlavou? Je vaše vize „na vrcholu“? Může být smysluplná jakási „univerzální vize“, vzniklá díky poučení se z těchto pěti bodů? Bude podobná následujícímu:

• Mít odvahu žít podle svého.
• Pracovat chytře, ne tvrdě.
• Dávat najevo své city.
• Být ve spojení se svými přáteli. (Není to o síti Facebook)
• DOVOLIT SI být šťastný.

Ještě lépe vynikne v první osobě jednotného čísla. Do ní se tyto věty převeďte sami. Pak si je nahlas přečtěte. Nalepte si tyto zásady a z nich vytvořenou vizi na zrcadlo…

Vize a ti, kdo „ví, že…“

Můj učitel Brian Tracy rád zdůrazňuje ZBT – Zero-based Thinking, něco jako „přemýšlení od nuly“. Spočívá ve všetečné otázce, s níž můžeme hodnotit správnost a přesvědčení ohledně svých minulých učiněných rozhodnutí:

„Kdybych v okamžiku rozhodnutí věděl/a, co vím teď, učinil/a bych znovu stejné rozhodnutí?“

Říká se, že člověk nevstoupí dvakrát do téže řeky. A také, že po bitvě je každý generál. Někdy ovšem zlehčování nemusí být na místě. Odpovíme-li si na uvedenou otázku „ano“, můžeme směle pokračovat v tom, abychom dosáhli toho, pro co jsme se rozhodli. A pokud je odpověď na zmíněnou otázku „ne“? Doporučení zní: vrátit se do bodu nula  a vyvarovat se, aby daná situace nastala. Pokud už situace nastala, pak ji co nejrychleji opustit.

Spojení „vize“ a „ví, že“ vypadá jako slovní hříčka. Ale zkuste si vzpomenout na nějaká vnuknutí, která vám přinesla vhled typu „Prostě to vím!“. Bez debat. Bez diskuse. Tečka. Přesvědčení „jako blázen“. Takový vhled  bývá spojen s nějakou vizí, obrazem a rozhodnutím. Jsem si jist, že v drtivé většině případů, pokud jednáme v souladu s nutkavým přesvědčením „prostě to vím“, bude každá pozdější odpověď na výše položenou otázku „od nuly“ vždy ANO.

Vím, že jsem se mnohokrát v minulosti takovým vhledům bránil. Ale také vím, že když jsem takovým vnuknutím věřil a jednal v souladu s nimi, dobře to dopadlo. Veřím, že nás je takových spousta.

Udělejte si test svých přesvědčení. Vezměte kus papíru, deník (ne textový editor), pero, tužku (ne klávesnici) a nadepište si stránku

„Prostě vím, že…“

Nechte bouřit svou mysl. Pište všechny odpovědi bez cenzury. Ty spontánní budou jistě pravdivé. Stačí první tři minuty. Pak si napsané zhodnoťte otázkou – Jaký vliv toto přesvědčení má na mou vizi?

Klávesnici si nechte na komentáře. Na shledanou příště.

Literatura:

• COVEY, S. R. 7 návyků skutečně efektivních lidí. Zásady osobního rozvoje, které změní váš život. 1. vyd. Praha: Management Press, 2007. 342 s. ISBN 978-80-7261-156-0.
• WARE, B. Čeho před smrtí nejvíce litujeme. 1. vyd. Praha: Portál, 2012. 310 s. ISBN 978-80-262-0168-7.

Tento příspěvek byl původní součástí mého blogu Život 50+, který fungoval od 3/2015 do 3/2016 na platformě webu 2.0.