Udělat první KROK. Spíše první krůček. A pak další. A další…
Toto máme v sobě jako batolata přednastaveno či „předprogramováno“. Je to náš nevědomý ZÁMĚR, mohutný motiv a hybná síla našeho vývoje a růstu v prvních měsících a letech našeho života.
První krok
„I cesta dlouhá tisíce mil začíná prvním krokem.“ (Konfucius)
Dělat kroky (= kráčet) se zdá být přirozené. Přinejmenším, jde-li o chůzi. POKROK nastává krok PO KROKu. Pokud jde o kroky v našem jednání a chování, kroky ve smyslu našich činů, o to, jak (lehce) kráčíme životem, bohužel tomu tak vždy není.
Mám za sebou první týden účasti v Proměně 2016. Měření je v podstatě založeno na počtu kroků, které ujdeme/uběhneme každý den. Kroky měří fitness náramek, který má i režim běhu, ale ne vlastní GPS.
Hodnotu prvního kroku jsem si opět připomněl díky aplikaci Garmin Connect, když jsem začal „dostávat odznaky“ – za počet kroků a za překročení cíle denního počtu kroků. Jde-li o hodiny, může být metou dosažení 10 000 hodin studia a práce, aby se člověk stal expertem. U kroků je doporučovanou denní metou 10 000 kroků, aby si člověk udržel zdraví.
Udělá-li člověk první krok, možná si hned nepředstaví, jaký, kdy a kde bude stotisící krok. Není to v tu chvíli důležité. Možná není důležité ani každý krok počítat. Co však důležité je, aby kroky měly nějaký záměr, aby někam či k něčemu vedly. Co myslíte?
V koučování je jedním ze základních modelů pojetí, kterému se symbolicky říká GROW (angl. růst). Je to slovní hříčka (jak jinak) a upozorňuje na 4 fáze našeho růstu.
Vždy existuje i jiný pohled (aktualizace 22.2.2017) – „Deset tisíc kroků denně je nesmysl, tvrdí vědci. Fitness náramky mohou nadělat víc škody než užitku.“
(Zdroj: Aktuálně.cz)
Goal (cíl)
Uvědom si, kam se chceš dostat (v GPS zadáte cílový bod). Je to obehraná písnička. A také podceňovaná. CÍL jako součást našeho Sebe-vědomí podle mé zkušenosti kouče a lektora, není pro lidi až takovou samozřejmostí, jak by se mohlo na první pohled zdát. První krok může pro mnohé z nás spočívat už jen v tom uvědomit si a stanovit si „cílový bod“. V jakékoliv oblasti života.
- (V Proměně 2016 (do 30.6.2016) se chci dostat a udržet co nejvíce pod 100 kg, cílově na 91-92 kg. Květnový první zkušební půlmaraton chci uběhnout pod 2:40 hod. Ostravskou půlku do roku 2019 za méně než 2:30 hod.)
Reality (realita, skutečnost)
Uvědom si, odkud jdeš, jaká je tvá okolní a vnitřní realita (v GPS zadáte výchozí bod). Je skvělé, vědět do jakého bodu (B) se chceme dostat. Ostatně, bez toho nebude ani GPS fungovat. Jistá výhoda GPS spočívá v tom, že ukazuje na výchozí bod. V reálném životě je podle mě dobré, abychom to věděli i my (opět se to promítá do Sebe-vědomí). K tomu nám pomůže sebeanalýza, sebepoznání, reflexe. Jaké jsou mé silné stránky? Jaké jsou mé zkušenosti? Jakými lidmi jsem obklopen? Jaká je má situace v oblasti…? Možností a otázek je celá řada.
Důležité je nedívat se úplně těmi nejrůžovějšími brýlemi. Ovšem také ne těmi nejčernějšími. Jde totiž o REALITU, skutečnost, jaká je. Není moc užitečné si ji zkreslovat.
- (O prázdninách 2015 jsem měl 108 kg, neuběhl jsem ani 2 km najednou, v botníku jsem mi dva roky ležely nové běžecké kecky. (A měl jsem velký pocit viny). Před několika lety jsem díky pohybu (chůzi) dokázal zhubnout na 93 kg…)
Options (možnosti)
Každý máme vždy několik možností, pro které se můžeme rozhodnout, chceme-li se z výchozího bodu dostat „nějakou“ cestou do cílového bodu. Jsou cesty nejkratší, nejrychlejší, prošlapané a neprošlapané… Někdo hledá zkratky, jiný vyrazí „rovnou za nosem“. Máme možnost volby, můžeme (měli bychom, musíme) se rozhodnout. Je na nás, jak spojíme bod A s bodem B. Užitečné je uvědomit si a přijít na více možností a variant. V rozhodování totiž platí jedna zákonitost. Máš-li pouze jednu možnost (variantu), je pravděpodobně špatná.
Brian Tracy doporučuje jedno mentální cvičení. Trefně mu říká mind-storming. Pokud se rozhodujete jak něco udělat/zvládnout, napište si alespoň 15 možností. Nepřestávejte a nečiňte volbu, dokud jich opravdu tolik nemáte. Za hranicí řekněme 5-7 možností leží ty kreativní, neotřelé… Bez cenzury si napište požadovaný počet možností a variant, pak se teprve zamyslete nad tím, které dávají smysl, jsou pro vás uskutečnitelné apod. Vyžaduje to více času, ale povzbudí to kreativitu i Sebe-vědomí.
- (Jednou z možností je změna stravy (a ta otvírá další možnosti) bez pohybu. Další je pohyb (ten otvírá další možnosti) bez změny stravy. Jinou možností je úprava stravy a k tomu pohyb. Mohu na to být sám nebo do toho s někým jít. Proměna 2016 je také jednou z možností.)
Will (vůle)
Jde ochotou na nějakou zvolenou cestu vyrazit. UDĚLAT PRVNÍ KROK! Může být chybný, špatným směrem. Po několika krocích se lze vždy vrátit a zvážit jinou variantu, pustit se jinou cestou. V minulém článku jsem psal o nepatrné hraně. Co je snadné dělat, je stejně snadné nedělat. V tom se skrývá leckdy velké nebezpečí (prokrastinace).
V koučování je jednou ze silných akčních otázek „Jaký bude tvůj první krok?“ nebo „Co teď uděláš jako první?“ Nejde však jen o otázku samotnou. Jde o to, aby zazněla ve správný čas a na správném místě. Při koučování a uplatnění modelu GROW je to právě ve chvíli, kdy jste si vědomi všech předchozích tří skutečností – kam se chcete dostat, odkud na cestu vyrážíte a jaké různé cesty k cíli vedou.
- (V Proměně 2016 bylo prvním krokem vyfotit se, a pak poslat mail do RUNGO. Když jsem byl vybrán bylo prvním krokem navléknout náramek a vyrazit na trénink.)
„Banalita“ prvního kroku
Nejprve banální hádanka. Na kmeni nad rybníkem sedí pět žabek. Jedna se rozhodne skočit do vody. Kolik žabek pak bude sedět na kmeni? …(Stále pět žabek. Rozhodnout se skočit není totéž co skočit.)
Příklady s Proměnou 2016 mohou být pro mnohé banální (ale jsou „moje“), slouží k ilustraci či inspiraci. Právě v „banalitě“ se totiž skrývá nebezpečí. Banální je to, co je zdánlivě snadné a jednoduché. Banální je první krok. Banální je jej udělat. Banální je jej neudělat. Je to prostě nepatrná hrana.
Včera mě pobolíval lýtkový sval. Vynechal jsem trénink. V sobotu mám závod – RUNGO razovity běh (7,8 km). Tak se půjdu rozklusat.
- Kam se chci dostat? Od domu zpět k domu. Jako obvykle, bude to okruh.
- Jaká je realita? Možná bude pršet, fouká vítr (což je u nás na Vrchpolí docela běžný jev), je docela chladno (a doma teplo). Na náramku mám zatím jen 1 620 kroků (cíl je denních min. 10 000 kroků)
- Jaké mám možnosti? V aplikaci Endomondo mám kolem 30 tras, kudy mohu z domu vyrazit. První krok však mohu udělat jen do tří směrů. Rozhodl jsem se pro rozklusání 3 km a vybral si trasu. Uvidím co na to lýtko.
- Jakou mám vůli to učinit? Jsem odhodlán. Obleču se (první přípravný krok) a vyrazím (první krok). Příspěvek zveřejním, až se vrátím. Jdu na to!
P. S.
Po prvním krok následovalo pár tisíc dalších. Z rozklusu jsem si nakonec dal nějaké „tempo“. Cíl a cestu jsem udržel, změnil jsem tempo, protože jsem se cítil dobře. Lýtko drží, Hanka mi na něj dá tejp.
Otázky pro vás
Tradičně se říká i to, že „nejtěžší je poslední krok“ (v případě tohoto článku třeba to, kdy už nechat úprav a kliknout na tlačítko „Publikovat příspěvek“. Mezitím totiž zapomeneme, jak byl těžký ten první – první (malý) krok.
Když se vy sami zamyslíte na d těmito „banálními“ otázkami…
- Jaký první krok byl pro vás v životě nejtěžší?
- Na který první krok nejraději vzpomínáte?
- Jaký první krok se chystáte zvládnout dnes/tento měsíc…?
- Chystáte-li se v něčem k prvnímu kroku, jak máte zmapovaný cíl, realitu a možnosti různých cest?
Napište své postřehy do komentářů, podělte se o názory a zkušenosti.
Kontaktuje mě
Libor Friedel
Lektor, kouč a konzultant s praxí od roku 1996
Mým posláním je inspirovat ke zlepšování, pomáhat se znalostmi a jejich aplikací a vytvářet bezpečný prostor pro rozvoj lidí a organizací. Dávám do toho SRDCE.