Holandská zkušená, dlouholetá aktivní koučka Edmée Schalkx publikovala na svém webu (jako první jarní článek) 9 trendů či faktorů, které podle ní ovlivní práci koučů v letech 2017-2022. Co mezi takovým trendy v koučování pro následující „pětiletku“ podle Edmée patří? Je to inspirativní, i když asi ne vyčerpávající portfolio. Nabízím jeho přehled a přidal jsem své osobní poznámky. Budu potěšen, když vy v komentářích, na LinkedIn nebo Facebooku připojíte ty své.

9x trendy v koučování

1. Růst nezaměstnanosti, s výjimkou specialistů v oblasti „hi-tech“

V tomto smyslu předpokládá, že z trhu „odpadnou“ méně zkušení a méně kvalifikovaní kouči.

Osobní poznámka: 

• Jistě svou roli sehraje, jak se ekonomiky postaví k „nové“ průmyslové revoluci (tzv. Průmysl 4.0). Podle mého vše ovlivní kvalita a zralost managementu, obecná angažovanost lidí a schopnost přijímat odpovědnost za svůj život a celoživotní osobní rozvoj a kvalifikaci. Trendy rostoucí nezaměstnanosti se objevují v mnoha scénářích budoucího vývoje. Myslím, že většinově má nezaměstnanost společenské i individuální příčiny závislé na lidech (jednotlivcích) samotných. Může to být i příležitost pro kouče, spolupracovat s lidmi a podporovat je v co nejvědomější přípravě na změny a v realizaci nutných změn. Pokud jde o „odpadnutí“ koučů, bude záležet, nakolik hybnou silou zůstane (pouze) trh a nakolik vše bude akcelerováno požadavky na certifikace, akreditace a živobytí organizací, působících jako „hlídací psi“ správnosti(?), kvality a etiky koučování.

2. Pracovní konflikty mezi „Baby Boomers“ a mileniály

Mezi trendy v koučování se dostali i mileniálové. Týká se to stárnoucí populace narozené v letech po válce (1946-1964), oproti populaci jejich vnuků, „mileniálů“ označované často jako „Generace Y“ (GenY).

Osobní poznámka: 

• Generační „konflikty“ a vzájemné nepochopení vznikají svým způsobem přirozeně. V Česku je akcentováno téma lidí 50+ a je vytvářeno v posledních letech politicko-ideologické klima, že o člověka se musí (vždy nebo co nejvíce) postarat stát. Paradoxem je, že zejména životní koučování (přestože samo o sobě není zatíženou ideologií), vede svou podstatou k nalezení a využití individuálního lidského potenciálu a k přijetí odpovědnosti za tento proces (= menšímu spoléhání se na vnější faktory a okolnosti). Zajímavé by mohlo být statisticky sledovat, jak se vyvíjí poměr situací, kdy klient je generačně mladší, než jeho kouč, kdy je tomu naopak a kdy jde o vztah „kouč-klient“ v rámci stejné generace. Spíše než metodika koučování zde jistě bude hrát roli zkušenost koučů, jejich „specializace“.

3. Budou se rozšiřovat koučovací dovednosti, které nebudou pouze výsadou koučů, ale budou je ovládat manažeři, lídři, vzdělavatelé apod.

Osobní poznámka: 

• V současné době se (mi) zdá, že panuje dosti velký zmatek a neporozumění rozdílům mezi koučováním, terapií, poradenstvím, mentorováním apod. Toto „jednolité“ profesní chápání se na jedné straně ještě může více smývat, na druhé straně např. porozumění modelu GROW (viz. obrázek), výcviky typu „manažer koučem“ apod. jistě budou rozšiřovat základní koučovací dovednosti. Trendy v koučování však GROW model neovlivní. To může (bude?) do určité míry přispívat k dojmu, že „koučem je každý“. Když to bude mít své pozitivní efekty, proč ne. Vždyť v jádru je to o způsobu vedení komunikace.

4. Univerzity se stanou primárními „generátory“ profesionálních koučů, což bude mít za následek, že přežije pouze málo koučovacích škol a ceny tréninku koučů porostou

Osobní poznámka: 

• V našich (českých) podmínkách toto vnímám zatím jako dosti odvážnou vizi (ve smyslu univerzit, jako semeniště opravdu profesionálních koučů). Protože se na Internetu dají nalézt marketingové nabídky typu „naučím vás fígle koučů za 60 minut“, bude opět záležet na všeobecném porozumění profesi koučování a umění odlišit ji od ostatních profesí. Tři české (akreditované) koučovací školy, které nejvíce vnímám (Koučink akademie, Koučink centrum a Results Coaches), pracují s kvalitní vizí a zkušenostmi.

5. Koučování a trénink budou dodávány převážně online

Edmée také předpokládá, že jednotlivá sezení budou stále kratší, i v několika minutách, během nichž se budou řešit velmi specifické záležitosti.

Osobní poznámka: 

• „Onlajnizace“, Skype koučování, koučování po telefonu apod. jsou velice efektivní metodou, šetřící čas a náklady obou stran. On-line je obecným trendem, není to výsady žádných specifických trendů v koučování. Roli hrají zvyklosti a určité implicitní chápání komunikace typu „tváří v tvář“ (na stejném fyzickém místě). Osobně ji vnímám jako „kvalitnější“, vzhledem k řeči těla, větší kontrole ekologie takového prostředí, vnímání jeho souvislosti… Mladší generace jistě budou stále více zvyklé takto virtuálně (spolu)pracovat. To přináší i dopady do zkratek a rychlosti (či netrpělivosti), a tedy zkracování koučovacích spirál. Tudíž i nebezpečí „vypadnutí“ z koučovacího procesu, zejména pokud nebude zřetelně zacílen.

6. Poroste míra vědeckého výzkumu o tématu koučování

K dispozici budou různorodá data a také možnosti financování takových výzkumů.

Osobní poznámka: 

• Ke koučování (jako profesi a procesu) zcela jistě chybí seriózní, kvantitativními či kvalitativními metodami vědeckého výzkumu podložené informace a výsledky výzkumů. Výzkum a jeho výsledky jistě mohou usnadnit či podpořit rozhodování koučů, klientů i dalších zainteresovaných stran (vč. profesních sdružení či certifikačních organizací). Výzkumy, či spíše dotazníková šetření, prováděná např. ICF, nejsou dle mého dostatečnou výplní tohoto prostoru do budoucna. Smysluplné naplnění tohoto trendu  by mělo být vítaným.

7. Koučování bude regulováno, protože bude akceptováno jako profese se svými etickými kodexy a požadavky

Cílem bude zastavit nárůst počtu „pseudokoučů“ a posunout kvalitu koučování na vyšší úroveň.

Osobní poznámka: 

• Regulaci jsem mezi trendy v koučování víceméně očekával. Osobně jsem spíše odpůrcem regulací a certifikací. Jsou primárně založeny na nedůvěře (v trh, lidi a jejich osobní odpovědnost, kvalitu, úsudek a rozhodování). Možná oprávněně, možná ne. Příliš často se ovšem setkávám s tím, že certifikace jsou chápány zejména jako nástroj marketingové komunikace a poplatky za ně jako „byznys“ pro „vyvolené“ a angažované v tomto kolotoči. Určitě je v prostředí patrný důsledek „něčeho“ – nárůst negativního vnímání slova „kouč“ díky pseudokoučům, koučům, kteří se reálně v procesu a interakci se zákazníkem chovají jako poradci, terapeuti či lektoři. Bez diskuse (pro mě) jsou etické principy – jako majáky, které kvalitní koučování a vztahy s klienty mají chránit. Na druhé straně je buď spokojenost nebo nespokojenost klienta s výsledkem a efektem procesu koučování či jiné formy komunikace a práce, která má přinést klientovi užitek. Tuto spokojenost nemůže podle mě za klienta diktovat chytrá a moudrá organizace a profesní společenství. Může však podporovat osvětu. Osobně jsem (zatím) ustoupil od záměru projít formálně procesem akreditace a certifikace, byť jsem sympatizantem cesty ICF. Když „systém“ poroste a bude vytvářet tlak, jsem zvědav, které dveře (příležitosti) se budou zavírat. Každé rozhodnutí má své dopady a důsledky.

8. Běžnější se stane „přeshraniční“ koučování, což zvýši požadavky na jazykovou vybavenost koučů a jejich kulturní kompetence

Umožní to rostoucí míra globalizace a využití nových technologií.

Osobní poznámka: 

• Toto jsou očekávatelné dopady technologického rozvoje a „virtualizace“ práce, nezávislé na fyzickém/geografickém místě. Porozumění (inter)kulturním odlišnostem a získání určitých kulturních kompetencí je společným zájmem profese koučů i lektorů či konzultantů, kteří se pohybují či chtějí pohybovat v mezinárodním prostředí.

9. Od koučů se bude očekávat, že budou mít mentory a supervizory

Certifikovat se budou jak mentoři, tak supervizoři, vše bude souviset s růstem standardů.

Osobní poznámka:

• S rozvojem koučování porostou zkušenosti těch, kteří se profesi věnují intenzivně a dlouho. Zde vidím „uzavření kruhu“, který se týká životního cyklu certifikací – je to zaznamenaná a vysledovatelná cesta rozvoje zkušeností kouče od „juniora“ po mentora a supervizora (tovaryši a mistři). V tomto duchu jde o moudrou (naštěstí dobrovolnou) cestu. (Kdybych ji chtěl ironizovat, analogicky by to však znamenalo, že „chceš-li být dobrým (= certifikovaným) člověkem, očekáváme, že si najmeš kouče, který tě procesem budování dobrého života provede“). Myslím, že v těchto „certifikačních“ otázkách se promítá profesní zkušenost autorky článku (+ má skepse), která v certifikační komisi a v holandské pobočce ICF aktivně několik let působila a certifikační a akreditační komisi ICF v letech 2011-2013 předsedala.

Otázky pro vás

Děkuji Edmée Schalkx za inspiraci. Názory, úhly pohledu, vnitřní přesvědčení, zkušenosti… To vše se může velice individuálně lišit. I ve vztahu ke zmíněným trendům. Proto jsou na místě otázky.

• Jaký je váš pohled na trendy v koučování v příštích pěti letech?
• Jaké dopady mohou tyto trendy v koučování mít na kouče a zákazníky koučů?
• Jaké trendy v koučování byste doplnili?

Pište v komentářích, ať jste kouč nebo s koučem pracujete jako koučovaný.

K propagaci, osvětě a „ochutnávání“ slouží každý rok Mezinárodní týden koučování (International Coaching Week), který probíhá pod patronací ICF (Mezinárodní federace koučů) po celém světě. Letos to bude v týdnu od 17. do 21. května 2017. Sledujte akce na webech, můj profesní Facebook a jste-li z Ostravy a okolí a chcete-li během uvedeného týdne ochutnat 50 minut koučování zdarma, kontaktujte mě prosím zde.