Zkuste 7 dnů vděčnosti

Zkuste 7 dnů vděčnosti

Will Bowen je „idealista“. Nosí v sobě ideu, ideál a vizi světa bez stěžování. Na Facebooku sdílel obrázek s následujícím textem:

CVIČENÍ

MEDITACE

ZAPISOVÁNÍ DO DENÍKU

MODLITBA

Malé věci, které, provádějí-li se pravidelně, učiní, že velké věci v životě vypadají jako malé věci.

Přiznávám, že mi Bowenova čtveřice „malých věcí“ v životě moc nešla. Stále to není úplně ono. Pár dnů choroby mi přineslo poznání, že mi chybí běhání. K běhání patří i cvičení a rozcvičování. Je to pro mě náhražka cvičení a svým způsobem i meditace. Běžící Buddha Sakyong Miphan* píše o běhání s meditativní myslí. Ovšem pozor! Běhání nemůže být meditací, tak jako meditace nemůže být během. Stejně tak jako mysl není tělo a naopak.

Zapisování do deníku je u mě nárazové, spíše spojené s výklady tarotu, občasnými reflexemi a zapisováním vděčností. Určitě je fajn vyměnit klávesnici za pero a obrazovku za papír.

A modlitba? Nejde o angažovaný náboženský přístup, spíše o vnitřním rozhovor se sebou a s něčím, co je větší než já.

Nuže, mám co zlepšovat! Což začít s vděčností a zapisováním do deníku?

(Aktualizace 12.2.2024 – Zlepšuji se. 🙂 Téma VDĚČNOST je prvním tématem dnes zahájeného online kurzu Happiness Habits (návyky štěstí), který jako dobrovolníci mezinárodního hnutí Action for Happiness vedeme s kamarádkou Lenkou Mlýnkovou. Action for Happiness znáte třeba i díky inspirativním kalendářům, které lze pravidelně každý měsíc zdarma stáhnout zde>>. Opakování plánujeme na podzim 2024.)

Článek trochu s nádechem novoročních předsevzetí, s vděčností za uplynulý rok i za ten, který se na nás chystá. Spíše na který se chystáme my sami. Vděčnost je univerzální téma, nesouvisí jen s „vánoční reflexí“ nebo novoročními předsevzetími. Netýká se ani pouhých 7 dnů v roce. To je pouhá inspirace pro začátek.

7-denní experiment vděčnosti

Vděčnost je vděčné téma. Pro věřící, pro přívržence a propagátory fenoménu zákona přitažlivosti, pro milovníky osobního rozvoje i další. Nejsem přívrženec zjednodušujících frází typu „vděčnost – nejjednodušší cesta ke štěstí“, ani toho, že „vděčnost je jednou z technik…“. Vděčnost je emoce, dokáže být obrovsky silná, ale také ukrutně slabá. Patří k našim vvv stránkám (vize, vášeň, vděčnost). Je navýsost intimní svým způsobem vyjádření, hloubkou, mírou upřímnosti, vkladem našeho Sebe-vědomí. Voní člověčinou a otevřeným srdcem. Není prostě jen tak „obyčejná“.

Zkusme si vděčnost více uvědomit a třeba trochu ritualizovat prostřednictvím experimentu. Půjde spíše o experimentování s formami a způsoby vyjádření a různými adresáty. Experiment nemá vděčnost znevážit, zlehčit a zneuctít. Záměrně nechci z jednotlivých 7 dnů dělat seriál. Je na každém, zda a kdy začne a jednotlivé dny experimentu prožije, pokud se do toho pustí. Myslím, že den po dni je nejlepší přístup. Roli hrají také vaše zkušenosti s „tématem“ a zvolenými přístupy. Rád bych vás prostě k vědomé práci s vděčností inspiroval, cestu si jistě najdete svou individuální. Počátkem října 2015 jsem podobný experiment (14 dnů) zkoušel ve Facebook skupině Svět bez stěžování, s vděčností.

(AktualizaceBowenova kniha byla vydána v češtině, Facebook skupinu jsem pozastavil, protože vznikla „oficiální“ komunita, která s knihou Svět bez stížností souvisí.)

V listopadu 2014 zveřejnil Forbes článek, v němž ukazuje 7 vědecky ověřených přínosů vděčnosti. Můžete si jej přečíst zde.

(Zdroj: Forbes.com)

Obr. 1 – K článku mě inspiroval tento post Willa Bowena na Facebooku.

Zdroj: Facebook

1. den

Pořiďte si a upravte podle svého deník vděčnosti.

Nehodlám se zde „chlubit“ obrázkem svého deníku vděčnosti. Odmalička jsem miloval papírnictví, sešitky, bločky apod. V tomto smyslu panuje nyní na trhu pravý ráj. Vybere si každý – formát, styl, vazbu… Udělejte si malou (či velkou) radost, tržbu nějakému obchodníkovi a zkuste si založit „deník vděčnosti“ – na poznámky k tomuto týdennímu experimentu i (doufám) na další dobu. Možná zůstane deníkem vděčnosti, možná se změní na deník reflexe, běžecký deník či něco podobného. Vy jste páni a dámami svého deníku-společníka.

(P.S. S psaním/vedením deníku mám skvělé zkušenosti jako kouč u svých klientů.)

2. den

Zapište si 3, 5, 10 (kolik chcete) „věcí“, za které pociťujete vděčnost.

Vzhůru k využití nového a upraveného deníku/deníčku! Patří k tomu následující rady:

  • Raději méně položek zapisovaných často (nejlépe každý den), než velký seznam jednou za rok.
  • Rozhodně (zapisujte) ručně! Žádné klávesnice a myš! (Mi se na mobilu líbí aplikace Diaro, ale te pro mě není deníkem vděčnosti.)

Fígl nespočívá primárně v tom najít, za co jste vděčni, ale v uvědomění si důvodu PROČ jste za „to“ vděčni (a komu/čemu). Pak se teprve začínají rozehrávat ty správné emoce.

  • Proč jste vděčni za dobré zdraví?
  • Co vám to přináší?
  • Proč jste vděčni za pomocnou ruku?

Protože…

Význam vděčnosti spočívá v posílení Sebe-vědomí, toho, co nosíme v sobě v podobě důvodů a argumentů co a proč se nám líbí, nelíbí či nás nechává lhostejnými.

3. den

Poděkujte za život.

Kouzlo poděkování za život, v podobě poděkování otci a matce pro mě znovuobjevil Zdeněk Weber, nejprve v programu Cesta pravého muže. V koučování systémů má toto zásadní význam. Jde o uznání velikosti rodičů, jako našich stvořitelů. Poděkování by mělo proběhnout každému rodiči zvlášť. Jsou-li mrtvi, tak symbolicky, nejlépe na hřbitově, kde jsou pochováni. Poděkování může mít i obecnější či rituálnější charakter, podle vaší víry a duchovního založení.

4. den

Zapište si alespoň jednu „věc“, kterou považujete za samozřejmou… A něco s ní udělejte!

Co je pro vás samozřejmé, automatické, běžné, obvyklé… Nejsou to náhodou věci, za které nejsme příliš vděčni, protože jsou pro nás „samozřejmé“?

  • Je pro vás samozřejmé, že dýcháte?
  • Je pro vás samozřejmé, že vám někdo přinese na stůl snídani?
  • Je pro vás samozřejmé, že vám na účet pravidelně přistane každý měsíc nějaké částka?

Je na každém z nás individuálně, aby si alespoň v tento den experimentu uvědomil jednu takovou „samozřejmost“ a „něco“ s ní udělal. Co? Uvědomění, poděkování, vyjádření vděčnosti, protislužba, věnování pozornosti apod., to vše jsou možnosti, které máme. Třeba věnujte pozornost svému dechu, uvědomujte si nádech a výdech…

Obr. 2 – Při zapisování do deníku vděčnosti si třeba zapalte svíčku.

Zdroj: Pexels

5. den

Poděkujte/vyjádřete vděčnost druhému.

Můžete projevit vděčnost někomu, koho milujete a máte rádi, někomu, kdo před vás staví výzvy a učí vás, někomu, kdo s vámi pracuje, někomu, kdo vám poskytuje službu apod. Zkusit vyjádřit vděk (a uvědomit si důvod a pocity s tím spojené) lze bez ironie i nepříteli a někomu, koho zrovna v lásce nemáte, i když je to obtížné a není to pohodlné. Ale to o „vystoupení ze zóny pohodlí“ pravděpodobně znáte.

POZOR!!! Vyjádření vděčnosti není „lajk“ na sociální síti!

Poděkování a vyjádření vděčnosti sobě samým si nechte na poslední den tohoto experimentu vděčnosti.

6. den

Meditujte s vděčností.

Příspěvek není o návodu k meditaci. Pokud se však vsedě, v pohodlné, vzpřímené pozici uvolníte, zavřete oči, budete se soustředit na svůj dech a nebudete se nechat unášet myšlenkami, které vás zrovna napadnou, máte vcelku dobrou šanci postupně se zklidnit. Pokud se tak stane (a dostanete se do meditativního stavu či se mu přiblížíte), soustřeďte se postupně na dva cíle, kterých chcete v nejbližší době dosáhnout. Vizualizujte (představte si vizuálně, co nejpodrobněji, i se zvuky, vůněmi apod.) dosažení prvního cíle a snažte se procítit a uvědomit si vděčnost za jeho dosažení. Totéž pak udělejte v meditaci také s vašim druhým cílem. V této meditační a vizualizační „hře“ věnujte každému cíli alespoň 5 minut. Prožitky si poté můžete zapsat do deníku.

Pokud se vám to povedlo, tak „bravo“, právě jste využili Dar, kterému Stephen Covey říká tvůrčí vizualizace.

7. den

Poděkujte sami sobě (i za své chyby).

Jsem přesvědčen, že myslet na sebe, pečovat o sebe, (po)děkovat si a být sám vůči sobě vděčný, není známkou egoismu a sebestřednosti. Je to zdravý postoj Sebe-vědomí. Buďte vděčni za své pocity, za to co jste dokázali, přijměte svou minulost (nic jiného už s ní stejně nelze udělat), a to včetně chyb a omylů, kterých jste se dopustili. Vyjádřete vděčnost za tyto lekce. Měly by vést k poučení a stát se základem příštího úspěchu a zlepšení. Poděkujte za své Dary, které vám byly dány do vínku. Poděkujte za Elán a energii k dalším krokům.

Jaké jsou vaše silné stránky?

Získejte vhled do svých 24 silných stránek!

Navíc s bonusy v češtině formou 5-ti denního e-mail minikurzu!

Nově také test VIA pro mládež 13-17 let (např. projekty středních škol).

Více informací k silným stránkám Values IAction.

„Osmý den schází nám (?)“

Pokud jste zvládli 7 dnů experimentu, mějte Radost, protože vděčnost patří k naší Celistvosti. Ještě jednou si tedy z celého SRDCE poděkujte.

Dál je to (stále) na vás – zda a jak pokračovat, zapojit do svého života vděčnost či 4 malé věci, o kterých se zmiňuje Will Bowen. Pro mě jsou to věci, kterých bych chtěl v letošním roce dělat více. Cvičit, meditovat, zapisovat do deníku a přizpůsobit rituál své „modlitby“.

A vy?

*Běžící Buddha je název stejnojmenné knihy Sakyonga Miphama, s podtitulem „běháním a meditací k posílení těla a mysli“. V roce 2014 knihu vydalo nakladatelství Rybka Publishers.

Kontaktuje mě

7 + 1 =

Tento příspěvek byl původní součástí mého blogu Život 50+, který fungoval od 3/2015 do 3/2016 na platformě webu 2.0.

Libor Friedel

Libor Friedel

Lektor, kouč a konzultant s praxí od roku 1996

Mým posláním je inspirovat ke zlepšování, pomáhat se znalostmi a jejich aplikací a vytvářet bezpečný prostor pro rozvoj lidí a organizací. Dávám do toho SRDCE.

Slova moudrých

„Vděčnost není jen největší z ctností, ale je rodičem všech ostatních.“

(Cicero)

Líbil se Vám příspěvek? Byl pro Vás něčím zajímavý, inspirativní, přínosný nebo užitečný? SDÍLEJTE jej se svými přáteli a známými!

Pokud Vás téma lídrovství a vedení sebe sama zajímá více, NAPIŠTE mi DO KOMENTÁŘŮ. Budu lépe vědět, o čem si chcete přečíst a čím se mám příště na blogu zabývat.

Děkuji. LF

„Být svůj“ – Co způsobily zebry

„Být svůj“ – Co způsobily zebry

U různých postů a příspěvku na blozích a sociálních sítích mě vždy fascinuje propojení obrázků a textu (nadpisy, citáty apod.) 7.9.2015 jsem na Facebooku publikoval příspěvek, kde byly dvě fotografie se zebrami a text:

„Největší výzvou v životě je být svůj – ve světě, který se z nás snaží udělat takové, jako jsou všichni ostatní.“

Spojil jsem text citátu s fotkou se zebrami. Nepřišlo mi to nijak kreativní, ale důsledky jsem nedomýšlel. Následující slova ze dvou komentářů mě přinutily k tomu, že o tom píšu (a slíbil jsem to).

Pro článek jsem moc originální fotku nevymyslel.

Co způsobil Facebook

Dva zmíněné komentáře byly:

  • „Být jiný znamená být rebel.“ (Zdenka)
  • „Být jiný znamená, že mohu být jinak pootočená zebra.“ (Roman)

Být svůj, být jiný, být rebel, být černou ovcí, být autentický, jít proti proudu… Je to všechno na jedno brdo nebo jsou v tom jemné rozdíly?

Mým původní záměrem bylo naznačit, že je výzvou nepodléhat vnějším okolnostem, tlakům a „masážím“ – médiím, reklamě, marketingu, spotřebním, masovým, většinovým (mediálně a marketingově vnuceným) hodnotám, které se nás snaží leckdy přizpůsobit k obrazu/trhu svému. Prostě držet odstup od tzv. „společenského zrcadla“.

Autentické je i lídrovství. Zrovna vyšlo druhé vydání knihy Billa George „Objevte svůj opravdový sever, staňte se autentickým lídrem.“

(Zdroj: Amazon)

Obr. 1 – Tento post na osobním Facebooku spustil úvahy v tomto článku.

Zdroj: Facebook (odkaz je na profesní stránku)

Jen pár vět – zbytek je pro psychology a filozofy

Jako obvykle, je to o tisících různých úhlech pohledu, takže jen pár vět. Autenticita je míra, do jaké jsme věrní své vlastní osobnosti a jejímu charakterubez ohledu na vnější tlaky a okolnosti. Být svůj je to, co krkolomný pojem „autenticita / autentičnost / být autentický“ podle mého názoru nejvíce vystihuje. I když…

Slovník synonym u slova „autentický“ uvádí – původní, pravý, hodnověrný, opravdový, skutečný.

Myslím, že za tím, jak být svůj stojí:

  1. Jasný a relativně pevný a ustálený žebříček hodnot.
  2. Z toho vyplývá jednota slov a činů (i v situaci, kdy se nikdo nedívá a člověk je bez „publika“).
  3. Zdravá sebereflexe – zrcadlo vůči sobě, vlastnímu Sebe-vědomí, svědomí a bodu 1. Ne vůči okolí, společnosti…

Jak vidno, jazýčkem na vahách je postoj/vztah vůči vnějším tlakům, okolnostem, lákadlům, většinovému (až masovému) pojetí či názorům a společenskému zrcadlu. Je totiž nemožné být svůj a zároveň čekat, až to schválí okolí. Na druhé straně jsem přesvědčen, že být svůj neznamená odlišovat se „za každou cenu“.

Být rebel – myslím, že takto obvykle většina/masa hodnotí někoho, kdo je jiný než tato většina/masa. Z pohledu rebela je to vydělení se a vyčlenení z této masy. Většinově mívá „rebel“ nádech něčeho většinou/masou nepřijatelného, „společensky“ neúnosného, až dokonce opovrženíhodného. Na druhé straně si myslím, že být rebel může být pouhou pózou, umělou snahou o vydělení se a odlišení. A jsem přesvědčen, že póza není něco, co je autentické. Není to absolutní, ale individuální. Hrana je velmi tenká a neostrá. Jistě jsou i případy, okolnosti a situace, kde „být rebelem“ může být autentický (Slováci říkají „svojský“) postoj. Střetávají se tady úhly pohledu a rozhodčím není nikdo jiný, než svědomí a upřímnost přiznat si, co je pravé, co je pózou/taktikou a co je přijetí konceptu a společenského zrcadla, protože „to tak má“ většina.

Každá odlišnost od masy, normy, většiny znamená také „být jiný“. To však chápu jako záměrné „strategické“ odlišení se, posuzování, zda „už jsem dost odlišný/jiný nebo ještě ne“ apod. Opět v tom může být (a nemusí) póza, taktika, hraný záměr, určitý kalkul a nepřirozenost.

Mě osobně se nechce být jedním ze stáda zeber.

Co způsobí velkomyslnost?

Ostatně, za pár dnů budete moci posoudit svůj úhel pohledu vůči Manifestu velkomyslnosti. Není z mé hlavy, ale hlásím se k němu. Jeho první bod:

1. Za něčím si stůjte!
  • Zjistím, za čím si stojím prostřednictvím koordinovaného procesu sebedotazování a zkoumání, abych objevil své jádro, to, kým skutečně jsem.
  • Zveřejním to, za čím si stojím.
  • Každý den se učiním viditelně zodpovědným vůči liteře i duchu toho, za čím si stojím.

Na mé profesní Facebook stránce se od 21. do 25.9.2015 postupně objeví všech 10 bodů Manifestu velkomyslnosti

Zatím je zde prostor pro diskusi a komentáře.

Kontaktuje mě

12 + 12 =

Tento příspěvek byl původní součástí mého blogu Život 50+, který fungoval od 3/2015 do 3/2016 na platformě webu 2.0.

Libor Friedel

Libor Friedel

Lektor, kouč a konzultant s praxí od roku 1996

Mým posláním je inspirovat ke zlepšování, pomáhat se znalostmi a jejich aplikací a vytvářet bezpečný prostor pro rozvoj lidí a organizací. Dávám do toho SRDCE.

Slova moudrých

„Je lepší být milován pro to, kým jste, než být nenáviděn pro to, kým nejste.“

(André Gide)

Výzva nestěžování si

Výzva nestěžování si

Horko. Vláda. Daně. Zácpy na silnicích. Imigranti. Teplé pivo. Geneticky modifikované potraviny. Vlas v polévce… No…, může se to docela rozjet, když si uvědomíme na co vše si stěžujeme nebo bychom si mohli a chtěli (po)stěžovat. V nějakém textu jsem viděl krásné slovo – „lamentovat“. Co to znamená, když si stěžuji a začnu lamentovat? Suma sumárum – nejsem spokojen, nemám radost, neužívám si života tak, jak bych chtěl.

Stěžovat si, znamená hovořit o věcech, které nechceme, spíše než o tom, co chceme.

 

Když jsem tvořil tento článek, stěžoval jsem si na mouchu, která kolem mě poletovala. Ona si také možná stěžovala, ale nevím na co, protože nerozumím řeči zvířat jako v pohádkách.

Některé události téma posunuly, tak jsem příspěvek i aktualizoval. To co pro mě bylo „jen“ představením knihy, nápadu a inspirace, se stalo skutečností i v Česku. Kniha, o níž se zmiňuji byla přeložena a vydána i u nás a Will Bowen koncem roku 2017 krátce navštívil Prahu.

Interní a externí centrum kontroly

V knížečce S.U.M.O. – Zmlkni a pokračuj, Paul McGee popisuje to, co staří Číňané věděli už před tisíci lety. Známé je staročínské úsloví

„Zasej myšlenku, sklidíš čin, zasej čin, sklidíš návyk, zasej návyk sklidíš charakter, zasej charakter, sklidíš osud.“

McGee toto (přeloženo do češtiny) nazývá procesem MEJV – Myšlenky utváří naše Emoce, která nás vedou k určitému Jednání, přinášejícímu konkrétní Výsledky. Stěžování si nahlas i v myšlenkách tento proces také startuje.

Psychologové hovoří v této souvislosti o sebepojetí a centru kontroly. Někdo má přirozeněji(?) rozvinuté externí centrum kontroly. Jeho spokojenost řídí vnější okolnosti a podmínky. Covey tomu také říká přístup „zvnějšku dovnitř“. Myslím, že takoví lidé jsou více náchylní na stěžování si. A jsem přesvědčen (viz. pyramida neurologických úrovní), že v neuvědomělých úsecích svého dne toto zažívá nebo zažil každý z nás.

Interní centrum kontroly souvisí s tím, co Covey nazývá přístupem „zevnitř ven“. Je to Sebe-vědomí, že vše začíná u nás, uvnitř nás, že jsme to my, každý sám za sebe, kdo je zodpovědný za své „vnitřní počasí“. Není třeba měnit nic zvnějšku, stačí změnit vnitřní postoj. S tím postupně mizí i touha po stěžování si či dokonce závislost na něm.

 

Formování návyku během 21 dnů je populárním a opakujícím se mýtem. Vyplynul ze špatné interpretace práce Maxwella Meltze (u nás jej známe díky knize Psychokybernetika) na utváření obrazu sebe sama (self-image).

(Zdroj: Forbes)

Obr. 1 – Reverend Will Bowen s náramky „A Complaint Free World“.

Zdroj: Život 50+

Učení se – jak jste „kompetentní“?

Proces od stěžování si k nestěžování si je procesem učení se a procesem utváření návyku, jak jej najdeme v mnohé svépomocné zahraniční a české literatuře.

Myslím, že stěžování si je zprvu součástí (pozor, trojitý zápor) nevědomé nekompetence nestěžování si. Nenapadne nás a neuvědomíme si, že si můžeme nestěžovat, že lze žít bez stěžování a lamentací. Myslíme si, že to nejde, na stěžování je nastaven náš „autopilot“ – stěžování si je naším návykem.

Pak může (musí?) přijít impuls. Šťouch. Hele, proč si stěžuješ? Co ti to přináší? Také jsem před více než rokem dostal otázku na tělo – Co dobrého ti přináší balvan, který máš na svém srdci, že ho nechceš odvalit?

V procesu učení je podobní šťouchnutí přechodem od nevědomé nekompetenci k vědomé nekompetenci. Uvědomění, že něco co děláme, nemusíme dělat, pokud nechceme. Nebo naopak. Něco, co neděláme, můžeme začít (se učit) dělat. Aha, já si stěžuji! To ale přece nemusím. Budu/chci se učit uvědomovat si okamžiky, kdy si začínám stěžovat a v tu chvíli si vystavím STOPku.

Při opakování tohoto procesu (učení se, zkoušení, experimentování), vstupujeme do fáze, kdy můžeme rozvíjet tzv. vědomou kompetenci. Na této fázi učení je založen celý koncept „vědomého…“ – např. vědomé podnikání, vědomý byznys, vědomé lídrovství. Sebe-vědomí nebo sebe-uvědomění. Pustíme do hry našeho vnitřního „pozorovatele“ (alternativou je rekvalifikovat na „pozorovatele“ našeho vnitřního „kritika“).

 

Vědomé nestěžování – náramná náramková výzva

Pro vědomé nestěžování si přišel s jednoduchým nápadem reverend Will Bowen („škoda, že to nenapadlo mě“ ????????).  Přinesl vizi světa bez stěžování si (Complaint Free World), kritizování a pomlouvání. A k tomu „kouzelnou“ pomůcku – náramek. Chcete zkusit, jak to funguje? Začít můžete prakticky okamžitě.

Tady je jednoduchý návod a výzva k akci:

  1. Opatřete si náramek a navlékněte si jej na zápěstí (politické preference nehrají roli).
  2. Když se přistihnete, že si stěžujete, pomlouváte nebo kritizujete, převlékněte náramek na druhé zápěstí. Platí to, co vyřknete. Když si stěžujete pouze v myšlenkách, v duchu, tak penalizace neplatí (Hurá!!! – Ale pozor na MEJV).
  3. Uslyšíte-li někoho jiného, kdo takto pracuje s náramkem, že si stěžuje, můžete ho upozornit, aby si převlékl náramek na druhé zápěstí. Zároveň totéž musíte udělat i vy, protože jste si stěžoval(a) na jeho stěžování si ????.
  4. Vytrvejte, dokud vám náramek nevydrží na jednom zápěstí bez převléknutí 21 po sobě následujících dnů.

Ano (to stojí za zopakování), cílem je vydržet s náramkem na jedné ruce do dobu 21 po sobě následujících dnů. Znamená to 3 týdny si nestěžovat. Mi to poprvé trvalo téměř půl roku než jsem výzvu naplnil. Pokud vás už nebaví klišé s návyky, které se budují 21 dnů, stanovte si svůj vlastní počet dnů nad třítýdenní rámec. Nebo postupně zvyšujte svou laťku.

Poznámka pro spořivé a volnomyšlenkáře:

  • Použijte jakýkoliv náramek.

Poznámka pro ty, kteří mají rádi styl a formu:

  • Opatřete si purpurový, oficiální náramek „A Complaint Free World“ zde. Prodávají se po 10 ks, takže můžete myslet na 9 přátel, které zapojíte do výzvy. Nestěžujte si, že je to pro někoho „dobrý byznys“, protože jeden náramek je za dolar. Jako doplněk si třeba pusťte film Purpurová barva nebo si přečtěte předlohu k tomuto filmu, knihu Barva nachu.

Poznámka pro podnikavé (ale neoriginální):

  • Založte si doménu http://www.nestezujsi.cz, nestezujisi.cz nebo podobnou, nechte udělat silikonové náramky s nápisem „NESTĚŽUJI SI“, „ZA ČESKO BEZ STĚŽOVÁNÍ“…, na webu udělejte opt-in stránku k získání e-mailů, pošlete lidem e-book o fantastickém životě bez stěžování si a nabídněte prodej náramku nebo uspořádejte placený webinář, k němuž bude náramek zdarma jako bonus. Alternativně lze provést s jakýmkoli nápadem. Přidat můžete i ochranu autorských práv a registrovat si známku „NESTĚŽUJI SI®“.

Poznámka pro geeky:

  • Vykašlete se na náramek, pořiďte si aplikaci pro Android nebo iOS a pouze pracujte s touto aplikací (ale nestěžujte si, že se vám „seká“ mobil).

 

Aktualizace

Nedělal jsem si legraci, ale vše dopadlo tak, že Will Bowen navštívil Prahu 12.12.2017. Bylo to „promo“ českého překladu knihy, o níž jsem více něž dva roky předtím psal tento článek a kdy jsem také svým známým a kamarádům rozdával náramky, které jsem si nechal poslat spolu s knihou z USA. Bral jsem to jako inspiraci, ne obchodní nápad, takže jsem rád, že se toho někdo „chytl“ i obchodně. Díky! Přinejmenším z pohledu knihy a dalších nezbytností se hypotéza „Česko bez stěžování“ (líbí se mi to více než sousloví „bez stížností“) může začít naplňovat.

 

Užitečná příručka ZDARMA

Obr. 2 – Obálka knihy A Complaint Free World (edice 2013).

Zdroj: Amazon

„Ani nevím o tom, že si nestěžuji“

Zvládnutí vědomého nestěžování si a vytvoření návyku znamená, že se „činnost“ přesune do nevědomí, na autopilotní režim. Nastává fáze tzv. nevědomé kompetence. Něco (= nestěžování si) zvládáme, aniž bychom o tom přemýšleli a příliš si to uvědomovali. Nestěžování se stane samozřejmostí. Otázkou, na níž si každý z nás může upřímně odpovědět je:

„Chci takové nevědomé kompetence nestěžování si opravdu dosáhnout?“

Minimálně jako výzva a experiment je to zdravotně nezávadné. Neznamená to však, že by byla jednoduchá či imunní vůči přemýšlení „pod čarou“. Však se zkuste zamyslet.

Otázky k zamyšlení:

  • Jaké centrum kontroly u vás převažuje?
  • Na co si nejčastěji stěžujete? Nad čím neustále lamentujete?
  • Jaký je podle vás rozdíl mezi tím „nestěžovat si“ a „být pasivní“ nebo „být netečný“?
  • Když si nebudeme stěžovat, znamená to, že se z nás stanou poslušné ovce nebo egoisté?
  • Kdy je stěžování si oprávněné a kdy ne? Jaký je v tom rozdíl? Kdo a jak to pozná?
  • Do jaké míry může nestěžování si člověka společensky diskvalifikovat?
  • Jak daleko je od nestěžování si k vděčnosti?
  • Na co všechno jste si postěžovali, když jste četli tento článek?

Abych to podpořil experimentem, vytvořil jsem na Facebooku skupinu Život bez stěžování. Můžete tam sdílet své vlastní zkušenosti a příběhy s nestěžováním si a „náramkovou výzvou“. (Doufám, že si nebudu stěžovat, když se k ní lidé nepřidají).

Aktualizace

Bowenova kniha byla vydána v češtině, Facebook skupinu jsem pozastavil, protože vznikla komunita, která s knihou Svět bez stížností souvisí. Také můžete v jiné skupině můžete sdílet své příběhy. Jak to zvládnout s náramkem? Nestěžovat si, že nejsem kreativní obchodník a marketér!

 

Už jsem „to“ aktualizoval 2x

Skupina na Facebooku se stala otevřenou a změnil jsem její název – Život bez stěžování, s vděčností. Lépe vystihuje druhou stranu mince „nestěžování si“, a to je vděčnost. Po vydání knihy Bowenovy v češtině jsem ji zastavil a není spravována.

Literatura (nyní už i s českým překladem Bowenovy knihy):

  • BOWEN, Will. A Complaint Free World – How to Stop Complaining and Start Enjoying the Life You Always Wanted. New York: Doubleday, 2007. 176 s. ISBN 978-0-385-52458-2.
  • BOWEN, Will. Svět bez stížností. Praha: Synergie, 2017. 223 s. ISBN 978-80-7370-493-3.

Jaké jsou vaše silné stránky?

Získejte vhled do svých 24 silných stránek!

Navíc s bonusy v češtině formou 5-ti denního e-mail minikurzu!

Nově také test VIA pro mládež 13-17 let (např. projekty středních škol).

Více informací k silným stránkám Values IAction.

Kontaktuje mě

14 + 14 =

Tento příspěvek byl původní součástí mého blogu Život 50+, který fungoval od 3/2015 do 3/2016 na platformě webu 2.0.

Libor Friedel

Libor Friedel

Lektor, kouč a konzultant s praxí od roku 1996

Mým posláním je inspirovat ke zlepšování, pomáhat se znalostmi a jejich aplikací a vytvářet bezpečný prostor pro rozvoj lidí a organizací. Dávám do toho SRDCE.

Slova moudrých

„Kdyby nás ventilování našeho hněvu dělalo šťastnějšími, nebyli by pak nejšťastnějšími lidmi ti největší stěžovatelé?“

(Will Bowen)

Líbil se Vám příspěvek? Byl pro Vás něčím zajímavý, inspirativní, přínosný nebo užitečný? SDÍLEJTE jej se svými přáteli a známými!

Pokud Vás téma lídrovství či měření a skóre zajímá více, NAPIŠTE mi DO KOMENTÁŘŮ. Budu lépe vědět, o čem si chcete přečíst a čím se mám příště na blogu zabývat.

Děkuji. LF

9 doteků s vizí (1. část)

9 doteků s vizí (1. část)

Věříte na sílu vize? Máte svou vlastní vizi pro život? Jaká je? Co pro vás vůbec znamená „mít vizi“? K čemu je to dobré? Jaký rozdíl pociťujete mezi osobní vizí a vizí firmy/podniku? Už jste si někdy vytvářeli vision board?

Vize se občas zdá být módním tématem. Jindy je to něco, co někomu zní tzv. „zprofanovaně“. Je to fenomén – nepochopený i nepochopitelný, pro řadu lidí kontroverzní. Také jde o „věčné“ téma. O kořenech a vizi jsem psal před několika dny. Pojďme nahlédnout a zamyslet se nad několika perspektivami tématu VIZE. Dotkněte se vize! Osobně to chci udělat celkem 9x v sérii tří článků, v naději, že některý z těchto doteků pro vás bude inspirací.

 

Nastartoval jsem první „miniseriál“ článků na blogu. Má tři díly (a nakonec i čtvrtý).

Vize „básníka“ doktora Šafránka

Pokud si vybavíte jeden z dílů „básnické série“, film Jak básníci neztrácejí naději, snad si vzpomenete, jak jeden z hlavních hrdinů Štěpán Šafránek (roli ztvárnil Pavel Kříž) vyhrál konkurz na ředitele nemocnice. Bylo to pro něj v pozdějších souvislostech Pyrhovo vítězství, ale dveře vítězství mu otevřela „očekávaná“ odpověď na záludnou otázku výběrové komise:

„Jaká je vaše vize?“

Přestože se Štěpán zodpovědně na výběrové řízení připravoval, stačily mu k úspěchu opakované rady souseda, přítelkyně a kamaráda, které dostal v rozmezí několika minut cestou k pohovoru:

„Levně nakupovat, draze prodávat a pozdě platit faktury.“

Zdánlivě humorná odpověď může být (a snad i stále je) pro mnohé lákavým podnikatelským konceptem.

Osobně jsem se v počátečních dobách kapitalismu v Československu setkal s důsledky takové vize. S kamarádem jsme získávali podniky a shromažďovali data v celorepublikovém programu vzájemných zápočtů závazků a pohledávek. Jeho cílem, ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu, bylo oddlužit firmy a restartovat znovu jejich podnikání. Pro mě to byla zajímavá zkušenost i např. v tom, že jsme obchodní jednání museli kvůli velkému zájmu vést i po nocích či nad ránem. Vize oddlužení však dlouhodobě naplněna nebyla, protože časem opět zvítězila nedůvěra a „koncept Šafránek“.

V případu filmového Šafránka i v příkladu projektu oddlužení lze vnímat jistou zamlženou vizi – obraz možného stavu prosperity nemocnice či naší ekonomiky. Vize jsou o prosperitě, ideálech, moci, kráse… Osobně vizi pociťuji jako obraz, který co nejplastičtěji popisuje a ztvárňuje základní obrysy i konkrétní detaily budoucího žádoucího a vytouženého stavu či situace. Jak pro jednotlivce, tak i pro určitou společenskou organizační jednotku (rodinu, firmu, organizaci…). Vize vždy představuje naději. Tu je škoda ztratit, i když je to mnohdy snadné. Nejen pro básníky.

 

První předchůdce puzzle vyrobil londýnský rytec a kreslíř map John Spilsbury, kolem roku 1760. Nalepil jednu ze svých map na tvrdé dřevo a truhlářskou pilkou vyřezal jednotlivé země. Vznikla tak vzdělávací hra, která sloužila jako učební pomůcka zeměpisu pro anglické děti.

(Zdroj: Wikipedia)

Obr. 1 – Jak básníci neztrácejí naději (2004)

Zdroj: ČSFD

Vision Board jako puzzle

Máte doma v knihovně knížečka nazvanou Tajemství (The Secret) od Rhodny Byrne?  Kniha i následný film, vzedmuly vlnu zájmu i kontroverze o fenomén, nazvaný „Zákon přitažlivosti“. V cestě za vizí zpopularizovalo Tajemství i jednu praktickou pomůcku – Vision Board. „Nástěnku“ s vizualizovanými výstřižky, obrázky, fotografiemi či texty, představujícími prvky vytoužené budoucnosti. Věřím, že z pohledu toho, jak funguje náš mozek a vnímání vizuálních vjemů (zejména pro tzv. vizuální typy), má Vision Board (nástěnka vizí) význam. Proč?

Připomíná mi jednu analogii, s níž pracuji na seminářích. Kromě panáčka SE vozím i několik sad puzzle. Účastníci ve skupinách mají za úkol jej složit. Všem skupinám dám stejné puzzle, ovšem zpočátku neví, že jedna skupina má předlohu (obrázek), jiná předlohu nemá, event. má předlohu, která je špatná (má odlišný obrázek od dílků, které se skládají. Drtivá většina vítězů takového skládání se rekrutuje ze skupin či týmů, které mají předlohu. Následná diskuse s účastníky se pak kromě jiného týká role předlohy. Pro mě je to obraz vize, cílového stavu, kterého můžeme (máme-li správné dílky) dosáhnout. Čím plastičtější a barevnější předloha je, tím lépe. Mít vizi pouze blankytně modré oblohy bez mráčku, jako předlohy pro puzzle s několika sty dílky, by zřejmě nepomohlo. Skládáme puzzle „jen“ s 54 dílky. Vesměs se účastníci také shodují v hypotéze, že čím větší počet dílků a velikost složeného obrazu, tím je role předlohy důležitější. Ve hře i v životě jsou i jiné faktory pro úspěch ve skládání puzzle (zkušenost, spolupráce a dělba rolí v týmu, pořádek apod.), ale držme se významu předlohy a jejího obrazu.

  • Jaký závěr či doporučení z toho pro vás vyplývá?
  • Jaká je předloha vašeho životního puzzle?

Sebe-vědomí ( vědomí sebe sama) a lidské Dary vám mohou pomoci, abyste si s Radostí a Elánem načrtli vizi své Celistvosti. Domnívám se, že je to cesta, která každého může dovést ke vnímání integrity JÁ.

Poskládejte si své vizionářské puzzle na vision board.

 

Vize minulosti?

Před několika roky jsem seděl u předsednického stolu na jedné konferenci v Čechách. Tématem bylo to, co mě velice zajímá – excelence. V rámci plenárního vystoupení měl prezentaci generální ředitel (nejmenovaného) výrobního podniku. Zaskočil nejen mě, když v jedné části své prezentace promítl obrázek s vizí firmy, přečetl její znění a poté okomentoval slovy: „A této vize jsme my před třemi lety dosáhli.“ Měl být na co pyšný. Přirozeně však vyvstala otázka „Aha, a co dál?“

Jedno z mých přesvědčení je, že vize se týká budoucnosti, budoucího stavu. Je obecnější než konkrétní (SMART) cíl. Je to nasazená laťka, k jejímuž dosažení se potřebujeme odrazit a vyskočit (pro orientované na výkon). Nebo místo/stav k němuž chceme dojít (pro vyznavače „cesty“), případně již zmíněný obraz, který chceme postupně poskládat (pro vyznavače puzzle a logických her).

Dosažená/naplněná vize přestává být vizí. Zde je hranice mezi tím, kdy do puzzle umístíte jeden z dílků během skládání, a kdy umístíte do puzzle dílek poslední. Tehdy do sebe vše zapadne a obraz je hotov. „Vize minulosti“ z tohoto úhlu pohledu nedává smysl. Vize pro mě vždy zůstane v duchu bájné kněžny Libuše – „Vidím město veliké…“ – pohledem vpřed v čase i na cestě.

Vize může být i „plovoucí“, oživovaná, doplňovaná, košatící. Má-li jít o „vizi minulosti“ umím si představit vytvoření obrazu o předcích a jejich životě apod. Na tomto obrazu pracuji jako na vědomí kořenů. Nenazval bych tento obraz přímo vizí. Je však její nedílnou součástí.

Existuje podle vás i vize minulosti? Co když je vize naplněna, je jí dosaženo? Co pak? V jakých situacích se vám stírá rozdíl mezi vizí a cílem? Jakou roli hraje minulost pro budoucí vizi?

To jsou názory, úvahy a inspirace k zamyšlení, týkající se prvních tři doteků s vizí. Názory v komentářích jsou otevřené. Můžete a nemusíte se toho chopit.

 

Obr. 2 – Poslední dílek, obraz je hotov. Co dál?

Zdroj: Pexels

Co bude v dalších dílech?

Titulkům pro další „doteky s vizí“ jsem dal pracovní názvy:

  • Tvorba podnikové vize – buďte mistry
  • Vize na vrcholu – integrované JÁ v neurologických úrovních
  • Vize a ti, kdo „ví, že…“
  • Vize vůdců – osobní lídr a osobní lídrovství
  • Vidíte „tvorbu“ nebo „osud“?
  • Moje „velká trojka“
  • (Vision Quest – návrat) – prémie, dotek č. 10

Podrobnosti najdete ve 2. části a 3. části miniseriálu.

Necháte se zlákat ke čtení dalšího dílu? Už máte svůj vision board? Půjdete do komentářů? Je to na vás…

 

Pod pokličku osobních hodnot

Získejte hlubší vhled do toho kým opravdu jste.

Bezplatný test + 5 lekcí e-mailového minikurzu!

Více informací zde.

Kontaktuje mě

5 + 13 =

Tento příspěvek byl původní součástí mého blogu Život 50+, který fungoval od 3/2015 do 3/2016 na platformě webu 2.0.

Libor Friedel

Libor Friedel

Lektor, kouč a konzultant s praxí od roku 1996

Mým posláním je inspirovat ke zlepšování, pomáhat se znalostmi a jejich aplikací a vytvářet bezpečný prostor pro rozvoj lidí a organizací. Dávám do toho SRDCE.

Slova moudrých

„Surrealismus je destruktivní, ničí však jen to, co považuje za pouta, které omezují naši vizi.“

(Salvador Dalí)

Líbil se Vám příspěvek? Byl pro Vás něčím zajímavý, inspirativní, přínosný nebo užitečný? SDÍLEJTE jej se svými přáteli a známými!

Pokud Vás téma lídrovství zajímá více, NAPIŠTE mi DO KOMENTÁŘŮ. Budu lépe vědět, o čem si chcete přečíst a čím se mám příště na blogu zabývat.

Děkuji. LF

Přihlaste si ODBĚR ČLÁNKŮ z blogu!

Připojte se k seznamu odběratelů aktualizací z mého blogu. Žádný nový článek vám neunikne. Na uvítanou vám pošlu dárek - e-book DESATERO VELKOMYSLNÉHO OSOBNÍHO LÍDRA!

Vhled ☛ Lídrovství ☛ Strategie ☛ Skóre ☛ Excelence

Byli jste úspěšně přihlášeni k odběru novinek z blogu. Přijde Vám e-mail s odkazem na dárek.

Share This