„Logické úrovně“ navrhl Robert Dilts a často se s nimi lze setkat v neurologickém programování (NLP). Obecně poskytují logické úrovně a jejich hierarchie strukturovaný způsob pochopení toho, co se děje v jakémkoli systému, včetně lidské osobnosti člověka, v partnerství nebo manželství, rodině, týmu, oddělení nebo dokonce organizace. To, jak se člověk cítí na každé z těchto úrovní, má obrovský dopad na jeho každodenní fungování. Na které úrovni se kdo nachází může prozradit například použitý jazyk při diskusi o různých problémech nebo situacích. Změna úrovně obvykle znamená změnu pohledu a také otevřené dveře novým řešením.

Obsah článku:

• Logické úrovně
• Nahoru po schodišti dolů
• Identita
• Role
• Hodnoty
• Víra / přesvědčení
• Znalosti, schopnosti, způsobilosti
• Chování
• Prostředí
• Pokračování příště…

Nedaří-li se vám něco změnit, zdá-li se vám, že stagnujete a/nebo jste uvízli v nějaké myšlenkové pasti, pokud toužíte něco změnit a chcete, aby změna byla trvalá, je vždy vhodné zamyslet se nad logickou úrovní, v níž se zrovna pohybujete (nacházíte) a podívat se na úroveň, která je pod ní a nad ní.

Základní myšlenkou v pozadí (neuro)logických úrovní totiž je, že každá úroveň přímo ovlivňuje tu, která je v hierarchii níže. Zároveň ovšem nižší úroveň může (ale nutně nemusí) přispět ke změně úrovní nad sebou.

Někomu pomůžete změnit úroveň, na níž přemýšlí, změnou jazyka na jinou úroveň. To změní problém a nabídne novou perspektivu. Jedná se o jeden z nástrojů, které používají koučové k tomu, aby umožnili svým klientům přemýšlet o problémech a výzvách z více úhlů pohledu. Model logických úrovní a jeho přístup je dobře použitelný pro jednotlivce doma i v práci, zejména na vedoucích (manažerských) pozicích.

V roce 1983 založil Marek Brodský (syn herce Vlastimila Brodského) kapelu s dlouhým a kontrastním názvem Nahoru po schodišti dolů band. Paradoxně vystihuje dobře pojetí logických úrovní, vesměs zobrazených jako pyramida. Moje pyramida na obrázcích je „zubatá“ jako schodiště. Na něm (a v pyramidě) se tedy lze pohybovat jak nahoru, tak dolů. Každá úroveň může být příčinou i důsledkem.

Pojďme se nejprve projít směrem dolů. Konečným důsledkem bude prostředí, které tvoří základnu pyramidy. To mi vždy připomene mou oblíbenou definici procesu řízení (managementu).

Řízení (management) je proces vytváření a udržování takového prostředí, v němž mohou lidé (jednotlivci, ve skupinách či týmech) podávat výkon a dosahovat cílů a záměrů.

Prostřednictvím řízení sebe sama či druhých (si) spoluvytváříme prostředí, klima, organizační/rodinnou kulturu…, která je popsatelná a poznatelná. Vše se odvíjí od vyšších (neuro)logických úrovní.

Někteří za nejvyšší úroveň považují spiritualitu, úroveň a prostor něčeho, co nás přesahuje a mívá spoustu jmen. Na osobní i organizační úrovni bývá zmiňováno také poslání (mission), vyšší smysl a účel, kam směřuje naše konání a existence.

• „Co ještě je nad námi?“
• „Co je to, co nás přesahuje, je větší než my sami?“…

Nad čím? Nad naší vlastní identitou.

Obr. 1 – Pyramida logických úrovní Roberta Diltse. Doplněna je úroveň rolí.

Zdroj: vlastní zpracování podle Roberta DIltse

Identita, vaše „já“ ve slovech a vyjádřeních toho, jak ji pojmenováváte. Je vrcholem pyramidy v obvyklém ztvárnění.

• Kdo jsem (jako jedinec)?
• Kdo jsme (jako organizace)?

Identita vyjadřuje vaše vnímání sebe sama. Člověk, muž, žena… Je to něco s čím se identifikujete, co vám poskytuje vědomí Celistvosti (integrity) a tudíž nás z(o)celuje. Motivační teorie (např. Maslowova hierarchie potřeb) v podobném smyslu hovoří o sebeaktualizaci. Z psychologického hlediska má blízko identita také k sebepojetí – co si myslíte o sobě, jak se máte rádi, kdo je pro vás vzorem.

Abychom se na této úrovni sami našli a pak mohli sestoupit níže, potřebujeme se obvykle zklidnit, zastavit, oprostit se od okolního hluku a šumu, abychom mohli naslouchat sami sobě. Proto bývá např. meditace zmiňována jako cesta, jak se dotknout sebe sama a svého nitra.

Je pravděpodobné, že se v dnešní uspěchané době mnoho lidí příliš často na této úrovni nepohybuje. Když se na ni dostane, tak často díky impulsu z úrovně pod ní a díky stresu či vyhoření, kdy nás přinutí zklidnit se ne naše vnitřní nastavení, ale vnější okolnosti (a často zdravotní problémy). Díky vnějším, obvykle nepříjemným okolnostem, se pak „musíme“ zastavit a zamyslet se nad sebou samými, svou podstatou a identitou, posláním a smyslem života.

Dnešní doba marketingová se snaží nás strhnout k „brandu“ či „corporate identity“ jako něčemu, co však může být vyumělkované, poplatné společenskému zrcadlu nebo poptávce. Například modelky a modely, lidé, kteří se snaží vypadat jako panenka Barbie nebo Ken. Tady je podle mého přesvědčení hrana, kdy je důležité opět zastavit se a uvědomit si, co je pravé, autentické a co umělé a falešné jako „fake news“.

Jiný úhel pohledu představuje také to, že na této úrovni můžeme „ujíždět“ díky přílišnému poddání se duchovnu a spiritualitě (sektářství apod.). Chybí-li někomu vědomí vlastní identity, snadněji spadne do pasti náhradní identity.

Vědomí našich rolí je další logickou úrovní. Ve svých profesních začátcích jsem spolupracoval s dánskou společností TMI, založenou Clausem Mollerem. Jedním z konceptů, který měli zpracován měl názvem „Me, My Time, My Life“, tedy Já, můj čas, můj život. Vyjadřoval analogii o tom, že jsme scénáristy, režiséry a producenty svého vlastního života. Jsme zároveň i vystupujícími, herci, kteří na scéně života hrají či představují rozličné role. Některé si uvědomujeme více a hrajeme je s větší vervou, některé naopak.

Už v roce 1959 přišel americký sociální psycholog Erving Goffman s popisem přizpůsobování jedinců v komunikaci s lidmi, v knize, které v českém překladu vyšla pod názvem Všichni hrajeme divadlo (Goffman, 2018). Chování člověka přirovnává k divadelní hře a řadě situačních rolí.

Naše identita se v reálném životě „rozpadá“ do řady osobních, rodinných a profesních rolí. Plánovací diáře pro od TMI měly záložky, které se týkaly rolí. Účelem bylo si své hlavní životní role pojmenovat, popsat, stanovit si v nich cíle a plány a ty rozprostřít do časového rozvrhu. Dalo by se říci, že šlo o klasické techniky time managementu, po kterých následovaly koncepty Stephena Coveyho (nyní diáře FranklinCovey, které dlouhou řadu let využívám) či Allenova metodika GTD apod.

Role vás mohou snadno pohltit a odpoutat od identity. V rolích se cítí někteří mnohem lépe, jsou pro ně uchopitelnější. A jsou také příčinou odporu a odchodu z kultury (prostředí) rolí, např. v korporátních firmách.

Pojetí rolí logické úrovně je důležité a dává smysl. Kromě vašeho univerzálního hodnotového žebříčku, mohou zafungovat i různé hodnotové priority ve vašich jednotlivých rolích. Proto jsou role mezistupněm, který je důležitý ve vztahu k nižší úrovni, kterou představují hodnoty.

Hodnoty

Wow, to je silná úroveň! Ovlivňuje naše chování, jednání, jazyk. Osobní hodnoty nebo firemní hodnoty jsou fundamenty a stavební kameny, z nichž dláždíme patro pod nimi, kterým je naše víra a přesvědčení.

Jaké osobní hodnoty jsou nejdůležitější pro vás obecně? Vyzkoušet jeden z pohledů zde (krátký dotazník) a nechte si zpracovat stručnou reflexi. Určitě nebudete litovat.

Směrem „po schodišti dolů“ v Diltsově pyramidě jsou hodnoty důsledkem naší identity a toho, jak vnímáte své role.

• Jaké hodnoty uplatňujete ve výchově v rodičovské roli?
• Jak a v čem se liší tyto hodnoty, pokud jde o roli zaměstnance nebo manažera?
• Které hodnoty považujte za univerzální, které jsou nadstavbou pro uplatnění v různých životních rolích?

Hodnoty jsou důležitou součástí pocitu celistvosti a integrity, která je součástí mého SRDCE. Žít v souladu se svými hodnotami přináší větší uspokojení. Rozpor bývá příčinou frustrace a stresu.

Důležitou úlohu hrají hodnoty v manažerských rolích a „jednotě slov a činů“. Byl jsem až příliš často svědkem demotivace zaměstnanců, právě díky rozporu mezi slovy a činy. Platí to jak pro manažery, tak pro zaměstnance (a platí to obecně pro všechny z nás).

Své hodnoty máme i v roli, kdy vystupujeme jako zákazníci (včetně firem jako zákazníků v dodavatelském řetězci, třeba v automobilním průmyslu). Specifickou oblastí se zde stává hodnota „kvality“ a její zajištění díky budování systémy managementu kvality. K tomu se přidružuje hodnoty včasnosti, rychlosti, nákladů apod. narušit rovnováho mezi slovy (dokumenty) a činy je velice snadné. Záleží třeba na tom, zda věříme, že nám to projde nebo ne.

Ostatně, nezapomeňte 18. říjen je každoročně Světovým dnem hodnot! Poznejte ty své a řádně jej oslavte tím, že si jednu vyberete a budete ji vědomě ctít a pečovat o ni.

Víra / přesvědčení

V jednom z rozhovorů se svou koučkou, jsem při osvětlování situace použil větu „…protože život je boj.“ Její reakce a odpověď byla jednoduchá: „To máš zajímavé přesvědčení.“ Víc říkat nemusela, „aha efekt“ se dostavil.

Každý máme svou víru a svá přesvědčení. Užitečná i ta, která nás omezují, brzdí, nejsou nám k ničemu, jen je máme zasunuta v méně vědomé úrovni. Pochází od rodičů, učitelů, autorit, z médií… Vyjadřují to, co jsme přijali či přejali za (často neměnnou) skutečnost a pravdu. Dostáváme se kvůli nim do konfliktů s druhými či se sebou samými, v extrémních situacích se kvůli víře a přesvědčení vedly a vedou války, lidé za svou víru a přesvědčení bojují se zbraní v ruce.

Při cestě dolů Diltsovou pyramidou představují naše přesvědčení to, co vyrůstá z našich hodnot. Např. pokud etika, spolehlivost, poctivost apod., nejsou významnou hodnotou, mohou vést ke zobecňujícímu a zkratkovitému přesvědčení, že „všichni kradou“.

Hovoříte-li o svých přesvědčeních, můžete si „směrem nahoru“ uvědomit, z jakých hodnot nebo jejich absence vaše přesvědčení vyrůstá. „Směrem dolů“ pak to, co máme tendenci se na základě svých přesvědčení učit, získávat o tom znalosti, posilovat dovednosti apod.

Každopádně je čas od času užitečné se nad přesvědčeními zamyslet a udělat si inventuru.

• Která přesvědčení vám dobře slouží?
• Která nikoliv?

Následné doporučení je jednoduché – nahraďte limitující přesvědčení takovými, která vám budou prospěšnější. Nebojujte jako já před časem. To zvládnete!

Podle naší víry a přesvědčení máme tendenci rozvíjet naše znalosti, dovednosti a způsobilosti. Hledáme „jak na to“, buď v rámci našich omezení, nebo (alespoň částečně) osvobozeni od limitů, které jsme si sami nastavili.

V limitech svých přesvědčení, znalostí či způsobilostí často přemýšlíme. V knize S.U.M.O. její autor, Paul McFee (2007) prezentuje cestu označenou jako MEJV.

Myšlenky spoluutváří naše Emoce, na jejichž základě Jednáme a dosahujeme Výsledků.

Naše způsobilosti jsou hybnou silou našeho chování. Děje se tak prostřednictvím osobní strategie, která zahrnuje znalosti, dovednosti, schopnosti a způsobilosti a jejich rozvoj (osobní rozvoj). Výsledkem je, že se v klidu a v pohodě můžeme rozvíjet, ale stále pouze v rámci omezení našich přesvědčení a víry.

A to už se pomalu blížíme do přízemí, které představuje již na počátku zmíněné prostředí, jako základní logická úroveň. Před ním je ještě jedno patro.

Podle toho, co se (na)učíme a jak se rozvíjíme, se obvykle také chováme, jednáme, konáme, činíme se, jdeme či nejdeme do akce, vystupujeme ze zóny pohodlí apod. Chování je akcí a reakcí jednotlivců (na podněty) v prostředí.

Reagovat svým chováním můžete na vnější i vnitřní prostředí. To je však cesta vzhůru po schodišti neurologických úrovní. Ta nás čeká příště.

Knihkupectví jsou plné knih o tom, jak změnit své myšlení a chování a tím změnit svůj život. Na této úrovni totiž obvykle popisujeme, co si myslíme a děláme a jaký to má vliv/dopad/efekt. Stejně tak popisujeme, co bychom mohli udělat a jaký efekt by to mohlo mít. Pro prokrastinátory je to známé „honění bychů“. Záměry a sny se rozplývají…

Chováním po kapkách (spolu)utváříme prostředí, klima a kulturu. Od naší identity, přes jednotlivé role a hodnoty, vybaveni vírou a přesvědčeními, znalostmi a schopnostmi, sestupujeme prostřednictvím chování k důsledku – okolnímu prostředí.

Prostředí představuje vnější podmínky, v nichž se „nějak“ chováte a v němž působíte. Je výslednicí a efektem toho, jak se chováte v interakci s chováním druhých. Na této úrovni jste schopni vysvětlit „co se stalo“, „kdo tam byl“ apod. Takovýto „příběh“ nebude o vypravěči, ale spíše o tom, jak se něco stalo. Nezřídka s přídechem stěžování si.

• Jak popíšete prostředí, v němž se nacházíte v zaměstnání? Co jej charakterizuje?
• Jaké prostředí panuje u vás doma?

Je-li management (vč. sebeřízení) procesem, který vytváří a udržuje prostředí pro výkon a dosahování cílů, je nasnadě, že logické úrovně a cesta skrze ně shora dolů, ukazují myšlenkovou návaznost, jak se skrze jednotlivé úrovně dostat od poslání, smyslu (spirituality) k prostředí, které nás obklopuje a jehož jsme součástí.

Jestliže se vám nelíbí, co na jednotlivých úrovních Diltsovy pyramida pro sebe nacházíte, můžete to změnit. Vnější prostředí může ovlivnit to, jak se chováte. Zejména pokud jste osobou s tzv. externím centrem kontroly. Tak lze nastartovat cestu popsanými neurologickými úrovněmi po schodech směrem nahoru. To bude, společně s vazbou na změnu a její zvládání, předmětem článku příště.

Pokračování příště…

Spiritualita, poslání, smysl, identita, role, hodnoty, víra a přesvědčení, znalosti, schopnosti, způsobilosti, chování a prostředí. Je toho hodně a cesta, kterou představují logické úrovně může být namáhavá. Ta, kterou jste prošli byla cestou směrem dolů. Logické úrovně jsou patra pro vaše zastavení se, reflexi, naslouchání, pozorování a uvědomění. Stojí za to si připomínat, obnovovat či znovu vyjasňovat odpovědi na otázky jako např.

• Kdo jsem?
• Co je smyslem mého života?
• Jaké životní role jsou pro mě klíčové?
• Co je v životě a v důležitých rolích pro mě důležité (hodnotné)?
• Jaké jsou mé osobní hodnoty?
• Která přesvědčení mě omezují v cestě za mými sny, záměry a cíli?
• Jaká víra mi pomáhá překonávat překážky?
• Co se učím a z jakého mého přesvědčení to vychází?
• Co mohu dělat jinak? Co bych měl/a přestat dělat a čeho naopak dělat více než dosud?
• Jaké chování přinese žádoucí změny, po kterých toužím?
• S čím jsem spokojen/a, pokud jde o prostředí, které (spolu)vytvářím? S čím nikoliv?
• Která logická úroveň je tou, na níž chci zapracovat?
• …

Otázek je řada, stejně jako odpovědí. Není jediná univerzální a správná. Zamyslete se, napište své postřehy do komentářů. Domnívám se, že nemusíte praktikovat NLP, abyste mohli vytěžit z logických úrovní pro sebe to, co potřebujete. Přeji vám hodně inspirace.

Použitá literatura: (bibliografii všech knih z článků na blogu LF najdete ZDE!)

• GOFFMAN, Erving. Všichni hrajeme divadlo. Sebeprezentace v každodenním životě. 2. upr. vyd. Praha: Portál, 2018. 294 s. ISBN 978-80-262-1342-0.
• McGEE, Paul. S.U.M.O. Zmlkni a pokračuj. Praha: Ekopress, 2007. 141 s. ISBN 978-80-86929-27-9.

Líbil se Vám příspěvek? Byl pro Vás něčím zajímavý, inspirativní, přínosný nebo užitečný? SDÍLEJTE jej se svými přáteli a známými!

Pokud Vás téma (Sebe)poznání či Modelů a nástrojů nebo Koučování zajímá více, NAPIŠTE mi DO KOMENTÁŘŮ. Budu lépe vědět, o čem si chcete přečíst a čím se mám příště na blogu zabývat.

Vyplnit můžete také anketu ZDE.

Děkuji. LF