Začněte s CO

Začněte s CO

Čím začít tento článek? Tím o čem bude? (Začněte s CO.) Nebo tím, proč jej píšu? (Začněte s PROČ.) Co z něj získáte vy? Proč byste si jej měli přečíst?

Bude o otázkách a jejich „pořadí“. Bude o možnostech hledání a objevování. Píšu jej, protože nejsem příznivec přílišného zjednodušování (proto věci někdy jednoduše komplikuji nebo komplikovaně zjednodušuji). Přečtěte si jej proto, abyste mohli polemizovat, zpřesnit svůj názor, malinko se poznat (uvnitř je krátký testík i odkaz na jeden podstatný test či úvahu). Z článku získáte, když se sami zamyslíte nad svými otázkami tvořícími nejen „trojčlenku“ zmíněnou ve sloupci vpravo. Zamyšlení nad otázkami by nemělo zůstat bez odpovědi. O své se můžete podělit např. ve svém deníku, pokud si nějaký vedete. Uvítám samozřejmě i vaše komentáře a názory. A nezapomeňte si stáhnout malý tahák, který doplní ten pro SMARTizaci vašich cílů.

Tak začněte…

V tomto příspěvku jsem si k parafrázi půjčil český název první knihy Simona Sineka. Na jedné straně mě fascinuje živobytí s jedno jednoduchou myšlenkou, na druhé straně už vím, že toho nejsem schopen. Není to v mém PROČ, je to v mém CO. Když jsem s tímto článkem začal koketovat, napadaly mě další souvislosti s nimiž se setkávám a vznikly z toho náměty a propojení souvislostí, které se objeví ve třech dalších článcích. A ani to asi nebude vše. Nahlížení do dveří, které otevírají úvahu nad „trojčlenkou“ CO, PROČ a JAK je totiž velice pestré. Kdybych pokračoval v parafrázi dalšího Sinekova titulu, tak i „Objevte své CO“ by pravděpodobně vydalo na knihu.

Otázky jako z akčního plánu

CO?

PROČ?

Jak?

Kdo?

Kdy?

Kde?

Kolik?…

…Otázky, které nás orientují (i dezorientují) v našem světě a životech. Pro každého mají různou váhu a pořadí důležitosti. Nelze vyhnout. Otázky jsou jednoduché, odpovědi na ně bývají leckdy obtížné a/nebo složité.

Vyhýbat se odpovědím na tyto otázky, odkládat je nebo před nimi utíkat je krátkozraké. Krátkozraké jsou i falešné odpovědi. Trýznivá je odpověď „nevím(e)“. Dává nám však vodítko. Vybízí ke zvídavosti a hledání.

Odpovědi na takové otázky nám poskytují vhled do situací v minulosti i přípravu pro budoucnost. Mají analytický i preventivní účinek. Hodí se pro strategické uvažování, hodnocení úspěchu i pro řešení problémů a nezdarů, když se naše strategie selže, není účinná nebo se zhroutí.

Jistě znáte podobenství o broušení pily a výmluvu, že někteří musí kácet stromy a tedy „nemají čas“ si pilu nabrousit. Zmíněné otázky ovšem patří do arzenálu „ostřících pomůcek“ pro naše pily.

Díky své práci mám mnoho příležitostí pomáhat s využíváním příležitostí a cest ke zlepšení i hledáním řešení a východisek problémů, jak při spolupráci s jednotlivci (koučování), tak s týmy v organizacích (konzultace, workshopy, tréninky, semináře ve firmách apod.).

Otázky v koučování nejsou ničím novým. Spoluvytváří podstatu koučování, které má svou metodiku a proces. Stejně tak existují rozličné metodiky, nástroje a „techniky“ pro řešení problémů, odhalování jejich příčin a hledání cest, jak z nich ven. Otázky podobného typu pak přijdou vhod, protože na počátku „cesty k problémům“ zůstaly přehlédnuty, nebyla jim věnována patřičná pozornost apod.

Nejvíce vášní a diskusí budí výchozí otázky typu CO a PROČ. Nutí k zamyšlení, a to je dobře. O zamyšlení a přemýšlení „druhé strany“ při koučování a v konzultační práci jde. Návody a inspiracemi, odpovídajícími na otázku JAK, jsme často doslova zahlceni (knihy, Internet, sociální sítě, webináře…). Proto jsem tuto disciplínu již dříve nazval (s nádechem ironie) „jaknatologií“.

„CO…?“ a „PROČ…?“ Jsou daleko intimnější. Ve vztahu k našim osobním životům a osobním strategiím je to pochopitelné. Ve firmách se však utajování odpovědí na otázky typu CO a PROČ obvykle nevyplácí.

Začněte s CO (děláme to nevědomě)

Populární kniha Začněte s proč, kterou před 10 lety napsal Simon Sinek, svým názvem nabádá a upozorňuje na důležitost odpovědi na zvídavé otázky typu „Proč…?“ Jako červená nit se příběhem knihy line například následující teze:

Lidé nekupují CO děláte, ale PROČ to děláte.

Myšlenka „začněte s proč“ se zdá být pochopitelná, ale nejsem s ní v některých ohledech úplně zajedno. Příliš zjednodušuje.

Simon Sinek předpokládá, že už znáte odpověď, inspiraci nebo předpoklad jako odpověď na otázku CO.

  • PROČ děláte to, CO děláte nebo chcete dělat (prožít…)?
  • PROČ se chystáte udělat to, CO je vašim záměrem?
  • PROČ by měl být prioritou cíl (= Co), který jste si zvolili…?

Hledáte motiv, význam, smysl, důvod, což je zásadní. PROČ je převlečené vyjádření toho „JAKÝ je důvod/smysl…?“. Nemáte-li však odpověď na otázku CO (cíl, záměr… – „začněte s CO“), není třeba se zamýšlet nad otázku PROČ. K zamyšlení prostě musíte mít vždy nějaký předmět, podnět, nějaké své CO (tedy konkrétní „to“ či „ono“, „tu“ či „onu“, „toho“ či „onoho“. Teprve poté se otázka PROČ a odpověď na ni stane důležitou. Dostane kontext, protože má vztahový rámec.

Zkuste zastavit na ulici kolemjdoucí, pozdravit a zeptat se (začít s) „Proč?“ Pravděpodobná odpověď bude: „Nerozumím vám, proč CO?“ Bez vztahového rámce je PROČ nesrozumitelné.

Obdobně to platí i o (vědeckém) výzkumu, který je založen na hledání odpovědí a vytváření hypotéz odpovídajících na otázku PROČ, spolu s hledáním JAK.

Jablka padala ze stromů celé věky. Byl to jev (= CO) s jasným průběhem (= JAK), který byl považován za samozřejmý. Ale byl to až Isaac Newton, který se důsledně a vědecky zamyslel nad tím PROČ se tak děje. V tom je nesporná a nenahraditelná důležitost tohoto záludného slova.

Za mých studií koloval takový vtípek o tom, jak profesor fyziky vyhazoval studenty poté, co jim položil jednoduchou, ale záludnou otázku: „PROČ jste přišel/přišla na zkoušku?“ Od studentů padala spousta vzletných odpovědí o studiu, budoucím povolání, pomoci světu, vynálezech a inovacích apod. Nikdo z takových studentů neuspěl. Uspěl až student, který měl jednoduchou odpověď: „Protože existuje tření.“

Obr. 1 – CO dělá? PROČ to dělá? Zkuste malý test níže.

Zdroj: Pixabay

Co je podstatnější pro vás?

Vallacher a Vegner (1989) zkoumali sklony k impulzivní nebo plánované akci a vedli v tom řadu výzkumných experimentů. Ve svém článku prezentují formy identifikace chování s celkem 25 příklady. Také tam se skrývá malá nápověda k tendenci „začněte s CO“ nebo „začněte s PROČ“.

Mám pro vás malou ochutnávku. Odpovězte na následujících 10 otázek, podle toho, jak vnímáte jednotlivé níže popsané činnosti. Zvolené odpovědi (a. nebo b.) si zapište na papír. Buďte v klidu, odpovědi nejsou správné nebo špatné.

  1. Vytvářet seznam znamená…
    1. …organizovat věci.
    2. …zapisovat položky.
  1. Číst znamená
    1. …sledovat vytištěné řádky.
    2. …získávat znalosti.
  1. Sbírat jablka znamená
    1. …získávat něco k jídlu.
    2. …trhat jablka z větví.
  1. Uklízet dům znamená
    1. …ukazovat svou čistotnost.
    2. …vysávat podlahu.
  1. Péče o pokojové rostliny znamená…
    1. …zalévat rostliny.
    2. …dělat pokoj pěknějším.
  1. Dělat test znamená…
    1. …odpovídat na otázky.
    2. …ukazovat své znalosti.
  1. Jíst znamená…
    1. …přijímat výživu.
    2. …žvýkat a polykat.
  1. Vyplňovat osobnostní test znamená…
    1. …odpovídat na otázky.
    2. …odhalovat to, kým jste.
  1. Odolávat pokušení znamená…
    1. …říkat „ne“.
    2. …ukazovat svou morální odvahu.
  1. Hovořit s dítětem znamená…
    1. …něco dítě učit.
    2. …volit jednoduchá slova.

Hotovo?

Nyní své zapsané odpovědi obodujte podle následujícího klíče, a pak získané body sečtěte

  • 1a = 1 bod
  • 1b = 0 bodů
  • 2a = 0 bodů
  • 2b = 1 bod
  • 3a = 1 bod
  • 3b = 0 bodů
  • 4a = 1 bod
  • 4b = 0 bodů
  • 5a = 0 bodů
  • 5b = 1 bod
  • 6a = 0 bodů
  • 6b = 1 bod
  • 7a = 1 bod
  • 7b = 0 bodů
  • 8a = 0 bodů
  • 8b = 1 bod
  • 9a = 0 bodů
  • 9b = 1 bod
  • 10a = 1 bod
  • 10b = 0 bodů

Pokud jste dosáhli víc než 6 bodů, je pravděpodobné, že patříte k lidem, kteří o svém chování a jednání přemýšlí spíše v abstraktních pojmech a zvažujete PROČ děláte, co děláte a jednáte tak, jak jednáte.

Pokud vám vyšlo 5 a méně bodů, zřejmě jste člověkem, který o svém chování a jednání přemýšlí v konkrétních pojmech a svá chování vnímáte a hodnotíte podle toho CO děláte.

  • Jaká je vaše pravděpodobná převažující orientace?
  • Jaké má přínosy?
  • jaká jsou její omezení?

I zde vidíte, že CO a PROČ jsou nerozlučná dvojčata, každé s jinými brýlemi.

Takže… CO nebo PROČ?

Psycholožka Heidi Grant Halvorson ve své knize Succeed (2012) připomíná, že při získávání zkušeností a činnostech, které jsou pro nás jednodušší, tyto vnímáme abstraktněji a přemýšlíme o jejich účelu (PROČ). To nám poskytuje více jistoty v tom, kdo jsme a co chceme. Koresponduje to s dotazníkem, který jste si právě prošli.

Pro podniky by to mohlo znamenat, že čím rutinnější práci zaměstnanci provádí, tím je důležitější, aby znali její kontext a PROČ.

Potřebujeme-li udělat něco složitého, vyplatí se soustředit se na to, CO právě vykonáváte nebo CO je třeba zvládnout.

Jsem zastánce situačních přístupů. Proto je nejlepším řešením „přepínat“ mezi CO a PROČ podle situace a úkolu, který plníte či podle toho co děláte. Z tohoto pohledu můžete obohatit situační přístup k vedení lidí. Začněte s Co nebo začněte s PROČ podle zhodnocení situace.

K doplnění ještě připomenu roli „nastavení mysli“ (přehled najdete na obrázku zkraje článku zde). Autorka stejnojmenné knihy (Dweck, 2017), psycholožka Carol Dweck, napsala totiž pro Heidi G. Halvorson v knize Succeed předmluvu.

Člověk s fixním nastavením mysli vnímá neúspěch, selhání či problém jako limit svých schopností. Otázkou je, zda to znamená, že je více orientován na CO.

Člověk s růstovým nastavením mysli naopak vnímá problém a neúspěch jako příležitost k růstu. Tady je otázkou, zda má silnější sklon orientovat se spíše na PROČ.

Jak se ještě můžete v pomyslné „trojčlence“ CO, PROČ a JAK zorientovat? O hledání rovnováhy v tomto směru se dozvíte příště, v článku kde vám nabídnu svůj pohled a model.

Obr. 2 – Koncept hodnoty a kontext přesvědčení.

Zdroj: vlastní zpracování podle Vallacher a Wegner (1989).

Na scénu přichází…

Vpusťme na závěr do naší myšlenkové arény ještě jeden faktor a úhel pohledu. objevil jsem jej při procházení svých poznámek z tréninku konzultantů CTT (Cultural Transformation Tool), pořádaného Values Centre britského psychologa Richarda Barretta, kterého jsem se zúčastnil v Haagu už roku 2012. (PROČ ten čas tak rychle letí?)

Pokud „začněte s PROČ“ poskytuje kontext, pak „začněte s CO“ poskytuje koncept. Otázkou v tuto chvíli není „CO chci…?“ nebo „CO dělám?“, ale „CO je důležité?“

Z pohledu strategického řízení a toho, čemu říkám „ideologie“ (= vize, poslání, hodnoty, etika) narážím a chci zdůraznit klíčový prvek – hodnoty! Je to rozhodovací prvek (vědomý i nevědomý) pro volbu a zdůvodnění účelu a smyslu (= PROČ). Mrkněte na obrázek č. 2. Je to důvod pro radu „Začněte s CO!“

Odpověď na otázku „CO je důležité?“ vám poskytne koncept, výchozí nástin pro situaci, záměr nebo událost.

Odpověď na otázku „PROČ je to důležité?“ (jako spojitá nádoba) vám pomůže odhalit kontext, souvislosti na základě jejich významu (konceptu hodnot). Zrcadlit se v tom bude vaše víra a přesvědčení.

Aby trojčlenka byla úplná, odpověď na otázku „JAK…?“ nepojímejte „jaknatologicky“ ve smyslu „JAK to uděláme/ provedeme?“ Zamyslete se spíše nad dopady do chování – „JAK se to projeví v každodenním životě?“ To je důležité z pohledu vnímání a „plánování“ dopadů (proto jde v důsledcích o formu „organizační kultury“.

  • JAKJak to uděláme? Jak to budeme dělat? (Jaké použijeme/zavedeme postupy, standardy, rutiny a návyky?). „Jaknatologické“ řešení.
  • JAK2 Jak se to projeví v běžném životě (= každodenní kultuře)? První dopad je v pojetí JAK to děláte, druhý JAK se to, co, proč a jak děláte, projeví v kulturním (mikro)prostředí.

Jste-li příznivci firmy Apple a Steva Jobse, přečtěte si Sinekovu knihu, Jobsovy životopisy (osobně mám rád ten od Waltera Isaacsona) a třeba koukněte na filmy o Jobsovi a dalších z Apple. Snažte se vypozorovat spojnice mezi prvky „trojčlenky“, o které jsem se teď zmínil. Jaké byly Jobsovy hodnoty? CO pro něj bylo důležité? Jak to ovlivňovalo jeho PROČ? Jaké byly hodnoty a PROČ jeho přítele Johna Sculleyho, který také Apple řídil. Jaká asi byla „trojčlenka“ Steva Wozniaka, toho „Woze“, který Apple spoluzakládal? Jaké konflikty v CO a PROČ u Apple nastávaly?…

Hlavně však tuto trojčlenku pozorujte, řešte a experimentujte s ní tam, kde máte dění pod kontrolou – ve svém životě, rodině, ve firmě. Vyzkoušejte „pyramidální přístup“ (obr. 3).

Obr. 3 – Diltsova pyramida logických úrovní ve vztahu k CO a PROČ.

Zdroj: vlastní zpracování podle Roberta Diltse.

Pokud sledujete můj blog, víte, že rád doporučuji Diltsovu pyramidu logických úrovní (obr. 3). Když se na ni podíváte, koncept hodnot je na vyšší úrovni než kontext přesvědčení. Také cestu od víry a přesvědčení k chování dláždí DIltsova pyramida. Chování a prostředí jsou konečnými (chtěnými nebo nechtěnými) důsledky, kráčíte-li po pyramidě cestou shora dolů. Touto cestou nejprve narazíte na hodnoty (CO).

  • CO je pro vás důležité? O jaké hodnoty se opíráte (celkově nebo v jednotlivých rolích)? Začněte s CO!
  • Jaká přesvědčení z těchto hodnot pramení? PROČ je důležité to, co se učíte, CO děláte, jak se chováte a jak to děláte? (Když to nevyhovuje, co byste chtěli změnit?)
  • Co se na základě svých přesvědčení učíte jaké znalosti a dovednosti získáváte? (Když to nevyhovuje, co byste chtěli změnit? …protože jste přesvědčeni, že to má smysl a je to užitečné.)
  • Jak se znalosti a dovednosti promítají do chování? Co děláte, jak se chováte a jednáte díky svým dovednostem a znalostem? (Když to nevyhovuje, co byste chtěli změnit?)
  • Jaké prostředí (spolu)vytváří vaše chování, jednání, to, že děláte věci tak, jak je děláte? (Když to nevyhovuje, co byste chtěli změnit?)

Prostředí a chování si tedy můžete vysnít a naplánovat si cestu k němu. Měnit a ověřovat budete parametry směrem nahoru po Diltsově pyramidě. Touto cestou nejprve narazíte na přesvědčení a víru (PROČ).

  • Jaké chování je žádoucí, abyste vytvořili žádoucí prostředí.
  • Jaké znalosti a dovednosti potřebujete uplatňovat, abyste se chovali žádoucím způsobem?
  • Jaká přesvědčení podporují to, abyste se učili znalostem a dovednostem, které podpoří žádoucí chování? Jaká přesvědčení vás v tom omezují? PROČ jsou tyto znalosti a dovednost důležité? PROČ byste si je měli osvojit? (V čem bude spočívat jejich smysl a dopad?)
  • Jaké hodnoty formují naše přesvědčení (včetně těch omezujících)? Jaké hodnoty jsou pro změnu žádoucí. CO je důležité? Z jakých hodnot vyvěrá vaše přesvědčení?

Aplikovat můžete v osobním i manažerském životě. Záleží jakou míru všímavého vedení sebe sama nebo druhých chcete nastartovat. 

VYŘEŠTE "TROJČLENKU" SVÝCH CÍLŮ!

Získejte jednoduchou pomůcku pro dosažení svých cílů!

Stanovte – Rozeberte – Proveďte – Vyhodnoťte

Začněte…!

Užitečná příručka ZDARMA

Stáhněte si e-book s náloží knih!

Bibliografický soupis knih

Neizolovat, neoddělovat… vyvažovat!

Ten, kdo má rád jednoduché zkratky, ten se do těchto míst pravděpodobně ani nedočetl. (Zastánci poučky „hlavně nenuťte čtenáře a návštěvníka webu přemýšlet“ nebudou mou cílovou skupinou.)

„Začněte s CO“ je v posledně zmíněném úhlu pohledu „soubojem“ hodnot.

„Začněte s PROČ“ je perspektiva „souboje“ přesvědčení a víry.

Obojí v sobě nese punc omezení (omezující přesvědčení) i punc falešnosti a autenticity (falešné/vnucené hodnoty vers. autentické hodnoty).

Kontext a smysl v něm nalezený vám pomůže s motivací na osobní i organizační úrovni. Abstraktnější PROČ u strategií a jejich řízení odhalí souvislosti. Ty si poskládáte do svého obrazu na základě konkrétních osobních nebo organizačních hodnot (CO je důležité) a odvinete z této kombinace rozhodnutí CO (budeme/chceme) dělat.

Snad si to lze představit jako sendvič. Na vybranou spodní část housky (CO – hodnoty) naservírujete ingredience (PROČ – smysl podle chuti a přesvědčení) a nakonec ukryjete pod druhou housku (CO – akce). Jak se do takového sendviče pustíte, je na vás.

Na závěr zamyšlení pro sdílení v komentářích. Díky za ně.

  • Proč?
  • Máte své CO v osobním životě? O jaké PROČ se opírá?
  • Kdo určuje vaše CO v pracovním životě? Jaké PROČ je s tím spojeno?
  • Podle čeho obvykle poznáte, že spolu CO a PROČ „ladí“?

 

Literatura:

  • DWECK, Carol. Nastavení mysli. Nová psychologie úspěchu aneb naučte se využít svůj potenciál. 2. aktualizované vyd. Brno: Jan Melvil, 2017. 320 s. ISBN 978-80-7555-032-3.
  • HALVORSON, Heidi, G. Succeed: How We Can Reach Our Goals. Reprint ed. New York: Plume (Penguin Group), 2012. 304 s. ISBN 978-0-452-29771-5.
  • SINEK, Simon. Začněte s proč. Jak vůdčí osobnosti inspirují k činům. Brno: Jan Melvil Publishing, 2013. 255 s. ISBN 978-80-87270-55-4.
  • SISODIA, Rajendra, SHETH, Jagdish, N., WOLFE, David. Firms of Endearment: How World-Class Companies Profit from Passion and Purpose. 2. vyd. Uper Saddle River: Pearson FT Press, 2014. 320 s. ISBN 978-0-13-338259-4.
  • VALLACHER, Robin, R., WEGNWR, Daniel, M. Levels of personal agency: Individual variation in action identification. Journal of Personality and Social Psychology, 1989, 57(4), 660-671.

Kontaktuje mě

3 + 7 =

Slova moudrých

„Je lepší zklamat lidi pravdou, než je uklidnit lží.“

(Simon Sinek)

Líbil se Vám příspěvek? Byl pro Vás něčím zajímavý, inspirativní, přínosný nebo užitečný? SDÍLEJTE jej se svými přáteli a známými!

Pokud Vás téma (sebe)poznání, analýz a vhledu zajímá více, NAPIŠTE mi DO KOMENTÁŘŮ. Budu lépe vědět, o čem si chcete přečíst a čím se mám příště na blogu zabývat.

Vyplňte prosím také anketu ZDE.

Děkuji. LF

Libor Friedel

Libor Friedel

Konzultant, kouč a lektor, s praxí od roku 1996

Učím, inspiruji a podněcuji ke STRATEGICKÉ CESTĚ v souvislostech. Mým posláním je nabádat ke zlepšování, pomáhat se znalostmi a jejich aplikací a vytvářet bezpečný prostor pro strategický rozvoj lidí a organizací jako LÍDRŮ. Dávám do toho SRDCE.

VHLED ☛ LÍDROVSTVÍ ☛ STRATEGIE ☛ SKÓRE ☛ EXCELENCE

Leadershift – posun lídrů podle Johna Maxwella

Leadershift – posun lídrů podle Johna Maxwella

Po reminiscenci pár let zpět a připomenutí důležitých článků o zvládání změn, inovacích a lídrovství z Harvard Business Review, vzhůru do žhavé současnosti. Před několika dny (5.2.2019) vydal HarperCollins Leadership novou knihu osvědčeného experta a autora, Johna Maxwella. Už delší dobu se nechávám každý den inspirovat jeho „Minutou s Johnem Maxwellem“. Teď jsem si s chutí přečetl tuto novinku. O pár myšlenek s bohaté Maxwellovy úrody se chci podělit.

John Maxwell sdílí 11 změn, které zažil a pozoroval během své úspěšné kariéry a učinily z něj nejen respektovaného, ale i obdivovaného experta na poli lídrovství.

Všudypřítomnost změny si většina z nás uvědomuje. Stejně tak dobří lídři, kteří se dokáží přizpůsobovat měnícím se podmínkám. Takovou změna a přizpůsobování lze chápat jako posun (angl. shift). John Maxwell toho využívá ke slovní hříčce a tomu, jak ze slova LEADERSHIP udělat slovo LEADERSHIFT. (Ironicky a úplně z jiného soudku se ještě nabízí „leadershit“. Pokud bych byl velkým pesimistou, i toto jsem ve firmách zažil.)

Leadershift a změna lídrů je podle Maxwella schopnost a ochota učinit takovou změnu v lídrovství, která pozitivně zlepší a obohatí organizační i osobní růst. Jako ve všem, tak i na poli lídrovství se odehrává tichá a ne vždy viditelná bitva mezi adaptabilitou a konformitou.

Maxwellovy starší knihy (je to pilný autor) jsou překládány do češtiny, uvidíme zda, případně jak rychle, se tak stane s novou publikací o posunech v lídrovství. 

 

„Paradigm shift“ (posun paradigmatu). Toto slovní spojení a kniha Stephena Coveyho o 7 návycích se mi vybavila, když jsem poprvé viděl, že se chystá k vydání Maxwellova novinka Leadershift (posun v lídrovství). Coveyho kniha v roce 1994 ovlivnila a transformovala můj život. John Maxwell (stejně jako Covey) tak učinil se životy mnoha lidí a lídrů o celém světě. Své zkušenosti a postřehy shrnul do čtivé, návodné a inspirativní knihy. Doporučuji k přečtení. Určitě vás neposune. Posunout se totiž musíte sami. Inspirovat vás bude, to je bez debaty. Snad vás malé poodhalení navnadí. Knihu Leadershift si můžete ihned objednat!

Stáhněte si e-book s náloží knih!

Bibliografický soupis knih

Leadershift 1 – Od sólisty k dirigentovi

Tento lídrovský posun je posunem v zaměření a tom, na co se lídr soustředí. Titulek naznačuje mnohé. Skrývá se za ním přechod v nastavení mysli. Carol Dweck (2017) v knize se stejným názvem (Nastavení mysli) představuje fixní a růstové nastavení. Pojďme to porovnat s vnímáním Johna Maxwella, který vidí nastavení mysli lídrů jako konkurenční nebo doplňující či komplementární (používá slovní hříčku compete / complete).

Nejprve si připomeňte, jak je to s nastavením mysli, které popsala Carol Dweck.

Nastavení mysli podle Carol Dweck

  • Jaké je vaše převažující nastavení?
  • Do jaké míry se toto nastavení mění v různých rolích, které naplňujete v osobním nebo profesním životě?
  • Z jakých hodnot nebo přesvědčení vychází?

Totéž pak udělejte v případě pohledu na nastavení mysli, které prezentuje John Maxwell ve své knize Leadershift.

Nastavení mysli podle Johna Maxwella v knize Leadershift

Využijte test hodnot podle Richarda Barretta a model neurologických úrovní Roberta Diltse a dostanete se hlouběji pod povrch svých úvah a odpovědí.

U každého z posunů v lídrovství, které Maxwell vnímá, nabízí řadu smysluplných doporučení a poukazuje na mnohé skutečnosti, které je pro všechny užitečné si připomínat. Například pokud jde o přidávání hodnoty ze strany lídrů nebo změnu zaměření od získávání na dávání. Stejně tak se projevuje soulad s návyky, které učil Stephen Covey (2007). Jak například u 4. návyku v nastavení mysli (přemýšlej stylem „výhra-výhra“) tak v důležitosti nejprve porozumět druhým (návyk č. 5). Coveyho přínos je jednoznačný v tom, že jeho schéma návyků ukazuje přechod od nezávislosti (sólisty) k vzájemné závislosti (dirigent). Pro připomenutí jsem si pro obrázek 1 níže půjčil Coveyho schéma od FranklinCovey (je to moje srdcová záležitost).

Bohužel jsem si také uvědomil, jak jsou mnohé z těch jevů v realitě organizací, které navštěvuji, stále ještě vzácné. 

Leadershift 2 – Od cílů k růstu

Další z posunů, které Maxwell vnímá, se týká osobního rozvoje. Ilustruje to například na kultuře, orientované na cíle, oproti kultuře, orientované na růst.

Diskusi o cílech a jejich SMARTizaci jsem otevřel v minulosti i tady na blogu. Je to samozřejmě záležitost přesvědčení a úhlu pohledu. Osobně si myslím, že abychom mohli růst, je užitečné mít cíle. O důležitosti stanovení cílů jako „manažerské dovednosti“ přesvědčuji i studenty MBA (zejména pokud jde o stanovení cílů seminárních a diplomových prací).

Dokonce zde máme i disciplínu MBO – řízení podle cílů (Management By Objectives). A možná bychom se dostali až k diskusi o rozdílech v chápání manažerů a lídrů (je zmíněna i zde). Ale… V čem vidí podstatu kultury orientované na cíle John Maxwell?

  • Naplňuje hodnoty. Hodnoty jsou podle mého názoru kriticky důležité v jakémkoliv úhlu pohledu na kulturu a lídrovství. Široké spektrum hodnot a důležitost lídrovství napříč tímto spektrem (úrovněmi vědomí) poznáte např. v modelu Richarda Barretta. Třeba tím, že si uděláte test osobních hodnot. V jeho zpětné zprávě je model popsán a mohou se s ním seznámit i ti, kdož zrovna nefavorizují angličtinu.

  • Zaměřuje se na stav. Cíl bývá metou a milníkem, který v sobě skrývá i fenomén „bodu X“ a cílové pásky. Je to (formálně vzato) moment dosažení, a tedy stav. Motivace po dosažení takového „stavu“ vyprchá, jak se o tom zmiňuje třeba Daniel Pink (2011) v knize Pohon nebo Petr Ludwig (2013) v Konci prokrastinace. A patrně jak to zažila i řada z nás.

  • Oceňuje výsady. Slovní spojení „cílová prémie“ naznačuje vše. stejně tak i praxe mnoha organizací, kde se „prémie“, popř. různé „13. platy“ berou jako nároková složka. Opět spolu soutěží „lídr-těšitel“ (populista) a „lídr-vyzyvatel“.

  • Důraz na učitele. Formálně i v mnohé organizační praxe existují systémy sdíleného stanovení cílů, cílů, vyplývající z hodnocení zaměstnanců apod. Přece jen je však ve hře i cíl stanovený jiným – manažerem, lídrem, učitelem… Domnívám se, že je to jedna ze zásadních hybných sil, která ovlivňuje (ne)akceptovatelnost cíle („A“ ve slůvku SMART). V tomto duchu chápu Maxwella, který poukazuje na „důraz na studenta“ v kultuře růstu. Ostatně dobří koučové to znají a s takovou představou nastavení cíle koučovaným (i když není v pravém slova smyslu studentem) pracují při koučování.

  • Cílem se dosažení. Fajfka, odškrtnutí cíle ze seznamu… Fenomén výkonnosti (zaneprázdněnosti) a bezmyšlenkového skóre. ;Pro úderníky splnit na 100% a více. Také v tomto duchu se může rozvinout falešná mentalita a kultura výkonnosti, bez kontextu a vztahu k růstu

Jsou to střípky a zjednodušující pohledy, ne všichni musí nutně s přechodem a posunem „od cílů k růstu“ souhlasit. V ledasčem to jsou spojité nádoby a je pouze část toho, o čem píše Maxwell a co jsem si dovolil komentovat.

Také růst má mnoho podob. Poodhalím-li kulturu orientovanou na růst, podle Maxwella ji charakterizují:

  • Rozvíjí hodnoty. (Jak vnímáte rozdíl mezi naplňováním hodnot a rozvíjením hodnot?)
  • Zaměřuje se na nastavení. (Mrkněte znovu na fixní a růstové nastavení mysli podle Carol Dweck. Maxwell tato nastavení zmiňuje, pozměňuje, ale necituje.)
  • Oceňuje službu.
  • Důraz na studenta.
  • Cílem je růst. (Jde o osobní růst podporovaný lídrem, nikoliv růst v mikro- či makroekonomickém slova smyslu. Ekonomický růst je spíše důsledek osobního růstu.)

Maxwell uvádí případ kultury zaměřené na cíl a zaměření na růst v rámci jednoho z mnoha bodů v tomto druhém „leadershiftu“. Cíl vnímá jako „růst v rámci časové osy“. Do protikladu staví „růst bez cílové pásky“. V osobní rovině to dává smysl.

  • Čemu dáváte přednost vy – cílům nebo růstu?
  • Jaké pro sebe vidíte výzvy pro motivaci? Do jaké míry se týkají cílů a jak souvisí s růstem?
  • Uvědomíte-li si své hodnoty, jak je můžete naplňovat a jak rozvíjet?

John Maxwell má narozeniny 20. února, to je za pár dnů předtím, než otevřu druhý díl svého povídání o jeho knize Leadershift. Narodil se v roce 1947 (můj táta v tu dobu chodil do první třídy obecné školy, v tehdejším Československu zbýval rok do bolševického převratu). V současném Česku je Maxwell znám sérií knih „101“, a řadou dalších jako:

  • 5 úrovní leadershipu,
  • To co vám dá výhodu, je, jak k tomu přistoupíte,
  • 15 neocenitelných zákonů osobního růstu,
  • Dobrý lídr pokládá skvělé otázky,
  • Jednou vyhraješ, jindy se poučíš,
  • Cílevědomý život,
  • Život bez hranic.

Obr. 1 – Schéma Stephena Coveyho o souvislostech 7 návyků lídrů. LeaderShift vnímaný Johnem Maxwellem s tímto schématem samozřejmě v mnohém ladí a souzní.

Zdroj: FranklinCovey Česká republika

Leadershift 3 – Od výhod k ceně

Posun v nákladech, jak je tento leadershift naladěn, zní spíše obchodně a marketingově. Z pohledu lídra však jde o zaměření na rovnováhu či nerovnováhu mezí dáváním a braním. Napadla vás u toho otázka „Co za to?“. Maxwell opět v jedné části k této pasáži nastoluje kontrast mezi lídry, zaměřenými na výhody a lídry, zaměřenými na cenu. Výše zmíněná otázka se spíše hodí pro lídra prvního typu, zaměřeného na výhody („Co (tím) získám?“). Paradigma dávání a tedy lídra druhého typu, zaměřeného na cenu, charakterizuje spíše přístup „Co mohu dát?“.

V internetovém podnikání a marketingu platí pravidlo „nejprve dávej, potom prodávej“. Dávat (poskytovat zdarma = za kontaktní e-mail) je jedna z nemnoha cest, jak si ve virtuálním světě bez osobního kontaktu získat či vybudovat důvěru zákazníka. Lídrovství v organizacích není (nemělo by být) světem virtuálním. Bez důvěry v druhé a bez důvěry druhých se neobejde. Lídr nejprve investuje, pak hledá návratnost této investice.

Obdobně je to s rozhodováním. Rovněž zde vidí Maxwell výzvu pro hledání rovnováhy mezi výhodou a cenou. Posuďte to sami. Učiníte-li (v rodině, sami pro sebe, v organizaci…) rozhodnutí, která z otázek vám naskočí v mysli dříve?

  • „Jak mě toto rozhodnutí ovlivní?“ nebo
  • „Jak toto rozhodnutí ovlivní ostatní?“

Bylo by jistě pozoruhodné sledovat odpovědi politických lídrů ve vztahu k volebním preferencím a těmto dvěma otázkám. Třeba při rozhodování o již zmíněné vyrovnanosti nebo deficitu státního rozpočtu. Potřebovali by v tomto nějaký „leader shift“?

Uvědomujete-li si poznámky k cílům a růstu z předchozí kapitoly, je i zde jistá paralela a dvě otázky.

  • Jak dlouho mi to potrvá? (Orientace na výhody, která připomíná termínovaný cíl.)
  • Jak daleko můžeme jít? (Orientace na růst, schopnost jít dál, pokud je lídr ochoten zaplatit cenu a dát sám sebe a své vedení k dispozici na cestě dojít co nejdál (k naplnění vize).)

Poslední dvojice otázek má potenciál vyvolat významné aha efekty. Tvůrčí představivosti se meze nekladou, představte si někoho, kdo je pro vás lídrem nebo sami sebe jako lídra. Posun nastává směrem od první otázky k druhé.

  1. Co mi dáte za to, abych zůstal ve hře?
  2. Co musím dát za to, abych zůstal ve hře?

Jste náchylní spíše k braní nebo spíše k dávání?

Důležitost toho, co nazývám osobní lídrovství, schopnost a ochota vést sama sebe a co považuji za východiska lídrovství (které ale není samozřejmé) dokládá John Maxwell třemi tezemi o lídrech, kteří inspirují k následování (follow-me leader):

  • Inspirující lídři musí věřit sami v sebe (a sami sobě) předtím a více, než jim (u)věří druzí.
  • Inspirující lídři musí nastavit očekávání sami vůči sobě předtím a větší, než stanoví pro druhé či vůči druhým.
  • Inspirující lídři musí učinit závazky sami vůči sobě předtím a větší, než tak učiní pro druhé.

Opět nezbývá nic jiného než se zamyslet a povolat na pomoc upřímnost a jeden z „lidských darů“ jak o něm hovoří Stephen Covey – svědomí. Pak si lze položit otázku – „Jste inspirující lídr hodný následování?“ Z tohoto pohledu se může zdát, že cena je vysoká a výhody nevelké.

Leadershift 4 – Od přinášení potěšení k přinášení výzev

Tento posun Maxwell považuje za posun ve vztazích. Už jsem jej několikrát naznačil dříve.

Média občas úhel pohledu zkreslují pojmem silný lídr, ten, kdo (zdánlivě) pečuje a přináší potěšení, usnadňuje apod. V současné době se zdá, že tomuto přístupu dává přednost až 40% aktivních voličů. Mezi nimi je jistě mnoho „obyčejných lidí“ a zaměstnanců. Abych nebyl tak příkrý, není to vše tak jednoduché a aplikovatelné na politické lídrovství.

Maxwell přiřazuje pečujícím lídrům, kteří přináší potěšení následující charakteristiky:

  • Cení si člověka
  • Jsou oporou
  • Utváří vztahy
  • Vnímá slabiny
  • Nabízí pohodlí
  • Dělají tým příjemným

Oproti pečujícím lídrům vidí „upřímné lídry“ a jejich charakteristiky:

  • Cení si potenciálu člověka
  • Rozšiřují vztahy
  • Vnímají silné stránky
  • Nabízí výzvy
  • Dělají tým produktivním

Co je však podstatné, jeden nemůže být bez druhého. Jsou jako dvě křídla jednoho letadla. Má-li lídr odpovědnost za lidi, musí o ně přiměřeně pečovat. Pečuje-li lídr o lidi, musí před ně stavět také výzvy, které mohou zdolávat. Péče je snadná, upřímnost je mnohem obtížnější. Souhlasíte?

  • Vidíte kolem sebe více pečujících lídrů nebo upřímných lídrů? 
  • Jak si rovnováhu mezi péčí a výzvami udržujete sami pro sebe, jako osobní lídr?

Na pomoc je možné si vzít i pyramidu 5 úrovní lídrovství, kterou jsem prezentoval v minulém článku na obrázku č. 2. Rovněž z dílny Johna Maxwella.

Leadershift 5 – Od udržování k utváření

Pro oblast posunu v hojnosti nejprve Maxwell představuje čtyři zóny, které mají vliv na inovace a tedy i na to, jak žijeme, jací jsme lídři a čeho dosahujeme.

  1. Zóna pobřeží – „Dělám co nejméně je možné.“
  2. Zóna pohodlí – „Dělám co jsem dělal/a vždy.“
  3. Zóna výzvy – „Snažím se dělat to, co jsem nedělal/a nikdy předtím.“
  4. Zóna kreativity – „Snažím se přemýšlet o tom, o čem jsem nikdy nepřemýšlel/a.“

Otázka je nasnadě – Ve které zóně nejčastěji trávíte čas?

Hojnost a využití potenciálu nabízí zóna kreativity. Maxwell kreativitu vnímá jako radost z toho, že neznáme všechny odpovědi, ale víme, že odpovědi „tam někde“ jsou. Od kreativity nás odvádí mnoho mentálních bloků, které souvisí s našimi přesvědčeními.

  • Najdi správnou odpověď
  • To není logické / To nedává logiku
  • Dodržuj pravidla
  • Vyhýbej se nejednoznačnosti
  • Neuspět je špatné
  • Nebuď bláhový
  • Nejsem kreativní

Jaké jsou ty vaše? Kde jsou jejich kořeny? Umíte si představit lídra v zóně 1 nebo 2?

Na pomoc je možné si vzít Diltsovu pyramidu a zkusit si ji prošlapat zdola nahoru nebo shora dolů.

Posun od udržování status quo k utváření vyžaduje odbourat nejprve mentální bloky. Poté Maxwell nabízí sedm inspirací a principů kreativity. Od budování tvůrčí kultury, po určitý druh oportunismu, ve smyslu využívání příležitostí. V závěru zmiňuje Lori Greiner, americkou podnikatelku a investorku v TV reality show Shark Tank. Zde je její „citát“ či spíše vzkaz.

Vážený Optimisto, Pesimisto a Realisto.

Zatímco jste se dohadovali o sklenici vody, zda je poloplná nebo poloprázdná, já jsem ji vypil!

S úctou

Oportunista

Nuže…

  • Jak vy bojujete s posunem ke kreativitě?
  • Čím podporujete svůj posun od udržování k utváření?
  • Jakou souvislost vnímáte mezi kreativitou a hojností? (Jako jeden z pohledů je tu kniha Deepaka Chopry s názvem Vytváření hojnosti)

Užitečná příručka ZDARMA

Obr. 2 – Obálka nové Maxwellovy knihy z nashvillského vydavatelství HarperCollins. Kliknutím na obrázek si můžete objednat verzi knihy pro Kindle.

Zdroj: Amazon

Faktory úspěšného „leadershiftingu“

Pro úspěšný „leadershift“ prezentuje John Maxwell (jednoduchá) smysluplná doporučení. Uvádím je se svými poznámkami. Co konkrétně jimi myslí přímo Maxwell, to se dozvíte v jeho knize. Otázkou na vás je spíše to, co si o tom myslíte sami a jak v tomto ohledu vypadá váš vlastní leadershift – změna lídra.

 

Neustále se učte, ovšem i odnaučujte a přeučujte

Lenin prý při pohledu na své nepřesvědčivé vysvědčení říkal: „Učit se, učit se, učit se.“ Můj děda k tomu dodával: „…ale nezkoušet.“ Maxwell radí „Učit se, odnaučovat se, přeučovat se.“ Někdo k tomu má sklony díky svým osobnostním silným stránkám. Učení neznamená jen číst knihy. To, co se mnohdy studenti učí ve školách, zvláště v inovativních a dynamicky se vyvíjejících oborech, může v mnoha případech zastarat dříve (pokud už to v našich podmínkách rovnou zastaralé není), než školu opustí. Podle Světového ekonomického fóra (WEF) do roku 2020 (to už je za rohem) bude více než třetina klíčových dovedností ve většině profesí obsahovat znalosti a dovednosti, které ještě dnes nejsou známy nebo nejsou za klíčové považovány. Což je samozřejmě na pováženou. Všichni jsme v podstatě v situaci, kdy bychom se měli přeučit třetinu toho, co a jak aktuálně známe a děláme!!! To je velká výzva. (Teď si představte Úřady práce a jejich rekvalifikační programy…) Chápete-li lídra jako někoho, kdo je vpředu a ukazuje cestu, platí to i o učení a zříkání se přežitého, zastaralého a překonaného. Otázkou je, koho si zvolíte arbitrem takového posouzení.

 

Oceňujte včerejšek, avšak žijte dnes

„Retro“ je u nás v módě. Stejně tak i nostalgické úvahy (že bylo lépe) a/nebo politické sliby (že líp bude). Sociální sítě ukazují tento fenomén jednoznačně. Co bylo včera je rychle zapomenuto, záleží na tom, co je dnes. Ovšem po schůdcích včerejšků jsme vystoupali tam, kde jsme dnes. Stejně tak platí to, že minulost (ani tu včerejší) nelze změnit. Proto se nabízí každodenní částečný restart (nebo refresh?), který se projevuje v životě a práci mnohých z nás. Pokud jde o lídry, je zbytečné mít sloní paměť na všechny včerejší úspěchy a nezdary. Protože skrze včerejšky budujeme svůj dnešek, je ocenění na místě.

Otázkou samu pro sebe je vnést do této debaty systemický pohled, který je základem např. koučování systémů. Systemika totiž minulost oceňuje daleko více než populární koncepty žití dneškem. Ostatně, o pár řádků níže do hry vstoupí ještě zítřek.

 

Spoléhejte na rychlost, prosperujte díky načasování

Rychlost byla a zůstává důležitým (a stresujícím) fenoménem konkurenceschopnosti. Na scénu ovšem stále důrazněji vstupuje čas Kairos – správný okamžik. Být rychle na správném místě, se správnou myšlenkou (nebo produktem) a… ve správný okamžik! Je to důležité nejen v obchodním, ale také manažerském světě. Načasování a cit pro správný okamžik je devizou dobrý lídrů, kteří jsou všímaví, umí naslouchat a mají rozvinutou empatii a emoční inteligenci. Ostatně články z HBR o lídrovství v minulých dvou příspěvcích také mnohé naznačily.

 

Dívejte se na celkový obraz, vnímejte však, jak se tento obraz stále zvětšuje

Osobně mám rád pohled na věci v souvislostech a z nadhledu, takzvaný „big picture“. Fenomén hledání neustálého růstu, realita zmnožování znalostí, nárůst komplexity (vzájemného propojování a vazeb)… To vše onen „big picture“ zvětšuje a vyžaduje stále větší odstup, aby bylo možné celkový obraz sledovat. Proto se „žabí perspektiva“ může zdát jednodušší, snadněji pochopitelná, lépe zapadající do zóny pohodlí. To je z pohledu lídrů poměrně populistické. Dobří lídři jsou těmi, kdo umí celkový obraz vnímat a pro celkový obraz utváří i plastické vize.

 

Žijte pro dnešek, ale přemýšlejte o zítřku

Ocenit včerejšek, to bylo už jednou z výše uvedených poznámek. Žít dneškem ovšem lídra (ani nikoho dalšího) nezbavuje odpovědnosti za zítřek, protože to, co děláme nyní nemá dopady do včerejška, ale do zítřka a dalších dnů, týdnů, měsíců a let. Političtí (populističtí) lídři toto zdá se aktuálně nechápou, o čemž svědčí poměrně bezuzdé zadlužování a „projídání“ budoucnosti na úkor dalších generací. Je to něco, co si soukromí podnikatelé a odpovědné firmy mohou jen těžko představit a dovolit. Stejný princip platí na úrovni mikrosvěta manažerů a lídrů v organizacích i v pojetí osobního lídrovství. Začít uvažovat o zítřku, až když nastane, může sice být duchovně osvobozující, ale na úrovni organizací a lídrů spíše nezodpovědné. Proto je dobré brát klišé typu „žij tady a teď, protože nic jiného než tento okamžik neexistuje“ alespoň trochu s rezervou. Myslím si, že tak činí i mnozí hlasatelé a propagátoři tohoto přístupu. Je to sice pravda, ale opomíjí následky (i možnou odpovědnost). V tom je přírodní a přirozený zákon příčin a důsledků zcela neúprosný. Přesto se však debaty o včerejšku, dnešku a zítřku povedou i nadále.

 

Posunujte se odvážně kupředu, v centru nejistoty

Řízení rizik je postaveno na jednom předpokladu – jistota neexistuje. Navzdory tomu, že se různí sociální inženýři a marketéři snaží obraz jistoty vytvořit a „prodat“ druhým. Udělá-li to lídr, snad může být i populární (populistický). Jak je zřejmé z posunu č. 4, úkolem skutečného lídra není lidi těšit, ale stavět je před výzvy (a odpovědnost). Výzvou je i odvaha a odhodlání k akci a posouvání se vpřed i s vědomím všudypřítomné nejistoty a rizika. Mnohdy toto balancování na tenké hraně klíčovým faktorem úspěchu, nejen v lídrovství. Legendární Jack Welch měl toto E („Edge“ – hrana nejistoty) mezi svými oblíbenými. Těmi dalšími byli Energy, Energise, Execute. I on tak názorně vyjadřoval tuto podstatu a inspiroval k tomu své lídry v General Electric – mějte energii, energetizujte ostatní, pohybujte se na hraně rizika a jednejte!

 

Dokázat dnes to nejlepší neznamená, že naplníte zítřejší výzvy

Pokud jste četli můj článek o osobní kvalitě, pravděpodobně si vzpomenete na jeden z předpokladů – když lidé něco dělají, dělají to jak nejlépe dovedou na úrovni svých znalostí, dovedností a (mentální) zralosti. Nicméně tak jako může být rychle zapomenut včerejšek, tak rychle může být zítra zapomenut i dnešek. To dále znásobuje míru nejistoty i vytváří určitý prostor pro postoj „proč se vlastně snažit“. Je to tedy velice rozporuplné. (Ještě si vzpomínám na propagandistické heslo socialismu – „Dnes a zítra, lépe než včera!“) Použít by se zde hodilo i známé úsloví o usnutí na vavřínech nebo „kdo chvíli stál, stojí opodál“. V mnohém se tady podle mě odráží společenské zrcadlo uspěchané a rychlé doby i tlak (občas nereálných) očekávání. Kamarád Tomáš Gřešek k tomu má trefnou radu a koncept – „Zastavme se“ (a naostřeme pilu, abychom zítra mohli kácet les). To, že ze sebe každý vydá to nejlepší, přičemž (zítřejší) úspěch není zaručen, je velice stresující. Pro lídry to opět souvisí s již zmíněným posunek směrem k představování výzev (na úkor lákavého zpříjemňování) a sdílení vědomí nejistoty a rizika. Času na zastavení se a nabroušení pily je zdánlivě málo. Leč je to otázka priorit a volby. Lídrů i všech ostatních. Příjemné může být důsledkem nepříjemného, stejně tak jako nepříjemné může být důsledkem příjemného. Roli hraje zóna, v níž převážně setrváváte a které např. popisuje výše zmíněný Maxwellův leadershift č. 5, poslední v této části.

Zbývá ještě 6…

Je na každém, jak se srovná v těmito posuny i „radami“. Šest jich je nachystáno ještě na příští týden.

  • Co z uvedeného se vám (zatím) jeví jako nejsnazší?
  • Co pro vás naopak představuje největší lídrovskou výzvu?
  • Jaký posun (shift) jste zaznamenali ve svém životě vy, jako lídři sebe sama či druhých?

Literatura:

  • COVEY, Stephen, R. 7 návyků skutečně efektivních lidí. Akt. vyd. Praha: Management Press, 2007. 342 s. ISBN 978-80-7261-156-0.
  • DWECK, Carol. Nastavení mysli. Nová psychologie úspěchu aneb naučte se využít svůj potenciál. 2. akt. vyd. Brno: Jan Melvil Publishing, 2017. 320 s. ISBN 978-80-7555-032-3.
  • LUDWIG, Petr. Konec prokrastinace. Jak přestat odkládat a začít žít naplno. Brno: Jan Melvil Publishing, 2013. 268 s. ISBN 978-80-87270-51-6.
  • PINK, Daniel. Pohon. Překvapivá pravda o tom, co nás motivuje! Olomouc: Anag, 2011.187 s. ISBN 978-80-7263-671-6.

Kontaktuje mě

6 + 13 =

Slova moudrých

„Nemůžete být stejní, přemýšlet stejně a jednat stejně, jestliže doufáte, že budete úspěšní ve světě, který nezůstává stejný.“

(John C. Maxwell)

Líbil se Vám příspěvek? Byl pro Vás něčím zajímavý, inspirativní, přínosný nebo užitečný? SDÍLEJTE jej se svými přáteli a známými!

Pokud Vás téma Lídrovství či Knihovna zajímá více, NAPIŠTE mi DO KOMENTÁŘŮ. Budu lépe vědět, o čem si chcete přečíst a čím se mám příště na blogu zabývat.

Vyplňte prosím anketu k lepšímu zacílení článků ZDE.

Děkuji. LF

Libor Friedel

Libor Friedel

Lektor, kouč a konzultant s praxí od roku 1996

Učím, inspiruji a podněcuji ke STRATEGICKÉ CESTĚ v souvislostech. Mým posláním je nabádat ke zlepšování, pomáhat se znalostmi a jejich aplikací a vytvářet bezpečný prostor pro strategický rozvoj lidí a organizací. Dávám do toho SRDCE.

POZNÁNÍ a ANALÝZA ☛ LÍDROVSTVÍ ☛ STRATEGIE ☛ VÝKONNOST a SKÓRE ☛ KVALITA a EXCELENCE

Lídrovství podle lídrů z Harvardu

Lídrovství podle lídrů z Harvardu

„Lídrovství je když…“, „Lídr je…“…

Lídrovství je velmi praktické téma o chování těch z nás, kteří vedou druhé lidi. Je to denní téma všech, kteří chtějí dobře vás sebe sama, naslouchat svému srdci, kráčet a svou vizi, sny a konkrétními cíli. Lídrovství je téma, které dopadá na kolegy, zaměstnance, podřízené a všechny, kdož jsou vedeni svými manažery, šéfy, bossy, nadřízenými, řediteli. Lídrovství je téma v podnikání, sportu, politice, vojenství i v duchovní sféře. Je to téma lákavé pro výzkum a zkoumání, „škatulkování“, popisování toho dobrého, úspěšného a užitečného i pro popisování pravého opaku. Je to téma bohaté, široké, občas kontroverzní. Pro češtinu „oříšek“ ve vnímání slov „leadership“, „lídrovství“, „vůdcovství“, „vedení“ a adekvátního „leader“, „vůdce“, „lídr“ nebo „vedoucí“. Není to jen téma mužské, ale samozřejmě i ženské (lídryně, vůdkyně), téma diskusí o genderové (ne)vyváženosti apod. Téma příčin a důsledků, téma historické i navýsost současné.

Nelze se divit, že se mu věnuje řada knih, publikací, konferencí a časopiseckých článků. Chybět nemůže ani Harvard Business Review. Tématu lídrovství věnovali také jeden z výběrů HBR’s 10 Must Read. Nastal čas nahlédnout dovnitř. každý si jistě udělá názor. Myslím si, že co člověk, to jiný pohled na lídrovství. Není mým cílem přesvědčovat, jen představit pět a pět článků a uvést nějaké komentáře nebo souvislosti. Na další diskusi, návrhy, modely a vzdělávání dojde později. Nyní vás čeká pestrá směs článků. Začíná lídry ve svém oboru, lídry, jejichž myšlení, články a knihy ovlivnily a ovlivňují řadu manažerů a lídrů po celém světě i těch, kteří aktuálním či nastupujícím lídrům zprostředkovávají klíčové myšlenky a inspirace. Od jednoho z nich, Petera Druckera, pro vás mám ke stažení nový platkát. Nechte se inspirovat i vy, třeba k diskusi v závěru, pod článkem.

Třetí „desítka“ článků, které si podle Harvard Business Review musíte přečíst je na téma leadership. Osobně dávám přednost počeštěnému „lídrovství“, i když to pravé ořechové slovo je „vůdcovství“. Na vizitkách jej nenajdete. Alespoň jsem se nesetkal s nikým, kdo by měl na vizitce „vůdce lidských zdrojů“, „vůdce kvality“ nebo snad „vůdce výroby“. Angličtina slovo „leadership“ využívá k popisu vůdčího chování vedoucích pracovníků, často na vysokých úrovních organizační hierarchie. Každopádně ve většině případů jde o vedení lidí, následovníků, zaměstnanců, spolupracovníků, podřízených… S tímto pohledem na věc vnímám i harvardský výběr. Myslím, že na většinu článků se však lze dívat i pohledem osobním, pohledem osobního lídra a vedené sebe sama. Tyto případné úvahy nechám na vás.

Stáhněte si e-book s náloží knih!

Bibliografický soupis knih

Co dělá lídra skvělým lídrem?

Otázka, provázející lídrovství / vůdcovství / leadership / vedení lidí dlóóóóóuhou dobu. Tisíce studií a popsaných stran… Existuje jedna jediná správná odpověď? Snad vždy jen pro jeden určitý úhel pohledu.

Titulek Golemanova článku je v jednodušší a oznamovací formě. „Co utváří lídra.“ Pro znalce konceptu emoční inteligence (EI) je toto vskutku nošení dříví do lesa. Článek je další z ukázek, jak Harvard Business Review stál u kořenů a zrodu populární a užitečné koncepce a jak je respektovanou „hlásnou troubou“. V tomto případě to totiž nebyl originální článek. Golemanova kniha o emoční inteligenci vyšla poprvé v roce 1995 (u nás první překlad jeho knihy v roce 1997). jednalo se tedy o jakési „promo“ V HBR Goleman (1998) popsal pouze základní rámec. I tak se článek dostal ihned mezi nejlepší v daném ročníku HBR.

Daniel Goleman je znám jako „otec“ emoční inteligence. Dobrého lídra (ve smyslu vedoucího pracovníka) odlišují nejen technické znalosti nebo IQ, ale podle něj právě emoční inteligence. Dovednosti emoční inteligence rozdělil do pěti skupin.

  1. Sebeuvědomění (schopnost znát vlastní pocity).
  2. Sebeovládání (schopnost nakládat se svými emocemi podle situace).
  3. Motivace (schopnost sám sebe motivovat).
  4. Empatie (schopnost vnímat emoce jiných lidí).
  5. Sociální dovednosti (umění mezilidských vztahů).

Emoční inteligenci a těchto pět schopností považuje Goleman za absolutní podmínku pro lídrovství.

V tématu lídrovství se hodně „škatulkkuje“ a vymýšlí se různé podmínky, typologie apod. Ještě toho budeme svědky. Emoční inteligence je jedním z takových rámců. Dává však hluboký smysl a význam. Vytváří také rámec pro poznání a vnímání toho, „jak to mám já“ a „jak to mají druzí“ (např. nadřízení, podřízené, členové rodiny…).

A jak to tedy máte vy se svým sebeuvědoměním, sebeovládáním, motivací (mám na mysli tu vnitřní) a empatií? V kterých sociálních dovednostech vynikáte, o které se můžete opřít?

Čtenáři v ČR mohou koncept EI poznávat prostřednictvím překladů Golemanových knih. Nemá proto význam (pro účely tohoto příspěvku) se dále rozepisovat (zatím?). Tady jsou dosud publikované překlady v češtině.

  • GOLEMAN, Daniel. Emoční inteligence. Proč může být emoční inteligence důležitější než IQ. Praha: Columbus, 1997. 348 s. ISBN 80-85928-48-5.
  • GOLEMAN, Daniel. Práce s emoční inteligencí. Jak odstartovat úspěšnou kariéru. Praha: Columbus, 2000. 366 str. ISBN 80-7249017-6.
  • GOLEMAN, Daniel. Emoční inteligence. Proč může být emoční inteligence důležitější než IQ. 2. vyd. Praha: Metafora, 2011. 315 s. ISBN 978-80-7359-3346.
  • GOLEMAN, Daniel. Pozornost – skrytá cesta k dokonalosti. Brno: Jan Melvil, 2014. 312 s. ISBN 978-80-87270-94-3.
  • GOLEMAN, Daniel. Jak se stát skutečným lídrem. Proč je emoční inteligence tak důležitá. (Výběr prací z nejvýznamnějších podnikatelských časopisů). Praha: Metafor, 2015. 174 s. ISBN 978-80-7359-453-4. – V této knize je otištěn i překlad Golemanova článku z HBR.
  • GOLEMAN, Daniel. Síla lidskosti. Dalajlama a jeho vize pro lidstvo. Praha: Metafora, 2015. 230 s. ISBN 978-80-7359-460-2.

HBR dokonce jeden výběr s desaterem článků, které si „musíte přečíst“ věnoval tématu emoční inteligence. Pro úplnost předkládám seznam článků, které obsahuje.

  • GOLEMAN, Daniel. What Makes a Leader. Harvard Business Review, 1998, 76(6), 93-102.
  • GOLEMAN, Daniel, BOYATZIS, Richard, McKEE, Annie, Primal Leadership. The Hidden Driver of Great Performance. Harvard Business Review, 2001, 79(11), 42-51.
  • BROCKNER, Joel. Why It’s So Hard to Be Fair. Harvard Business Review, 2006, 84(3), 122-129.
  • DRUSKAT, Urch, Vanessa, Wolff, Steven, B. Building the Emotional Intelligence of Groups. Harvard Business Review, 2001, 79(3), 80-90.
  • PORATH, Christine, PEARSON, Christine. The Price of Incivility. acko f Respect Hurts Morale – And the Bottom Line. Harvard Business Review, 2013, 91(1), 115-121.
  • COUTU, Diane, L. How Resilience Works. Harvard Business Review, 2002, 80(5), 46-55.
  • DAVID, Susan, CONGLETON, Christina. Emotional Agility. How Effective Leaders Manage Their Negative Thoughts and Feelings. Harvard Business Review, 2013, 91(11), 125-128.
  • JACKMAN, Jay, M., STROBER, Myra, H. Fear of Feedback. Harvard Business Review, 2003, 81(4), 101-107.
  • BUNKER, Kerry, A., KRAM, Kathy, E., TING, Sharon. The Young and the Clueless. Harvard Business Review, 2002, 80(12), 80-87.

K tomuto výběru se patrně vracet nebudu, byť články v něm jsou zajímavé. Na druhou stranu… „nikdy neříkej nikdy“. Každopádně je Daniel Golema nedním z nerespektovanějších a nejvlivnějších autorů, kteří v Harvard Business Review publikují a lídrovství si bez emoční inteligence a jejího vlivu lze jen těžko představit. O sebeuvědomění a motivaci bude zmínka ještě mnohokrát. Je to podstatná „měkká část“ schopnosti vést sebe sama i druhé.

Originál článku

  • GOLEMAN, Daniel. What Makes a Leader. Harvard Business Review, 1998, 76(6), 93-102.

Kdy je výkonný manažer efektivní?

„Klasik“ managementu, Peter Drucker byl zastoupen článkem o inovacích v „desateru“ HBR k tomuto tématu. Nechybí ani jeho pozdější článek z HBR (Drucker, 2004) k lídrovství.

Efektivní vedoucí pracovník (lídr) podle Druckera umí zvládnout osm jednoduchých praktik.

  1. Získat znalosti, které potřebuje.
  2. Napsat akční plán.
  3. Jednat.
    • Přijmout odpovědnost za rozhodnutí.
    • Přijmout odpovědnost za komunikaci.
    • Soustředit se na příležitosti.
  4. Schůzky a porady činit produktivními.
  5. Říkat „MY“ a přemýšlet způsobem „MY“.

Tečka. Vytesat do kamene!

Chtělo by se říci, že je to jednoduché. Nebo se můžete vymluvit na to, že je to „teorie“. Ani tady není třeba nic dodávat. (Nechám si to na konzultační a koučovací praxi s manažery, workshopy nebo přednášky).

Peter Drucker byl pragmatik a k tomu „ze staré školy“. Přesto si nemyslím si, že by se v těchto bodech mezi roky 2004 až 2019 něco změnilo. Bod 3 je omílán stále dokola v různých podobách. Není to jen manažerská záležitost lídrů v organizacích. Je to věc každého v jeho osobním lídrovství. – „Udělej to hned!“, „Jdi do akce!“, „Konej!“

…potom přijde okamžik pravdy

…A pak se ke slovu dostane téma prokrastinace a řada populárních návodů (jak) na léčbu této „nemoci“. (Osobně se domnívám, že není ani tak problém v onom „Proč?“, jak nabádá Simon Sinek ve stejnojmenné knize. Zádrhel bývá v otázce „Co?“ a tedy cílech.)

Pro inspiraci a místo „tesání do kamene“ jsem pro vás doplnil další plakátek (obr. 2), podobný tomu Kotterovu o zvládání změn. Bude vám Druckerovy zásady připomínat. Stáhněte si jej zdarma na tomto odkazu.

Originál článku

  • DRUCKER, Peter, F. What Makes an Effective Executive. Harvard Business Review, 2004, 82(6), 58-63.

Před mnoha lety jsem si vypisoval definice leadershipu. Zdroje mě tehdy nezajímaly. Jsou to tudíž jen věty bez autorů. Společný jmenovatel se dá vytušit.

  • Leadership je mezilidské ovlivňování v různých situacích, které se zaměřuje skrze komunikační proces na dosažení specifikovaného cíle nebo cílů.
  • Leadership je proces poskytování účelu (smysluplného zaměření) kolektivnímu úsilí a následného dosažení ochoty vyvinout úsilí k dosažení tohoto účelu.
  • Leadership se točí kolem vize, ideálů, směrů a má co do činění více s inspirováním lidí směrem k cílům, než s dennodenní implementací. Vůdce musí být schopen „vydolovat“ mnohem více, než jen své vlastní schopnosti. Musí inspirovat ostatní lidi, aby dělali věci bez toho, že by zrovna seděl nad nimi s kontrolním seznamem v ruce.
  • Leadership je proces ovlivňování mezi vůdcem a těmi, kdož jej následují.
  • Leadership je umění mobilizace ostatních, aby chtěli vynaložit námahu pro sdílenou touhu.
  • Leadership je takový proces, ve kterém jedna osoba stanovuje účel nebo směr pro další jednu nebo více osob a kompetentně a s plným nasazením a zaujetím jim pomáhá ke společnému pohybu ve stanoveném směru.

Obr. 1 – Obálka knihy s 10 příspěvky o lídrovství, publikovanými HBR, které si „musíte přečíst“. (A právě si o nich čtete.) 

Zdroj: Amazon

Lídr a/nebo manažer?

Co by to byl za výběr bez článků Johna Kottera. U nás v Česku jsme vnímali první známky změny společenského režimu, když v březnovém čísle roku 1990 vyšel v Harvard Business Review (HBR) jeho populární článek „Co opravdu dělají lídři?“ Článek se poté několikrát objevil v různých výběrech toho nejlepšího, co bylo v HBR publikováno. Zdánlivě je to „pravěk“.

Dalo by se říci, že manažeři a lídři mají mít v tom, co dělají a co „by měli dělat“ jasno. Jeden z bodových „návodů“ už mají od Petera Druckera (viz. výše). Ale… Tato hypotéza se nepotvrzuje a polemika „manažer nebo lídr“ je často vnímaná jako zbytečně akademická.

Diskuse o tom, kdo je manažer a kdo lídr jsou (a budou) neustálé. Leč pro ty, kdo vidí zjednodušené schéma „šéf jako šéf“, asi nemají valný význam. Na druhé straně musím napsat, že v některých částech vzdělávacích kurzů (a samozřejmě při výuce v MBA programech) rád s účastníky diskutuji o lídrovství, jeho roli, vlastnostech lídra a odlišnostech lídra od manažera (přičemž stále je ošemetné používat výraz „vůdce“).

Kotter (1990) je jedním z těch, kteří říkají, že lídr a jeho spojení v „charismatem“ a „vizí“ je jen polovinou pravdy. Nevěří, že lídři se rodí. Je přesvědčen (a já také), že jeho vlastnosti nejsou vrozené, ale že se dají získat a následně rozvíjet a zlepšovat.

Lídři neplánují, lídři neřeší problémy, lídři ani neorganizují lidi. To je typická manažerská úloha. To, co lídři skutečně dělají je, že připravují organizace na změnu a pomáhají organizacím vypořádat se s tím, jak se s takovou změnou potýkají lidé.

Spojení lídrovství a změny v podání Johna Kottera je na světě. Pro někoho „jasné jako facka“, pro někoho „teorie“.

Neznamená to, že lídr a manažer musí být nutně rozdílnými osobami. To, že se lídrovství netýká jen vrcholových manažerů je patrné např. z důležité lídrovské role „teamleadera“ – liniové role v mnoha výrobních firmách, kde tito lidé řídí a vedou výrobní týmy. Potkal jsem jich za ta léta pravdu hodně v různorodých firmách. Rozsah manažerských či lídrovských kvalit je u těchto lidí obrovský. Obvykle se slušným potenciálem na další rozvoj.

Funkcí lídrů je realizovat změny, a tedy nastavovat pro ně směr. Není na tom (nejen podle Kottera) nic mystického. Nastavit směr k vizi a zastřešit jej strategií vedoucí k jejímu naplnění.

Lídři hledají správné přizpůsobení mezi lidmi a vizí. V tom se jedná spíše o komunikační problém/výzvu. To mohu potvrdit ve více než 90% firem, podniků a organizací, kde jsem byl jako konzultant i jako lektor. Nejprve se lídr snaží

  • aby lidé věřili alternativní budoucnosti, kterou představuje vize, a pak
  • aby přijali patřičnou iniciativu založenou na této společné vizi a angažovali se pro ni.

Každá změna vyžaduje vysokou míru energie, nezbytnou k překonání překážek ke změně. Ty se určitě objeví. Lídři se proto pokoušejí „oslovit“ lidi a „dotknout se“ jejich nejhlubších úrovní – tím, že v nich vyvolávají pocit sounáležitosti, idealismus a sebeúctu. (Chce se mi dodat… „wow“!)

Zejména tato třetí poznámka je důvodem, proč konzultanti, koučové (někdy i terapeuti) mají stále řadu příležitostí, jak vstupovat do organizací a inspirovat, pomáhat či být jinak užiteční podnikatelům, manažerům, zaměstnancům apod.

Hranice, která rozděluje lídry (klišé říká ty, kdož „dělají správné věci“) a manažery (ty, kdož „dělají věci správně“) se z tohoto (jednoho z mnoha) úhlu pohledu zdá být jasná a zřetelná.

Manažeři si musí poradit s rostoucí mírou komplexity (a to je i příčinou rozdělení společnosti). Lídři si musí poradit se změnami a jejich rostoucí frekvencí.

Podstata Kotterova (1990) článku tkví v diskusi výše zmíněných tří rovin:

  • Stanovení směru (lídři) oproti plánování a rozpočtování (manažeři).
  • Sladění a přizpůsobení lidí (lídři) oproti organizování a zajišťování personálu (manažeři).
  • Motivování lidí (lídři) oproti kontrolování a řešení problémů (manažeři).

Rozvoj lídrů je pro podniky a organizace (bez ohledu na jejich velikost) výzvou. K tomu potřebují budovat vhodnou firemní kulturu, aby mohli lídry vychovávat. V mnohém (možná, že zcela) to závisí na hodnotách. V tomto duchu vidím podstatu zmíněného „sladění“ lidí – jak vůči vizi, tak i vůči Cestě. Ta je reprezentována různými hodnotami. Hodnotové vyladění je proto rovnocenně důležité.

Britský psycholog Richard Barrett dokonce umí propočítat finančně, kolik takový hodnotový nesoulad organizaci může stát.

Domnívám se, že stejné principy (zdánlivě snadněji uskutečnitelné) platí i pro osobní lídrovství. I ve vedení sebe sama na Cestě jednotlivce potřebujete:

  • směr, oproti zvládání práce efektivněji (osobní plánování, time management…),
  • vyladit sami sebe (s hodnotami a hodnotovými žebříčky v různých rolích), „work-life balance“ a přizpůsobit lidi z okolí, ne pouze jen „networkovat“ a rozšiřovat síť (introvert ve mě promluvil), Ještě bude o tomto fenoménu řeč v spuvislosti se sebeuvědoměním.
  • motivovat sami sebe (vášeň, ambice, ego…), oproti využití všemožných online nebo offline nástrojů time managementu, projektů, checklistů apod. k „řízení sebe sama“ a řešení osobních výzev a problémů.

Oklikou se opět dostáváme ke zvyšující se komplexitě světa (jako systému), která je patrná na organizační úrovni, ale zřetelně doléhá i na osobní úroveň každého z nás. Proto jsem přesvědčen, že v zásadních bodech zůstává Kotterův článek nadčasový.

Originál článku

  • KOTTER, John, P. What Leaders Really Do. Harvard Business Review, 1990, 68(3), 103-111.

Přizpůsobování – práce pro lídry

První tři články ve výběru HBR o lídrovství napsali velká esa a respektovaní autoři a inspirátoři managementu.

V dnešní době se velice těžko  hledá období, kdy by se lidé a organizace nemusely potýkat s výzvami a problémy, jak se adaptovat na probíhající změny – ve společnosti, na trzích, u zákazníků, u konkurence a samozřejmě v technologiích. Nástup Průmyslu 4.0 je toho jedním z důkazů. Vývoj, změny a přizpůsobování se nutí organizace a jednotlivce, aby

  • si ujasnili své hodnoty,
  • vyvinuli nové strategie a
  • naučili se novým způsobům, jak fungovat.

Mnohdy velmi těžkým (snad nejtěžším) úkolem lídrů je (z)mobilizovat sebe a lidi v organizaci. To je příležitost pro tzv. „adaptivní práci“ a téma, kterým se v dalším vybraném článku z HBR zabývají Heifetz a Laurie (1997). Jejich později napsaný článek se dostal také do desítky vybraných z HBR na téma řízení změn.

Podle autorů přizpůsobování a adaptivní práce znamená:

  • Prolomit ze strany lídrů jejich dlouhodobé vlastní vzorce chování a orientovat vedení lidí na řešení.
  • Lidé musí převzít nové role, nové vztahy, nové hodnoty, nové chování a nové přístupy k práci. Pro lidi, kteří procházejí touto cestou to znamená překonat strach a obavy. Cestu, kterou nabízí práce s modelem Diltsových neurologických úrovní jsem popisoval v článcích zde a zde. (Je to i příležitost pro kouče.)

Jádro pudla, zejména v dnešním světě, kdy je internet plný „jednoduchých“, „zaručených“, „jediných“ návodů a postupů, tkví v tom, co autoři popisují následovně:

„Mnozí zaměstnanci jsou ohledně úsilí a obětí, které se od nich vyžadují rozpačití. Často se dívají na lídra (šéfa) v naději, že problémy z jejich beder sejme. Takovému chování je třeba zaměstnance odnaučit. Lídři musí naopak klást obtížné otázky, spíše než naplňovat očekávání zaměstnanců, že jim poskytnou odpovědi. Spíše než chránit lidi před vnějšími hrozbami, by lídři měli lidem umožnit, aby sami pocítili hrot reality, a aby je tím podnítili k přizpůsobení se této realitě. Namísto toho, aby se lidé orientovali na své současné role, je potřebné z hlediska rolí je „dezorientovat“, aby lidé mohli rozvíjet nové vztahy. Namísto potlačování konfliktů musí lídři tyto problémy zviditelnit a řešit. Namísto dodržování norem musí lídři zpochybňovat „způsob, jakým děláme byznys“ a pomáhat ostatním rozlišovat trvalé hodnoty od minulých praktik, které musí nechat odejít.“

Na základě zkušeností s manažery z celého světa nabízí Heifetz a Laurie (1997) šest principů pro adaptivní práci lídrů.

  1. „Dostat se na balkón“
    • Vidět věci z výšky, v kontextu, umět identifikovat vzorce chování a pohybovat se v jednotlivých patrech mezi „přízemím a balkónem“, aby se lídr nestal vězněm stávajícího systému.
  2. Identifikovat adaptivní výzvu
    • Odlišit výzvu a situaci od technického řešení problému, zaměřit se na hodnoty, dosavadní praxi a vztahy, nebát se konstruktivních konfliktů, klást si obtížné otázky…
  3. Regulovat strach a obavy
    • Udržovat vhodné prostředí, být si vědom odpovědnosti za směřování, orientaci, zvládání konfliktů a formování norem chování. V neposlední řadě udržovat svou vlastní vnitřní stabilitu a vědomí přítomnosti.
  4. Udržet disciplinovanou pozornost
    • Udržovat a vyvažovat pozornost vůči různým zkušenostem, očekáváním, chování, hodnotám, návykům a přesvědčením lidí. Tuto dovednost autoři nazývají „měnou lídrovství“. Schopnost a zejména ochota toto zvládnout je klíčem ke zvládnutí změny i k inovacím.
  5. Vrátit práci zpět lidem
    • Tento bod není sociální, ani o zaměstnanosti. V době změn bývají lidé pasivní, mají obavy, nechtějí přijímat odpovědnost, očekávají „návod“ od lídrů. To je „práce“, kterou je jim třeba vrátit, byť je to z hlediska lídrů obtížný úkol. Stejně tak, jako vrátit lidem sebedůvěru a sebevědomí. Jedná se totiž o to, neustále lidi vyvádět ven, ze zóny pohodlí.
  6. Chránit hlasy lídrů zespoda
    • Hlasy zespoda obvykle nejsou tak silné, jak by si lídři přáli. Jsou provokativní, jdou špatnými komunikačními kanály apod. Přesto je prostor pro hlas všech lidí základem společnosti (firmy, organizace), která je ochotna experimentovat a učit se. Byť je není pro manažery i lídry vždy příjemné.

Heifetz a Laurie (1997) vše ilustrují na příkladech a dohromady shrnují v případové studii nizozemské pobočky poradenské společnosti KPMG.

Za významné vnímám důsledky adaptivní práce pro strategické řízení. Jsem zcela zajedno s autory v tom, že schopnost provést potřebné přizpůsobení během procesu rozvoje strategie je příznakem technické orientace výkonných manažerů. Manažeři často odvodí „své“ řešení problému a pak se snaží takové řešení „prodat“ kolegům a zaměstnancům, popř. některé (pro jistotu) obejít. Manažeři, jejich týmy i konzultanti ne vždy dokáží identifikovat a řešit tyto výzvy pro přizpůsobení.

Na místě je ptát se sami sebe: „Kdo se musí naučit rozvíjet, chápat, zavázat se a provádět tuto adaptivní strategii?“ Viděno z této perspektivy, vyžaduje lídrovství také jasnou strategii učení se. Znám manažery a lídry z obou břehů takové situace – ty neustále učící se i ty, kteří zaostávají a přidržují se „technických“ řešení situací, problémů a změn. Krátkodobě to nemusí bezpodmínečně ohrozit finanční stránku úspěchu a prosperity organizace. Rozpoznatelné (např. pro konzultanty) je to ovšem po stránce podnikové kultury, vztahů a komunikace.

Z mnoha výše uvedených důvodů jsou náměty autorů platné i pro současnou dobu, lídry a změny. Byť se zdají být akademické a v článku popisované květnatým a komplikovaným jazykem. Pro mě osobně je převodním můstkem koncept Balanced Scorecard.

Originál článku

  • HEIFETZ, Ronald, A., LAURIE, Donald, L. The Work of Leadership. Harvard Business Review, 1997, 75(1), 124-134.

Užitečná příručka ZDARMA

Obr. 2 – Inspirace od Petera Druckera z jeho článku v HBR. Plakátek zdarma ke stažení.

Zdroj: vlastní zpracování

Proč vy?

Kromě vize a energie potřebují lídři další čtyři kvality. Ty mohou vylepšovat, pokud jsou schopni se ponořit hluboko do svého pravého já.

Goffee a Gareth (2000) hned zkraje svého článku doporučují položit si otázku, které je názvem jejich článku: „Proč by měl být kdokoliv veden zrovna vámi?“ Je to kontrolní otázka, která vede k velkému (sebe)uvědomění.

Podstatou článku jsou čtyři zdánlivě neočekávané kvality a schopnosti. Ve svém výzkumu se zaměřili na kvality inspirujících lídrů. Takových, kteří si dokáží získat srdce, mysl i duši lidí. Tedy nic pro finanční pragmatiky, kteří se ženou hlavně za finančními výsledky.

Jaké čtyři kvality inspirujícího lídra Goffee a Gareth na mysli?

  1. Inspirující lídr selektivně ukazuje své slabiny. Odhalením zranitelnosti, ukazuje svou přístupnost a lidskost. Buduje důvěru a dostává tak lidi „na palubu“. Přispívá to rovněž ke vzájemné solidaritě. Podstatné na celé věci je, že to dělá výběrovým způsobem. Neodhaluje slabiny, které by byly fatální z hlediska výzvy, tématu či problému, který má lídr zájem řešit.
  2. Silně se spoléhá na intuici, aby odhadl vhodnou dobu a směr svých aktivit. Jeho schopnost shromažďovat a interpretovat měkká data mu pomáhá vědět, kdy a jak jednat. Goffee a Gareth (2000) píší, že takový lídr je „situačním senzorem“. (V této souvislosti mě napadá, že se intuice na manažerských školách nevyučuje…)
  3. Pracuje s následovníky/zaměstnanci prostřednictvím „houževnaté empatie“, jak to autoři nazvali. Inspirující lídři s vášní (avšak realisticky) prokazují lidem (zaměstnancům) empatii a intenzivně se starají a zajímají o práci, kterou tito lidé dělají. (Wow!) Vzpomínáte na článek Daniela Golemana? Empatie (vnímavost k emocím jiných lidí) je jednou ze čtyř součásti emoční inteligence. Zapadnout by neměla jedna z vět v článku: „Skuteční lídři nepotřebují trénink a vzdělávací programy, aby přesvědčili své zaměstnance, že jim na nich záleží. Skuteční lídři projevují velmi intenzivní empatii vůči lidem, které vedou.“ Snadné to jistě není. Zejména ne, pokud se podnik nachází v „módu přežití“ či krizové situaci. Možná o to je nicméně důležitější.
  4. Odhalují své odlišnosti. Zužitkovávají, co je na nich unikátní a v čem jsou jedineční. Je to nejdůležitější položka na tomto kratičkém seznamu. Nejde o to jinak se oblékat či mít prvotřídní oblek. Jde o představivost, loajalitu, odbornost. Další podmínkou je, nebát se o této odlišnosti hovořit (ale nepřepísknout to) a využít odlišností k motivování druhých, aby se zlepšovali.

Goffee a Gareth (2000) vše dokládají na příkladech reálných lídrů různých organizací. Podotýkají, že tyto čtyři kvality musí být součástí osobnosti, nikoliv mechanicky naučené. Jak zní vaše sebehodnocení v tomto směru?

Pochopení takových podmínek brání (a s tím se také ve firmách setkávám) různé mýty o lídrovství. Je proto dobře, že je ve svém článku autoři připomínají.

  • Lídrem může být každý.
    • Tento populární mýtus není zcela pravdivý. Podstatnou roli totiž v lídrovství hraje autentičnost a sebepoznání. Proto i Cesta jednotlivce a to, že osobní lídrovství je základem dalšího lídrovství, začíná sebepoznáním a vhledem nejen do situace, ale i do sebe sama. Cesta SRDCE zase začíná Sebe-uvědoměním.
  • Lídři musí prokazovat podnikatelské a obchodní výsledky.
    • Ani to neplatí vždy. Záleží na postavení organizace a situaci.
  • Lidé, kteří jsou výše v hierarchii organizace jsou lídři.
    • Znáte-li Johna Maxwella, autora knihy 5 úrovní leadershipu, víte, že první úroveň je založena na motivu „lidé lídra následují, protože musí“. Je to zkrátka jejich šéf. A může se naprosto legitimně opřít o hierarchii, v níž je výše postaveným. Že to mnohdy není ten správný argument, to je nasnadě. Až druhá úroveň vyjadřuje kvalitu a důvěryhodnost – lidé následují lídra, protože chtějí. Hierarchicky je možné rozlišovat manažerské pozice, nikoliv lídrovské. Proto je důležité si občas uvědomit rozdíly mezi manažery a lídry, a to nejen v rámci toho, jak je v již komentovaném článku definoval Kotter (1990).
  • Lídři jsou skvělí koučové.
    • To je kapitola sama pro sebe. Podle autorů to bývá zřídka. Navíc to vyžaduje jasně porozumět co je to kouč a jaká je jeho role. Pravdou je, že inspirující lídr se nevyhýbá obtížným otázkám. Mnohem častěji však inspiruje svou vizí. Takový Steve Jobs určitě nebyl koučem.

Několika otázkami, k nimž inspiruje článek v HBR tuto podkapitolu uzavřít mohu. Vy si naopak můžete otevřít deníky a zapisovat si odpovědi.

  • Jaké jsou vaše slabiny? Jak často a komu je odhalujete? Proč odhalování slabin může mít přínos pro vedení lidí a budování důvěry? Jaké přínos to jsou?
  • Jaká je vaše intuice? Do jaké míry se na intuici při práci (s lidmi) spoléháte? Jak jste se učili či učíte a trénujete rozvoj vlastní intuice? Proč je intuice pro lídrovství v(ý)hodná?
  • Do jaké míry se cítíte být empatičtí (1–vůbec ne, 10–naprosto a totálně)? Jak se to ve vaší práci a chování projevuje? Co byste (ještě) chtěli na své empatii zlepšit? Proč?
  • V čem tkví vaše jedinečnost? Ví o ní vaše okolí a kolegové v práci? Jaký efekt vám a organizaci/firmě tato vaše unikátní odlišnost přináší? Jakých odlišností si nejvíce ceníte u lidí ve svém pracovním okolí?

Čas k vašemu zamyšlení a poznámkám právě nastává… Nebudete-li si vědět rady, Goffee s Jonesem jsou autory, jejichž kniha Jak se stát autentickým lídrem, vyšla v českém překladu u Management Press v roce 2008. O autentickém lídrovství ještě bude řeč.

Originál článku

  • GOFFEE, Robert, JONES, Gareth. Why Should Anyone Be Led by You? Harvard Business Review, 2000, 78(5), 62-70.

Další literatura:

  • GOFFEE, Robert, JONES, Gareth. Jak se stát autentickým lídrem. Proč právě vy byste měli vést druhé? Praha: Management Press, 2008. 177 s. ISBN 978-80-7261-180-5.
  • MAXWELL, John. 5 úrovní leadershipu. Prověřené kroky, jak maximalizovat váš potenciál. Praha: Dobrovský, 2012. 361 s. ISBN 978-807306-497-6.

Ještě jeden o lídrovství

Mnohé z doporučení a komentářů ve shora uvedených kapitolkách je součástí osobní praxe jednotlivců a organizační praxe manažerů. Pro jiné jsou tato doporučení stále velkou výzvou.

Seznamování s 10 články o lídrovství bude pokračovat příště, zkraje roku 2019! Na co se v pokračování můžete těšit?

  • Na alchymistické lídrovství ve dvou provedeních. Skrze zkoušku ohněm a skrze pravdu a morálku.
  • Na to, co znamená, když má lídr (na vysvědčení) 5, protože je pokorný a má vůli
  • Na autentické lídrovství.
  • Na situace, když chybí kus lídra se svatozáří.
  • Na „snůšku“ doporučení, která shrne tipy uvedené v obou dílech článků o zvládání změn na blogu. Jako obvykle bude ke stažení na SlideShare.

Připojte se k odběratelům novinek z mého blogu, informace o novém článcích vám přijde na zadaný e-mail v den, kdy bude publikován.

Máte-li touhu a chuť sdílet v komentářích…

  • Jste spíše lídr nebo následovník?
  • …Koho vedete? Koho následujete?
  • …Kdo pro vás jsou či byli velcí lídři? Jaké vlastnosti je spojovaly a jaké odlišovaly?
  • …V čem se podle vás liší vedení sebe sama od vedení druhých?

Kontaktuje mě

9 + 4 =

Slova moudrých

„Lídři musí být dostatečně blízko, aby s druhými mohli mít vztah, ale dostatečně vpředu, aby je mohli motivovat.“

(John C. Maxwell)

Líbil se Vám příspěvek? Byl pro Vás něčím zajímavý, inspirativní, přínosný nebo užitečný? SDÍLEJTE jej se svými přáteli a známými!

Pokud Vás téma Lídrovství či Knihovna zajímá více, NAPIŠTE mi DO KOMENTÁŘŮ. Budu lépe vědět, o čem si chcete přečíst a čím se mám příště na blogu zabývat.

Vyplňte prosím anketu k lepšímu zacílení článků ZDE.

Děkuji. LF

Libor Friedel

Libor Friedel

Lektor, kouč a konzultant s praxí od roku 1996

Učím, inspiruji a podněcuji ke STRATEGICKÉ CESTĚ v souvislostech. Mým posláním je nabádat ke zlepšování, pomáhat se znalostmi a jejich aplikací a vytvářet bezpečný prostor pro strategický rozvoj lidí a organizací. Dávám do toho SRDCE.

POZNÁNÍ a ANALÝZA ☛ LÍDROVSTVÍ ☛ STRATEGIE ☛ VÝKONNOST a SKÓRE ☛ KVALITA a EXCELENCE

Osobní kvalita – Berte si kvalitu osobně

Osobní kvalita – Berte si kvalitu osobně

Kvalita je poměrně frekventované slovo. Oprávněně. Je důležitou hodnotou pro osobní život (osobní kvalita) i pro organizační život. Je také mnohoznačná, což vede k setkávání se například s „vnímanou kvalitou“. Vnímání je velice subjektivní záležitost, tedy i vnímaná kvalita je otázkou subjektivní.

Oproti tomu stojí (zejména v organizačním/firemním prostředí) kvalita, kde existuje snaha ji měřit a jasně popisovat, obvykle na základě požadavků zákazníka. Když jsem začínal s podnikáním, včetně lektorské a konzultační praxe, učil jsem se také od dánské firmy TMI. Tu založil Claus Moller, osobnost, která byla britským Department of Trade and Industry jmenována jedním z evropských guru kvality. V české kvalitářské komunitě zná téměř každý Jurana, Deminga, Ishikawu apod. Mollera málokdo. Šel mimo hlavní proud technické kvality, na dřeň, k lidem! TMI v té době pracovala kromě jiného se dvěma vlastními koncepty, které měly příznačné názvy – Lidé na prvním místě a OSOBNÍ KVALITA.

V České republice po první vlně transformace se rozjížděl byznys v oblasti kvality na základě zavádění „ISO norem“. Odvrácenou stranou tohoto úsilí bylo budování Potěmkinovských vesnic, reprezentovaných formálními (a certifikovanými) systémy kvality.

Nosná myšlenka je prostá.

Osobní kvalita je základem veškeré další kvality!

Zdá se být samozřejmá. V praxi tomu tak nebylo a stále ještě není. Snad je to příliš idealistické a naivní, protože s osobní kvalitou jako základem by možná organizace nepotřebovaly budovat žádné velkolepé a certifikované „systémy“. Proto jsem také poměrně skeptický vůči těmto systémům a jejich úloze ve firmách a naplňování strategií.

Osobní kvalita je pro mé téma s osobním vztahem. Formovalo můj relativně skeptický postoj k formálním systémům řízení kvality a jejich certifikaci podle různých norem ISO i to, že se na kvalitu dívám spíše ze strategického hlediska. Přesvědčení, že osobní kvalita je základem všech dalších kvalit však ve mě přetrvává.

E-book ZDARMA

Kvalita je mnohoznačná a situační

Rád bych připomněl některé zásady, které stály v TMI za konceptem osobní kvality. Jsem přesvědčen, že platí neustále a že máme v mnoha směrech rezervy v porozumění jejich praktickým dopadům a volbě adekvátní odezvy. Ostatně i s tím koncept osobní kvality počítá.

Zde jsou skutečnosti, které z kvality utváří mnohoznačný a situační fenomén, ať už jde o výrobky, tak zejména o služby.

  • Různí lidé mají různé a odlišné, subjektivní normy kvality (vnímání kvality).
  • Kvalita, kterou lidé očekávají od druhých není vždy stejná, jako kvalita, kterou očekávají od sebe, nebo by sami mohli nabídnout.
  • Posuzování stejné kvality může být odlišené u lidí s různým věkem, vzdělání, zkušenostmi či zázemím.
  • Lidé posuzují kvalitu podle svých potřeb v dané situaci.
  • Stejná kvalita může být stejnými lidmi odlišně posuzována v závislosti na situaci, potřebách a náladě.

Každý jsme jiný a ani sebelepší „dril“ auditorů kvality nedokáže objektivizovat to, že i auditor (kvality) je jen člověk se subjektivním pohledem. Nehledě u auditorů zákaznických, kteří jsou zástupci zainteresované strany s velkou vyjednávací mocí.

Ve hře jsou situační faktory, které ovlivňují chápání a vnímání kvality.

  • Kontext situace – jaká je konkrétní situace posouzení kvality.
  • Osobní kontext – kdo posuzuje kvalitu?
  • Požadavky – jaké jsou požadavky a očekávání, které je třeba naplnit a vyhovět jim? (Mohou být odlišené pro různé zainteresované strany.)
  • Kritéria a měřítka – jakými kritérii a indikátory je kvalita posuzována.

Lidský faktor jako východisko kvality

Je zřejmé, že v oblasti kvality je podceňována důležitost lidského faktoru. Proto TMI používá rozšířenou definici kvality, která zahrnuje kvalitu „technickou“ i „lidskou“.

Lidská kvalita (TMI používá pojem „za spodní hranicí“) souvisí s uspokojováním emocionálních potřeb, očekávání a tužeb (chování, pozornost, důvěryhodnost…). To jsou položky, které ovlivňují naše vnímání kvality, ale nejsou tak snadno zjistitelné a měřitelné jako čas, množství, počet vad, funkčnost apod., reprezentanti technicky pojímané kvality.

Že se tyto technické a lidské faktory navzájem ovlivňují, poznává spousta firem, které zaměstnávají agenturní pracovníky, mnohdy lidi s vnitřním postojem „je mi to jedno“, kteří necítí žádnou oddanost k firmě a ohrožují technickou stránku kvality.

TMI chápe a definuje pojem kvality v souladu s výše uvedeným jako

Úsilí vyhovět požadavkům a očekáváním jak po technické stránce (kvalita spodní hranice), tak i po emocionální stránce (kvalita za spodní hranicí).

Osobní kvalita je klíčová a je základem veškeré další kvality proto, že z ní vychází kvalita organizační jednotky (tým, oddělení…) a následná kvalita produktu (výrobku nebo služby). Pak teprve může být nastolena kvalita organizace, s její strategií, přístupy, kulturou apod.

Úsilí a výkonnost jednotlivce určují, jak zákazníci přijímají kvalitu služby. Služba je navíc posuzována v okamžiku spotřeby, nelze si ji dopředu „otestovat“ či „ohmatat“ za stejné situace (proto se domnívám, že ani reference nejsou „bernou mincí“ se vším všudy). Vyrábět fyzický produkt se pak některým může zdát snadnější než poskytovat služby. Proto o koncept servitizace je náročnější, než pouhá výroba a následný prodej produktů.

Osobní kvalita začíná u vlastních norem kvality jednotlivce. Zároveň je důležité porozumět následujícím skutečnostem:

  • Může být obrovský rozdíl mezi tím, co jednotlivec může dělat (ideální úroveň kvality) a co skutečně dělá (aktuální úroveň kvality.
  • Kvalita a z ní vyplývající výkonnost člověka mohou ve velmi širokém rozmezí kolísat v různorodých situacích. O tom už byla zmínka výše.
  • I když se lidé snaží pracovat, jak nejlépe dovedou, obvykle různí lidé pracují odlišně.

Selhává-li toto uvědomění a pojetí osobní kvality, přichází na řadu lídrovství, situační vedení či hledání všelijakých „manažerských technik a nástrojů“, stimulace, metody cukru a biče apod. To čemu mnoho lidí říká zjednodušeně (a zkresleně) „manažerské prášky“.

Osobní kvalita a její kontext mají na jedné straně aktéra, nositele aktuální míry osobní kvality a na druhé straně partnera, příjemce výsledků. Partnerem je jak interní nebo externí zákazník (ten chce kvalitní výsledek), tak nadřízený, manažer, který zmíněnému kontextu musí porozumět a volit efektivní odezvu.

Staří mistři nikdy nezmizí – Koncem 80. let, když profesor Tony Bendell napsal brožuru „The Quality Gurus“ pro kampaň DTI „Manageint into the 90s“, netušil, jak dlouho bude jeho analýza vůdců v oblasti kvality relevantní. Stále přijímá žádosti o kopie, které nyní považuje za sběratelské předměty. Časopis Quality World jej požádal, aby se na „superstars“ kvality podíval z pohledu nového milénia. Z evropanů ke Clausi Mollerovi přibyli Tom Peters, nositel myšlenky orientace na zákazníka a Philip B. Crosby, propagátor myšlenky nulových vad nebo „napoprvé správně“.

(Zdroj: Saferpak, článek Tonyho Bendella „Total Quality Management“)

Užitečná příručka ZDARMA

Užitečná příručka ZDARMA

Obr. 1 – Jak vysoko je aktuální laťka vaší osobní kvality? Jak vysoko je ideál?.

Zdroj: Pixabay

Osobní kvalita „aktuálně“ a „ideálně“

To, co obvykle sledujete, je aktuální úroveň kvality (a výkonu). Odpovídá dané situaci a je ovlivněna tím, co člověk očekává sám od sebe a také tím, jaké nároky a požadavky na jeho práci kladou druzí. Proto se situace, a tedy i aktuální úroveň osobní kvality mohou velice dynamicky (z)měnit, třeba i z minuty na minutu. Aktuální úroveň kvality není statická, je situační a je neustále vystavena měnícím se vlivům.

Podívejme se na některé faktory, které mohou aktuální úroveň osobní kvality ovlivnit:

  • Znalost cíle, jeho jasnost, porozumění cíli a jeho kontext. To může zvýšit míru ztotožnění se či přijetí cíle a následně úroveň aktuální osobní kvality.
  • Fyzické prostředí. Vzpomeňte třeba i na diskuse ohledně přínosu nebo škodlivosti tzv. Open space apod.
  • Psychologické prostředí a firemní kultura, v nichž se promítají různorodé hodnoty a které je prostřednictvím hodnot či jiných charakteristik popsatelné, v pozitivním i negativním smyslu.
  • Minulý úspěch či selhání. Úspěch obvykle zvyšuje aktuální úroveň kvality, u minulých selhání může jít o oba směry – může motivovat i brzdit. Vazby směrem k psychologickému prostředí spočívá třeba i v tom, jakým způsobem se o úspěchu či selhání komunikuje, jaká je role i frekvence pochval, kritiky, formy poskytování zpětné vazby a hodnocení kvality a výkonnosti apod.
  • Odměny, uznání (nebo naopak kárání a kritika). Sebeúcta (pocit „jsem v pořádku“) zásadním způsobem ovlivňuje aktuální úroveň kvality. TMI doporučovalo přirovnat si poskytování uznání jako vklad na bankovní účet, naopak kritiku či kárání jako výběr z pomyslného emocionálního účtu. Debetní účet rozhodně aktuální úroveň osobní kvality nezvyšuje (a nejde jen o finanční odměny).
  • Dalšími ovlivňujícími faktory aktuální úrovně osobní kvality jsou např. dostupný čas (jako součást SMART cílů), praxe, zkušenosti, dovednosti a znalosti, povaha úkolů apod.
  • Aktuální úroveň osobní kvality ostatních kolegů, rodiny a přátel, nadřízených, lidí, kteří fungují jako vzory apod.). Vliv má novost práce nebo rutina i další záležitosti.
  • Ideál a ideální úroveň kvality je posledním důležitým faktorem. Nejde o perfekcionismus nebo dokonalost. Jde o to, jak vysoko každý z nás má nastavenu laťku a vzory. Vyšší míra námi vnímané ideální úrovně kvality obvykle zvyšuje naši aktuální úroveň osobní kvality.

Ideál kvality a ideální úroveň osobní kvality je postupně utvářena, budována a ovlivňována rodiči, sourozenci, přáteli, učiteli, nadřízenými, lídry, médii, sociálními sítěmi s naší individuální zkušeností s okolním světem. Roli sehrávají také silné emocionální zážitky, které ideální úroveň kvality mohou zvyšovat i snižovat.

Celou tu pestrost, včetně souvisejících propastí mezi lidmi, můžeme v poslední době vnímat velmi intenzivně.

Rozdíl mezi aktuální a ideální úrovní kvality v podstatě definuje váš potenciál rozvoje. Proto je osobní kvalita také výborným tématem pro koučování.

Přínosy kvality od „sebe“

Osobní kvalita ovlivňuje naši sebedůvěru. Kvalita sebedůvěru vytváří a zároveň je sebedůvěra skvělým východiskem (osobní) kvality. V širším psychologickém významu se vše dotýká tzv. sebepojetí – jak máme sami sebe rádi, jak sami sebe vnímáme a jaké jsou naše vzory a ideály. V tomto kontextu je (sebe)uvědomění osobní kvality, její poznání a sebevědomí i sebedůvěra v tomto směru zásadním faktorem s vlivem na vaše chování, pocit spokojenosti, výkonnost, rozvoj a vztahy.

Osobní kvalita staví pevné základy našeho života. Odvodit můžete mnoho přínosů.

  • Jste lepším příkladem ostatním.
  • Roste kvalita vašeho života, má větší smysl.
  • Ostatní lidé vám více věří a respektují vás.
  • Posilujete si vlastní sebedůvěru.
  • Zvyšují se vaše kariérní vyhlídky.
  • Nemusíte věci dělat vícekrát, nikdo po vás nemusí práci kontrolovat.
  • Zvládnete toho více apod.

Obr. 2 – Osobní kvalita je vizitkou a dárkem, který dáváte druhému.

Zdroj: Pixabay

Stanovte si cíle

Proto zkuste výchozí krok. Stanovit si pro sebe cíle osobní kvality.

  • Ve které konkrétní oblasti můžete uzavřít dohodu se sebou samými k přiblížení vaší aktuální úrovně osobní kvality k ideální úrovni?
  • Co plánujete udělat pro zvýšení své aktuální úrovně?
  • Do kdy?

Jděte do toho!!!

Budu rád, když se podělíte o své zkušenosti, pokroky a názory v komentářích.

 

Porovnejte kvalitu jako hodnotu s dalšími svými hodnotami

Vyplňte ZDARMA krátký dotazník a získejte pro sebe reflexi o vašich hodnotách a tipy na cvičení.

Kontaktuje mě

2 + 5 =

Libor Friedel

Libor Friedel

Lektor, kouč a konzultant s praxí od roku 1996

Učím, inspiruji a podněcuji ke STRATEGICKÉ CESTĚ v souvislostech. Mým posláním je nabádat ke zlepšování, pomáhat se znalostmi a jejich aplikací a vytvářet bezpečný prostor pro strategický rozvoj lidí a organizací. Dávám do toho SRDCE.

POZNÁNÍ a ANALÝZA ☛ LÍDROVSTVÍ ☛ STRATEGIE ☛ VÝKONNOST a SKÓRE ☛ KVALITA a EXCELENCE

Slova moudrých

„Nejdůležitější certifikací je uspět u zákazníka.“

(Claus Moller)

Líbil se Vám příspěvek? Byl pro Vás něčím zajímavý, inspirativní, přínosný nebo užitečný? SDÍLEJTE jej se svými přáteli a známými!

Pokud Vás téma (Sebe)poznání či Kvality a excelence zajímá více, NAPIŠTE mi DO KOMENTÁŘŮ. Budu lépe vědět, o čem si chcete přečíst a čím se mám příště na blogu zabývat.

Vyplnit můžete také anketu ZDE.

Děkuji. LF

Hoří? (Zakuklené hodnoty a PF 2017)

Hoří? (Zakuklené hodnoty a PF 2017)

Rád jsem si o vánocích připomněl herecké umění Jiřího Kodeta a dalších ve filmu Pelišky. Jistě si vzpomenete, že po klasické scénce s plastovými lžičkami („Mě by jen zajímalo, kde udělali soudruzi z NDR chybu.“) následuje dohra se zápalkami. Miroslav Donutil říká větu ve smyslu „Kdybych před vás položil dvě identické, ale naprosto identické krabičky zápalek a o jedné prohlásil, že je z USA, kterou byste si vybrali?“. Kodet s Polívkou pak téměř jednohlasně odpověděli: „Samozřejmě, že tu americkou.“

Příběh o tom, kterak zápalky přispěly k PF 2017.

Hvězdy bez pruhů

Jsem konzervativní člověk a nekuřák, takže k zapalování používám zápalky. Sirky. Zapalování svíček je o vánocích častější úkon, než obvykle. Letos došlo na zápalky, na jejichž krabičce je symbolika Evropské unie. Hlavičky mají kupodivu modré, ne modrožluté. Jednu takovou „evropskou“ krabičku sirek jsem vzal s sebou na hřbitov. První zápalka, kterou jsem vytáhl byla naštípnutá. S druhou jsem se pokusil škrtnout. Zůstala mi zlomená v ruce. Plamínek třetí sirky mi sfoukl slabounký vítr, ještě než se stačila rozhořet. Netušil jsem, že zapálit svíčku na uctění předků bude vyžadovat  tolik pokusů. Leč stalo se.

Doma, když jsem zapaloval svíčky, jsem zkusil použít jinou krabičku. Bohužel nebyl k mání jiný balíček, než EU zápalky. Situace se opakovala. Lehce se lámaly, nehořely. Možná byly přeschlé, staré (asi je máme doma příliš dlouho). Když začaly hořet, velice rychle dohořely. Několikrát jsem se spálil, tak rychle prohořely. Naštěstí doma nefoukal vítr.

Pojal jsem podezření, zda za to může výrobce, modrožlutý symbol, vnější okolnosti nebo já sám.

Upnul jsem se nekorektně k symbolu. Může za to symbol EU. Instituce, která dokáže leckdy pálit, dohřát i rozpálit doběla. Sama příliš vášnivě nehoří, vzplane jen na jeden z několika pokusů, spíše vášní pro regulace, zákazy a příkazy. Krabička se symboly vypadá naoko dobře, ale to co je uvnitř je křehké, často rozštěpené, když se zlomí, tak „to“ není k užitku (že bychom ji měli „doma“ příliš dlouho?)… „Výrobce“ snad podobné „vlastnosti“ původně nezamýšlel. Zda u zápalek nebo u EU, to si domyslete sami.

Když jsem měl doma zápalky koupené v ZOO, se symbolikou kampaně Save the Rhino (zachraňte nosorožce), takové problémy jsem s nimi neměl. Zápalky mohu naštěstí snadno vyměnit.

Zápalky (též sirky) jsou podlouhlé kousky dřeva, např. osikového, smrkového či topolového, se zápalnou látkou na jednom z jeho konců, které slouží k rozdělávání ohně. Dřívka jsou dále částečně nebo zcela nasycena látkou usnadňující hoření. Zápalná látka na konci dřívka, tzv. hlavička, chytá v důsledku tření.“

(Zdroj: Wikipedia)

Obr. 1 – Ani jsem zápalky nemusel fotit. Našel jsem je netypicky na Zálesák.cz. Nejsem si jist, zda je s nimi možné přežít.

Zdroj: Zálesák.cz

Oheň uvnitř

Co je podstatnější, symbolika zápalek mi připomněla vnitřní zápal. Stephen Covey jej nazývá „vnitřní oheň“ (the fire within). Symbolizuje jej propojení

  • fyzických potřeb (žít),
  • společenských potřeb (milovat),
  • mentálních potřeb (poznávat) a
  • potřeb duchovních (zanechat odkaz).
„Motivace je vnitřní zápal. Snaží-li se pod vámi zažehnout oheň někdo jiný, je pravděpodobně, že zahoříte jen na velmi krátkou dobu.“ (Stephen Covey)

Podobné propojení (a rovnováha), když k němu dojde, je rovněž velmi křehké. Vnitřní plamen (chcete-li, tak vášeň), nevzplane sám/sama od sebe. Musíte škrtnout „něčím o něco“ (např. akcí a činem o svou vizi), mít zásobu paliva v symbolickém zapalovači (nasucho to zapalovačem nejde) nebo intenzivním pohybem vyvolat tření, jako v případě primitivnějších způsobů zapalování, o kterých se stále učí na kurzech přežití. Bez jiskry vám nepomůže ani pevný podpalovač PE-PO.

K vyvolání vnitřního zápalu, potřebujete kvalitní materiál, který není příliš starý a přeschlý, aby se snadno zlomil, naštípl nebo rozštípl. Co je vaším „hořlavým materiálem“?

Je-li váš „vnitřní oheň“ čerstvý, musíte jej chránit před větrem (vnějšími vlivy), dokud se pořádně nerozhoří. Na druhou stranu, když se rozhoří a nejste dostatečně bdělí a pozorní, může vás i spálit, sežehnout, pohltit…

Na oheň je třeba přikládat…

Naskýtá se otázka. Platí zde ono známé „všeho s mírou“? Má být zápal uměřený? Může příliš vášně a zápalu škodit?

Nechť hoří!

Pelíšky tvůrci natočili na motivy sbírky povídek Petra Šabacha „Hovno hoří“. Symbolik najdete celou řadu. ŽIVOT mnohým (bohužel) přináší čas od času také symboliku typu „stojí to za ho…“. Na místě je pak otázka. Hoří? Myslím takový člověk a jeho život…

Umělá hmota a plasty z Polska a NDR v Pelíšcích neslavily fenomenální úspěch. Skleničky se rozbily při velké ráně, ohebné lžičky byly spíše na polárkový dort než do horkého kafe. Miroslav Donutil v roli Šebka ve chvíli po rozbití umělohmotné skleničky položil v rozčílení otázku: „A komu tím prospějete, co?“ Bylo to (= život), je a bude soutěžení různorodých hodnot.

Obr. 2 – Hoří váš život nebo stojí za…? Obálka knihy – ŠABACH, P., ŠTEFAN P. Hovno hoří. 1. vyd. Praha: Paseka, 1994, 129 s. ISBN 978-80-8519-295-7.

Zdroj: knihy ABZ

PF 2017

Přeji vám, ať váš život po celý rok 2017 plane vášní a zápalem v míře, jakou si představujete.

Komu tím prospějete? Sobě i druhým. V jakém pořadí, to je naštěstí na svobodné volbě každého z vás.

Kontaktuje mě

10 + 7 =

Libor Friedel

Libor Friedel

Lektor, kouč a konzultant s praxí od roku 1996

Mým posláním je inspirovat ke zlepšování, pomáhat se znalostmi a jejich aplikací a vytvářet bezpečný prostor pro rozvoj lidí a organizací. Dávám do toho SRDCE.

Slova moudrých

„Bez inspirace jsme jako krabička zápalek, které nikdy nevzplanou.“

(David Archuleta)

Přihlaste si ODBĚR ČLÁNKŮ z blogu!

Připojte se k seznamu odběratelů aktualizací z mého blogu. Žádný nový článek vám neunikne. Na uvítanou vám pošlu dárek - e-book DESATERO VELKOMYSLNÉHO OSOBNÍHO LÍDRA!

Vhled ☛ Lídrovství ☛ Strategie ☛ Skóre ☛ Excelence

Byli jste úspěšně přihlášeni k odběru novinek z blogu. Přijde Vám e-mail s odkazem na dárek.