Věříte na sílu vize? Máte svou vlastní vizi pro život? Jaká je? Co pro vás vůbec znamená „mít vizi“? K čemu je to dobré? Jaký rozdíl pociťujete mezi osobní vizí a vizí firmy/podniku? Už jste si někdy vytvářeli vision board?

Vize se občas zdá být módním tématem. Jindy je to něco, co někomu zní tzv. „zprofanovaně“. Je to fenomén – nepochopený i nepochopitelný, pro řadu lidí kontroverzní. Také jde o „věčné“ téma. O kořenech a vizi jsem psal před několika dny. Pojďme nahlédnout a zamyslet se nad několika perspektivami tématu VIZE. Dotkněte se vize! Osobně to chci udělat celkem 9x v sérii tří článků, v naději, že některý z těchto doteků pro vás bude inspirací.

Vize „básníka“ doktora Šafránka

Pokud si vybavíte jeden z dílů „básnické série“, film Jak básníci neztrácejí naději, snad si vzpomenete, jak jeden z hlavních hrdinů Štěpán Šafránek (roli ztvárnil Pavel Kříž) vyhrál konkurz na ředitele nemocnice. Bylo to pro něj v pozdějších souvislostech Pyrhovo vítězství, ale dveře vítězství mu otevřela „očekávaná“ odpověď na záludnou otázku výběrové komise:

„Jaká je vaše vize?“

Přestože se Štěpán zodpovědně na výběrové řízení připravoval, stačily mu k úspěchu opakované rady souseda, přítelkyně a kamaráda, které dostal v rozmezí několika minut cestou k pohovoru:

„Levně nakupovat, draze prodávat a pozdě platit faktury.“

Zdánlivě humorná odpověď může být (a snad i stále je) pro mnohé lákavým podnikatelským konceptem.

Osobně jsem se v počátečních dobách kapitalismu v Československu setkal s důsledky takové vize. S kamarádem jsme získávali podniky a shromažďovali data v celorepublikovém programu vzájemných zápočtů závazků a pohledávek. Jeho cílem, ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu, bylo oddlužit firmy a restartovat znovu jejich podnikání. Pro mě to byla zajímavá zkušenost i např. v tom, že jsme obchodní jednání museli kvůli velkému zájmu vést i po nocích či nad ránem. Vize oddlužení však dlouhodobě naplněna nebyla, protože časem opět zvítězila nedůvěra a „koncept Šafránek“.

V případu filmového Šafránka i v příkladu projektu oddlužení lze vnímat jistou zamlženou vizi – obraz možného stavu prosperity nemocnice či naší ekonomiky. Vize jsou o prosperitě, ideálech, moci, kráse… Osobně vizi pociťuji jako obraz, který co nejplastičtěji popisuje a ztvárňuje základní obrysy i konkrétní detaily budoucího žádoucího a vytouženého stavu či situace. Jak pro jednotlivce, tak i pro určitou společenskou organizační jednotku (rodinu, firmu, organizaci…). Vize vždy představuje naději. Tu je škoda ztratit, i když je to mnohdy snadné. Nejen pro básníky.

Vision Board jako puzzle

Máte doma v knihovně knížečka nazvanou Tajemství (The Secret) od Rhodny Byrne?  Kniha i následný film, vzedmuly vlnu zájmu i kontroverze o fenomén, nazvaný „Zákon přitažlivosti“. V cestě za vizí zpopularizovalo Tajemství i jednu praktickou pomůcku – Vision Board. „Nástěnku“ s vizualizovanými výstřižky, obrázky, fotografiemi či texty, představujícími prvky vytoužené budoucnosti. Věřím, že z pohledu toho, jak funguje náš mozek a vnímání vizuálních vjemů (zejména pro tzv. vizuální typy), má Vision Board (nástěnka vizí) význam. Proč?

Připomíná mi jednu analogii, s níž pracuji na seminářích. Kromě panáčka SE vozím i několik sad puzzle. Účastníci ve skupinách mají za úkol jej složit. Všem skupinám dám stejné puzzle, ovšem zpočátku neví, že jedna skupina má předlohu (obrázek), jiná předlohu nemá, event. má předlohu, která je špatná (má odlišný obrázek od dílků, které se skládají. Drtivá většina vítězů takového skládání se rekrutuje ze skupin či týmů, které mají předlohu. Následná diskuse s účastníky se pak kromě jiného týká role předlohy. Pro mě je to obraz vize, cílového stavu, kterého můžeme (máme-li správné dílky) dosáhnout. Čím plastičtější a barevnější předloha je, tím lépe. Mít vizi pouze blankytně modré oblohy bez mráčku, jako předlohy pro puzzle s několika sty dílky, by zřejmě nepomohlo. Skládáme puzzle „jen“ s 54 dílky. Vesměs se účastníci také shodují v hypotéze, že čím větší počet dílků a velikost složeného obrazu, tím je role předlohy důležitější. Ve hře i v životě jsou i jiné faktory pro úspěch ve skládání puzzle (zkušenost, spolupráce a dělba rolí v týmu, pořádek apod.), ale držme se významu předlohy a jejího obrazu.

• Jaký závěr či doporučení z toho pro vás vyplývá?
• Jaká je předloha vašeho životního puzzle?

Sebe-vědomí ( vědomí sebe sama) a lidské Dary vám mohou pomoci, abyste si s Radostí a Elánem načrtli vizi své Celistvosti. Domnívám se, že je to cesta, která každého může dovést ke vnímání integrity JÁ.

Poskládejte si své vizionářské puzzle na vision board.

Vize minulosti?

Před několika roky jsem seděl u předsednického stolu na jedné konferenci v Čechách. Tématem bylo to, co mě velice zajímá – excelence. V rámci plenárního vystoupení měl prezentaci generální ředitel (nejmenovaného) výrobního podniku. Zaskočil nejen mě, když v jedné části své prezentace promítl obrázek s vizí firmy, přečetl její znění a poté okomentoval slovy: „A této vize jsme my před třemi lety dosáhli.“ Měl být na co pyšný. Přirozeně však vyvstala otázka „Aha, a co dál?“

Jedno z mých přesvědčení je, že vize se týká budoucnosti, budoucího stavu. Je obecnější než konkrétní (SMART) cíl. Je to nasazená laťka, k jejímuž dosažení se potřebujeme odrazit a vyskočit (pro orientované na výkon). Nebo místo/stav k němuž chceme dojít (pro vyznavače „cesty“), případně již zmíněný obraz, který chceme postupně poskládat (pro vyznavače puzzle a logických her).

Dosažená/naplněná vize přestává být vizí. Zde je hranice mezi tím, kdy do puzzle umístíte jeden z dílků během skládání, a kdy umístíte do puzzle dílek poslední. Tehdy do sebe vše zapadne a obraz je hotov. „Vize minulosti“ z tohoto úhlu pohledu nedává smysl. Vize pro mě vždy zůstane v duchu bájné kněžny Libuše – „Vidím město veliké…“ – pohledem vpřed v čase i na cestě.

Vize může být i „plovoucí“, oživovaná, doplňovaná, košatící. Má-li jít o „vizi minulosti“ umím si představit vytvoření obrazu o předcích a jejich životě apod. Na tomto obrazu pracuji jako na vědomí kořenů. Nenazval bych tento obraz přímo vizí. Je však její nedílnou součástí.

Existuje podle vás i vize minulosti? Co když je vize naplněna, je jí dosaženo? Co pak? V jakých situacích se vám stírá rozdíl mezi vizí a cílem? Jakou roli hraje minulost pro budoucí vizi?

To jsou názory, úvahy a inspirace k zamyšlení, týkající se prvních tři doteků s vizí. Názory v komentářích jsou otevřené. Můžete a nemusíte se toho chopit.

Co bude v dalších dílech?

Titulkům pro další „doteky s vizí“ jsem dal pracovní názvy:

• Tvorba podnikové vize – buďte mistry
• Vize na vrcholu – integrované JÁ v neurologických úrovních
• Vize a ti, kdo „ví, že…“
• Vize vůdců – osobní lídr a osobní lídrovství
• Vidíte „tvorbu“ nebo „osud“?
• Moje „velká trojka“
• (Vision Quest – návrat) – prémie, dotek č. 10

Podrobnosti najdete ve 2. části a 3. části miniseriálu.

Necháte se zlákat ke čtení dalšího dílu? Už máte svůj vision board? Půjdete do komentářů? Je to na vás…

Tento příspěvek byl původní součástí mého blogu Život 50+, který fungoval od 3/2015 do 3/2016 na platformě webu 2.0.