V minulém článku jste se seznámili se sedmi stupni (neuro)logických úrovní. Upravená Diltsova pyramida vás vedla po schodišti od jejího vrcholu (= identita) k přízemí či základně (= prostředí). Prošli jste následující patra (viz. obrázek 1).

• Identita
• Role
• Hodnoty
• Přesvědčení a víra
• Znalosti, schopnosti a způsobilosti
• Chování, jednání
• Prostředí

Byla to cesta uvolňování (vize na vrcholu), na níž může probíhat změna. Cesta po schodech dolů je leckdy snadnější, obvykle rychlejší, ale hrozí i riziko pádu. Cesta dolů je proaktivnější a tvůrčí protože jde ve směru utváření příčin a důsledků

Cesta po schodech nahoru do vyšších pater je namáhavější. Možná není dobré „brát schody po dvou“. Tento článek je o směru nahoru. Jde o cestu uvědomování, na níž je změna rovněž možná. Poptávka po změně v nižším patře (důsledek) vyvolá nutnost změny ve vyšším patře (příčina). Je to reaktivnější cesta, zejména ve spodních patrech pyramidy. Jak jste si už možní v minulém článku uvědomili, „kritickým“ patrem je střed Diltsovy pyramidy, který se týká naší víry a přesvědčení.

Obsah článku:

• Diltsova pyramida – otázky cestou dolů
• 4 možnosti změny
• Cesta vzhůru (za změnou)
• Od prostředí k chování/jednání
• Od chování/jednání ke znalostem, dovednostem a způsobilosti
• Od znalostí k přesvědčení
• Od přesvědčení k hodnotám
• Od hodnot k rolím
• Vzhůru k identitě
• A je to!

Změna díky uvolnění a uvědomění je jednou z inspirací, které Diltsova pyramida logických úrovní a její konstrukce přináší do našich životů. Cesta je dlážděna řadou otázek, které považuji za přínosné a užitečné si nejen položit, ale také si na ně (nejlépe písemně) odpovědět. V následujících řádcích jsou příklady pro „cestu dolů“.

• Kdo jsem?
• Co jsou hlavní zdroje mé identity?
• Co je „větší než já“, něco, co mě přesahuje?
• (Jak si „to, co mě přesahuje“ pro sebe pojmenovávám?)
• Přechodová otázka pro nižší úroveň – např. Jak to ovlivňuje a formuje mé životní role? Jakými rolemi sytím svou identitu?

• Které role jsou opravdové a které jsou příliš umělé, nepřirozené?
• Ve kterých rolích se cítím dobře?
• Ve kterých rolích tápu?
• Přechodová otázka pro nižší úroveň – např. Které hodnoty jsou ovlivněny mými rolemi?

• Jakými hodnotami žiji?
• Jak vypadá můj hodnotový žebříček?
• Které hodnoty vychází z mé identity a jsou trvale platné?
• Ve kterých hodnotách vnímám synergii a soulad?
• Mezi kterými hodnotami pociťuji nesoulad a rozpor?
• Přechodová otázka pro nižší úroveň – např. K jakým vnitřním přesvědčením a víře mé hodnoty směřují?

• Jaké jsou má přesvědčení (o životě, o druhých lidech, o práci, a vztazích, o penězích,,,)?
• Která z těchto přesvědčení mi pomáhají v rozvoji a růstu? (Jak to vím? Jak se to projevuje?)
• Která přesvědčení mě omezují a brzdí? (Jak to vím? Jak se to projevuje?)
• Z jakých mých hodnot tato podpůrná či omezující přesvědčení vyrůstají?
• Přechodová otázka pro nižší úroveň – např. O čem jsem nejvíce přesvědčen/a, že se ještě potřebuji naučit a zvládnout?

• Co se právě učím?
• Jaké znalosti, schopnosti a způsobilosti chci získat? Proč?
• Z jakých přesvědčení pramení tato má touha a úsilí?
• Přechodová otázka pro nižší úroveň – Jaký to má či bude mít efekt a dopad na mé jednání a chování?

• Co je pro mé jednání a chování typické?
• Do jaké míry jednám a chovám se v souladu s tím, co jsem se (na)učil a využívám při tom své schopnosti a způsobilosti?
• Jaké hodnoty se v mém chování a jednání (v jednotlivých rolích) zrcadlí?
• Přechodová otázka pro nižší úroveň – např. Jaký to má vše dopad na mé nejbližší prostředí a okolí?

• V jakém prostředí (osobním, pracovním, rodinném…) žiji?
• Co je pro takové prostředí charakteristické?
• Jak se v něm cítím? Jak se v něm cítí/mohou cítit druzí?
• Do jaké míry mě toto prostředí uspokojuje?
• Co bych v něm mohl/a změnit k lepšímu? (Chci v něm něco změnit?)

Cestou dolů je pro každého možné si uvědomit důsledky a dopady vyšší úrovně (patra) na úroveň nižší a na to, „co se v ní děje a odehrává“. Potvrzujete si co je pro vás užitečné a dobré. Na druhé straně také uvolňujete potenciál pro změnu díky poznání toho, co vám nevyhovuje a neslouží. Vše ve vztahu k celkovému kontextu, vizi nebo konkrétním cílům vašeho rozvoje a růstu (naplnění potenciálu a snů). Cesta dolů z vrcholu pyramidy je proaktivním inspirátorem změn.

Mám v oblibě podání změny jako čtyř možných způsobů, jak ji dosáhnout:

1. Dělejte něčeho (co už jste předtím dělali a příliš se to neosvědčilo) méně.
2. Dělejte něčeho (co už jste předtím dělali a bylo to přínosné a užitečné) více.
3. Začněte něco nového (co jste ještě nikdy předtím nedělali) dělat.
4. S něčím zcela přestaňte (co už jste předtím dělali).

Jsou to čtyři varianty, které můžete cestu po logických úrovních uplatnit a vyzkoušet. Třeba sami sebe více chválit a méně kritizovat. S touto výzvou ke změně se jako kouč docela často setkávám.

Jedna či více z uvedených čtyř variant vždy zafunguje! Přesvědčte se sami. „To (ne)bude fungovat!“ je také jedno z přesvědčení. Diltsova pyramida (obrázek 1) obsahuje patro o přesvědčeních přesně uprostřed. O jeho stěžejní roli jsem se už dříve zmínil.

Obr. 1 – Diltsova pyramida – seřazení logických úrovní podle Roberta Diltse znáte i z minulého článku.

Zdroj: vlastní zpracování podle Roberta DIltse

Jak už jsem napsal, cesta vzhůru může být namáhavější. Je do cesta uvědomování si a reakce (= změny) na důsledky, které pociťujeme na nižší úrovni pyramidy. Ovšem s potenciálem tyto důsledky do budoucna pozitivně ovlivnit změnou ve vyšším patře našeho „neurologického domu„.

Cestu zahájíme v přízemí, obklopeni prostředím. Týká se vás osobně, rodiny, práce apod.

Panuje zde pohoda nebo „dusno“?

K posouzení využijte některý z lidských darů, o kterých psal Stephen Covey (2007):

• sebeuvědomění (odstup od sebe sama, pohled na sebe z různé perspektivy),
• tvůrčí představivosti a
• svědomí.

Poslední dar, nezávislá vůle (= jen vy rozhodujete, ne počasí, vláda, šéf…) vás povede k rozhodnutí o změně. Chce to „maličkost“ – přijmout odpovědnost za důsledky a dopady, příjemné i nepříjemné.

V 1. části článku jsem popsal definici managementu (procesu řízení) jako procesu vytváření a udržování prostředí pro výkon a dosahování cílů. Vytvořené prostředí je jedním z konečných důsledků tohoto procesu. Prostředí je možné popsat prostřednictvím pocitů, můžeme pojmenovat jeho různorodé „kvality“. Je na každém z vás zda vsadíte na první dojem nebo podrobně zkoumáte a  analyzujete. Prostředí je odrazem toho, co se odehrává ve všech vyšších patrech Diltsovy pyramidy. „Leží na něm tíha“ toho dobrého, ale zejména špatného/negativního.

Stupněm nad prostředím, kde je nutné hledat příčinu, je chování a jednání. Otázka, kterou si položte, pokud tápete v přízemí je následující:

• Co mohu změnit na úrovni chování a jednání, aby tato změna měla pozitivní dopad na prostředí (v němž žiji, pracuji…)?
• Jak mohu/musím změnit své chování/jednání, abych napomohl/a žádoucí změně v prostředí?

Začněte u sebe! Ne u kolegů nebo jiných zainteresovaných stran (byť je to oblíbený „folklór“ mnoha lidí). „Jak musí šéf změnit svůj přístup ke mně, abych já změnil své chování?“ není správný konec, za kterou se taková změna dá uchopit, třebaže jako „nabídka“ vypadá lákavě. Pravda, někdy je to obtížné (protože nás omezují naše přesvědčení o práci, šéfech apod.).

Změnit rozložení nábytku v prostředí nebo vyměnit doplňky je nejsnazší pokus o změnu. O tu ani tak moc nejde. Změnit chování je obtížnější (o tu v tuto chvíli jde). Změnit přesvědčení je „jádrem pudla“. K tomu vás povede Diltsova pyramida a cesta po jejich schodech nahoru.

Od chování/jednání ke znalostem, dovednostem a způsobilosti

Kráčejme po schodech dále nahoru.

Je pravděpodobné, že ke změně chování budete potřebovat nové/jiné znalosti, dovednosti, návyky… Jste na druhém patře, které Diltsova pyramida pojmenovává (chování) a hledáte (uvědomujete si), co musíte změnit na úrovni třetí (znalosti, způsobilosti…).

• Abych se choval jinak (a spoluvytvářel žádoucí prostředí), co nového/jiného se potřebuji naučit, dozvědět?
• Jaké dovednosti potřebuji získat/posílit, aby mě posunou k žádoucímu chování?

Ve vzdělávání je takový přístup předmětem procesu analýzy vzdělávacích/tréninkových potřeb. Způsob měření efektu vzdělávání je totiž prostý. Na jedné straně (a na stejném patře Diltsovy pyramidy) můžete testovat a „známkovat“ naučené a znalosti (to se děje ve školách). Užitečnější a přínosnější je však sledovat dopad naučeného do chování a jednání, tedy v Diltsové pyramidě o úroveň níže. Co je efektivnější, asi lehce odhadnete sami.

Od znalostí k přesvědčení

No a „jde do tuhého“. Jak nám v Koučink akademii říkal její zakladatel a kouč Zdeněk Štěpánek, změna, která se odehraje do této úrovně (znalostí) je změnou „transakční“. Můžete se učit a aplikovat spoustu znalostí a dovedností, navštívit řadu kurzů, poslechnout si hodiny webinářů apod. Lze změnit své chování a jistě to bude mít „nějaký dopad“ do prostředí. Otázkou a potenciálním limitujícím faktorem je naše víra a naše přesvědčení.

Když jsem žil naplno s přesvědčením, že „život je boj“, hledal jsem cesty, finty a „manažerské prášky“, jak takový boj lépe ubojovat a zvládnout. Jako řada jiných „bojovníků“ (nemám teď na mysli archetyp), jsem se domníval, že přece musí být nějaká finta! Motivační řečníci do vás napumpují spoustu pouček, tipů a například afirmací. Nejste-li přesvědčeni, že afirmace fungují, nic se (ve smyslu změny) nestane. Pravděpodobně budete dál hledat a zkusíte jinou knihu či jiného motivačního řečníka, který vás na semináři nabudí. Druhý den budete na sítích sdílet své nadšení… a pak? Narazíte-li na limit vnitřního přesvědčení, může přijít deziluze. V cestě stojí mnohým další přesvědčení, že všechno jde snadno, bez práce, bez námahy, jednoduše, na jedno kliknutí, nejlépe z pláže. Taková falešná marketingová „jaknatologie“ (pozor, třeba je to jen přesvědčení(?)). Zejména však zákonitosti a principy strategie, konkurenční (ne)výhody, přístup k riziku apod.

Ano, je to všechno v hlavě (to není nic nového). „Transformace“ jako kvalitativně vyšší typ změny začíná na úrovni (změny) přesvědčení. Svým způsobem je nutná destrukce, zničení neužitečných pravd, které do nás vtloukali rodiče, škola, společnost, média, reklamy… Prosévat však musíte pozorně a vědomě. Jediné řešení neexistuje, jsou zde oblasti jako legislativa, etika, svědomí…

• Jaká přesvědčení mi brání, abych se stal/a… (doplňte schopnost, způsobilost, kterou chcete získat)?
• Proč si myslím, že se (ne)dokážu naučit…?

Pro mě je kupříkladu výzvou přesvědčení, že „nejsem dobrý obchodník“. (Z koncepce a obsahu mého webu a blogu je to myslím v tuto chvíli dost patrné.)

Pravdivost rčení, že zázraky se odehrávají za hranicí zóny pohodlí v tomto patře Diltsovy pyramidy jistě poznáte. Analyzovat svá přesvědčení, roztřídit je na užitečná a neužitečná, a poté postupně nahrazovat omezující, neužitečná přesvědčení takovými, které vám pomohou, to vyžaduje mentální energii, čas a prostor. Tady s mentální leností nikdo neuspěje. Koučování je jedním ze způsobů, jak se pustit do křížku s mentální leností a zpochybnit některá svá přesvědčení. O patro výše čeká další výzva.

Na pomoc přichází úroveň o patro výše – hodnoty. Odráží v našich životech to, co je pro nás důležité (a co si velice často neuvědomujeme, zejména, když žijeme v režimu jakéhosi autopilota). Jsou v mnoha směrech kotvou pro naše chování a jednání, filtrovanou skrze víru a přesvědčení.

• Které (většinou žité, ale neuvědomované) hodnoty mi brání v tom, abych změnil/a svá přesvědčení?
• Jaké hodnoty povzbudí a posílí získání nových přesvědčení?

V úvahu jako negativní hodnoty můžete vzít např. to, co je považováno za sedm smrtelných hříchů (pýcha, závist, hněv, lenost…).

Velice inspirativním způsobem pracuje s hodnotami na osobní i organizačními hodnotami britský psycholog Richard Barrett. Hodnoty také rozděluje do (další) „pyramidy“, vzhledem k našim potřebám a úrovním vědomí. Zkuste si jeho osobní zrcadlo zde.

18.10.2018, za pár dnů od publikování tohoto články, tady máme světový den hodnot (obrázek 2). Zapojte se, využijte tento stimul k prozkoumání vlastních hodnot a pohyb v Diltsově pyramidě.

V minulém článku jsem zmiňoval, že hodnoty jsou univerzální, ale že můžeme mít (a v mnoha případech máme) individuální hodnotové žebříčky pro různé své role. Minimálně pro osobní a pracovní. Rozdíly v těchto hodnotách jsou hybnou silou úsilí, které má nálepku „work-life balance“. Jsem přesvědčen (= úroveň přesvědčení v pyramidě), že čím méně je hodnotových rozporů mezi hodnotami v našich různých rolích, tím větší je naše životně-pracovní rovnováha. Až do stavu pomyslného ideálu (který má každý jiný).

Na místě jsou otázky typu:

• Kolik rolí mě „zaměstnává“ a jaká je mezi nimi ne/rovnováha?
• S jakými rolemi se nejvíce identifikuji?
• Jsem schopen/schopna stále vnímat hranu mezi rolemi a vlastní identitou?

Pozor si dejte na to, že životní role nejsou životními oblastmi (škatulkami), na které soustřeďujete svou pozornost (rodina, práce, zdraví, finance, hobby, rozvoj…).

Zrekapitulujme si stav a pomyslný řetězec, který nám Diltsova pyramida napovídá.

Chcete-li ovlivnit to, jaké je prostředí, které spoluvytváříte, je pravděpodobné, že potřebujete změnu v tom, jinak se chovat nebo jednat. Abyste se mohli jinak chovat a jednat, musí se něco stát (= změna) s vašimi znalostmi či dovednostmi. Aby to bylo možné, nesmíte být omezeni žádným přesvědčením, které vám bude bránit si nové znalosti či dovednosti osvojit a začít je uplatňovat ve svém chování. To může záviset na vašem hodnotovém nastavení a hodnotách, které je třeba si (možná pro různé role) uvědomit a v případě potřeby je změnit. Může to být různé, roli od role, na osobní i pracovní či organizační úrovni.

Občas nastávají trable (a mohou vést až k tragickým koncům), dojde-li k přílišné identifikaci se s některou z pracovních rolí. Bývá to ve světě příčina problémů s penzionovanými armádními představiteli, vrcholovými manažery korporací, kteří díky svým manažerským pracovním rolím žijí zdánlivě „ve vatě“, ale také se jimi nechají pohltit v režimu 24/7. Naštěstí to není pravidlo a jde snad spíše o výjimky. Přesto to svědčí o tom, jak je důležité si své různé životní role uvědomovat a zvažovat, kterým dáme přednost, abychom udrželi svou identitu a autentičnost. Zpětný vliv mají hodnoty a přesvědčení o tom, o které pomyslnou zeď jste opřeli či se chystáte opřít svůj kariérový žebřík.

Je spousta příkladů, kdy lidé různého věku „našli sami sebe“ až poté, co odešli z korporátního prostředí. Dramaticky změnili své role i prostředí. To ukazuje na skutečnost, že logické úrovně fungují a můžete zahájit změnu postupem dolů i nahoru v pyramidě. Diltsova pyramida a její logika všechny úrovně propojuje. Vstupní dveře potenciální změny naleznete na každém patře.

Je na vás, zda je pro vás užitečnější vydat se po schodech dolů, jak jsem popsal v minulém článku nebo začíst stoupat nahoru. Domnívám se, že ani nepotřebujete být „NLP mastery“, byť Diltsova pyramida je nahlížena jako nástroj NLP.

Pomoci s přechodem a změnou vám pomůže dobrý kouč. Podle obou dílů komplikovaného článku (= mé přesvědčení – neumím se vyjadřovat jednoznačně a jednoduše, protože tak věci nevnímám, vidím spíše různorodé souvislosti) můžete odvodit i své vlastní sebekoučování.

A je to!

To byla Diltsova pyramida cestou dolů i cestou nahoru. V článcích padla řada otázek. Důležitější než ony jsou vaše odpovědi. Uvítám vaše názory v diskusi. Bezprostřední i ty s odstupem času.

• Jak vnímáte Diltsovu pyramidu jako „nástroj“ změny?
• V čem tkví vaše pozitivní či naopak negativní zkušenosti s logickými úrovněmi?
• S jakým přesvědčením jste se v životě nejvíce „potýkali“? Jak se vám podařilo dospět ke změně?

Doporučuji test osobních hodnot podle Richarda Barretta. Když jsem absolvoval jeho trénink byl jsem nadšen. Tak ochutnejte zdarma! Díky za zájem a pozornost.

Literatura: (bibliografii všech knih z článků na blogu LF najdete ZDE!)

• COVEY, R. Stephen. 7 návyků skutečně efektivních lidí. Praha: Management Press, 2007. 342 s. ISBN 978-80-7261-15-0.

Líbil se Vám příspěvek? Byl pro Vás něčím zajímavý, inspirativní, přínosný nebo užitečný? SDÍLEJTE jej se svými přáteli a známými!

Pokud Vás téma (Sebe)poznání či Modelů a nástrojů nebo Koučování zajímá více, NAPIŠTE mi DO KOMENTÁŘŮ. Budu lépe vědět, o čem si chcete přečíst a čím se mám příště na blogu zabývat.

Vyplnit můžete také anketu ZDE.

Děkuji. LF

„Logické úrovně“ navrhl Robert Dilts a často se s nimi lze setkat v neurologickém programování (NLP). Obecně poskytují logické úrovně a jejich hierarchie strukturovaný způsob pochopení toho, co se děje v jakémkoli systému, včetně lidské osobnosti člověka, v partnerství nebo manželství, rodině, týmu, oddělení nebo dokonce organizace. To, jak se člověk cítí na každé z těchto úrovní, má obrovský dopad na jeho každodenní fungování. Na které úrovni se kdo nachází může prozradit například použitý jazyk při diskusi o různých problémech nebo situacích. Změna úrovně obvykle znamená změnu pohledu a také otevřené dveře novým řešením.

Obsah článku:

• Logické úrovně
• Nahoru po schodišti dolů
• Identita
• Role
• Hodnoty
• Víra / přesvědčení
• Znalosti, schopnosti, způsobilosti
• Chování
• Prostředí
• Pokračování příště…

Nedaří-li se vám něco změnit, zdá-li se vám, že stagnujete a/nebo jste uvízli v nějaké myšlenkové pasti, pokud toužíte něco změnit a chcete, aby změna byla trvalá, je vždy vhodné zamyslet se nad logickou úrovní, v níž se zrovna pohybujete (nacházíte) a podívat se na úroveň, která je pod ní a nad ní.

Základní myšlenkou v pozadí (neuro)logických úrovní totiž je, že každá úroveň přímo ovlivňuje tu, která je v hierarchii níže. Zároveň ovšem nižší úroveň může (ale nutně nemusí) přispět ke změně úrovní nad sebou.

Někomu pomůžete změnit úroveň, na níž přemýšlí, změnou jazyka na jinou úroveň. To změní problém a nabídne novou perspektivu. Jedná se o jeden z nástrojů, které používají koučové k tomu, aby umožnili svým klientům přemýšlet o problémech a výzvách z více úhlů pohledu. Model logických úrovní a jeho přístup je dobře použitelný pro jednotlivce doma i v práci, zejména na vedoucích (manažerských) pozicích.

V roce 1983 založil Marek Brodský (syn herce Vlastimila Brodského) kapelu s dlouhým a kontrastním názvem Nahoru po schodišti dolů band. Paradoxně vystihuje dobře pojetí logických úrovní, vesměs zobrazených jako pyramida. Moje pyramida na obrázcích je „zubatá“ jako schodiště. Na něm (a v pyramidě) se tedy lze pohybovat jak nahoru, tak dolů. Každá úroveň může být příčinou i důsledkem.

Pojďme se nejprve projít směrem dolů. Konečným důsledkem bude prostředí, které tvoří základnu pyramidy. To mi vždy připomene mou oblíbenou definici procesu řízení (managementu).

Řízení (management) je proces vytváření a udržování takového prostředí, v němž mohou lidé (jednotlivci, ve skupinách či týmech) podávat výkon a dosahovat cílů a záměrů.

Prostřednictvím řízení sebe sama či druhých (si) spoluvytváříme prostředí, klima, organizační/rodinnou kulturu…, která je popsatelná a poznatelná. Vše se odvíjí od vyšších (neuro)logických úrovní.

Někteří za nejvyšší úroveň považují spiritualitu, úroveň a prostor něčeho, co nás přesahuje a mívá spoustu jmen. Na osobní i organizační úrovni bývá zmiňováno také poslání (mission), vyšší smysl a účel, kam směřuje naše konání a existence.

• „Co ještě je nad námi?“
• „Co je to, co nás přesahuje, je větší než my sami?“…

Nad čím? Nad naší vlastní identitou.

Obr. 1 – Pyramida logických úrovní Roberta Diltse. Doplněna je úroveň rolí.

Zdroj: vlastní zpracování podle Roberta DIltse

Identita, vaše „já“ ve slovech a vyjádřeních toho, jak ji pojmenováváte. Je vrcholem pyramidy v obvyklém ztvárnění.

• Kdo jsem (jako jedinec)?
• Kdo jsme (jako organizace)?

Identita vyjadřuje vaše vnímání sebe sama. Člověk, muž, žena… Je to něco s čím se identifikujete, co vám poskytuje vědomí Celistvosti (integrity) a tudíž nás z(o)celuje. Motivační teorie (např. Maslowova hierarchie potřeb) v podobném smyslu hovoří o sebeaktualizaci. Z psychologického hlediska má blízko identita také k sebepojetí – co si myslíte o sobě, jak se máte rádi, kdo je pro vás vzorem.

Abychom se na této úrovni sami našli a pak mohli sestoupit níže, potřebujeme se obvykle zklidnit, zastavit, oprostit se od okolního hluku a šumu, abychom mohli naslouchat sami sobě. Proto bývá např. meditace zmiňována jako cesta, jak se dotknout sebe sama a svého nitra.

Je pravděpodobné, že se v dnešní uspěchané době mnoho lidí příliš často na této úrovni nepohybuje. Když se na ni dostane, tak často díky impulsu z úrovně pod ní a díky stresu či vyhoření, kdy nás přinutí zklidnit se ne naše vnitřní nastavení, ale vnější okolnosti (a často zdravotní problémy). Díky vnějším, obvykle nepříjemným okolnostem, se pak „musíme“ zastavit a zamyslet se nad sebou samými, svou podstatou a identitou, posláním a smyslem života.

Dnešní doba marketingová se snaží nás strhnout k „brandu“ či „corporate identity“ jako něčemu, co však může být vyumělkované, poplatné společenskému zrcadlu nebo poptávce. Například modelky a modely, lidé, kteří se snaží vypadat jako panenka Barbie nebo Ken. Tady je podle mého přesvědčení hrana, kdy je důležité opět zastavit se a uvědomit si, co je pravé, autentické a co umělé a falešné jako „fake news“.

Jiný úhel pohledu představuje také to, že na této úrovni můžeme „ujíždět“ díky přílišnému poddání se duchovnu a spiritualitě (sektářství apod.). Chybí-li někomu vědomí vlastní identity, snadněji spadne do pasti náhradní identity.

Vědomí našich rolí je další logickou úrovní. Ve svých profesních začátcích jsem spolupracoval s dánskou společností TMI, založenou Clausem Mollerem. Jedním z konceptů, který měli zpracován měl názvem „Me, My Time, My Life“, tedy Já, můj čas, můj život. Vyjadřoval analogii o tom, že jsme scénáristy, režiséry a producenty svého vlastního života. Jsme zároveň i vystupujícími, herci, kteří na scéně života hrají či představují rozličné role. Některé si uvědomujeme více a hrajeme je s větší vervou, některé naopak.

Už v roce 1959 přišel americký sociální psycholog Erving Goffman s popisem přizpůsobování jedinců v komunikaci s lidmi, v knize, které v českém překladu vyšla pod názvem Všichni hrajeme divadlo (Goffman, 2018). Chování člověka přirovnává k divadelní hře a řadě situačních rolí.

Naše identita se v reálném životě „rozpadá“ do řady osobních, rodinných a profesních rolí. Plánovací diáře pro od TMI měly záložky, které se týkaly rolí. Účelem bylo si své hlavní životní role pojmenovat, popsat, stanovit si v nich cíle a plány a ty rozprostřít do časového rozvrhu. Dalo by se říci, že šlo o klasické techniky time managementu, po kterých následovaly koncepty Stephena Coveyho (nyní diáře FranklinCovey, které dlouhou řadu let využívám) či Allenova metodika GTD apod.

Role vás mohou snadno pohltit a odpoutat od identity. V rolích se cítí někteří mnohem lépe, jsou pro ně uchopitelnější. A jsou také příčinou odporu a odchodu z kultury (prostředí) rolí, např. v korporátních firmách.

Pojetí rolí logické úrovně je důležité a dává smysl. Kromě vašeho univerzálního hodnotového žebříčku, mohou zafungovat i různé hodnotové priority ve vašich jednotlivých rolích. Proto jsou role mezistupněm, který je důležitý ve vztahu k nižší úrovni, kterou představují hodnoty.

Hodnoty

Wow, to je silná úroveň! Ovlivňuje naše chování, jednání, jazyk. Osobní hodnoty nebo firemní hodnoty jsou fundamenty a stavební kameny, z nichž dláždíme patro pod nimi, kterým je naše víra a přesvědčení.

Jaké osobní hodnoty jsou nejdůležitější pro vás obecně? Vyzkoušet jeden z pohledů zde (krátký dotazník) a nechte si zpracovat stručnou reflexi. Určitě nebudete litovat.

Směrem „po schodišti dolů“ v Diltsově pyramidě jsou hodnoty důsledkem naší identity a toho, jak vnímáte své role.

• Jaké hodnoty uplatňujete ve výchově v rodičovské roli?
• Jak a v čem se liší tyto hodnoty, pokud jde o roli zaměstnance nebo manažera?
• Které hodnoty považujte za univerzální, které jsou nadstavbou pro uplatnění v různých životních rolích?

Hodnoty jsou důležitou součástí pocitu celistvosti a integrity, která je součástí mého SRDCE. Žít v souladu se svými hodnotami přináší větší uspokojení. Rozpor bývá příčinou frustrace a stresu.

Důležitou úlohu hrají hodnoty v manažerských rolích a „jednotě slov a činů“. Byl jsem až příliš často svědkem demotivace zaměstnanců, právě díky rozporu mezi slovy a činy. Platí to jak pro manažery, tak pro zaměstnance (a platí to obecně pro všechny z nás).

Své hodnoty máme i v roli, kdy vystupujeme jako zákazníci (včetně firem jako zákazníků v dodavatelském řetězci, třeba v automobilním průmyslu). Specifickou oblastí se zde stává hodnota „kvality“ a její zajištění díky budování systémy managementu kvality. K tomu se přidružuje hodnoty včasnosti, rychlosti, nákladů apod. narušit rovnováho mezi slovy (dokumenty) a činy je velice snadné. Záleží třeba na tom, zda věříme, že nám to projde nebo ne.

Ostatně, nezapomeňte 18. říjen je každoročně Světovým dnem hodnot! Poznejte ty své a řádně jej oslavte tím, že si jednu vyberete a budete ji vědomě ctít a pečovat o ni.

Víra / přesvědčení

V jednom z rozhovorů se svou koučkou, jsem při osvětlování situace použil větu „…protože život je boj.“ Její reakce a odpověď byla jednoduchá: „To máš zajímavé přesvědčení.“ Víc říkat nemusela, „aha efekt“ se dostavil.

Každý máme svou víru a svá přesvědčení. Užitečná i ta, která nás omezují, brzdí, nejsou nám k ničemu, jen je máme zasunuta v méně vědomé úrovni. Pochází od rodičů, učitelů, autorit, z médií… Vyjadřují to, co jsme přijali či přejali za (často neměnnou) skutečnost a pravdu. Dostáváme se kvůli nim do konfliktů s druhými či se sebou samými, v extrémních situacích se kvůli víře a přesvědčení vedly a vedou války, lidé za svou víru a přesvědčení bojují se zbraní v ruce.

Při cestě dolů Diltsovou pyramidou představují naše přesvědčení to, co vyrůstá z našich hodnot. Např. pokud etika, spolehlivost, poctivost apod., nejsou významnou hodnotou, mohou vést ke zobecňujícímu a zkratkovitému přesvědčení, že „všichni kradou“.

Hovoříte-li o svých přesvědčeních, můžete si „směrem nahoru“ uvědomit, z jakých hodnot nebo jejich absence vaše přesvědčení vyrůstá. „Směrem dolů“ pak to, co máme tendenci se na základě svých přesvědčení učit, získávat o tom znalosti, posilovat dovednosti apod.

Každopádně je čas od času užitečné se nad přesvědčeními zamyslet a udělat si inventuru.

• Která přesvědčení vám dobře slouží?
• Která nikoliv?

Následné doporučení je jednoduché – nahraďte limitující přesvědčení takovými, která vám budou prospěšnější. Nebojujte jako já před časem. To zvládnete!

Podle naší víry a přesvědčení máme tendenci rozvíjet naše znalosti, dovednosti a způsobilosti. Hledáme „jak na to“, buď v rámci našich omezení, nebo (alespoň částečně) osvobozeni od limitů, které jsme si sami nastavili.

V limitech svých přesvědčení, znalostí či způsobilostí často přemýšlíme. V knize S.U.M.O. její autor, Paul McFee (2007) prezentuje cestu označenou jako MEJV.

Myšlenky spoluutváří naše Emoce, na jejichž základě Jednáme a dosahujeme Výsledků.

Naše způsobilosti jsou hybnou silou našeho chování. Děje se tak prostřednictvím osobní strategie, která zahrnuje znalosti, dovednosti, schopnosti a způsobilosti a jejich rozvoj (osobní rozvoj). Výsledkem je, že se v klidu a v pohodě můžeme rozvíjet, ale stále pouze v rámci omezení našich přesvědčení a víry.

A to už se pomalu blížíme do přízemí, které představuje již na počátku zmíněné prostředí, jako základní logická úroveň. Před ním je ještě jedno patro.

Podle toho, co se (na)učíme a jak se rozvíjíme, se obvykle také chováme, jednáme, konáme, činíme se, jdeme či nejdeme do akce, vystupujeme ze zóny pohodlí apod. Chování je akcí a reakcí jednotlivců (na podněty) v prostředí.

Reagovat svým chováním můžete na vnější i vnitřní prostředí. To je však cesta vzhůru po schodišti neurologických úrovní. Ta nás čeká příště.

Knihkupectví jsou plné knih o tom, jak změnit své myšlení a chování a tím změnit svůj život. Na této úrovni totiž obvykle popisujeme, co si myslíme a děláme a jaký to má vliv/dopad/efekt. Stejně tak popisujeme, co bychom mohli udělat a jaký efekt by to mohlo mít. Pro prokrastinátory je to známé „honění bychů“. Záměry a sny se rozplývají…

Chováním po kapkách (spolu)utváříme prostředí, klima a kulturu. Od naší identity, přes jednotlivé role a hodnoty, vybaveni vírou a přesvědčeními, znalostmi a schopnostmi, sestupujeme prostřednictvím chování k důsledku – okolnímu prostředí.

Prostředí představuje vnější podmínky, v nichž se „nějak“ chováte a v němž působíte. Je výslednicí a efektem toho, jak se chováte v interakci s chováním druhých. Na této úrovni jste schopni vysvětlit „co se stalo“, „kdo tam byl“ apod. Takovýto „příběh“ nebude o vypravěči, ale spíše o tom, jak se něco stalo. Nezřídka s přídechem stěžování si.

• Jak popíšete prostředí, v němž se nacházíte v zaměstnání? Co jej charakterizuje?
• Jaké prostředí panuje u vás doma?

Je-li management (vč. sebeřízení) procesem, který vytváří a udržuje prostředí pro výkon a dosahování cílů, je nasnadě, že logické úrovně a cesta skrze ně shora dolů, ukazují myšlenkovou návaznost, jak se skrze jednotlivé úrovně dostat od poslání, smyslu (spirituality) k prostředí, které nás obklopuje a jehož jsme součástí.

Jestliže se vám nelíbí, co na jednotlivých úrovních Diltsovy pyramida pro sebe nacházíte, můžete to změnit. Vnější prostředí může ovlivnit to, jak se chováte. Zejména pokud jste osobou s tzv. externím centrem kontroly. Tak lze nastartovat cestu popsanými neurologickými úrovněmi po schodech směrem nahoru. To bude, společně s vazbou na změnu a její zvládání, předmětem článku příště.

Pokračování příště…

Spiritualita, poslání, smysl, identita, role, hodnoty, víra a přesvědčení, znalosti, schopnosti, způsobilosti, chování a prostředí. Je toho hodně a cesta, kterou představují logické úrovně může být namáhavá. Ta, kterou jste prošli byla cestou směrem dolů. Logické úrovně jsou patra pro vaše zastavení se, reflexi, naslouchání, pozorování a uvědomění. Stojí za to si připomínat, obnovovat či znovu vyjasňovat odpovědi na otázky jako např.

• Kdo jsem?
• Co je smyslem mého života?
• Jaké životní role jsou pro mě klíčové?
• Co je v životě a v důležitých rolích pro mě důležité (hodnotné)?
• Jaké jsou mé osobní hodnoty?
• Která přesvědčení mě omezují v cestě za mými sny, záměry a cíli?
• Jaká víra mi pomáhá překonávat překážky?
• Co se učím a z jakého mého přesvědčení to vychází?
• Co mohu dělat jinak? Co bych měl/a přestat dělat a čeho naopak dělat více než dosud?
• Jaké chování přinese žádoucí změny, po kterých toužím?
• S čím jsem spokojen/a, pokud jde o prostředí, které (spolu)vytvářím? S čím nikoliv?
• Která logická úroveň je tou, na níž chci zapracovat?
• …

Otázek je řada, stejně jako odpovědí. Není jediná univerzální a správná. Zamyslete se, napište své postřehy do komentářů. Domnívám se, že nemusíte praktikovat NLP, abyste mohli vytěžit z logických úrovní pro sebe to, co potřebujete. Přeji vám hodně inspirace.

Použitá literatura: (bibliografii všech knih z článků na blogu LF najdete ZDE!)

• GOFFMAN, Erving. Všichni hrajeme divadlo. Sebeprezentace v každodenním životě. 2. upr. vyd. Praha: Portál, 2018. 294 s. ISBN 978-80-262-1342-0.
• McGEE, Paul. S.U.M.O. Zmlkni a pokračuj. Praha: Ekopress, 2007. 141 s. ISBN 978-80-86929-27-9.

Líbil se Vám příspěvek? Byl pro Vás něčím zajímavý, inspirativní, přínosný nebo užitečný? SDÍLEJTE jej se svými přáteli a známými!

Pokud Vás téma (Sebe)poznání či Modelů a nástrojů nebo Koučování zajímá více, NAPIŠTE mi DO KOMENTÁŘŮ. Budu lépe vědět, o čem si chcete přečíst a čím se mám příště na blogu zabývat.

Vyplnit můžete také anketu ZDE.

Děkuji. LF