7 přínosů genealogie pro osobní růst a rozvoj

7 přínosů genealogie pro osobní růst a rozvoj

Slovo genealogie vychází ze spojení řeckých výrazů:

  • génos (rod) a 
  • logos (sbírat, shromažďovat, smysl, důvod…).

Rod (a jeho zachování) je pradávnou instinktivní touhou živých tvorů, příčinou rozvoje a evoluce. Rod je důvodem naší existence. Proto má smysl se jím zabývat, sbírat a shromažďovat fakta a střípky ze života rodu, rodiny, předků… 

„Genealogie je věda zkoumající stav dvou souvisejících jevů nebo faktů, a také věda o rodové posloupnosti či rodokmen, rodopis.“

Toto zkoumání souvislostí a pátrání po rodové posloupnosti je už několik let mým koníčkem. Amatérská občanská genealogie a pátrání po předcích významně přispívá osobnímu rozvoji a růstu. Z vlastní zkušenosti jsem přesvědčen, že díky vlastní angažovanosti je tento „příspěvek“ ještě větší, než když si zadáte zpracování rodokmenu pouze jako službu u profesionála. Ošidíte se tak trochu o cestu hledání a poznávání. To je volba každého z nás.

Každopádně vám nabízím 7 hlavních důvodů a přínosů, proč a jak genealogie a poznání rodu přispívají k osobnímu růstu a rozvoji.

Genealogie je koníčkem, kvůli němuž „to hraji na dvě strany“. Kromě tohoto blogu, píšu ještě blog rodopisný – MY ROOTS. Profesi a hobby vnímám v mnohém jako propojené či se styčnými body. Např. pro sebepoznání, učení a osobní rozvoj apod. Proto je zde článek o přínosech genealogie právě skrze tyto styčné body. Doba digitalizovaná navíc skvěle podporuje jak genealogii, tak osobní růst a rozvoj. Není to o tom, že o víkendu byly zrovna „dušičky“ a 11. listopadu si připomínáme Den válečných veteránů.

1. Opora pro vizi

Vědomí vlastních kořenů poskytuje oporu pro vizi. V tom platí analogie stromu. Roste s tím, jak posiluje své kořeny. Některý do hloubky, jiný do šířky. Bezesporu však kořeny brání tomu, aby nepřízeň počasí strom vyvrátila.

Před každým z nás stojí řada výzev, máme různorodě plastickou a barevnou představu o budoucnosti a vlastní osobní vizi. Mám zato, že je prospěšné vědomí a vnímání mnoha osob a událostí, které stojí za každým z nás a umožnily naší existenci. Bez naší minulosti a rodu bychom zde nebyli a nepotřebovali bychom uvažovat a uvědomovat si, jakou pro sebe chceme vytvořit budoucnost.

Poodhalit alespoň částečně tuto roušku „tajemné“ minulosti nám dodá(vá) energii k tomu, abychom se mohli odrazit k budoucnosti. Tu na rozdíl od minulosti (ještě) můžeme (spolu)utvářet. Genealogie je o minulosti, kterou naopak změnit nelze. V přijetí minulosti takové jaká byla, proto tkví jeden z důležitých principů léčení. 

Americký filozof, kritik a spisovatel George Santayana prohlásil, že ti, kdo si nepamatují svou minulost, jsou odsouzeni ji opakovat. Troufám si odhadnout, že není vaší vizí opakovat chyby minulosti. Jsem zastáncem (sebe)poznání, jako východiska každé cesty do budoucnosti. V životě i profesi konzultanta či kouče. Genealogie slouží k poznání předků, konkrétních osob a jejich příběhů. Každý z nás máme kořenový systém opory našeho rozvoje, stromu našeho života. Víte-li jaký je a jak se o něj můžete opřít, je důležitou informací pro turbulentní „větrné“ časy, které v životě každého z nás přicházejí. Být ukotven a mít jasnou vizi pro tyto časy jsou tedy dva důležité záchytné body.

2. Probuzení představivosti a fantazie

Vytváření a uvědomování si příběhů předků probouzí fantazii a povzbuzuje tvůrčí představivost. V mém případě to funguje od samotného počátku. Jsem za to vděčný (o tom ještě „bude řeč“). Rád probouzím fantazii a tvůrčí představivost v druhých jako kouč nebo a konzultant. žijeme v době, kdy jsou populární příběhy.

  • Co se lze z příběhů (vašich) předků naučit pro (váš) současný život?
  • Jaké charakterové rysy prokazovali  předkové svými životními příběhy? 

Tvůrčí představivost je jedním z našich „lidských darů“, použiji-li slova svého učitele Stephena Coveyho. Funguje směrem do minulosti i do budoucnosti. Mezi nimi je naše realita „tady a teď“. Umíte-li „fantazírovat“ o budoucnosti a vytvářet o ní příběhy, nebude to pro vás velký problém ani směrem do minulosti, v příbězích vašich předků. Proces vlastního bádání tuto příležitost posiluje. Na druhou stranu, dostanete-li již zpracovaný rodokmen, fantazii a představivosti to nebrání, svou cestu si k ní jistě každý najde sám.

Proto je odhalování našich talentů, Darů a hodnot přístupné i skrze genealogii. Pracovitost, pokora, skromnost, víra, trpělivost… Naši předci se měli o co opřít. Vy máte možnost vše poznat tím lépe, čím více využijete všech dalších zde popsaných přínosů. Nakonec je však důležité odlišit příliš bujnou fantazii od doložitelných faktů a informací. Proto i umění neromantizovat si minulost je důležitá pro schopnost být střízliví vůči budoucnosti a vlastnímu rozvoji a růstu.

3. Tříbení logického myšlení a úsudku

Na jedné misce pomyslných vah je představivost a fantazie (viz. předcházející bod). Práce se zdroji a rodokmenem přináší rovnováhu v tom, že pomáhá také tříbit úsudek a logické (i kritické) myšlení.

V zásadě i genealogie prvořadě pracuje s fakty a doložitelnými zdroji. Je to výzkumná práce a koneckonců práce opírající se o principy vědeckého bádání, kterým je kritické myšlení vlastní.

Mnohé v pátrání po předcích lze odvodit z různých souvislostí a využít jisté fantazie a představivosti. Poté lze mnohé ověřit v zápisech a listinách. Byť to neplatí ve všech případech, zažil jsem řadu situací, kdy mě vpřed posunul logický úsudek, nikoliv fantazie a představivost. Přehlédnete-li základní logiku (jako já v příběhu dvou Aloisů), narozených 4 dny po sobě, část práce může být zmarněna.

V současné době je poměrně snadné upadnout do pasti falešných zpráv, podlehnout různým samozvaným guruům a marketingovým pastičkám. Zejména pokud příliš opustíte cestu kritického myšlení, selského rozumu a zdravé logiky. Pro osobní rozvoj je potřeba obou ingrediencí ve vyvážené míře – jak fantazie a představivosti, tak logiky a kritického myšlení. Genealogie nás učí a upomíná na obojí.

„Rodopis čili genealogie, v nejširším smysle nauka o vývodě jakýchkoli věcí, obyčejně však pomocná věda dějezpytná, která vyličuje posloupnost, vývoj a příbuzenství jednotlivých rodin a to z té příčiny, aby se tím vysvětlil vliv jednotlivcův aneb celých rodin na některé záležitosti působící nebo jisté právní poměry…“

(Zdroj: Ottův slovník naučný, díl XX1, s. 880, 1904)

Stáhněte si e-book s náloží knih!

Bibliografický soupis knih

Obr. 1 – Můj zájem o předky a genealogii se zrodil v kruhu mužů během první poloviny roku 2014.

Zdroj: vlastní foto

4. Učení se (historickým) souvislostem

Při utváření a zpracování příběhů předků se postupně otevírají souvislosti a kontext. Můžete se mnohému naučit nejen o historii. Poznávat můžete také nová a někdy i překvapivá místa, spojená s historií rodu.

Míst k poznání je požehnaně. Lze z nich udělat cíl výletů pro rodinu, dospělé i děti. Konkrétní místa ve městech a obcích, muzea, archivy, hrady a zámky, technické památky i hřbitovy. Je např. srozumitelnější zařadit dětem některá místa a data do souvislosti s rodem. To je škola nenaučí. V roce stoletého výročí vzniku samostatné republiky jsem si uvědomil, kdo z mých předků se této události dožil. Poznal jsem, jak málo toho o té době vím a jak zkreslené jsem měl vnímání souvislostí.

Je spousta témat, která jdou jaksi kolem nás. Mnohdy proto, že jim chybí kontext. Snaha alespoň částečně porozumět životu předků, takový kontext poskytuje. Je to kontext, který může dopadat na současnost, naše rozhodování, vědomí hodnot i vnímání přínosů a užitku pro budoucnost a náš rozvoj a růst. Svým způsobem mi například dějepis dal větší smysl až v době, kdy jsem začal pátrat po předcích a tvořit blog MY ROOTS.

5. Výzva pro systematičnost a trpělivost

Osobní rozvoj a růst mohou probíhat intuitivně a živelně. Často lidé chtějí všechno hned. Ne vždy jsme dostatečně trpěliví nebo systematičtí.

Genealogie učí trpělivosti a učí i systematičnosti. Odhalování dat a faktů není vždy snadné, jednoznačné či dostupné. Tento důvod je pro řadu lidí tím, proč se do vlastního pátrání nepustí nebo proč je lepší svěřit práci profesionálům. Účelem mého článku není „obracet vás na pravou víru“ ve smyslu, aby se z vás stali amatérští genealogové. Netrpělivost však podle mého názoru (a v genealogii tomu tak je) vede mnohdy k neadekvátním a nesmyslným zkratkám. Nesystematičnost zase ke zmatku, nejasnostem, znásobenému úsilí, objevování objeveného apod. 

Trpělivost (spolu s vytrvalostí) i systematický přístup jsou vlastnosti, které považuji za užitečné pěstovat, a to nejen v souvislosti s osobním rozvojem a růstem, ale také v podnikání. Navzdory různým „agilním“ a „lean“ přístupům, které jsou módní (i užitečné). A není to jen genealogie jako hobby, která nám umožňuje se trpělivosti a systematičnosti učit.

6. Praktikování vděčnosti

Vděčnost jako charakterová silná stránka či postoj je dnes uznávána jako důležitý předpoklad našeho pocitu štěstí, spokojenosti a faktor rozvoje a růstu. Na blogu jsem se o ní už také zmiňoval.

Zpochybňovat můžeme lecjaké přístupy, „teorie“ a postoje. Nezpochybnitelným faktem však je, že bez našich předků bychom nežili své životy. Vděčnost není slabost. Vyjádřit vděčnost a poděkování našim předkům je v podstatě to nejmenší, co můžeme udělat. Z výše uvedeného hlediska role vděčnosti v našich životech je to také dobrý kontext, jak si vděčnost začít uvědomovat a praktikovat ji (pro ty, kdo tak dosud nečiní).

Rád praktikuji koučování systémů. O systemickém pohledu na předky jsem psal zde. Zejména při práci na tzv. vývodu předků zjistíme, kdo všechno „může za to“, že jsme na tomto světě. Přitom stačí jen pár generací. K vděčnosti z hlediska systémů patří i to, umět se sklonit a přijmout v životě to, co je „větší“ než my. Jsou to ti, kdo do různých systémů (od rodiny až po vesmír) vstoupili dříve než vy, jsou hierarchicky výše než vy, přispívají systému více než vy apod. Je to celá řada úhlů pohledů na systém, které mohou přispět k našemu rozvoji a růstu.

Genealogie a praktikování vděčnosti vůči rodu a předkům, kteří v rodovém systému byli dříve než my, je základem učení se, které můžeme s výhodou přenést do současnosti a budoucnosti i do porozumění celé řadě konfliktů, nedorozumění a chybných interpretací (které vedou až k rozdělení společnosti, jehož jsme v současné době svědky).

Obr. 2 – Čtyři jednoduché mantry havajské techniky ho’oponopono lze uplatnit i ve vztahu k předkům.

Zdroj: Podle http://www.hooponopono.cz 

7. Učení se a poznávání

Učení se a poznávání (vč. sebe sama) je důsledkem mnoha různých aktivit a koníčků. Genealogie mezi ně jistě také patří. Stále se lze i díky ní něčemu novému učit. může udivovat i překvapit.

Díky propojení v sítí MyHeritage jsem zjistil, že příbuzní z mého rodokmenu žijí v Německu, Polsku, USA apod. Překvapivou domněnky přináší původ mých mužských předků. Jak z pohledu klasického rodopisu, tak z pohledu DNA a genetické genealogie.

Poznávání a neustálé učení k osobnímu rozvoji a životu patří. V genealogii dává smysl, protože je součástí osobního kontextu a sebepoznání a sebe-vědomí každého z nás (jsme součástí různých „systémů“ – viz bod 6). Tak jako je (sebe)poznání východiskem Cesty jednotlivce i Cesty organizace, tak je Sebe-vědomí východiskem Cesty SRDCE.

V rodopisné práci a pátrání po předcích se konkrétně naučíte či zdokonalíte např. v práci s Internetem a vyhledáváním, pravopisu, latině či němčině, starých stylech písma, v historii, zeměpisu, fotografování, filmování, skenování, hledání v mapách, komunikaci s úřady… Pro mě to byla i práce s blogem a systémy pro tvorbu blogu, sociální sítě apod. Na druhé straně chápu, že když se někdo rád „vrtá“ v autech a pořád něco opravuje a kutí, tak práce s knihami a archivními pomůckami pro něj nebude „to pravé ořechové“. Své poznávání a učení hledáme každý sám.

Genealogie v tom není sama

Rodopisné práci lze snadno podlehnout. Doba navíc nahrává tomu, že lze spoustu práce zvládnout „od stolu“. V tomto duchu to není příliš sportovní disciplína. 7 uvedených přínosů považuji za inspirativní.

Genealogie však jistě není jediný možný koníček s pozitivním dopadem na náš osobní růst a rozvoj.

  • Jaká hobby napomáhají vám?
  • Jak se vám daří je propojovat se svým životem?
  • Zajímá vás genealogie? Jaké další přínosy pro osobní růst v ní spatřujete?

Potěší mě, když se podělíte o své názory v diskusi a komentářích.

Mrkněte na můj blog MY ROOTS

Jsi-li mezi vámi badatelé nebo zájemci o genealogii, navštivte i můj osobní genea-blog MY ROOTS.

Kontaktuje mě

1 + 6 =

Libor Friedel

Libor Friedel

Lektor, kouč a konzultant s praxí od roku 1996

Učím, inspiruji a podněcuji ke STRATEGICKÉ CESTĚ v souvislostech. Mým posláním je nabádat ke zlepšování, pomáhat se znalostmi a jejich aplikací a vytvářet bezpečný prostor pro strategický rozvoj lidí a organizací. Dávám do toho SRDCE.

POZNÁNÍ a ANALÝZA ☛ LÍDROVSTVÍ ☛ STRATEGIE ☛ VÝKONNOST a SKÓRE ☛ KVALITA a EXCELENCE

Slova moudrých

„Existují pouze dva trvalé odkazy, které můžeme doufat, že dáme našim dětem. Jedním z nich jsou kořeny, druhým jsou křídla.“

(W. Hodding Carter II)

Líbil se Vám příspěvek? Byl pro Vás něčím zajímavý, inspirativní, přínosný nebo užitečný? SDÍLEJTE jej se svými přáteli a známými!

Pokud Vás téma Sebepoznání zajímá více, NAPIŠTE mi DO KOMENTÁŘŮ. Budu lépe vědět, o čem si chcete přečíst a čím se mám příště na blogu zabývat.

Vyplnit můžete také anketu ZDE.

Děkuji. LF

Osobní kvalita – Berte si kvalitu osobně

Osobní kvalita – Berte si kvalitu osobně

Kvalita je poměrně frekventované slovo. Oprávněně. Je důležitou hodnotou pro osobní život (osobní kvalita) i pro organizační život. Je také mnohoznačná, což vede k setkávání se například s „vnímanou kvalitou“. Vnímání je velice subjektivní záležitost, tedy i vnímaná kvalita je otázkou subjektivní.

Oproti tomu stojí (zejména v organizačním/firemním prostředí) kvalita, kde existuje snaha ji měřit a jasně popisovat, obvykle na základě požadavků zákazníka. Když jsem začínal s podnikáním, včetně lektorské a konzultační praxe, učil jsem se také od dánské firmy TMI. Tu založil Claus Moller, osobnost, která byla britským Department of Trade and Industry jmenována jedním z evropských guru kvality. V české kvalitářské komunitě zná téměř každý Jurana, Deminga, Ishikawu apod. Mollera málokdo. Šel mimo hlavní proud technické kvality, na dřeň, k lidem! TMI v té době pracovala kromě jiného se dvěma vlastními koncepty, které měly příznačné názvy – Lidé na prvním místě a OSOBNÍ KVALITA.

V České republice po první vlně transformace se rozjížděl byznys v oblasti kvality na základě zavádění „ISO norem“. Odvrácenou stranou tohoto úsilí bylo budování Potěmkinovských vesnic, reprezentovaných formálními (a certifikovanými) systémy kvality.

Nosná myšlenka je prostá.

Osobní kvalita je základem veškeré další kvality!

Zdá se být samozřejmá. V praxi tomu tak nebylo a stále ještě není. Snad je to příliš idealistické a naivní, protože s osobní kvalitou jako základem by možná organizace nepotřebovaly budovat žádné velkolepé a certifikované „systémy“. Proto jsem také poměrně skeptický vůči těmto systémům a jejich úloze ve firmách a naplňování strategií.

Osobní kvalita je pro mé téma s osobním vztahem. Formovalo můj relativně skeptický postoj k formálním systémům řízení kvality a jejich certifikaci podle různých norem ISO i to, že se na kvalitu dívám spíše ze strategického hlediska. Přesvědčení, že osobní kvalita je základem všech dalších kvalit však ve mě přetrvává.

E-book ZDARMA

Kvalita je mnohoznačná a situační

Rád bych připomněl některé zásady, které stály v TMI za konceptem osobní kvality. Jsem přesvědčen, že platí neustále a že máme v mnoha směrech rezervy v porozumění jejich praktickým dopadům a volbě adekvátní odezvy. Ostatně i s tím koncept osobní kvality počítá.

Zde jsou skutečnosti, které z kvality utváří mnohoznačný a situační fenomén, ať už jde o výrobky, tak zejména o služby.

  • Různí lidé mají různé a odlišné, subjektivní normy kvality (vnímání kvality).
  • Kvalita, kterou lidé očekávají od druhých není vždy stejná, jako kvalita, kterou očekávají od sebe, nebo by sami mohli nabídnout.
  • Posuzování stejné kvality může být odlišené u lidí s různým věkem, vzdělání, zkušenostmi či zázemím.
  • Lidé posuzují kvalitu podle svých potřeb v dané situaci.
  • Stejná kvalita může být stejnými lidmi odlišně posuzována v závislosti na situaci, potřebách a náladě.

Každý jsme jiný a ani sebelepší „dril“ auditorů kvality nedokáže objektivizovat to, že i auditor (kvality) je jen člověk se subjektivním pohledem. Nehledě u auditorů zákaznických, kteří jsou zástupci zainteresované strany s velkou vyjednávací mocí.

Ve hře jsou situační faktory, které ovlivňují chápání a vnímání kvality.

  • Kontext situace – jaká je konkrétní situace posouzení kvality.
  • Osobní kontext – kdo posuzuje kvalitu?
  • Požadavky – jaké jsou požadavky a očekávání, které je třeba naplnit a vyhovět jim? (Mohou být odlišené pro různé zainteresované strany.)
  • Kritéria a měřítka – jakými kritérii a indikátory je kvalita posuzována.

Lidský faktor jako východisko kvality

Je zřejmé, že v oblasti kvality je podceňována důležitost lidského faktoru. Proto TMI používá rozšířenou definici kvality, která zahrnuje kvalitu „technickou“ i „lidskou“.

Lidská kvalita (TMI používá pojem „za spodní hranicí“) souvisí s uspokojováním emocionálních potřeb, očekávání a tužeb (chování, pozornost, důvěryhodnost…). To jsou položky, které ovlivňují naše vnímání kvality, ale nejsou tak snadno zjistitelné a měřitelné jako čas, množství, počet vad, funkčnost apod., reprezentanti technicky pojímané kvality.

Že se tyto technické a lidské faktory navzájem ovlivňují, poznává spousta firem, které zaměstnávají agenturní pracovníky, mnohdy lidi s vnitřním postojem „je mi to jedno“, kteří necítí žádnou oddanost k firmě a ohrožují technickou stránku kvality.

TMI chápe a definuje pojem kvality v souladu s výše uvedeným jako

Úsilí vyhovět požadavkům a očekáváním jak po technické stránce (kvalita spodní hranice), tak i po emocionální stránce (kvalita za spodní hranicí).

Osobní kvalita je klíčová a je základem veškeré další kvality proto, že z ní vychází kvalita organizační jednotky (tým, oddělení…) a následná kvalita produktu (výrobku nebo služby). Pak teprve může být nastolena kvalita organizace, s její strategií, přístupy, kulturou apod.

Úsilí a výkonnost jednotlivce určují, jak zákazníci přijímají kvalitu služby. Služba je navíc posuzována v okamžiku spotřeby, nelze si ji dopředu „otestovat“ či „ohmatat“ za stejné situace (proto se domnívám, že ani reference nejsou „bernou mincí“ se vším všudy). Vyrábět fyzický produkt se pak některým může zdát snadnější než poskytovat služby. Proto o koncept servitizace je náročnější, než pouhá výroba a následný prodej produktů.

Osobní kvalita začíná u vlastních norem kvality jednotlivce. Zároveň je důležité porozumět následujícím skutečnostem:

  • Může být obrovský rozdíl mezi tím, co jednotlivec může dělat (ideální úroveň kvality) a co skutečně dělá (aktuální úroveň kvality.
  • Kvalita a z ní vyplývající výkonnost člověka mohou ve velmi širokém rozmezí kolísat v různorodých situacích. O tom už byla zmínka výše.
  • I když se lidé snaží pracovat, jak nejlépe dovedou, obvykle různí lidé pracují odlišně.

Selhává-li toto uvědomění a pojetí osobní kvality, přichází na řadu lídrovství, situační vedení či hledání všelijakých „manažerských technik a nástrojů“, stimulace, metody cukru a biče apod. To čemu mnoho lidí říká zjednodušeně (a zkresleně) „manažerské prášky“.

Osobní kvalita a její kontext mají na jedné straně aktéra, nositele aktuální míry osobní kvality a na druhé straně partnera, příjemce výsledků. Partnerem je jak interní nebo externí zákazník (ten chce kvalitní výsledek), tak nadřízený, manažer, který zmíněnému kontextu musí porozumět a volit efektivní odezvu.

Staří mistři nikdy nezmizí – Koncem 80. let, když profesor Tony Bendell napsal brožuru „The Quality Gurus“ pro kampaň DTI „Manageint into the 90s“, netušil, jak dlouho bude jeho analýza vůdců v oblasti kvality relevantní. Stále přijímá žádosti o kopie, které nyní považuje za sběratelské předměty. Časopis Quality World jej požádal, aby se na „superstars“ kvality podíval z pohledu nového milénia. Z evropanů ke Clausi Mollerovi přibyli Tom Peters, nositel myšlenky orientace na zákazníka a Philip B. Crosby, propagátor myšlenky nulových vad nebo „napoprvé správně“.

(Zdroj: Saferpak, článek Tonyho Bendella „Total Quality Management“)

Užitečná příručka ZDARMA

Užitečná příručka ZDARMA

Obr. 1 – Jak vysoko je aktuální laťka vaší osobní kvality? Jak vysoko je ideál?.

Zdroj: Pixabay

Osobní kvalita „aktuálně“ a „ideálně“

To, co obvykle sledujete, je aktuální úroveň kvality (a výkonu). Odpovídá dané situaci a je ovlivněna tím, co člověk očekává sám od sebe a také tím, jaké nároky a požadavky na jeho práci kladou druzí. Proto se situace, a tedy i aktuální úroveň osobní kvality mohou velice dynamicky (z)měnit, třeba i z minuty na minutu. Aktuální úroveň kvality není statická, je situační a je neustále vystavena měnícím se vlivům.

Podívejme se na některé faktory, které mohou aktuální úroveň osobní kvality ovlivnit:

  • Znalost cíle, jeho jasnost, porozumění cíli a jeho kontext. To může zvýšit míru ztotožnění se či přijetí cíle a následně úroveň aktuální osobní kvality.
  • Fyzické prostředí. Vzpomeňte třeba i na diskuse ohledně přínosu nebo škodlivosti tzv. Open space apod.
  • Psychologické prostředí a firemní kultura, v nichž se promítají různorodé hodnoty a které je prostřednictvím hodnot či jiných charakteristik popsatelné, v pozitivním i negativním smyslu.
  • Minulý úspěch či selhání. Úspěch obvykle zvyšuje aktuální úroveň kvality, u minulých selhání může jít o oba směry – může motivovat i brzdit. Vazby směrem k psychologickému prostředí spočívá třeba i v tom, jakým způsobem se o úspěchu či selhání komunikuje, jaká je role i frekvence pochval, kritiky, formy poskytování zpětné vazby a hodnocení kvality a výkonnosti apod.
  • Odměny, uznání (nebo naopak kárání a kritika). Sebeúcta (pocit „jsem v pořádku“) zásadním způsobem ovlivňuje aktuální úroveň kvality. TMI doporučovalo přirovnat si poskytování uznání jako vklad na bankovní účet, naopak kritiku či kárání jako výběr z pomyslného emocionálního účtu. Debetní účet rozhodně aktuální úroveň osobní kvality nezvyšuje (a nejde jen o finanční odměny).
  • Dalšími ovlivňujícími faktory aktuální úrovně osobní kvality jsou např. dostupný čas (jako součást SMART cílů), praxe, zkušenosti, dovednosti a znalosti, povaha úkolů apod.
  • Aktuální úroveň osobní kvality ostatních kolegů, rodiny a přátel, nadřízených, lidí, kteří fungují jako vzory apod.). Vliv má novost práce nebo rutina i další záležitosti.
  • Ideál a ideální úroveň kvality je posledním důležitým faktorem. Nejde o perfekcionismus nebo dokonalost. Jde o to, jak vysoko každý z nás má nastavenu laťku a vzory. Vyšší míra námi vnímané ideální úrovně kvality obvykle zvyšuje naši aktuální úroveň osobní kvality.

Ideál kvality a ideální úroveň osobní kvality je postupně utvářena, budována a ovlivňována rodiči, sourozenci, přáteli, učiteli, nadřízenými, lídry, médii, sociálními sítěmi s naší individuální zkušeností s okolním světem. Roli sehrávají také silné emocionální zážitky, které ideální úroveň kvality mohou zvyšovat i snižovat.

Celou tu pestrost, včetně souvisejících propastí mezi lidmi, můžeme v poslední době vnímat velmi intenzivně.

Rozdíl mezi aktuální a ideální úrovní kvality v podstatě definuje váš potenciál rozvoje. Proto je osobní kvalita také výborným tématem pro koučování.

Přínosy kvality od „sebe“

Osobní kvalita ovlivňuje naši sebedůvěru. Kvalita sebedůvěru vytváří a zároveň je sebedůvěra skvělým východiskem (osobní) kvality. V širším psychologickém významu se vše dotýká tzv. sebepojetí – jak máme sami sebe rádi, jak sami sebe vnímáme a jaké jsou naše vzory a ideály. V tomto kontextu je (sebe)uvědomění osobní kvality, její poznání a sebevědomí i sebedůvěra v tomto směru zásadním faktorem s vlivem na vaše chování, pocit spokojenosti, výkonnost, rozvoj a vztahy.

Osobní kvalita staví pevné základy našeho života. Odvodit můžete mnoho přínosů.

  • Jste lepším příkladem ostatním.
  • Roste kvalita vašeho života, má větší smysl.
  • Ostatní lidé vám více věří a respektují vás.
  • Posilujete si vlastní sebedůvěru.
  • Zvyšují se vaše kariérní vyhlídky.
  • Nemusíte věci dělat vícekrát, nikdo po vás nemusí práci kontrolovat.
  • Zvládnete toho více apod.

Obr. 2 – Osobní kvalita je vizitkou a dárkem, který dáváte druhému.

Zdroj: Pixabay

Stanovte si cíle

Proto zkuste výchozí krok. Stanovit si pro sebe cíle osobní kvality.

  • Ve které konkrétní oblasti můžete uzavřít dohodu se sebou samými k přiblížení vaší aktuální úrovně osobní kvality k ideální úrovni?
  • Co plánujete udělat pro zvýšení své aktuální úrovně?
  • Do kdy?

Jděte do toho!!!

Budu rád, když se podělíte o své zkušenosti, pokroky a názory v komentářích.

 

Porovnejte kvalitu jako hodnotu s dalšími svými hodnotami

Vyplňte ZDARMA krátký dotazník a získejte pro sebe reflexi o vašich hodnotách a tipy na cvičení.

Kontaktuje mě

6 + 9 =

Libor Friedel

Libor Friedel

Lektor, kouč a konzultant s praxí od roku 1996

Učím, inspiruji a podněcuji ke STRATEGICKÉ CESTĚ v souvislostech. Mým posláním je nabádat ke zlepšování, pomáhat se znalostmi a jejich aplikací a vytvářet bezpečný prostor pro strategický rozvoj lidí a organizací. Dávám do toho SRDCE.

POZNÁNÍ a ANALÝZA ☛ LÍDROVSTVÍ ☛ STRATEGIE ☛ VÝKONNOST a SKÓRE ☛ KVALITA a EXCELENCE

Slova moudrých

„Nejdůležitější certifikací je uspět u zákazníka.“

(Claus Moller)

Líbil se Vám příspěvek? Byl pro Vás něčím zajímavý, inspirativní, přínosný nebo užitečný? SDÍLEJTE jej se svými přáteli a známými!

Pokud Vás téma (Sebe)poznání či Kvality a excelence zajímá více, NAPIŠTE mi DO KOMENTÁŘŮ. Budu lépe vědět, o čem si chcete přečíst a čím se mám příště na blogu zabývat.

Vyplnit můžete také anketu ZDE.

Děkuji. LF

Zmapujte si zainteresované strany

Zmapujte si zainteresované strany

Člověk je tvor sociální (píšu to jako velký introvert). Na úrovni společenského vývoje, kde se nacházíme, žijeme mezi nejen jinými lidmi, s nimiž navazujeme vztahy, ale i organizacemi a institucemi, se kterými přicházíme do styku. V našich společenských vesmírech nejsme sami. Obklopují nás zainteresované strany!

Uvědomit si, které to jsou, kdo je reprezentuje, umět se v nich zorientovat, zvolit k nim vhodný přístup a začlenit je do svých strategií je užitečná dovednost. V článku se podíváme, na možnosti, jak to zvládnout a zainteresované strany si zmapovat, abyste mohli lépe rozhodnout o přístupu k nim. Ještě více pak najdete v e-booku.

„Stejkholdři“! Dá se s nimi setkat i ve „steakhouse“, vzít je tam na oběd či večeři a probrat jejich zájmy a vliv. Zainteresované strany jsou fenoménem, který je dobré nepodcenit. Ani na úrovni organizací, v jejich strategiích, záměrech a projektech, ani na individuální úrovni každého z nás, v našich různorodých rolích, strategiích, přístupech a plánech. Na workshopech bývá mapování zainteresovaných velmi bouřlivou a dynamickou částí. Není to obvyklá a „samozřejmá“ činnost, proto vznikl tento příspěvek a k němu ZDARMA rozšiřující čtyřicetistránkový E-BOOK s postupem, tipy, pracovními listy apod. Stáhněte si jej!

Zainteresované strany – Kdo drží „stake“?

Zainteresované strany (angl. stakeholders) jsou pojem a koncept známý zejména z projektového a strategického řízení. Někdy se lze setkat i názvem „zúčastněné strany“.

Autor koncepce, Edward Freeman (2010) definoval zainteresované strany jako

„osoby nebo skupiny, které mohou ovlivnit nebo působit na dosažení cílů organizace nebo jsou dosažením cílů organizace ovlivněni“.

Donaldson & Preston (1995) považují za zainteresované

„osoby nebo skupiny s legitimními zájmy na procedurálních a/nebo podstatných aspektech činnosti organizace“.

Stejně jako u mnoha jiných věcí, tak i v případě „stejkholdrů“ jsem přesvědčen, že to, co platí pro organizace, můžeme s výhodou přizpůsobit a využít na úrovni jednotlivců pro svůj osobní život. Zainteresované strany nevyjímaje.

Pro sebe můžete za zainteresované strany považovat organizace, instituce, skupiny lidí a jednotlivé osoby, kteří ovlivňují naše životy, dosažení našich osobních a dalších cílů, kariéru, úspěch apod. Dotýkají se každé vaší role, osobní i profesní. Na druhé straně jsou zainteresovanými všichni ti, které svým jednáním a konáním v životě, snahou dosáhnout úspěchu a cílů, ovlivňujete vy sami.

V současné době díky fenoménu youtuberů, kuchařů, módních a food blogerů, s přispěním marketingové komunikace a všemožných forem sdílení na sociálních sítích, vystupují do popředí lidé, pro něž se vžil typicky český název „influenceři“ (jednou jsem narazil na pojem „vlivaři“). Ti jsou pro mnohé jednou ze zainteresovaných stran a mají vliv na jejich životy.

„…if you have a stake in something, its success or failure will have an effect on you.“

(Zdroj: Cambridge Dictionary)

E-book ZDARMA

Obr. 1 – „Stake“ má v angličtině také význam „kůl“. Bez „stakeholderů“ jsme možná proto jako „kůl v plotě“. A někdo by třeba chtěl mít své „stakeholdery“ uspořádané pěkně ve štosu.

Zdroj: Pixabay

Proč se zabývat zainteresovanými stranami?

CO jsou to zainteresované strany jsme si vysvětlili. Je čas se zamyslet nad tím, PROČ se jimi zabývat.

Existuje více důvodů. Podívejme se na tři z nich.

  • Zainteresovaná strana obvykle má určitou míru moci a/nebo vlivu, včetně (každého z) nás samotných. Sami sebe nemůžeme vyřadit, tak jako ředitel nemůže vyřadit sebe, jako zainteresovanou stranu v podniku.
  • Pak jsou tu naše osobní sny, ambice, přání, představy, očekávání, požadavky a plány, na jejichž naplnění máme zájem. Totéž platí i pro všechny naše zainteresované. Mají zase své zájmy, ambice apod. Na(ne)štěstí se v čase a svými „zájmy“ proměňují.
  • Zdaleka ne všechno o zainteresovaných je nám známo, proto se i tady dá použít Johariho okno. Ne vše si uvědomujeme, ne vše se nám líbí nebo s tím souhlasíme. U sebe samých a u zainteresovaných také. S nadsázkou by se dalo říct, že život je kombinací symbiózy, synergie a souboje/konfliktu zájmů zainteresovaných stran.

Jeden citát, na jehož autora si nevzpomínám, říká něco ve smyslu:

„Nepracuješ-li na uskutečnění svých snů/cílů, pravděpodobně pracuješ na uskutečnění snů/cílů někoho druhého.“

Mapování zainteresovaných vám ukáže, zda se tak děje či nikoliv.

Je to jeden z důvodů, proč se domnívám, že je užitečné i v osobním životě si zainteresované strany uvědomit, udělat si o nich přehled, zmapovat je a podle toho promyslet a nastavit priority z hlediska

  • budování a rozvíjení vztahů,
  • komunikace,
  • sdílení a networkingu,
  • podpory,
  • věnování pozornosti a (trávení) času apod.

Na méně vědomé úrovni či intuitivně to zcela jistě děláme (a ego nám napovídá).

 

Závisí na situaci (projektu, etapě života…)

Leckdy je k tomu třeba cit a vědomí účelu (proč zainteresované strany rozebíráme). Mapování zainteresovaných má situační podtext, kterého můžete s výhodou využít. Různé situace s sebou přináší výzvu jak odlišit jednání s různorodými zainteresovanými stranami.

Zvažte třeba tyto případy:

  • osobní/životní strategie obecně,
  • rodinná strategie rodiny/domácnosti,
  • výchova dětí (poté co přijde dítě na svět jako „nová zainteresovaná strana“),
  • zahájení a rozvoj kariéry v konkrétní firmě,
  • zahájení a průběh studia na konkrétní škole,
  • zahájení podnikání (a poté jeho různá stádia a situace v rozvoji) apod.

Podle různých situací můžete brát v úvahu vhodná kritéria, kterými lze zainteresované strany hodnotit, posuzovat a členit. Užitečné kreativitě se meze nekladou. Existují ale zažité či obvyklé/modelové postupy, často ve formě jednoduchých matic a tabulek.

Můžete rozdělit zainteresované strany na vnější a vnitřní. Zejména v organizacích. U jednotlivců bychom sice mohli začlenit mezi interní zainteresované ego a jiné složky osobnosti, ale to je nadsázka.

V případě pracovní role nebo u rodiny má členění na interní a externí zainteresované větší smysl, i když samo o sobě nic podstatného neřeší.

Jednoduchý postup mapování zainteresovaných stran

Pojďme se podívat na jeden z nejpopulárnějších přístupů ke zmapování zainteresovaných stran. Můžete jej použít i při (sebe)koučování.

Základní postup je jednoduchý.

  1. Určete konkrétní zainteresovaná strany.
  2. Zvolte kritéria pro členění a připravte prázdnou „mapu“.
  3. Označte zainteresované strany v připravené „mapě“.
  4. Určete priority a opatření pro komunikaci a jednání.

 

Krok 1. Určete konkrétní zainteresované strany

Vůči situaci, kterou řešíte, před níž stojíte nebo se v ní nacházíte, si sepište seznam konkrétních osob, skupin, organizací a jejich zástupců atd. V úvahu berte dva úhly pohledu:

  • ty, kteří na situaci/projektu mohou mít vliv či zájem, aby se (pokud možno úspěšně) odehrála – KDO vás ovlivňuje
  • ty, které situace/projekt, strategie apod. pokud se uskuteční ovlivní, dotkne se jich či na ně nějakou měrou dopadne – KOHO ovlivňujete vy.

Proveďte si malý brainstorming, bez cenzury a bez jakéhokoliv vnitřního třídění, „známkování“ nebo nálepkování. Zapisujte na papír, jak vám jednotliví zainteresovaní přijdou na mysl. Pořadí není důležité.

Logickým důsledkem konkretizace zainteresovaných je, že se asi doberete většího počtu (kvantity) a různé „kvality“. To je v pořádku.

Doporučuji zainteresované strany identifikovat co nejkonkrétněji. Nemusí jít vždy o jednotlivce, ale v některých případech je to lepší a účinnější než zůstat pouze u identifikování organizace. Např. formálně posílám daňová přiznání na příslušnou pobočku Finančního úřadu, ale jsem rád, že znám úřednici, která má na starosti písmeno F a mohu se na ni v případě potřeby obrátit s dotazem, prosbou apod.

Doporučuji sepisovat seznam zainteresovaných jako číslovaný seznam, který ovšem nevyjadřuje žádné priority. Vytváří však „klíč“, který se bude hodit ve vizuální části.

Při mapování zainteresovaných v rámci koučování je tento krok jedním, které může klientovi navrhnout kouč, pokud takový proces souvisí s dosažením cíle koučovacího setkání a klient s ním souhlasí.

 

Krok 2. Zvolte kritéria členění a vytvořte „mapu“

Pro klasifikaci zainteresovaných stran z vašeho číslovaného seznamu si zvolte jakákoliv smysluplná a vypovídající kritéria. Dvě budou na naší mapě. Jsou nejčastější, pro mapování mají dobrou vypovídací schopnost a zahrnují

  • zájem
  • moc

Zájem zainteresovaných má mnoho zdrojů. Může jít o to, kdo se bude snažit vaši věc podpořit, kdo blokovat a znepříjemňovat, kdo se soustředí na finanční efekty a dopady, kdo na reputaci a image apod.

Vnímaná moc je závažnějším kritériem. Má obvykle více podob:

  • formální/neformální
  • hierarchická (např. nadřízený)
  • smluvní (např. banka, poskytovatel hypotéky…)
  • legislativní
  • odborná (např. ve školském/univerzitním prostředí docent, profesor…)

Moc/vliv a zájem jsou dva rozměry „mapovací matice“, které představuje prostor, v němž se zainteresované strany budou pohybovat.

 

Užitečná příručka ZDARMA

Obr. 2 – Mapa zainteresovaných stran s kritérii „moc“ a „zájem“.

Zdroj: vlastní zpracování

Krok 3. Označte zainteresované ze seznamu v připravené „mapě“

Dva faktory, podle nichž jste se rozhodli zainteresované rozčlenit, vytvoří jednoduchou matici. V našem případě je to „moc/vliv“ a „zájem“.

Nejde o absolutně objektivní „cvičení“. Důležité je uvědomit si stávající vnímání situace a sítě vztahů. Při workshopech ve firmách a mapování zainteresovaných stran ve skupinách, se ukazuje důležitou i diskuse o různých argumentech, pohledech na moc a zájem zainteresovaných stran od různých lidí apod. To vše pomáhá odhalovat příčiny nesouladu, vnímání „kritérií hodnocení“, vnitřní přesvědčení, dostupnost nebo naopak nedostupnost informací a podrobností apod.

Mapa zainteresovaných v podobě matice obsahuje čtyři kvadranty (viz. obrázek):

  • Kvadrant I – V tomto segmentu jsou zainteresované strany ve formě fanoušků a příznivců. Jejich míra zájmu je větší než možnost a schopnost věci ovlivňovat.
  • Kvadrant II – V tomto kvadrantu se nachází vaši klíčoví ovlivňovatelé a zainteresovaní jimž je třeba se prioritně věnovat. Chcete-li, tak „klíčoví hráči“. V osobním mapování je užitečné, když se v tomto kvadrantu pro danou situaci nacházíte i vy sami.
  • Kvadrant III – Je možná důležitější, než segment I. Hodně záleží, jaká je forma moci, o níž se opírají zainteresované strany na tomto území.
  • Kvadrant IV – Malý zájem, malá moc (IV) je zdánlivě snadným segmentem, kde „nic nehrozí“, ani ve smyslu příležitostí, ani ve smyslu rizik. V e-booku zjistíte, že to není tak docela pravda.

 

Krok 4. Zvažte priority a opatření pro komunikaci a jednání

Vizuální znázornění (mapa) usnadňuje pohled na to, kteří zainteresovaní by měli získat největší pozornost. Cílem je zainteresovaným stranám porozumět.

  • Proč (z jakého důvodu) je pro vás příslušná zainteresovaná strana důležitá?
  • Co ji motivuje?
  • Jaké zdroje od ní budete potřebovat?
  • Jak bude řešit konflikty mezi (zejména klíčovými) zainteresovanými?
  • Jaké jsou nejlepší metody a způsoby komunikace s různými zainteresovanými?

Analyzujte seznam zainteresovaných a snažte se co nejlépe porozumět jejich zájmu na vašem projektu, jaké informace od vás budou chtít, kdo ovlivňuje jejich postoje a názory a další detaily, které vám poskytnou informace a umožní vám lépe se rozhodnout v jednání s nimi.

Kvadrant II (viz. obrázek) – Zainteresované strany s vysokou mírou moci i zájmu byste měli úzce zapojit. Jsou to vaši klíčoví hráči v/pro situaci (nebo váš osobní projekt), pro níž zainteresované strany mapujete. Doporučuji záležitosti s nimi intenzivně konzultovat, být si vědomi jejich očekávání a dbát na jejich spokojenost.

Těžko předjímat výsledky jakéhokoliv mapování, ale jak už jsem zdůrazňoval dříve, na osobní úrovni byste měli být klíčovými hráči ve svých „projektech“.

 

Ještě více nabízí e-book ZDARMA

Mapování zainteresovaných stran se 4 kroky je výborným základem pro mnoho situací. Do mapování však lze zařadit i další prvky, které zvyšují objektivitu, přesnost a vypovídací schopnost a přináší další inspiraci pro určení dobré komunikační strategie pro jednání a vztahy se zainteresovanými stranami.

Ve 44-stránkovém e-booku, který si můžete zdarma stáhnout, najdete více podrobnosti ke 4 krokům mapování zainteresovaných stran. Mimo jiné:

  • Další ukázky map, které zachycují dynamiku vztahu se zainteresovanými a rizika z ní vyplývající
  • Dodatek ke koučování a vazbu na GROW model v koučování
  • Desatero ke zainteresovaným stranám
  • Další tipy, doporučení a pracovní listy
  • Přístup k rozšířující prezentaci k „mapovacímu workshopu“

Na závěr pár otázek pro vás do diskuse:

  • Jak se se zainteresovanými stranami vypořádáváte vy?
  • Kdo jsou pro vás klíčoví hráči?
  • Jaké přístupy považujete za vhodné?
  • Co byste poradili ze svých zkušeností druhým?

Pište do komentářů, sdílejte své pohledy na věc.

Literatura:

  • DONALDSON, Thomas, PRESTON, Lee E. The Stakeholder Theory of the Corporation: Concepts, Evidence, and Implications. Academy of Management Review. 1995, 20(1), 65-91.
  • FREEMAN, R. Edward. Strategic Management: A Stakeholder Aproach. 2. vyd. New York: Cambridge University Press, 2010. 292 s. ISBN 978-0-521-15174-0.
  •  

Chcete ještě i prezentaci?

Stáhněte si ZDARMA krátkou prezentaci k tomuto příspěvku – na SlideShare.

Kontaktuje mě

13 + 3 =

Libor Friedel

Libor Friedel

Lektor, kouč a konzultant s praxí od roku 1996

Učím, inspiruji a podněcuji ke STRATEGICKÉ CESTĚ v souvislostech. Mým posláním je nabádat ke zlepšování, pomáhat se znalostmi a jejich aplikací a vytvářet bezpečný prostor pro strategický rozvoj lidí a organizací. Dávám do toho SRDCE.

POZNÁNÍ a ANALÝZA ☛ LÍDROVSTVÍ ☛ STRATEGIE ☛ VÝKONNOST a SKÓRE ☛ KVALITA a EXCELENCE

Slova moudrých

„Nejlepším způsobem, jak minimalizovat nesouhlas, je zajistit, aby všichni zainteresovaní byli v jedné místnosti byli v místnosti.“

(Cheryl Yeoh)

Líbil se Vám příspěvek? Byl pro Vás něčím zajímavý, inspirativní, přínosný nebo užitečný? SDÍLEJTE jej se svými přáteli a známými!

Pokud Vás téma modelů a nástrojů, strategií nebo koučování zajímá více, NAPIŠTE mi DO KOMENTÁŘŮ. Budu lépe vědět, o čem si chcete přečíst a čím se mám příště na blogu zabývat.

Vyplnit můžete také anketu ZDE.

Děkuji. LF

StratÉGOvo EGO v přípravě a realizaci strategie

StratÉGOvo EGO v přípravě a realizaci strategie

Všichni ho máme. Většinou se má za to, že nám škodí, dokonce je našim nepřítelem. Vůbec nemá dobrou pověst. Nelze se ho však zbavit. Bude nás pronásledovat až do konce. Naše EGO.

Hraje ego roli ve strategii? Odráží se v ní stratÉGOovo EGO?

Na úrovni osobní/životní strategie beze sporu. Přijmeme-li úvahu, že osobní strategie je základem všech vašich strategií, tak se ego promítá i do organizačního života a strategií organizací.

(Nejen) naše ego ovlivňuje všechny strategie, které vědomě i nevědomě utváříme a sledujeme na svých Cestách. Důkazy poskytují různorodé (auto)biografie lidí z organizačního světa – od Tomáše Bati a jeho bratra Jana Antonína, až po legendu jménem Steve Jobs.

Bernard Marr připomíná, že, dovednost utvářet strategie ani v době robotizace, digitalizace a automatizace, (zcela) nepřevezme umělá inteligence (AI), o níž tiše předpokládáme, že nemá žádné ego. Dalo by se říci, že neexistuje strategie bez odlesku ega svého tvůrce.

StratÉGOvo EGO se do toho, co chceme a budeme dělat a dosahovat v osobním i organizačním životě, bude vždy v různé míře promítat. Do našich ambicí, úspěchu i neúspěchu. Je tedy ego stratégův přítel nebo nepřítel?

K článku (který bude na pokračování) mě inspirovala recenze knihy „Ego je váš nepřítel“ z nakladatelství Management Press, kterou jsem psal pro časopis Perspektivy kvality. Recenze vyšla v čísle 1/2018 na jaře tohoto roku. To co mě inspirovalo, byly tři fáze a postoj ega k těmto fázím, které zažíváme při realizaci našich strategií v osobním i organizačním životě – vzestup, úspěch a nezdar.

…No, přiznám se, že roli trochu hraje i ta slovní hříčka v titulku. Že by odlesk mého vlastního ega?

Stáhněte si e-book s náloží knih!

Bibliografický soupis knih

Ego

Podle Sigmunda Freuda (viz. sloupec vpravo) je ego jednou ze tří složek ve struktuře naší osobnosti.

  • „Id“ (ono) je vládcem pudů, založeném na principu slasti a vášně.
  • „Superego“ (nadjá) je našim ideálem, zahrnujícím svědomí, hodnoty a morálku.
  • „Ego“ (já) je založeno na vnímání, realitě a zkušenosti. Vyvažuje to, co se děje mezi Id a Superegem. Je v sendviči mezi pudovostí a morálkou.

Vášnivec, Poctivec a Realista. To je trojka, která nás doprovází na naší Cestě.

Ego bývá považováno za naše „falešné já“. Je to zkreslovač naší reality. Pro stratégovo ego v hodnocení a posuzování výchozí situace pro strategickou volbu a následnou strategii, to není dobrá zpráva. Abychom poznali, co opravdu znamená život, musíme (prý) ego tzv. „zkrotit“. V poznávání reality z pohledu strategie to znamená mít k dispozici data, ne pouze dohady a domněnky.

Je zřejmé, že pojetí ega je dvojí. Psychologické a osobnostní.

Ego ve Freudově pojetí má funkci centrální řídící jednotky psychiky, je zdrojem citů a ovládá motoriku.

Člověk s vyvinutým egem je považován za zralou osobnost – je schopen přiměřeně reagovat na danou situaci a odhadnout její následky. Není nic, co by mělo být v tomto pojetí na egu špatného. Zrale reagovat na situaci a odhadnout její následky je také podstata strategického rozhodování. Tato perspektiva by měla stratégům pomáhat. V tomto je stratégovo ego pozitivní.

Když je však ego člověka, který je vlastníkem nebo vrcholovým manažerem firmy vyvinuto nadměrně, tak… (máte určitě nějakou zkušenost s někým, koho to potkalo).

SIgmund Freud (1856-1939) byl rodákem z Příbora v dnešním Moravskoslezském kraji. rodině pocházející z Haliče. Během jeho dětství se rodina přestěhovala do Vídně, kde prožil takřka celý život. Zemřel v emigraci v Londýně, kam se krátce před smrtí uchýlil před nastupujícím nacismem.

Okolo své psychoterapeutické techniky rozvinul rozsáhlý teoretický systém popisující člověka z hlediska psychologického, filozofického i antropologického. Součástí tohoto systému je tzv. druhá topika (ego, superego a id).

(Zdroj: Wikipedia)

Obr. 1 – Co s naším egem při tvorbě a realizaci strategie?

Zdroj: Pixabay

Chtění, vzestupy a pády

„Jděte za svou vášní…“

„Dělejte to, co milujete…“

„Vystupte ze své zóny pohodlí…“

K tomu nás nabádá mnohá poučka osobního rozvoje a „úspěchologie“.

„Najděte svou vizi, uvědomte si své hodnoty, definujte své poslání…“

Také k tomu nás inspirují různé přístupy. (Mé ego říká, že toto řeší jiná ega a těm bych v tom mohl pomoci.)

Co pak na to chudák ego. Jsme zmítáni, hledáme. Někdo nachází, někdo nenachází. Jeden kráčí po Cestě, jiný stojí na pomyslné křižovatce a marně se rozhlíží…

Bažíme po úspěchu, máme ambice, sny, aspirace. Snažíme se je naplnit, dosáhnout úspěchu a svých cílů.

Když se to podaří a svou strategii úspěchu zrealizujeme a naplníme, dosáhneme úspěchu. Jsme na vrcholu! Z vrcholu existuje jediná cesta – dolů.

Většinou úspěch (napoprvé) nezažijeme. Zakopáváme, padáme, zažíváme porážky, nezdar

Ve všech případech ego hraje roli. Na osobní úrovni při stanovení strategie, v situacích, kdy naše strategie vede k úspěchu i když naše strategie selže. Je na obou stranách mince – v úspěchu i neúspěchu. Holiday (2017) píše o egu jako o nezdravé víře ve vlastní důležitost, aroganci a sebestředných ambicích.

Ego se promítá i do firemních přístupů a strategií. Ve střetu osobností se vždy střetávají i jejich ega. Jako úspěšní krotitelé pudů a vášní, někdy jako zbyteční omezovači hodnot a morálky. Příkladem jsou střety zájmů a očekávání tzv. zainteresovaných stran (stakeholders).

Sebepojetí (a stratég)

Psychologie pracuje s pojmem a fenoménem „sebepjetí“. Carl Rogers jej vysvětluje jako mozaiku tří samostatných částí:

  • Jak sami sebe vnímáme (sebe-obraz)
  • Jakou hodnotu sami sobě přikládáme (sebeúcta)
  • Jací bychom si přáli být (ideál sebe sama)

Z toho také vyplývá, že sebepojetí má výrazný dopad do manažerského světa lidí-manažerů a také stratégů. Vstoupí-li do toho ego, opět se rozehraje celá řada tónů, ovlivňujících CO, PROČ a JAK ve strategiích.

Egotista je člověk, který je v nebezpečné míře zaujat sám sebou. Až natolik, že ostatními opovrhuje. Toto je nejextrémnější přístup ega. Obvyklý a jemnější přístup tkví v nezdravé víře ve vlastní důležitost, sebestředných ambicích, nezřídka doprovázených arogancí. V politice a její historii i současnosti bychom pro příklady nemuseli chodit příliš daleko. Prosadit se za každou cenu, prosadit svou strategii za každou cenu.

Paradoxní je, že ego nejen překáží v dosažení našich ambicí a cílů, ale často v tom aktivně brání a podráží nám vlastní nohy. Stává se to proto, že nám ego říká to, co chceme slyšet, v okamžicích, kdy to chceme slyšet. Ve filmové sérii, která začala filmem Jak svět přichází o básníky, vystupuje Vendulka-utěšitelka. Ego je také utěšitelem. Pomáhá překonávat strach a nejistotu.

Chcete zvládnout a aplikovat nějaký koncept, ale nejste si jisti. Ego vám to potvrdí a napoví vám, že „je to jen teorie“. Pro stratégovo ego se tak strategie stane teoretickou záležitostí. V lepším případě budou teorií jen některé její části.

Psychologie strategie

Psychologie strategií, která je ve hře, nebývá obvykle tou diskutovanou částí při rozhodování a volbě strategického přístupu v organizaci. Je však jednou z ingrediencí, proč vnímáme organizace jako živoucí organismy a proč se v realizaci strategie nemusí nutně potvrdit všechny modely a teorie, o nichž se učí v MBA školách apod.

Ryan Holiday si všímá tří fází, které jsou podle mě důležité i z hlediska strategie a cesty za strategickými cíli.

  • Aspirací a ambicí
  • Úspěchu
  • Neúspěchu a nezdaru

Strategie ztělesňuje naše záměry a cestu. V cílech, k nimž posléze hledáme cestu jejich naplnění, se zračí naše aspirace a ambice. Doufáme v cestu „vzhůru“, k rozvoji a růstu, v podnikání, osobním životě… Ego v této fázi hraje roli. Je tu s námi, ať usilujeme o cokoliv.

Pravděpodobně pozitivním vyústěním a našim naplněním jsou úspěšné strategie, díky nimž dosáhneme úspěchu. Úspěchu v tom, co pro nás úspěch ztělesňuje. Pro jednoho finančního úspěchu, pro druhého šťastné rodiny, pro třetího duchovního naplnění, pro dalšího vše dohromady. Jaknatologie je nám k dispozici. Ovšem, naše ego také…

No a pak tu je neúspěch. Selhání naše představované selháním našich strategií. Nenaplnění cílů a ambicí z různých příčin. Nezdar.  Ego je nám i v tuto chvíli k ruce.

Holiday vůči těmto třem situacím nabízí jednoduché (jaknatologické) řešení:

  • Buďte skromní ve svých ambicích.
  • Buďte velkorysí v dobách úspěchu.
  • Buďte vytrvalí v dobách nezdarů.

Užitečná příručka ZDARMA

E-book ZDARMA

Obr. 2 – Strategické ambice, které ovlivňuje ego, mohou být vrtkavé.

Zdroj: vlastní zpracování

Nahoru… a dolů

Werich s Voskovcem zpívali o tom, že „jednou jsi dole jednou nahoře“.

Smaragdová deska nám připomíná „jak nahoře, tak dole“.

Ekonomická teorie i praxe na nás útočí sinusovkou ekonomických cyklů.

„Jaknatologové“ připojují tisíce návodů, jak být úspěšný, ti střízlivější sdílí moudro typu, že nejlepším učitelem úspěchu je neúspěch.

Tři zmíněné fáze (vzestup, úspěch, nezdar) naše životy provází neustále. S nimi nás provází naše ego. Má nebo nemá smysl řídit se zmíněnými radami? Kdy je důležité být skromný, kdy velkorysý a kdy vytrvalý?

Skromnost, velkorysost a vytrvalost ve strategii

Ego je psychologický fenomén, který ovlivňuje osobnost člověka (a tedy i stratéga) a tím přístup k procesu tvorby a realizace strategie. V dalších dílech nahlédneme na možný vliv ega z hlediska strategických ambicí, úspěchu strategie nebo naopak z hlediska nezdaru strategického snažení.

Vítám vaše náměty, dotazy a pohledy na věc do komentářů

  • Jakou roli hraje v přípravě a realizaci strategie skromnost, velkorysost a vytrvalost?
  • Jaký je váš názor na roli ega ve strategickém řízení?
  • Jak by se měl stratég se svým egem nejlépe vyrovnat?
  • Je třeba považovat ego za nepřítele člověka a nepřítele strategie?

Literatura:

  • FRIEDEL, Libor. Ego a ambice, úspěch a nezdar (v kvalitě). Recenze knihy Ego je váš nepřítel. Perspektivy kvality, 2018 (13)1, 46-47.
  • HOLIDAY, Ryan. Ego je váš nepřítel. Jak zkrotit přebujelé já a prosadit se. Praha: Management Press, 2017. 168 s. ISBN 978-80-7261-498-1.

Chcete ještě i prezentaci?

Stáhněte si ZDARMA krátkou prezentaci k tomuto příspěvku – na SlideShare.

Kontaktuje mě

10 + 4 =

Libor Friedel

Libor Friedel

Lektor, kouč a konzultant s praxí od roku 1996

Učím, inspiruji a podněcuji ke STRATEGICKÉ CESTĚ v souvislostech. Mým posláním je nabádat ke zlepšování, pomáhat se znalostmi a jejich aplikací a vytvářet bezpečný prostor pro strategický rozvoj lidí a organizací. Dávám do toho SRDCE.

POZNÁNÍ a ANALÝZA ☛ LÍDROVSTVÍ ☛ STRATEGIE ☛ VÝKONNOST a SKÓRE ☛ KVALITA a EXCELENCE

Slova moudrých

„Jen ego se chce zbavit ega.“

(Sue Morter)

Líbil se Vám příspěvek? Byl pro Vás něčím zajímavý, inspirativní, přínosný nebo užitečný? SDÍLEJTE jej se svými přáteli a známými!

Pokud Vás téma strategie zajímá více, NAPIŠTE mi DO KOMENTÁŘŮ. Budu lépe vědět, o čem si chcete přečíst a čím se mám příště na blogu zabývat.

Vyplnit můžete také anketu ZDE.

Děkuji. LF

Zlatý kruh a faktory ovlivňující strategii

Zlatý kruh a faktory ovlivňující strategii

Máte svou strategii, jste-li podnikatel/ka? Pokud jste zaměstnancem firmy (podniku, organizace), jste s vědom/a, zda firma nějakou strategii má? Co o ní víte? Je to pro vás důležité? Jak jste na tom se svou životní strategií a jejím uskutečňováním? Pokud studujete (vysokou školu, MBA program…), jaké je strategie vašeho studia?… A víte, co je to zlatý kruh?

Existuje dost perspektiv, jak se dá na strategii nahlížet, co strategie znamená, jaké existují důvody proč se strategií zabývat či nikoliv.

Chcete-li lépe pochopit a porozumět úloze a důležitosti strategie v osobním a organizačním životě, doporučuji si uvědomit dvě věci:

  • Co je to strategie.
  • Jaké faktory stojí v pozadí.

Líbil by se mi chytlavý titulek pro tento článek, ve stylu „Všechno, co jste si přáli vědět o strategii a báli jste se zeptat!“ Mám ale problém s tím, že jakmile se v titulku objeví slovo „vše“ nebo naopak „jediný“, „jediná“ či „jediné“, zvedne se v mé mysli varovný prst. Jsem skeptik vůči černobílému vidění světa a „jediným“ ultimativním a všeobjímajícím řešením. Nebylo by reálné, postihnout veškerou pestrost světa strategií. Tak jsem se omezil na několik CO, PROČ a JAK (zlatý kruh) a pár dalších faktorů.

Co je (to) strategie

článku ke knize o Michaelu Porterovi jsem použil jeho definici:

„Strategie načrtává území, na němž se podnik snaží být jedinečný.“ 

Jako lektor a strategický konzultant rád předávám představu strategie jako dlouhodobého rámce, který udává směr našemu konání (cesty) a určuje jeho rozsah. Zdánlivě na tom není nic mimořádného. (Přečtěte si poznámku vpravo, co je to zlatý kruh.) Strategie v podstatě odpovídá na otázky:

  • CO
    • Co dělat, co nedělat? Čemu se věnovat, čemu se nevěnovat? Na co se zaměřit, co opustit?…
  • JAK
    • V jakém rozsahu se „zvolenému“ věnovat?
    • Jak zvládnout a přistoupit k tomu, co se rozhodnete dělat (kdy a s kým…)?…

Strategie je způsob, přístup (JAK) nebo cesta (KUDY), které si zvolíte ke zvládnutí a dosažení něčeho, co je pro vás důležité (CO). Ať už je to definovaný důležitý a dlouhodobý cíl, stanovená meta, inspirativní vize… Zlidověle míváme celý postup zafixován v představě:

  • Odkud jdete?
  • Kam jdete?
  • Jak se tam dostanete?

Na scénu vstupuje PROČ

Nespornou výhodou je, pokud máte vše podloženo určitým smyslem, účelem, pohnutkou, hybnou silou či motivem (PROČ). Pamatujte na slova Jima Rohna.

„Čím je PROČ jasnější, tím je JAK snadnější.“

Odpověď na otázku „Proč?“ má ve strategii rozhodně své místo. Obvykle se zrcadlí v uvědomění si, nalezení a definování poslání, (mise, kréda). K zamyšlení na osobní úrovni jsou otázky, který se sdílí mezi účastníky výcviků v Koučink Akademii Libchavy.

  • Poslání – „Proč jsem zde byl poslán?“
  • Povolání – „K čemu jsem byl povolán?“
  • Zaměstnání – „Co mě zaměstnává?“

Dá se očekávat, že odpověď bude v souladu se našimi hodnotami a přesvědčeními.

Ne vždy taková odpověď vychází zevnitř. Nedá se opomenout, že naše přesvědčení a hodnoty v různé míře formují společenská očekávání, marketing, manipulativní jednání okolí, média aj.

Zlatý kruh je model, který popsal Simon Sinek ve své knize Začněte s Proč. Sinek tvrdí, že nám zlatý kruh pomáhá pochopit proč děláme, co děláme. Zlatý kruh ukazuje tři „vrstvy“ CO, JAK a PROČ.

Zlatý kruh

Sinek tvrdí (s. 51), že „Většina lidí při přemýšlení, jednání či komunikaci postupuje zvnějšku dovnitř, od CO k PROČ.“ Podle něj od nejjasnější věci k té nejmlhavější. Naopak „inspirovaní lídři“ přemýšlí, jedná a komunikuje zevnitř ven. Nejprve tedy PROČ, poté JAK a nakonec CO.

(Kniha – SINEK, Simon. Začněte s PROČ. Jak vůdčí osobnosti inspirují k činům. Brno: Jan Melvil Publishing, 2013. 255 s. ISBN 978-80-87270-55-4.)

(Osobní poznámka: S přístupem „zevnitř ven“ se plně ztotožňuji. Stejně tak s alternativou začínat s PROČ. Nemyslím si však, že by bylo lepší nejprve vědět JAK a pak řešit CO. Zejména ve strategii, kdy nejde o přítomnost (CO děláme a PROČ to děláme), ale o budoucnost – CO chceme dělat a JAK bychom to měli udělat, abychom byli úspěšní.)

Obr. 1 – Zlatý kruh.

Zdroj: adaptováno podle Simona Sineka

Zlatý kruh – Proč PROČ?

Je řada argumentů proč začínat s PROČ, jak doporučuje koncept a kniha „Začněte s Proč“ (Start with Why), jejíž autorem je Simon Sinek. Důležitý je i podtitul – Jak vůdčí osobnosti (lídři) inspirují k činům.

Ve řízení kvality, zlepšování a řešení problémů existuje dokonce metoda 5x Proč (5 Why).

Při vysvětlování, co je to „zlatý kruh“ Sinek argumentuje následujícím (s. 51):

  • CO: Každý podnik a organizace na světě ví, CO dělá. Každý snadno popíše výrobek nebo službu… CO lze definovat jednoduše.
  • JAK: Některé podniky a lidé vědí i JAK dělají to, CO dělají.
  • PROČ: Jen málo lidí a podnikl dokáže jasně formulovat PROČ dělají to, CO dělají. PROČ vaše firma existuje? (A PROČ by to mělo někoho zajímat?)

Chcete-li začít v duchu Sinekova přístupu, začněte s otázkou „PROČ strategie?“. 10 důvodů pro strategii jsem popsal v minulém článku.

Obecně a konkrétně

No jo, ale záludnost PROČ se skrývá v jiné otázce – „PROČ zrovna tato strategie?“

Definujete si CO, zvážíte možnosti (JAK), ale při komunikaci s lidmi o strategii má takové PROČ spíše vysvětlující a argumentační nádech. Je to jiné než prvotní hledání odpovědí na otázku PROČ se strategií zabývat.

To, že podnik/podnikatel ví, co dělá, nevypovídá nic o jeho úspěchu a výsledcích. Částečně poodhaluje jeho strategii. Otázka CO je velice ošidná a se Sinekem příliš nesouhlasím v argumentu, že „definovat CO je jednoduché“ (s. 51).

Když jsem si připravoval informace do networkingového listu o tom, co dělám pro jedno ze setkání Patriotů MSK, věnovali problému sdělení „CO dělám“ video s vysvětlením a doporučením, aby byli lidé konkrétní. Řada mladých lidí má tendenci totiž své CO popsat vzletnými slovy („Měním lidem životy“). Cynicky by se dalo říci, že to rakovina dělá taky. Osobně navíc nemám rád, když mi někdo chce měnit život. Měním si jej raději sám, maximálně s inspirací a podporou druhých.

Proč CO?

Osobně se domnívám, že bez náznaku odpovědi na otázku „CO?“ postrádá „PROČ?“ smysl. Navíc je poměrně snadné celý pohled překroutit.

Když organizace ví, CO dělá, neznamená to nutně, že ví, jaký je její cíl. CO děláte je jedna strana mince. ČEHO chcete (CO chcete) dosáhnout je tou druhou stranou.

Když něco děláte, víte, co děláte. Díváte-li se na televizi, pravděpodobně víte, že se díváte na televizi. Otázka PROČ (se díváte na televizi) ve vás může vyvolat různorodé hnutí mysli a odpovědi (vč. výmluv). Řekněme, že jedna z odpovědí na PROČ vás dovede až k rozhodnutí a akci – televizi vypnete.

Dostanete se do další fáze rozhodování. Chcete (u)dělat či zabývat se něčím jiným. Otázka CO (by to mělo být) je na místě. „CO bych chtěl/měl teď (u)dělat?“ Odpovědi proženete sítem otázky „PROČ chci/mám dělat zrovna to či ono?“

Výsledkem je rozhodnutí (= volba CO) na základě odpovědi na vaše PROČ („Kašlu na telku, jdu si číst, protože…“). PROČ totiž vždy souvisí s nějakým CO.

Třetí rovinou, kterou bere zlatý kruh v úvahu (JAK) pro tento případ vypustím.

„PROČ?“ nebo „pro CO?“

Zlatý kruh je hezký model, ale jsem opatrný, pokud jde o „jediný“ správný vklad. Hranice mezi PROČ a CO je velice tenká. Zkuste si sami odpovědět na dvě otázky (zda jsou jednoduché, víte jen vy sami).

  • PROČ děláte to, co děláte? (PROČ chcete být…?)
  • Pro CO děláte to, co děláte? (Pro CO chcete být…?)

Odpověď na otázku CO (dělat/nedělat) je výsledkem vaší volby a rozhodnutí v různých rolích (osobní, rodičovské, majitelské, manažerské…). Doplňková odpověď na PROČ vám dá pohnutku, inspiraci a motiv, pomůže vám s prioritami.

Odpovědí na otázku JAK jsou plné knihy a internet, vzdělávací a inspirační semináře a workshopy, sociální sítě… Jsme obklopeni radami a návody „jak na to“. Dokonce až tak, že vznikají devastující titulky typu „Kouč radí jak…“ (kouč ve své roli nemá co radit).

Ve strategii hrají roli odpovědi na všechny otázky – CO, PROČ i JAK. Osobní nebo organizační „ideologie“ (vize, poslání, hodnoty, etika) jsou živnou půdou pro PROČ. Strategie usiluje o to, posvítit si na CO a JAK.

Přísady strategie

Jak byste strategii definovali vy, vlastními slovy?

Pro dokreslení představy (a při výuce v MBA) mohu předestřít i následující definice strategie, tentokrát s nádechem manažerského žargonu.

  • Strategie je integrovaným a koordinovaným souborem závazků a jednání/akcí, navržených k využití klíčových způsobilostí a získání konkurenční výhody. (Hitt, Ireland, Hoskisson, 2011)
  • Strategie je účelově zaměřený pokus o dosažení cíle. Definuje žádoucí výstupy a komunikuje CO bude uděláno, KÝM, JAK, pro KOHO a PROČ mají výstupy hodnotu. (Huff a kol., 2009)
  • Strategie je dlouhodobý směr a rámec organizace, která dosahuje výhody v měnícím se prostředí díky konfiguraci zdrojů a způsobilostí, s cílem naplnit očekávání zainteresovaných stran. (Johnson, Scholes, Whittington, 2008)

Jediná „správná“ definice neexistuje, protože na strategii můžeme oprávněně nahlížet z různých úhlů pohledu. Navíc jde o fenomén komplexní.

Z různých definic lze odvodit několik přísad, z nichž se strategie skládá a na nichž staví:

  • Závazek
  • Jednání, aktivity
  • Způsobilosti
  • Cíle a výstupy
  • Hranice
  • Zdroje
  • Očekávání zainteresovaných stran
  • Prostředí (odvětví, trhy)

Pro strategii je třeba učinit závazek, který se týká cílů a výstupů, jichž chceme svým jednáním a aktivitami dosáhnout, v rámci stanovených hranicprostředí, za využití zdrojů a způsobilostí pro to, abychom naplnili očekávání svá i dalších zainteresovaných stran.

Tato krkolomná věta shrnuje všechny tři shora uvedené definice strategie a obsahuje všechny zmíněné ingredience.

Změna je život strategie

Další aspekt strategie a toho, co vyplývá z popsaných definic je ten, že naplnění, uskutečnění nebo realizace strategie vede ke změně – obvykle stavu, polohy či pozice.

Není se co divit, když se setkáte s názorem, že realizace vytyčené strategie je řízením změny. V tomto je svět řízení (managementu) sebe sama i organizací velice pestrý. Proto se do něj vejde takřka nekonečné množství (v určitém kontextu vyzkoušených a osvědčených) rad „jak na to“. Žijeme v době “JAKnatologie“ („HOWtology“). Také se v oblasti této vědy občas angažuji.

Obr. 2 – Alternativa „zlatého kruhu“ z pohledu strategie.

Zdroj: vlastní zpracování

Co je v pozadí strategie?

To, proč je důležité a užitečné zabývat se strategií ovlivňuje několik faktorů, které už jsem zmínil. Zastavme se u několika z nich:

  • Zdroje
  • Změna
  • Prostředí
  • Očekávání a touha/chtění

Zdroje

Nevím, zda je náš potenciál neomezený. Přinejmenším každý z nás má obrovské rezervy v jeho využití. Koučování je na tuto příležitost zaměřeno Co naopak omezené je, jsou naše osobní zdroje (čas, energie, kapacita). Stejně tak i mnohé další, které bohužel až příliš často a bezhlavě „čerpáme“ a „vyčerpáváme“. Týká se to přírodních zdrojů i organizačních zdrojů jako jsou lidé, peníze atd.

Jezdím do firem přes 20 let a v žádné z nich jsem dosud nenarazil na to, že by jí fungovala strategie „přání a objednávek z vesmíru“. Ve smyslu práce se zdroji není strategie příliš esoterickou disciplínou.

Impuls pro strategii

  • Je-li něčeho omezené množství, je třeba s tím nakládat smysluplně a zodpovědně, ve vztahu k aktuálnímu prostředí i jeho změnám v budoucnoosti. Proto jsou zdroje důležitým faktorem ovlivňujícím strategii.
  • CO děláte s hmotnými a nehmotnými, finančními i nefinančními zdroji a JAK je rozdělujete pro dosažení strategických cílů, doporučuji opřít o silnou odpověď na to, PROČ tak činíte.

Změna

„Panta rhei“, vše plyne. Vše se neustále vyvíjí a mění. My sami, okolní prostředí, lidé, jimiž jsme obklopeni… Dokládá to řada rčení typu „kdo chvíli stál, stojí opodál“ nebo „změna je život“ (event. „život je změna“). Fenomén změny, ať už náhlé a radikální, nebo nenápadné a postupné, je všudypřítomný. Také se říká, že „štěstí přeje připraveným“ nebo „kdo je připraven, není překvapen“. Tou „přípravou“ je v našem případě strategie.

Impuls pro strategii

  • Uvádět strategii v život znamená obvykle roztáčet kola změny, uvádět v život změnu. Proto je změna důležitým faktorem, ovlivňujícím strategii.
  • PROČ chcete něco (z)měnit vám dá důvod a motiv, CO chcete změnit vám umožní definovat důležité strategické cíle a vytvořit rámec pro vaši strategii. JAK změnu provést vám naznačí vybraná strategie z množností, které si uvědomíte podle současné situace a cílového stavu v budoucnu.

Prostředí

Nežijeme ve vakuu, žijeme obklopeni prostředím, které je poznatelné, popsatelné a v některých případech, s určitým rizikem, i předvídatelné ve svém vývoji. Prostředí má mnoho vrstev, nejde jen o přírodní či životní prostředí (v ekologickém slova smyslu). Prostředí spoluvytváří technologie, ekonomika, politická situace a zákonodárná (legislativní) rozhodnutí, kulturní a společenské zvyklosti, tradice a celá řada dalších faktorů. Tato komplexní směsice prostředí na nás působí, ať už si to uvědomujeme více, méně nebo vůbec. Ovlivňuje i naše rozhodování, přesvědčení a postoje. V tomto prostředí se jako jednotlivci v různých rolích nebo jako organizace pokoušíme zaujmout nějaké místo, vliv, moc, postavení… Nepoznáme-li a neporozumíme-li dobře prostředí, snadno můžeme udělat chybu, narýsovat si špatnou cestu nebo s ní sejít.

Impuls pro strategii

  • Prostředí ovlivňuje naši strategii a strategickou cestu ve všech fázích. Proto je prostředí důležitým faktorem, ovlivňujícím strategii.
  • CO v dané konfiguraci prostředí dělat a JAK být v co nejlepším souladu nejen se současným prostředím, ale zejména s jeho dlouhodobým vývojem a změnou, jsou klíčové faktory úspěchu vaší strategie a důležitá strategická rozhodnutí. Věnujte se jim s patřičnou pozorností a pečlivostí.

Očekávání a touha/chtění

V našem životním prostředí naštěstí nejsme sami. Proto se od nepaměti organizujeme a vytváříme tlupy, gangy, týmy, rodiny, organizace, instituce… Efektem tohoto organizování je vnitřní organizační prostředí a kultura. Pravděpodobně jiné ve start-up firmě a jiné v mnohými nenáviděném „korporátu“.

Dalším efektem toho, že v tom „nelítáme sami“, jsou touhy, představy, očekávání, nutkání a chtění – nejen nás samotných, ale i dalších lidí z organizačního prostředí, které nás obklopuje. Žargon strategie hovoří o zainteresovaných stranách (angl. stakeholders). Tato očekávání, přání a touhy vesměs nebývají shodná a jednotná. Ne všechna jsou jasně vyjádřená, příjemná, splnitelná… Proto je musíme respektovat v našich strategických úvahách.

Impuls pro strategii

  • Očekávání, přání a touhy mnohých musíte vzít v úvahu, aby vaše strategie vedla k cíli a měla zamýšlený dopad. Proto jsou očekávání a touhy důležitým faktorem, ovlivňujícím strategii.
  • Vašim úkolem ve strategii je najít co nejlepší a nejefektivnější způsob JAK uspokojit a naplnit to, CO očekávají a přejí si klíčové zainteresované strany. Vynechat byste rozhodně neměli sami sebe, zejména ve své osobní/životní strategii.

Užitečná příručka ZDARMA

Vy, strategie a zlatý kruh

Při tvorbě a realizaci strategie na „zlatý kruh“ určitě narazíte. Kombinace CO, PROČ a JAK provází lidstvo na celé jeho cestě. Mění se jen pořadí otázek. Pro úspěch v podnikání i v osobním životě je důležité najít odpovědi na všechny otázky zlatého kruhu. V jakém pořadí na to jdeme snad ovlivňuje naši efektivnost.

I ve strategii je zlatý kruh zjednodušujícím modelem v komplexním tématu, které ovlivňuje řada faktorů. Abychom nesešli z cesty, je užitečné si je čas od času připomínat. A nemusí to být pouze ty, zmíněné v článku.

Shrnutí formou prezentace ve SlideShare najdete na mém LinkedIn profilu.

  • Jak vypadá váš zlatý kruh?
  • Která otázka ve strategii je pro vás nejpalčivější?
  • Jaké je vaše výchozí a nejdůležitější PROČ?
  • Jaké je vaše výchozí a nejdůležitější CO?
  • Co z tématu strategie a strategického řízení je pro vás nejdůležitější a nejzajímavější?

Podělte se o své pohledy, názory a doporučení v komentářích.

Doporučená literatura

  • HITT, Michael, A., IRELAND, Duane r., Hoskison, Robert E. Strategic Management. Competitiveness and Globalization. 5. vyd. Mason: Thomson – South-Western, 2003. 438 s. a přílohy. ISBN 0-324-11479-6.
  • HUFF, Anne, S. Strategic Management: Logic and Action. New York: John Wiley & Sons, 2009. 432 s. ISBN 978-0-471-01793-6.
  • JOHNSON, Gerry a kol. Exploring Corporate Strategy. Text and Cases. 11. vyd. Harlow: Pearson, 2017. 828 s. ISBN 978-1-292-14512-9.
  • SINEK, Simon. Začněte s PROČ. Jak vůdčí osobnosti inspirují k činům. Brno: Jan Melvil, 2013. 255 s. ISBN 978-80-87270-55-4.

Chcete ještě i prezentaci?

Stáhněte si ZDARMA krátkou prezentaci k tomuto příspěvku – na SlideShare.

Kontaktuje mě

1 + 14 =

Libor Friedel

Libor Friedel

Lektor, kouč a konzultant s praxí od roku 1996

Mým posláním je inspirovat ke zlepšování, pomáhat se znalostmi a jejich aplikací a vytvářet bezpečný prostor pro rozvoj lidí a organizací. Dávám do toho SRDCE.

Slova moudrých

„Lidé nekupují co děláte, ale proč to děláte. To, co děláte jednoduše dokazuje, čemu věříte.“

(Simon SInek)

Líbil se Vám příspěvek? Byl pro Vás něčím zajímavý, inspirativní, přínosný nebo užitečný? SDÍLEJTE jej se svými přáteli a známými!

Pokud Vás téma strategie zajímá více, NAPIŠTE mi DO KOMENTÁŘŮ. Budu lépe vědět, o čem si chcete přečíst a čím se mám příště na blogu zabývat.

Děkuji. LF

Přihlaste si ODBĚR ČLÁNKŮ z blogu!

Připojte se k seznamu odběratelů aktualizací z mého blogu. Žádný nový článek vám neunikne. Na uvítanou vám pošlu dárek - e-book DESATERO VELKOMYSLNÉHO OSOBNÍHO LÍDRA!

Vhled ☛ Lídrovství ☛ Strategie ☛ Skóre ☛ Excelence

Byli jste úspěšně přihlášeni k odběru novinek z blogu. Přijde Vám e-mail s odkazem na dárek.